1 As 122/2022 — Nejvyšší správní soud

1 As 122/2022- 89 - text  1 As 122/2022 - 95 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudce Michala Bobka a soudkyně Lenky Kaniové v právní věci žalobce: ELTON hodinářská, a. s., se sídlem Náchodská 2105, Nové Město nad Metují, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, za účasti: MPM – QUALITY v. o. s., se sídlem Příborská 1473, FrýdekMístek, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Jaselská 202/19, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 21. 10. 2020, č. j. O506093/D20025109/2020/ÚPV, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č. j. 18 A 96/2020  94, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Tomáše Matouška, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) prvostupňovým rozhodnutím ze dne 31. 1. 2020, č. j. O506093/D1506034/2015/ÚPV, zamítl námitky žalobce podle § 7 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, proti zápisu obrazového označení sp. zn. O506093 v provedení [OBRÁZEK] (dále jen „napadené označení“) do rejstříku ochranných známek. [2] Přihlašovatelem napadeného označení byla osoba zúčastněná na řízení. Při porovnávání napadeného označení se starší ochrannou známkou EU č. 3531662 [OBRÁZEK] („namítaná ochranná známka“) Úřad neshledal podobnost z hlediska celkového dojmu. Dospěl proto k závěru, že porovnávaná označení nejsou zaměnitelná. Názor o absenci podobnosti označení podložil odkazem na rozhodnutí Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví EUIPO (dále jen „EUIPO“) ze dne 7. 9. 2018, ve věci R 1159/20174. Z grafického hlediska, které bylo podle Úřadu rozhodující, nejsou porovnávaná označení zaměnitelná. Samotný prvek „PRIM“ má v porovnávaných označeních nízkou sémantickou distinktivitu. Ostatní prvky namítané ochranné známky postrádají rozlišovací způsobilost. Ve vztahu k námitce všeobecné známosti a dobrého jména loga PRIM měl Úřad sice za prokázané, že logo [OBRÁZEK] bylo vytvořeno pro právní předchůdce žalobce. Dospěl nicméně k závěru, že žalobce své námitky dostatečně neodůvodnil. Úřad navíc mezi namítaným logem a napadenou ochrannou známkou neshledal zásadní podobnost. Úřad konečně rovněž rozhodl o zastavení řízení o námitkách podaných dle § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., ve znění do 31. 12. 2018. [3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 10. 2020, č. j. O506093/D20025109/2020/ÚPV, zamítl rozklad žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Ve svém rozhodnutí se však vymezil proti některým aspektům odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Za prvé, dle žalovaného nelze pominout důkazy a argumenty, které se sice vztahovaly k námitkovému důvodu dle § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003, ve znění do 31. 12. 2018, ale zároveň jsou relevantní i z hlediska ostatních námitkových důvodů (jde zejména o závěry Úřadu v řízeních sp. zn. O517322, O517364, O517365 a O535869). Za druhé, vzhledem ke skutečnosti, že se žalobce domáhal specifické role slovního prvku „PRIM“ (bez ohledu na jeho konkrétní grafickou podobu), měl být tento prvek posuzován tak, jak byl namítán, tj. jako slovo, a nejen jako grafické logo. Za třetí, Úřad pochybil i v tom ohledu, že ačkoliv věc hodnotil k datu podání přihlášky, zároveň však přihlédl i k novějším podkladům dodaným osobou zúčastněnou na řízení. Rovněž pochybil i odkazem na rozhodnutí EUIPO ze dne 7. 9. 2018, neboť to se věnovalo otázce autorských práv manželů Jarošových, která však s nynější věcí nesouvisí. Za čtvrté, ve vztahu k námitkám týkajícím se všeobecné známosti a dobrého jména žalovaný připustil, že Úřad hodnotil některé důkazy jinak než v obdobných řízeních. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že žalobce své námitky dostatečně neodůvodnil. Žalobce navíc neuvedl, jaký typ zásahu do práv uplatňuje (těžení z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména) a vůči jakým položkám napadeného seznamu výrobků a služeb. I přes tyto výhrady však žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí Úřadu označil za nevybočující z obvyklé rozhodovací praxe. II. Napadený rozsudek městského soudu [4] Žalobce napadl rozhodnutí o rozkladu žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji shledal důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a pro skutečnost, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. [5] Městský soud vypořádal žalobní námitky v rámci tří okruhů: posouzení zákonnosti zastavení řízení ve vztahu k námitkám dle § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., ve znění do 31. 