8 As 348/2021 — Nejvyšší správní soud

8 As 348/2021- 63 - text  8 As 348/2021-66 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: “HABEAS CORPUS“, se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, zastoupený JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, proti žalované: Kancelář Senátu Parlamentu ČR, se sídlem Valdštejnské náměstí 17/4, Praha 1, ve věci ochrany proti nečinnosti žalované, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2021, čj. 8 A 119/2018204, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2021, čj. 8 A 119/2018204, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se obrátil s žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím na Senát Parlamentu ČR. Žádal o sdělení informací pojících se ke způsobu přípravy senátního návrhu zákona později přijatého pod č. 284/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). Žalovaná (Kancelář Senátu) na žádost reagovala sdělením ze dne 23. 4. 2018, ve kterém uvedla, že žádost nemá všechny zákonné náležitosti, a proto nebude vyřizována v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce navíc žádal o informace, kterými žalovaná nedisponuje a ani nemá povinnost je mít. V návaznosti na toto sdělení žalobce jedním podáním ze dne 9. 5. 2018 zaslal žalované stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím a odvolání podle § 16 téhož zákona. Žalovaná toto podání vyhodnotila pouze jako stížnost a sdělením ze dne 21. 5. 2018 žalobci odpověděla, že stížnosti zcela vyhovuje a poskytuje žalobci požadované informace. [2] Proti tomuto postupu se žalobce bránil zásahovou žalobou, kterou Městský soud v Praze odmítl usnesením ze dne 29. 3. 2019, čj. 8 A 119/201856, protože žalobce proti postupu žalované nesprávně brojil zásahovou žalobou podle § 82 s. ř. s. namísto žaloby na ochranu proti nečinnosti podle § 79 s. ř. s. [3] Na základě žalobcovy kasační stížnosti dané usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 11. 2019, čj. 8 As 144/2019113, zrušil a věc městskému soudu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud s odkazem na existující judikaturu zavázal, aby žalobci umožnil upravit žalobu tak, aby odpovídala přiléhavému žalobnímu typu, a žalobou se následně znovu zabýval. [4] V návaznosti na uvedený rozsudek (a následnou výzvu městského soudu k úpravě žaloby) žalobce podanou žalobu změnil tak, že se jí domáhal také ochrany proti nečinnosti žalované. Konkrétně vydání rozhodnutí o stížnosti a o odvolání ze dne 9. 5. 2018. Vedle toho uvedl, že trvá i na svých původních návrzích na deklarování nezákonnosti postupu žalované při vyřizování žádosti. Namítl rovněž, že žalovaná nemá kompetenci jednat za Senát Parlamentu ČR a za jednotlivé senátory. Zpochybňoval také způsob vedení správního spisu [5] Městský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Žalované vytkl, že v řízení postupovala nesprávně, jelikož v situaci, kdy žalobcovu žádost shledala vadnou, jej nevyzvala v souladu s § 14 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím k odstranění vad. Způsob, jakým žádost původně vyřídila, vůbec neodpovídá standardům zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce proto proti postupu žalované správně brojil stížností, které žalovaná v rámci autoremedury vyhověla v celém rozsahu. Sdělení žalované ze dne 21. 5. 2018 je řádným vyřízením stížnosti, neboť žalovaná reagovala na jednotlivé body žádosti a poskytla informace, které měla k dispozici. Městský soud proto neshledal, že by žalovaná byla při vyřizování stížnosti nečinná. Pokud by žalobce měl za to, že poskytnuté informace nebyly úplné, případně že nejsou pravdivé, mohl proti takovému vyřízení znovu brojit stížností podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím, nikoli žalobou na ochranu proti nečinnosti. Vedle toho soud dospěl k závěru, že žalobcovo podání ze dne 9. 5. 2018 nebylo možné současně považovat za odvolání, protože vyřízení, proti němuž brojil, nebylo rozhodnutím o odmítnutí žádosti. