9 As 189/2021 — Nejvyšší správní soud

9 As 189/2021- 24 - text 9 As 189/2021 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Š. F., zast. Mgr. Michaelou Kopeckou, advokátkou se sídlem Chodská 1281/30, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2019, č. j. 710/2019-160-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 A 98/2019 - 40, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 A 98/2019 - 40, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 31. 5. 2017, č. j. MHMP 907485/2017. Daným rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žalobcovy námitky a potvrdil provedený záznam dvanácti bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 18. 7. 2009. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ze správního spisu zjistil, že záznam sedmi z celkových dvanácti bodů byl žalobci zapsán na základě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 6. 2009, č. j. 2 T 208/2009 - 108 (dále jen „trestní příkaz“), kterým byl uznán vinným za trestný čin ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1 a 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „trestní zákon“). Daný trestný čin žalobce spáchal podle trestního příkazu tím, že dne 8. 4. 2008 řídil osobní automobil ve Slovenské republice v obci Varín a v důsledku nepřiměřené rychlosti nedokázal bezpečně zabrzdit před kolonou motorových vozidel, vybočil do protisměru, kde se střetl s protijedoucím osobním motorovým vozidlem, čímž porušil zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), přičemž v důsledku střetu utrpěly dvě osoby zranění mající charakter těžké újmy na zdraví, dvě osoby utrpěly zranění mající charakter ublížení na zdraví a jedna osoba byla lehce poraněna. [3] Ačkoliv městský soud souhlasil s obecným východiskem, že správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na jejichž základě byl záznam proveden, neznamená to, že správní orgány nejsou oprávněny hodnotit kvalitu, resp. formální náležitosti, podkladových rozhodnutí k zaznamenaným bodům. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018 - 40, platí, že se správní orgány mohou námitkami o formálních nedostatcích pokutových bloků zabývat do té míry, v jaké mohou zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Rozhodnutí lze akceptovat jako způsobilý podklad pro bodový záznam, pokud netrpí zásadní vadou spočívající např. v nesrozumitelnosti či nicotnosti. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011 - 103, odmítl, že by byl správní orgán bez dalšího oprávněn či povinen vždy provést záznam bodů na základě jakéhokoliv podkladu. [4] V daném případě postupovaly české orgány činné v trestním řízení vůči žalobci dle zásady personality trestního práva, jelikož užily české trestní právo na čin spáchaný na Slovensku. Nejvyšší soud k tomu v usnesení ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 5 Tdo 834/2010, shrnul ustálenou judikaturu, podle níž pokud zavinění obviněného spočívá v porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, nelze na věc použít pravidla provozu na pozemních komunikacích platná na území České republiky, ale je třeba použít pravidla platná na území toho státu, kde byl trestný čin spáchán. Český trestní soud tak neměl hodnotit porušení povinností řidiče na území Slovenské republiky dle českého zákona o silničním provozu, ale dle pravidel platných na území Slovenské republiky. Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016 - 46, č. 3656/2018 Sb. NSS, je třeba u vadného či neúplného označení všech ustanovení, která tvoří porušenou právní normu, v každém jednotlivém případě posoudit závažnost daného pochybení. Z tzv. skutkové věty trestního příkazu je zřejmé, že trestní soud kvalifikoval jednání žalobce jako porušení pravidel dle českého zákona o silničním provozu, přičemž z obsahu trestního příkazu nevyplývá, že by se jednalo o písařskou vadu. Jde tak o vadu právní kvalifikace jednání žalobce. Skutečnost, že o vině rozhodl český soud, není rozhodující pro posouzení oprávněnosti záznamu sedmi bodů. České správní orgány totiž přičetly žalobci „české“ body za jednání spáchané na Slovensku. Dle městského soudu nelze řidiči připsat body za jednání, kterého se dopustil v zahraničí a které odporovalo povinnostem dle tamních právních předpisů. Zákon o silničním provozu ukládá řidičům povinnosti, které lze vynucovat pouze na území České republiky, a zároveň nestanoví, že by řidič byl povinen „česká“ pravidla dodržovat i v zahraničí. Žalobce poukazoval na to, že vůbec neměl být za toto jednání potrestán záznamem, tudíž měly správní orgány zvážit, zdali se na toto jednání v zahraničí vůbec mohl aplikovat český zákon o silničním provozu. Žalovaný proto neměl hodnotit trestní příkaz jako podklad způsobilý k záznamu sedmi bodů. [5] Městský soud naopak neshledal důvodnou námitku ohledně délky správního řízení a několik let trvající nečinnosti správního orgánu I. stupně. II. Kasační stížnost a vyjádření ke kasační stížnosti [6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.”). [7] On i správní orgán I. stupně postupovali ve správním řízení v souladu s § 123b zákona o silničním provozu. Správnímu orgánu I. stupně nepříslušelo, aby posuzoval, zda byl trestní příkaz vydán v souladu s platnou právní úpravou. Též mu nepříslušelo zvažovat, zda odpovídající počet bodů zaznamená či nikoliv. Předmětem řízení o námitkách není přezkum pravomocného trestního příkazu. Dle rozsudku NSS ze dne 13. 2. 2018, č. j. 3 As 82/2017 - 24, je příslušný správní orgán oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, tedy pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy nebo soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu, zda byl záznam v registru řidičů proveden v souladu s daným podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v daném řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů, na jejichž základě byl záznam proveden, jelikož na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je. [8] Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem, že na jednání žalobce, ke kterému došlo v cizině, se použije české trestní právo, aniž by se zároveň vyžadovalo, aby naplnil znaky uvedeného trestného činu i na území České republiky. Pokud by jednání bylo v cizině trestné a na území České republiky nikoliv, pak by byl pachatel takového trestného činu beztrestný. Sporným trestním příkazem byl žalobci uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel určených k přepravě osob v trvání dvou let. Zákaz činnosti je platný i na území České republiky, přičemž žalobce musí odevzdat řidičský průkaz. Zákaz řízení motorových vozidel musí být zaznamenán v registru řidičů. Trestní příkaz se od nabytí právní moci stal tzv. bezvadným právním aktem. Správní orgán provádějící záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče je tímto právním aktem vázán, a to zejména jeho výrokem. Nemá tak možnost volby, zda byl daný čin správně kvalifikován v trestním řízení. Na to nemá ani dostatečnou odbornost. Stěžovatel je přesvědčen, že postupoval v souladu s judikaturou, která zcela jasně vymezila podmínky pro přezkum podkladů při rozhodování o námitkách proti záznamu bodů v evidenční kartě řidiče. [9] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Městský soud závěr o nezpůsobilosti trestního příkazu podložil ustálenou judikaturou a vypořádal se s argumenty, které jsou nyní předkládány v kasační stížnosti. Nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že městský soud de facto rozporuje trestní příkaz vydaný jiným soudem a tím překračuje právní rámec stanovený v § 75 odst. 2 s. ř. s. Z napadeného rozsudku vyplývá, že si městský soud byl zcela vědom zákonných mantinelů pro posouzení trestního příkazu a v bodě 66. rozsudku reflektoval, že není p