12. 2018; správnost a přezkoumatelnost závěru předsedy Úřadu, že zdůvodnění námitek poukazujících na nebezpečí záměny mezi napadeným označením a namítanou ochrannou známkou je nedostatečné; argumentace Úřadu ohledně všeobecné známosti a dobrého jména loga PRIM. [6] K prvnímu okruhu žalobních námitek městský soud uvedl, že rozhodnutí předsedy Úřadu zastavit řízení o námitkách dle § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., ve znění do 31. 12. 2018, bylo korektní. Tento důvod zápisné nezpůsobilosti zákonodárce novelou č. 286/2018 Sb. záměrně opustil a předmětné ustanovení zrušil bez náhrady (čl. I bod 21 novely zákona č. 286/2018 Sb.). Rozhodnutí předsedy Úřadu zastavit řízení o tomto námitkovém důvodu bylo proto v souladu s uvedenou novelou. [7] Městský soud však přisvědčil druhému okruhu žalobních námitek, kterými žalobce napadl závěry žalovaného ohledně podobnosti namítané ochranné známky a napadeného označení [§ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb.]. Shledal, že rozhodnutí žalovaného je v této otázce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Městský soud se především neztotožnil s hodnocením žalovaného, že odůvodnění námitek z roku 2015 bylo nedostatečné. Již z těchto námitek bylo totiž zřejmé, že žalobce vnímá obě označení podobná, a co do dominantního prvku „PRIM“ jako zaměnitelná. Zároveň bylo v námitkách uvedeno, že přihlašované označení má být zapsáno pro zčásti shodné a zčásti zaměnitelné výrobky a služby. Dále žalobce uváděl, že při použití namítaného označení proto existuje zjevná pravděpodobnost záměny s výrobky žalobce. Tyto námitky žalobce v přípustné míře doplnil a rozvedl ve svém rozkladu. Předseda se však ve svém rozhodnutí věcně vyjádřil jen k relevanci rozsudku Tribunálu ve věci „Volvo“. Ačkoliv se také zabýval dílčími vadami v postupu Úřadu, uzavřel, že na zákonnosti prvostupňového rozhodnutí takové nedostatky nic nemění, jelikož původní námitky nebyly dostatečně odůvodněny. Žádné vlastní věcné úvahy ovšem nepřinesl a rozkladovými námitkami se tak přezkoumatelně nezabýval. [8] Městský soud dodal, že žalovaný se podobností (zaměnitelností) namítané ochranné známky (jakož i loga PRIM) s jinými napadenými označeními zabýval již ve svých předchozích rozhodnutích. Městský soud přitom dal žalovanému při přezkumu těchto rozhodnutí za pravdu, že posuzovaná označení jsou si vysoce podobná. Jakkoliv se tato rozhodnutí vztahovala k posouzení otázky dobré víry přihlašovatele [dřívější § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb.], vyslovené závěry mohou mít relevanci i pro nyní projednávanou věc (zejména pak body 6, 116 a 119 rozsudku č. 15 A 21/2019  114). [9] Žalobním námitkám třetího okruhu, kterými žalobce napadl závěry žalovaného ohledně všeobecné známosti a dobrého jména namítané ochranné známky, městský soud rovněž přisvědčil. Rozhodnutí předsedy Úřadu je v tomto ohledu nejen nepřezkoumatelné, ale rovněž v rozporu s obsahem správního spisu. Žalovaný na jednu stranu potvrdil prvostupňové rozhodnutí v tom ohledu, že námitky žalobce ze dne 7. 7 2015 týkající se všeobecné známosti a dobrého jména namítané ochranné známky nebyly řádně zdůvodněny, a to i přesto, že Úřad zamítl námitky žalobce z věcných důvodů. Na druhou stranu se však vůči odůvodnění prvostupňového rozhodnutí sám částečně vymezil. Připustil například, že Úřad hodnotil některé shodné důkazy a jejich relevanci jinak než v obdobných řízeních (dříve například dospěl k závěru, že tyto důkazy vypovídají o vazbě náramkových hodinek PRIM k žalobci a že přítomnost přihlašovatele na trhu naopak není dlouhodobá). [10] Tyto nedostatky prvostupňového rozhodnutí se pak snažil žalovaný překlenout tím, že námitky zhodnotil jako nedostatečné zejména z formálních důvodů. Za prvé, podle předsedy Úřadu žalobce neuvedl, jaký typ zásahu do práv uplatňuje (zda těžen