9 Afs 88/2021 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 88/2021- 34 - text 9 Afs 88/2021 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Ondřejovická strojírna, a.s., se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, zast. JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2020, č. j. 26574-2/2020-900000-311, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 3. 2021, č. j. 65 Af 49/2020 - 99, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 29. 8. 2019 zahájil Celní úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) na základě zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) ze dne 4. 7. 2019, případ č. OF/2016/0680/B1, následnou kontrolu po propuštění bezešvých trubek (dále jen „zboží“), jejímž předmětem bylo ověření správnosti údajů deklarovaných v celních prohlášeních žalobkyně za období let 2016 až 2018 v rozsahu deklarovaného původu zboží. Dle správce daně žalobkyně uvedla chybný původ dovážených bezešvých trubek v Indii, zatímco skutečný (zastřený) původ dovezeného zboží je v Číně. Podle správce daně antidumpingové clo činí 71,9 %, což v případě žalobkyně odpovídá nedoplatku na antidumpingovém cle v celkové výši 44 569 301 Kč. Správce daně proto dovodil, že s největší pravděpodobností dojde k doměření antidumpingového cla, a vzhledem k důsledkům projektu přeměny žalobkyně pojal odůvodněnou obavu, že bude v době vymahatelnosti antidumpingové clo nedobytné nebo že bude jeho vybrání spojeno se značnými obtížemi. Proto dne 6. 3. 2020 vydal 33 zajišťovacích příkazů, jimiž uložil žalobkyni, aby zajistila úhradu dosud nestanoveného antidumpingového cla složením jistoty v celkové výši 44 569 301 Kč. Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 6. 2020, č. j. 26574-2/2020-900000-311, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti těmto zajišťovacím příkazům. [2] Žalobkyně toto rozhodnutí napadla žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) zamítl v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 17. 3. 2021. Konstatoval, že ve věci sice rozhodoval místně nepříslušný správce daně, neboť v důsledku změny sídla žalobkyně se ještě před vydáním zajišťovacích příkazů stal místně příslušným Celní úřad pro Moravskoslezský kraj, nikoli Celní úřad pro Olomoucký kraj. I ten však byl věcně příslušným správním orgánem nadaným zákonem stanovenou pravomocí i potřebnou odborností k vydání zajišťovacích příkazů. K zásahu do veřejných subjektivních práv žalobkyně tedy nedošlo, ostatně v žalobě ani žádný konkrétní důsledek rozhodování místně nepříslušným správcem daně neuvedla. Z hlediska splnění podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů odmítl názor žalobkyně, že správce daně a žalovaný vycházeli pouze ze zprávy OLAF a z tam uvedených zjištění. Navíc i kdyby tomu tak bylo, jednalo by se dle krajského soudu o zjištění postačující pro dodatečné doměření antidumpingového cla. Z této zprávy totiž jasně plyne, že původ zboží deklarovaný žalobkyní je nesprávný, neboť jeho skutečný původ je v Číně, a i kdyby zboží bylo v Indii předmětem zpracování, šlo o zpracování nesplňující pravidla původu dle příslušných předpisů. K namítané prekluzi krajský soud připomněl, že byla namístě aplikace desetileté prodloužené prekluzivní lhůty pro stanovení antidumpingového cla, neboť jednání žalobkyně spočívající v uvedení nesprávných údajů do celních prohlášení za období let 2016 až 2018 mělo za následek neoprávněné snížení daňové povinnosti o více než 44 000 000 Kč, a mohlo tak být důvodem pro zahájení trestního řízení např. