9 Ads 254/2020 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 254/2020- 31 - text  9 Ads 254/2020 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Mgr. Z. K., zast. JUDr. Evou Ambrož Benešovou, LL.M., Ph.D., advokátkou se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2, proti žalované: Kárná komise II. stupně zřízená v Ministerstvu vnitra, se sídlem Jindřišská 34, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 12. 2018, č. j. MV1353853/OSK2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. 14 Ad 3/201938, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. 14 Ad 3/201938, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná k odvolání stěžovatele změnila výrok o jeho kárném provinění. Původní znění výroku obsahovalo hodnotící formulace a závěry, které se v řízení neprokázaly. Stěžovatel byl žalovanou shledán vinným z toho, že jako státní zaměstnanec zneužíval svého postavení tím, že v pracovní komunikaci jednal ponižujícím a arogantním způsobem s Ing. B. za použití adresných urážek, narážek a výsměchu, zejména typu „ty ses zbláznila?“, „ona je blbá“, „to se ani nedivím, když to tak zkurvíte“, „zbláznila ses, zbláznila ses úplně?“, „ty jsi cvok“, „ty jsi šílenec“, „jsi na hlavu“, „co to tady blábolíš, do prdele taky“, vícekrát s dovětkem „vole“. Tohoto jednání se dopouštěl opakovaně a na společných poradách dále neprojevil žádnou snahu zabránit nevhodnému jednání ředitele Ing. F. vůči Ing. B.. [2] Předmětem sporu je otázka, zda byl ve věci dostatečně zjištěn skutkový stav přípustnými důkazy, zda stěžovatel spáchal zvlášť závažné kárné provinění a zda mu bylo uloženo přiměřené kárné opatření dle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“). [3] Městský soud uvedl, že žalovaná při hodnocení výpovědí nepostupovala svévolně a při posouzení důkazů neporušila zásadu volného hodnocení. Žalovaná hodnotila důkazy komplexně a ve vzájemné souvislosti, přičemž největší váhu kladla na zvukové nahrávky, které doplnila o svědecké výpovědi státních zaměstnanců. Některé výpovědi sice nepotvrzovaly ani nevyvracely nevhodné chování stěžovatele, ale zbylé svědecké výpovědi svědčily závěrům plynoucím ze zvukových nahrávek a nebyly vzájemně rozporné. [4] Dle městského soudu zákon o státní službě rozlišuje stálého zástupce představeného dle § 9 odst. 7 a dočasné zastoupení dle § 66. Stálý zástupce představeného se považuje za představeného a má stejná práva a povinnosti, jako by představeným skutečně byl. Naopak dočasné zastoupení reaguje na situaci, kdy je nutné zastoupit představeného a současně tuto úlohu nemůže vykonat stálý zástupce, jde o zastoupení ad hoc. Stěžovatel se účastnil porad z titulu stálého zastoupení Ing. F. a žalovaná tak nepochybila, když toto postavení stěžovatele v kárném řízení zohlednila. [5] Protože byly ve věci užity tajně pořízené nahrávky, provedl městský soud test proporcionality. Použití nahrávek vyhodnotil jako vhodné, potřebné a proporcionální v užším slova smyslu. Městský soud dále uvedl, že skutek byl v oznámení o zahájení kárného řízení stanoven obecně, ale obecnost odpovídala tomu, že se řízení nacházelo na samotném počátku. Stěžovatel nebyl postupem správního orgánu zkrácen na svých právech. [6] Městský soud posuzoval přiměřenost kárného opatření pouze s ohledem na § 89 odst. 3 služebního zákona, namítaný Metodický pokyn náměstka ministra vnitra pro státní službu označil za interní předpis, který nemá účinky vně veřejné správy. Úvahám správních orgánů neměl městský soud co vytknout. Žalovaná podřadila skutkový stav pod podmínky závažnosti kárného provinění dle § 89 odst. 3 služebního zákona, přičemž zohlednila jak polehčující okolnosti, tak okolnosti spáchání skutku, tj. místo, délku a způsob spáchání, poškozenou osobu, následky protiprávního jednání a formu zavinění. Neopomenula vzít v potaz ani nedostatek lítosti stěžovatele. Městskému soudu se uložení kárného opatření odvolání ze služebního místa představeného jevilo jako přiměřené okolnostem případu. Správní uvážení žalované není svévolné, ale logické, tj. podřazení okolností případu žalovanou pod zákonné podmínky závažnosti kárného provinění je z hlediska intenzity skutkových zjištění přípustné. