4 As 40/2010 — Nejvyšší správní soud

Komp 3/2021- 26 - text  Komp 3/2021-30 pokračování [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera, soudců Davida Hipšra, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Tomáše Rychlého, Karla Šimky a soudkyně Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, za účasti: Mgr. J. P., o kompetenční žalobě podle § 97 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve věci sporu o příslušnost vydat rozhodnutí o odvolání osoby zúčastněné na řízení proti rozhodnutí Správy a údržby silnic Jihočeského kraje ze dne 26. 8. 2021, č. j. SUS JČK 15299/2021, t a k t o : I. K rozhodnutí o odvolání Mgr. J. P. ze dne 8. 9. 2021 proti rozhodnutí Správy a údržby silnic Jihočeského kraje o odmítnutí žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 26. 8. 2021, č. j. SUS JČK 15299/2021, je příslušný Úřad pro ochranu osobních údajů. II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kompetenční žalobě. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení případu [1] Žadatel se dne 26. 7. 2021 obrátil na Správu a údržbu silnic Jihočeského kraje s žádostí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Jeho žádost byla rozhodnutím ze dne 26. 8. 2021 odmítnuta. Rozhodnutí obsahovalo poučení o možnosti podat odvolání, o kterém dle poučení rozhoduje Úřad pro ochranu osobních údajů. [2] Žadatel odvolání podal, přičemž jej podal Úřadu pro ochranu osobních údajů, tedy žalovanému. Žalovaný usnesením ze dne 13. 9. 2021 vyslovil svou nepříslušnost k přijetí a projednání odvolání a zároveň v usnesení uvedl, že o podaném odvolání má rozhodovat Krajský úřad Jihočeského kraje, tedy žalobce. [3] Žalobce ve sdělení žalovanému ze dne 8. 10. 2021 vyjádřil svůj nesouhlas s takovým určením orgánu příslušného k rozhodnutí o odvolání. Žalovaný ve sdělení ze dne 19. 10. 2021 setrval na svém právním názoru, že není orgánem příslušným k vyřízení odvolání, nýbrž že příslušným orgánem je žalobce. II. Žaloba a průběh řízení o žalobě [4] Žalobce podal k Nejvyššímu správnímu soudu kompetenční žalobu podle § 97 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [5] V žalobě uvedl, že v případě příspěvkových organizací územních samosprávných celků zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, nestanovuje, který orgán je nadřízeným orgánem. Podle zákona č. 111/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, pokud není možné nadřízený orgán určit dle pravidel v § 178 správního řádu, plní funkci nadřízeného orgánu Úřad pro ochranu osobních údajů, tedy žalovaný. Tato situace nastala dle názoru žalobce i v tomto případě. [6] Žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2012, č. j. 30 A 118/201046, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 4 As 40/201060, podle nichž nadřízeným orgánem příspěvkové organizace územního samosprávného celku je rada územního samosprávného celku, nicméně upozornil, že tato rozhodnutí byla přijata před účinností zákona č. 111/2019 Sb. [7] Žalobce poukázal rovněž na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2021, č. j. Komp 2/202044, a ze dne ze dne 27. 7. 2021, č. j. Komp 3/202035, v nichž Nejvyšší správní soud vyslovil, že v případě, kdy příspěvková organizace není správním orgánem a nevykonává vrchnostenskou správu, je odvolacím orgánem Úřad pro ochranu osobních údajů. [8] Žalovaný ve svém vyjádření v prvé řadě uvedl, že jeho sdělení, který orgán by mohl být příslušný k vyřízení odvolání, bylo nad rámec napadeného usnesení, a nebylo tedy závazným právním názorem. Žalovaný se k řešení otázky příslušnosti ani nemohl dostat, neboť žadatelem podané odvolání bylo v jeho dispozici toliko fakticky, ještě před provedením úkonů ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. Odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu nebylo podle § 16 odst. 2 předloženo žalovanému, a nelze tedy dovozovat, že by vznikl právně relevantní negativní kompetenční spor. Žalovaný tedy rozhodoval výlučně o tom, že k postupu dle § 16 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím je příslušný jedině povinný subjekt. [9] Dále žalovaný uvedl, že žalobce se nesprávně domnívá, že ho žalovaný považuje za nadřízený orgán. Žalovaný žalobci jednoznačně sdělil, že nadřízeným orgánem je Jihočeský kraj. [10] Dále žalovaný argumentoval pro svůj závěr, že nadřízený