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [6] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní namítl, že městský soud nevypořádal některé jeho námitky. Nerozhodl o návrhu na vyslovení nezákonnosti aktů vydaných žalovanou, přestože stěžovatel výslovně uvedl, že na tom trvá (k tomu odkázal na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, čj. 1 Afs 58/201742, č. 3686/2018 Sb. NSS, a judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. opomenutých důkazů a přepjatého formalismus při výkladu a aplikaci zákona). Bez odezvy zůstala i námitka týkající se vedení správního spisu v rozporu se zákonem a prováděcí vyhláškou. Městský soud neprovedl stěžovatelem navržené důkazy, aniž by vyložil, z jakého důvodu. [7] Namítl, že žalovaný nebyl pasivně legitimován. Stěžovatel jako žalovaného jasně označil „ČRParlament ČR, Senát“. Městský soud nevysvětlil odchýlení se od označení v žalobě, a to přes tvrzení stěžovatele v podání ze dne 13. 9. 2021, že žalovaná není kompetentní ve věci jednat za Senát a jednotlivé senátory. [8] Závěry napadeného rozsudku jsou nesprávné, protože městský soud nepostřehl, že žalovaná odpověděla na žádost o informace zcela nedostatečně. Ani v tomto směru se soud nevypořádal s námitkami obsaženými v podáních stěžovatele, ve kterých poukazoval na to, že žalovaná informace zčásti neposkytla, zčásti zamlčela a zčásti poskytla informace nepravdivé. [9] Postup prostřednictvím žaloby na ochranu proti nečinnosti v souladu s předchozím rozsudkem NSS sp. zn. 8 As 144/2019 se v praxi ukázal být nepříliš použitelný, nepřiléhavý a nevhodný. Žalobní typ by měl odpovídat skutkovému stavu. Soud by neměl naopak tlačit na žalobce, aby uzpůsoboval skutkové okolnosti typu žaloby. [10] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl nebo zamítl. Souhlasí se závěrem městského soudu, podle kterého nebyla nečinná. Namítané odchýlení se od původní žaloby navazuje na stěžovatelem tvrzenou nezákonnost aktů vydaných žalovanou. K otázce pasivní legitimace uvedla, že Senát Parlamentu ČR není organizační složkou státu, ale vrcholným orgánem moci zákonodárné. Není způsobilý být účastníkem řízení. Podle § 33 odst. 6 s. ř. s. jeli účastníkem stát, jedná za něj ten, o němž to stanoví zvláštní zákon. Podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, za stát jedná organizační složka státu, které se toto právní jednání týká, resp. její vedoucí. Kancelář Senátu byla dle zákona č. 59/1996 Sb., o sídle Parlamentu ČR, zřízena k odbornému, organizačnímu a technickému zabezpečení Senátu Parlamentu ČR. Jak uvedl městský soud, ve věci je nesporné, že se stěžovatel s žádostí o informace obrátil na žalovanou jako na povinný subjekt. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů., přičemž se zabýval také tím, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [12] Kasační stížnost je důvodná. [13] Předně považuje Nejvyšší správní soud za vhodné se vyjádřit k námitce týkající se žalobního typu, v níž stěžovatel poukazuje na jeho nevhodnost pro nyní posuzovanou věc. Tato námitka není přípustná podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., neboť se touto otázkou Nejvyšší správní soud zabýval již ve svém předchozím rozsudku vydaném v této věci pod sp. zn. 8 As 144/2019. V něm dospěl k závěru, že za situace, kdy stěžovatel žalované vytýká, že ve věci nevydala rozhodnutí a ani neposkytla všechny požadované informace, je namístě bránit se v souladu s judikaturou zdejšího soudu žalobou na ochranu proti nečinnosti (k nepřípustnosti opakované kasační stížnosti viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009165, č. 2365/2011 Sb. NSS). K tomu lze nad rámec uvedeného dodat, že samotná skutečnost, že žaloba v konečném důsledku nebyla ani po změně žalobního typu úspěšná, neimplikuje nepoužitelnost či nevhodnost žalobního typu na posuzovanou věc. Stěžovatel ostatně přehlíží, že se právě na základě změny žaloby dočkal věcného přezkumu způsobu vyřízení žádosti namísto odmítnutí žaloby. [14] Následně Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení kasační námitky zpochybňující pasivní legitimaci žalované. Podle § 79 odst. 2 s. ř. s. platí, že v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Z toho plyne, že určení žalovaného je zásadně v dispozici žalobce, přičemž podstat