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [7] Stěžovatel napadá rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatel namítl, že na poradách nevystupoval jako zástupce představeného, ředitel zde byl přítomný a zastupování tak nebylo aktivováno. Pozice představeného neměla proto být ve věci zohledněna. Ustanovení stálého zástupce je jednoduché a značně neformální, což by se mělo odrážet v jeho postavení. Žalovaná ani městský soud navíc dostatečně neodůvodnili, proč se účastnil porad v pozici představeného. [9] Stěžovatel dále uvedl, že skutek nebyl v řízení dostatečně konkretizován, čímž byl zkrácen na svém právu na obhajobu. Ohledně hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí, uvedl, že žalovaná je nehodnotila komplexně, naopak vybrala z nich pouze negativní skutečnosti. Výpovědi byly navíc čteny z předem připravených podkladů. Při hodnocení důkazů nebyla dodržena zásada volného hodnocení důkazů, což dokládá citací z rozsudku městského soudu: „Svědci byli správním orgánem poučeni o povinnosti vypovídat pravdu. V takovém případě nebyl žalovaný povinen věrohodnost těchto důkazů bez dalšího ověřovat.“ [10] Zvukové nahrávky porad nebyly komplexně posouzeny, když nebyly zohledněny pasáže nahrané po skončení porad. Městský soud v druhém kroku testu proporcionality nepravdivě uvedl, že z porad nebyly pořizovány zápisy, čímž dokládal potřebnost důkazu tajnými nahrávkami. Správní orgány ani městský soud nezohlednili, že nevhodného chování se dopouštěla rovněž Ing. B. a že většina porad problematických nebyla. Vznáší otázku, proč se Ing. B. proti údajně nevhodnému jednání neohradila oficiální cestou dříve. [11] Uložené kárné opatření je nepřiměřené, což se ukazuje zejména při srovnání se zákoníkem práce. Žalované bylo ponecháno zcela na jejím uvážení, co bude považovat za zvlášť závažné kárné provinění, a to je v rozporu s právními předpisy i interními dokumenty úřadu. Při ukládání sankce neměl správní orgán přihlédnout k tomu, že se stěžovatel neomluvil ani neprojevil lítost. Pokud by to učinil, přijal by údajná pochybení za svá. Stěžovatel rekapituluje příkladný výčet okolností, které mohou zakládat zvlášť závažné kárné provinění, a odkazuje na žalobu, kde popřel jejich naplnění. [12] Žalovaná ve vyjádření uvedla, že stěžovatel byl určen zástupcem dle § 9 odst. 7 zákona o státní službě a jedná se tedy o tzv. stálé zastoupení. Jde o trvalou služební povinnost a stěžovatel za ni pobíral příplatek za vedení. Postavení zástupce vzniká již určením, nikoliv až nepřítomností představeného. Skutek byl v rámci kárného řízení dostatečně specifikován, došlo pouze k upřesnění osoby, vůči které jednání směřovalo. Zásadní pro prokázání skutku byly zvukové nahrávky, případná příprava na svědecké výpovědi není pro věc rozhodná. Důkazy hodnotila žalovaná komplexně. Existenci zápisů z porad nepopírá, ale uvedla, že zpravidla nejsou doslovným přepisem jednání a nelze předpokládat, že by zaznamenávaly projevy emocí či vulgární výrazy. Uložené kárné opatření je přiměřené, protože při uložení mírnějšího opatření by nešlo zaručit, že stěžovatel nebude své jednání opakovat. Kárné opatření odvolání ze služebního místa představeného není nejpřísnějším možným a nevede samo o sobě k ukončení služebního poměru. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [14] Kasační stížnost je důvodná. [15] Stěžovatel uvedl pět okruhů kasačních námitek týkajících se 1) povahy postavení zástupce představeného, 2) konkretizace skutku, 3) hodnocení důkazů, 4) tajných nahrávek a 5) nepřiměřenosti kárného opatření. [16] Stěžovatel namítl, že na poradách nevystupoval jako zástupce představeného. Dle NSS zákon o státní sl