1 As 204/2022 — Nejvyšší správní soud

1 As 204/2022- 30 - text  1 As 204/2022 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Mgr. S. W., zastoupena JUDr. Janem Walterem, advokátem, se sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 4, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 15. 12. 2020, č. j. MZDR 55613/20203/PRO, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2022, č. j. 6 A 137/2020  35, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu [1] Předmětem sporu v projednávané věci je přípustnost žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Žalobkyně požadovala dokument č. 1 ze správního spisu vedeného Ministerstvem zdravotnictví. Konkrétně uvedla, že žádá o „… poskytnutí kopie dokumentu Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 9510/20201/MIN/KAN“. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 11. 2020, č. j. MZDR 46776/20204/MIN/KAN (dále jen „napadené rozhodnutí“) odmítl žádost žalobkyně o poskytnutí informace podle dle § 15 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 38 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Rozhodnutí odůvodnil tak, že podání kvalifikuje jako žádost o nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad. Ministr zdravotnictví se s právním hodnocením ztotožnil a rozhodnutím dne 15. 12. 2020, č. j. MZDR 55613/20203/PRO rozklad zamítl. [3] Proti napadanému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Ten shledal žalobu nedůvodnou. Soud se předně zabýval otázkou, zda je možné úpravu nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu, považovat za omezení přístupu k informacím podle § 2 odst. 3 informačního zákona, podle něhož může být právo na informace omezeno na základě „zvláštního zákona“. Městský soud správně posoudil, že úpravu nahlížení do spisu podle správního řádu je možné v této věci podřadit pod výjimku stanovenou „zvláštním zákonem“, kterým je v tomto případě správní řád. Soud dále konstatoval, že toto omezení není absolutní a je nutné rozlišovat poskytování blíže neurčeného okruhu informací a poskytování konkrétních informací na základě žádosti podle informačního zákona. Žalobkyně svou žádost směřovala k dokumentu označenému pouze číslem jednacím, a proto městský soud dovodil, že se jedná o první listinu ve spisu, a to ať už obsahuje jakýkoliv text. Konstatoval, že žalobkyně de facto označila určitou část správního spisu, zatímco obsah informace nijak nespecifikovala, z čehož vyvodil závěr, že cílem žalobkyně bylo zjištění blíže neurčitého okruhu informací ze správního spisu. [4] Uzavřel proto, že žalované ministerstvo posoudilo žádost správně, dle svého obsahu, jako požadavek o nahlédnutí do spisu dle § 38 správního řádu. Soud žalobu zamítl, vhledem k tomu, že žalobkyně není účastnicí řízení ve věci, ve které správní orgán vede spis, a netvrdila, ani neprokazovala právní zájem na jeho obsahu dle § 38 odst. 2 správního řádu. [5] Pro dokreslení kasační soud uvádí, že žádost žalobkyně navazovala na předchozí požadavek ze dne 11. 9. 2020, kdy žádala o zpřístupnění písemností vedených pod č. j. MZDR 9510/20201/MIN/KAM, č. j. MZDR 9510/20202/MIN/KAN a č. j. MZDR 9510/20203/MIN/KAN. Listiny tvořily téměř celý správní spis. Předchozí žádost žalovaný odmítl a, rozhodnutí odůvodnil tím, že podání posoudil podle jeho obsahu a proto shledal, že poskytnutí listin je nutné kvalifikovat jako žádost o nahlédnutí do spisu. Žalobkyně následně podala rozklad, v němž vytýkala nesprávné právní posouzení své žádosti jako požadavku o zpřístupnění spisu. Ministr rozklad zamítl s odůvodněním, že je zřejmé, že její žádost směřovala k nahlédnutí do téměř celého správního spisu v řízení, jehož nebyla účastnicí. II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [7] Namítla především nezákonnost, která měla spočívat v nesprávném posouzení právní otázky, konkrétně vymezení okruhu požadovaných informací ze správního spisu. Stěžovatelka požadovala písemnost, specifikovanou číslem jednacím. Upozornila na to, že svou žádost specifikovala dostatečně a správní orgán tak měl postupovat v souladu s informačním zákonem a informaci poskytnout; ten namísto toho žádost o poskytnutí informace považoval za žádost o nahlížení do spisu dle správního řádu. To, že žalobkyně neví, co přesně dokument obsahuje, je pochopitelné. Pokud by to věděla, nemusela by o informaci žádat. [8] Dalšími kasačními námitkami tvrdila, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný; městský soud nereflektoval její námitky, týkající se tvrzené spekulativnosti odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí rozkladu. Nepřezkoumatelnost měla být způsobena tím, že v rozhodnutí o zamítnutí rozkladu ministr upozornil na to, že se jedná o opakovanou žádost o poskytnutí informací ze stejného spisu, což může ve spojení s předchozími žádostmi vést až ke zpřístupnění celého spisu. Dle stěžovatelky také městský soud nedostatečně vysvětlil úvahy o aplikaci „kritéria, spočívajícího v posouzení rozsahu požadovaných informací“, kterým hodnotil stávající žádost v kontextu předchozí. [9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil se závěry městského soudu a navrhl kasační stížnost zamítnout. Vyjádřil se rovněž k jednotlivým kasačním námitkám. Uvedl, že z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka nevěděla, které informace konkrétně hledá. Z tohoto důvodu nemohlo být označení požadované informace pouze číslem jednacím dokumentu dostačujícím. Ke druhé kasační námitce žalovaný sdělil, že se s ní městský soud vypořádal, i když nepřímo, konstatováním, že předmětem věci nejsou bývalé, ani hypotetické budoucí žádosti, nýbrž skutečnost, že požadovaná informace není konkrétně specifikována. Ohledně třetí námitky měl žalovaný rovněž za to, že byla v řízení před městským soudem vypořádána a úvaha soudu byla dostatečně vysvětlena. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas a oprávněnou osobou, a je tedy projednatelná. [11] Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Tyto vady v rozsudku neshledal. [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Rozsudek městského soudu je přezkoumatelný, neboť splňuje požadavky judikatury kladené na odůvodnění soudního rozhodnutí (nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, či ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, případně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003  130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003  52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004  62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008  75). Z rozsudku je patrné, jak soud o návrhu rozhodl, jaké důvody jej k tomu vedly a na jakých úvahách založil své závěry. Rozsudek městského soudu není ani vnitřně rozporný. [14] Z principů demokratického právního státu vyplývá, že veřejná správa je službou veřejnosti a její legitimita je dána mimo jiné i možností veřejnosti ji kontrolovat. Právní řád poskytuje veřejnosti prostředky, kterými může být kontrola prováděna. Jednou z možností je i prostřednictvím práva na informace. Nejvyšší správní soud již například v rozsudku ze dne 7. 8. 2008, č. j. 1 As 17/2008  67, konstatoval, že: „smyslem práva na informace je kontrola činnosti veřejné správy, mj. též kontrola vynakládání veřejných prostředků a hospodaření s veřejným majetkem.“ [15] Listina základních práv a svobod v čl. 17 odst. 1 kromě jiného stanovuje, že právo na informace je zaručeno, rovněž z odst. 5 tohoto článku poté vyplývá, že státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti, přičemž konkrétní podmínky stanoví zákon. Tím je informační zákon, který upravuje nejen podmínky přístupu veřejnosti k informacím, ale současně i omezení tohoto práva. [16] Základním smyslem informačního zákona je zajištění práva veřejnosti na přístup k informacím. Zákonná definice pojím