orgán lze určit dle § 178 odst. 2 správního řádu a nadřízeným orgánem je Jihočeský kraj. [11] Rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. Komp 2/202044 a č. j. Komp 3/202035 dle žalovaného nelze vztáhnout na nyní projednávanou věc. V uvedených věcech byla povinným subjektem státní příspěvková organizace Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism. V nyní projednávané věci se jedná o příspěvkovou organizaci zřízenou územním samosprávným celkem. Vztah mezi zřizovatelem – státem a státní příspěvkovou organizací se liší od vztahu mezi zřizovatelem – územním samosprávným celkem a příspěvkovou organizací jím zřízenou. Podle § 27 odst. 11 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, provádí zřizovatel kontrolu hospodaření příspěvkové organizace, a to na základě povinnosti stanovené přímo zákonem. Příspěvkové organizace jsou zakládány k plnění svěřených úkolů, tedy k výkonu veřejné správy v širším slova smyslu. Při tom platí, že veřejnou správou ve smyslu § 178 odst. 2 správního řádu je nejen správa vrchnostenská, ale i správa nevrchnostenská, v projednávaném případě realizovaná prostřednictvím příspěvkové organizace. Proto má dotčený územní samosprávný celek postavení nadřízeného orgánu i ve smyslu § 178 odst. 2 správního řádu. Je to územní samosprávný celek (Jihočeský kraj), který pověřil příspěvkovou organizaci výkonem veřejné správy na základě zákona a stanovil jí úkoly zřizovací listinou. [12] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 4 As 40/201060, a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2012, č. j. 30 A 118/201046, na něž odkázal i žalobce, plyne postavení zřizovatele krajské či obecní příspěvkové organizace jako nadřízeného orgánu při postupech podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Na těchto závěrech nic nemění ani novela zákona o svobodném přístupu k informacím. [13] Osoba zúčastněná na řízení se ke kompetenční žalobě nevyjádřila. III. Kompetenční spor a podmínky řízení [14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda se jedná o kompetenční spor ve smyslu § 97 a násl. s. ř. s., který je definován třemi prvky (předpoklady). Za prvé musí být vedeno řízení, v němž se rozhoduje o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob. Za druhé jde o situaci, kdy si 1) dva správní orgány osobují pravomoc o věci rozhodnout (o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním orgánem – kladný kompetenční spor), nebo 2) naopak popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí ve věci (o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním orgánem – záporný kompetenční spor). Za třetí těmito správními orgány musí být subjekty vymezené v § 97 odst. 1 s. ř. s., a to v kombinacích v tomto ustanovení uvedených (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, čj. Komp 3/201249). [15] Nejvyšší správní soud dospěl k dílčímu závěru, že Správa a údržba silnic Jihočeského kraje je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím dle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť splňuje kritéria pro určení povinného subjektu jako tzv. veřejné instituce ve smyslu § 2 odst. 1 in fine zákona o svobodném přístupu k informacím. Otázka, zda je Správa a údržba silnic Jihočeského kraje povinným subjektem ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, sice nebyla v projednávané věci mezi účastníky řízení sporná, souvisí však úzce s podmínkami řízení, jejichž splnění posuzuje Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Pokud by Správa a údržba silnic Jihočeského kraje nebyla povinným subjektem dle zákona o svobodném přístupu k informacím, neměla by ani pravomoc vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace a žádný správní orgán by neměl pravomoc rozhodovat o opravném prostředku proti rozhodnutí o odmítnutí (srov. obdobnou logiku v oblasti soudní ochrany ve správním soudnictví v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2021, č. j. 7 As 239/202124, zejm. body 14 až 22). [16] Výkladu pojmu veřejná instituce ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím se opakovaně věnovaly správní soudy i Ústavní soud (podrobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2017, č. j. 6 As 43/201746, č. 3623/2017 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud vychází z kritérií vymezených v nálezu Úst