10 Afs 104/2023 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 104/2023- 59 - text  10 Afs 104/2023 - 64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: T. K., zast. advokátem Mgr. Erikem Janíkem, náměstí T. G. Masaryka 2957/9a, Břeclav, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2022, čj. 18561/22/500010612713033, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2023, čj. 29 Af 47/202275, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2023, čj. 29 Af 47/202275, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] V nynější věci jde o vyměření odvodů za porušení rozpočtové kázně. Ústřední právní otázka se ovšem týká výkladu soudního řádu správního (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a spočívá v tom, zda měl krajský soud přihlédnout ke zrušení trestního rozsudku, který s nynější věcí souvisel a na kterém žalovaný dílem postavil své závěry o porušení rozpočtové kázně (ke zrušení trestního rozsudku došlo poté, co ve věci rozhodl žalovaný, ale předtím, než o žalobě rozhodl krajský soud). Protože krajský soud ke zrušení trestního rozsudku nepřihlédl, ačkoli tak učinit měl, NSS jeho rozsudek ruší a věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení. I. Vymezení věci [2] Ministerstvo průmyslu a obchodu schválilo v roce 2013 žalobci (v řízení před NSS stěžovateli) poskytnutí dotace na projekt „Rekonstrukce objektu Holubí Zhoř“ v celkové maximální výši 16 mil. korun. Projekt se skládal ze dvou etap a jeho cíl spočíval v rekonstrukci objektu a na něj navazujících ploch; po ukončení rekonstrukce měl být objekt uzpůsoben ke strojírenské výrobě ocelových konstrukcí. Ještě tentýž rok byla stěžovateli vyplacena dotace k první etapě projektu ve výši 8,1 mil. korun. [3] Následující rok (2014) provedl finanční úřad u stěžovatele kontrolu, při které zjistil tři porušení rozpočtové kázně. Zaprvé, že stěžovatel nerealizoval projekt v souladu se žádostí o poskytnutí dotace a nezajistil financování projektu podle rozpočtu a harmonogramu. V žádosti o platbu navíc vykázal vyšší způsobilé výdaje, než jaké ve skutečnosti vznikly. Zadruhé, stěžovatel neoprávněně vyloučil jednoho z uchazečů z účasti na zadávacím řízení. Zatřetí, stěžovatel nesplnil účel dotace. V rekonstruovaném objektu nebyla umístěna výrobní linka ke strojírenské výrobě a objekt nebyl využíván k účelu, ke kterému byla poskytnuta dotace. Finanční úřad proto vyměřil dvěma platebními výměry ze dne 16. 2. 2016 stěžovateli odvody za porušení rozpočtové kázně v plné výši dotace vyplacené na první etapu projektu, celkem ve výši 8,1 mil. korun [§ 44a odst. 4 písm. b), c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (rozpočtová pravidla)]. Proti oběma platebním výměrům podal stěžovatel odvolání, která žalovaný zamítl. [4] Následně ovšem stěžovatel uspěl se žalobou u krajského soudu, který rozsudkem ze dne 1. 7. 2021, čj. 29 Af 52/2017104, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud posuzoval všechna tři porušení rozpočtové kázně, s žalovaným se neztotožnil jen u třetího kontrolního zjištění. Nelze totiž uzavřít, že podmínkou poskytnutí dotace bylo umístění výrobní linky v rekonstruovaném objektu, resp. skutečnost, že v objektu musí probíhat strojírenská výroba jen s využitím takové výrobní linky. Podle krajského soudu sice bylo možné dovodit předpoklad umístění a používání výrobní linky, to však maximálně jako jeden z několika cílů projektu, nikoli nutně konkrétní sporné linky. [5] V dalším řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 6. 2022 opět zamítl stěžovatelovo odvolání. Závěr o odvodech za porušení rozpočtové kázně však postavil na důvodu zcela novém. V novém rozhodnutí totiž zohlednil v mezidobí vydané trestní rozsudky Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, kterými byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání vícero trestných činů, které spočívaly mj. v tom, že stěžovatel v žádostech o nyní posuzovanou dotaci uvedl nepravdivé údaje a dále předložil nepravdivé doklady. Žalovaný odsuzující rozsudky zohlednil, rovněž ovšem provedl vlastní posouzení skutkového stavu. Dospěl k závěru, že stěžovatel v žádostech o poskytnutí dotace uvedl nepravdivé údaje a předložil nepravdivé doklady, které navíc potvrdil čestným prohlášením. Protože nepravdivé údaje a doklady uvedené v žádostech o poskytnutí dotace ministerstvo při posuzování žádostí zohlednilo, dospěl žalovaný k závěru o porušení rozpočtové kázně. Stanovil tak odvod v celé výši vyplacené dotace za první etapu projektu. S rozhodnutím žalovaného se krajský soud tentokrát již ztotožnil a druhou žalobu zamítl nyní přezkoumávaným rozsudkem. Odmítl přitom přihlédnout k rozhodnutí Nejvyššího soudu, který zrušil žalovaným použitý trestní rozsudek Vrchního soudu v Olomouci. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Na několika místech namítl nepřezkoumatelnost rozsudku. Soud prý neposoudil, jestli žalovaný mohl dospět k závěru o uvedení nepravdivých údajů v žádostech o dotaci, a tedy k porušení rozpočtové kázně, pouze na základě trestních rozsudků. Krajský soud se rovněž nevypořádal se zprávou poskytovatele dotace ze dne 16. 2. 2015 a zprávou projektové manažerky Agentury pro podnikání a inovace ze dne 10. 12. 2019. Z nich přitom podle stěžovatele vyplynulo, že pro získání dotace se nevyžadovalo, aby stěžovatel v minulosti podnikal v kovovýrobě. Stěžovateli by tedy na dotaci vznikl nárok, i kdyby neměl žádné zkušenosti v kovovýrobě. Údaje, které žalovaný považoval za nepravdivé, tedy nebyly pro získání dotace vůbec podstatné, a tudíž nemohlo ani dojít k porušení rozpočtové kázně. Konečně prý není z rozhodnutí žalovaného ani rozsudku krajského soudu zřejmé, porušením jaké konkrétní povinnosti došlo k neoprávněnému použití vyplacené dotace a jak žalovaný dospěl k závěru, že k porušení rozpočtové kázně došlo v celé výši poskytnuté dotace. [7] Ohledně jednotlivých věcných pochybení stěžovatel úvodem namítl, že žalovaný v nyní přezkoumávaném (tedy v pořadí druhém) správním rozhodnutí nerespektoval právní názor vyslovený v prvním rozsudku, kterým krajský soud původní rozhodnutí žalovaného zrušil. Namísto toho, aby žalovaný právní názor krajského soudu respektoval a napodruhé rozhodl v souladu s ním, přišel ve druhém rozhodnutí se zcela novým důvodem pro vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. Tento nový důvod navíc žalovaný opřel pouze o trestní rozsudky, aniž sám provedl jakékoli dokazování. Jeho rozhodnutí je tedy podle stěžovatele nepřezkoumatelné. K tomu stěžovatel upozornil i na údajně nesprávný výklad rozsudku NSS ze dne 18. 2. 2015, čj. 3 Afs 163/201438. Z něj totiž plyne právě to, že listiny obsažené v trestním spisu smí žalovaný v daňovém řízení použít pouze k přezkumu a doplnění skutkových zjištění, nikoli výlučně na těchto listinách postavit závěr o porušení rozpočtové kázně stěžovatele. [8] Před vydáním rozhodnutí žalovaného navíc stěžovatel doložil, že proti trestním rozsudkům podal dovolání u Nejvyššího soudu s návrhem na přerušení jejich výkonu. Žalovaný tedy před vydáním rozhodnutí věděl, že jeho nový rozhodovací důvod založený právě na trestních rozsudcích ještě není jistý. Stěžovatel k žalobě připojil usnesení ze dne 15. 6. 2022, kterým Nejvyšší soud do doby rozhodnutí o stěžovatelově dovolání přerušil výkon trestního rozsudku. Stěžovatel následně dodal další usnesení ze dne 27. 7. 2022, kterým Nejvyšší soud zrušil trestní rozsudek Vrchního soudu v Olomouci. V průběhu řízení před krajským soudem navíc vrchní soud usnesením ze dne 24. 1. 2023 zrušil původní trestní rozsudek Krajského soudu v Brně. Přesto krajský soud s odkazem na § 75 odst. 1 s. ř. s. odmítl přihlédnout ke zrušení trestních rozsudků. K tomu, že měl krajský soud prolomit pravidlo obsažené v § 75 odst. 1 s. ř. s. a zrušení trestních rozsudků zohlednit, stěžovatel uvedl rozsáhlou argumentaci založenou na judikatuře NSS, základních zásadách soudního řízení správního a komentářové literatuře. Podstatu stěžovatelovy argumentace lze shrnout tak, že v právním státě nelze akceptovat situaci, kdy krajský soud posvětí závěr žalovaného postavený na mezitím zrušených trestních rozsudcích. [9] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný, který navrhl její zamítnutí. Všechny stěžovatelovy argumenty byly žalovaným a poté krajským soudem vyvráceny. Rozsudek krajského soudu je v prvé řadě dostatečně odůvodněn. Není pravda, že žalovaný v druhém rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor krajského soudu. Změna rozhodovacího důvodu byla způsobena vydáním trestních rozsudků, které žalovaný ve druhém rozhodnutí musel zohlednit. Není pravda, že by žalovaný v druhém rozhodnutí vyšel pouze z trestních rozsudků, ale závěr o odvodech za porušení rozpočtové kázně postavil i na vlastním posouzení spisového materiálu. Konečně žalovaný souhl