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. [3] Ke splnění podmínky budoucí nedobytnosti cla nebo obtíží s vybráním daně krajský soud shodně se žalovaným vytkl správci daně jeho konstatování, že žalobkyně chtěla přeměnu společnosti realizovat s úmyslem, aby se vyhnula své daňové povinnosti. Podle krajského soudu pro takové tvrzení nebyla ve spise opora, nicméně byla zde opora pro odůvodněnou obavu, že vymáhání antidumpingového cla bude nemožné nebo bude spojeno se značnými obtížemi, což dostačovalo. Krajský soud, jako před ním žalovaný, přisvědčil žalobkyni, že správce daně nesprávně dovodil povinnost žalobkyně jej informovat ohledně realizace projektu přeměny, neboť se jednalo o informaci veřejně přístupnou a žádný právní předpis tuto povinnost žalobkyni nestanovuje. Uvedené však nezpůsobuje nezákonnost zajišťovacích příkazů. Podstatné je, že se postavení správce daně jakožto věřitele v důsledku projektu přeměny společnosti změnilo, neboť vymáhání pohledávek po jiných osobách, než je sama žalobkyně, je spojeno s dalšími úkony, takže může představovat vymožení, které je spojeno se značnými obtížemi. Žalobkyně v důsledku přeměny společnosti snížila svůj majetek takovým způsobem, že svou podnikatelskou činnost ukončila, resp. utlumila, bez garance toho, že by v budoucnu dostála svým daňovým povinnostem. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [5] Poukázala na obecnou judikaturu stanovící podmínky pro vydání zajišťovacích příkazů, zejména z hlediska přiměřenosti tohoto zásahu do majetkových práv daňových subjektů. Tyto požadavky napadené zajišťovací příkazy nesplňovaly. Stěžovatelka označila za věcně nesprávné zhodnocení podmínky prokázání obavy, že dosud nestanovené antidumpingové clo bude v době vymahatelnosti nedobytné nebo bude jeho vybrání spojeno se značnými obtížemi. Úvaha krajského soudu ohledně možnosti zhoršení postavení správce daně jako věřitele v důsledku případného uplatňování pohledávky za společnostmi zúčastněnými na přeměně z titulu ručení je pro věc zcela nerozhodná, neboť i dle krajského soudu správce daně a žalovaný zajišťovací příkazy vydali a potvrdili s odůvodněním, že tehdy dosud nestanovené antidumpingové clo bude v době jeho vymahatelnosti nedobytné, tedy nikoliv, že jeho vybrání bude spojeno se značnými obtížemi. [6] Jako důvod obavy o budoucí dobytnost případně stanoveného antidumpingového cla správce daně a žalovaný poukázali pouze na to, že jediný akcionář stěžovatelky rozhodl o její restrukturalizaci rozdělením ve formě odštěpení sloučením, na jehož základě mělo dojít k snížení hodnoty jejího majetku. K tomu stěžovatelka připomíná, že postavení jejích věřitelů se realizací projektu přeměny nezměnilo, neboť práva všech věřitelů, včetně správce daně, jsou zachována zejména institutem tzv. křížového ručení podle § 257 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přeměnách“). Podle něj ručí nástupnické společnosti (ONDRSTROJ ENGINEERING s. r. o., a RITOMA Estates s. r. o., dnes ONDRSTROJ Majetková, s. r. o.) za dluhy rozdělované společnosti až do výše aktiv, která nabyly v rámci přeměny. Navíc jsou práva věřitelů z nesplatných pohledávek chráněna také právem na poskytnutí jistoty podle § 35 odst. 1 zákona o přeměnách, pokud věřitelé přihlásí své pohledávky do 6 měsíců od účinnosti zápisu přeměny dle projektu přeměny. Pokud tedy bude správce daně v budoucnu evidovat za stěžovatelkou daňový nedoplatek, který vzniknul před účinností projektu přeměny, a tento daňový nedoplatek stěžovatelka řádně neuhradí, může jej správce daně vymáhat také po nástupnických společnostech ONDRSTROJ ENGINEERING s. r. o. a ONDRSTROJ Majetková s. r. o., a to vydáním výzev ručitelům podle § 171 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Postavení správce daně jako případného budoucího věřitele se tedy realizací přeměny nijak nezměnilo a dobytnost případných pohledávek státu za stěžovatelkou se nezhoršila. Není pravdou, že by se stěžovatelka zbavila všech svých majetkových hodnot takovým způsobem, že by při nelikvidačním řešení zajištění úhrady nebyla schopna uhradit případné antidumpingové clo. V rámci diverzifikace majetkových hodnot podnikatelské skupiny zůstala nositelkou know-how a veškeré technické certifikace, jako nejcennějšího aktiva celé podnikatelské skupiny, nadále je zaměstnavatelem všech původních zaměstnanců a jako jediný subjekt v podnikatelském seskupení je způsobilá vyrábět technologické celky, které dále dodává společnosti ONDRSTROJ ENGINEERING s.r.o. za cenu obvyklou. Tato tvrzení dokládá také skutečnost, že za 1. čtvrtletí roku 2021 vykázala zisk přesahující 7 000 000 Kč. [7] Správce daně a žalovaný proto měli dojít k závěru, že stěžovatelka bude případné antidumpingové clo schopna uhra