10 As 214/2022 — Nejvyšší správní soud

10 As 214/2022- 44 - text  10 As 214/2022 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Mipam bio s.r.o., České Vrbné 2405, České Budějovice, zast. advokátem JUDr. Josefem Aujezdským, Opletalova 1535/4, Praha 1 – Nové Město, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Štěpánská 567/15, Praha 2 – Nové Město, proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2022, čj. ČOI 17613/22/O100, Dvo/Št, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2022, čj. 61 A 7/202234, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce JUDr. Josefa Aujezdského, advokáta. Odůvodnění: [1] V nynější věci NSS řeší otázku, jak má provozovatel internetového obchodu (eshopu) uvádět informace o ceně dopravy a poplatcích za využití určitých způsobů platby (např. platby na dobírku). Konkrétně NSS posuzuje, zda se provozovatel eshopu dopouští tzv. klamavého opomenutí podle § 5a odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a porušuje tak zákaz používání nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 4 téhož zákona, pokud tyto informace spotřebiteli sdělí nikoli hned po navštívení stránek internetového obchodu, ale až po vložení zboží do virtuálního „košíku“. I. Vymezení věci [2] Žalobkyně provozuje na webové adrese https://www.sanastore.cz/ internetový obchod, mj. s domácími spotřebiči. Česká obchodní inspekce, inspektorát pro Jihočeský kraj a Vysočinu, v roce 2020 provedla v eshopu žalobkyně kontrolní nákup. Následně uznala žalobkyni vinnou ze spáchání několika přestupků podle zákona o ochraně spotřebitele. Pro právě projednávaný případ je podstatné, že žalobkyně mj. porušila § 24 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 5a odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele tím, že podle výroku rozhodnutí o přestupku „ke dni 10. 7. 2020 na internetových stránkách www.sanastore.cz, na kterých provozovala internetový obchod, opomněla uvést podstatné informace o cenách poskytovaných služeb – doprava a způsob platby, které spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupě“. Podle odůvodnění rozhodnutí inspektorátu pro Jihočeský kraj a Vysočinu toto opomenutí spočívalo v tom, že tyto informace žalobkyně zpřístupnila spotřebitelům teprve poté, co vložili vybrané zboží do virtuálního nákupního košíku. Správní orgán proto uložil žalobkyni úhrnnou pokutu ve výši 250 000 Kč. Proti rozhodnutí o přestupku se žalobkyně neúspěšně odvolala k ústřednímu inspektorátu žalované. [3] Proti rozhodnutí ústředního inspektorátu podala žalobkyně žalobu ke krajskému soudu. Krajský soud vyhověl jediné žalobní námitce, a to právě v otázce uvádění cen dopravy a poplatků za způsob platby. Napadené rozhodnutí proto zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle soudu údaj o ceně za dopravu a způsob platby lze uvést až po vložení zboží do nákupního košíku. Jiný postup by byl v rozporu s běžnou praxí, že volbu dopravy a způsobu platby činí spotřebitelé běžně až po výběru a vložení zboží do košíku. Pozdější uvedení ceny dopravy a způsobu platby tak nemůže být klamavým opomenutím podstatné informace podle § 5a odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [4] Žalovaná (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Považuje za důležité, aby v nynější věci NSS vyjasnil, zda mají provozovatelé eshopů informovat spotřebitele o ceně dopravy a zpoplatnění způsobu platby předem. Zákon o ochraně spotřebitele v § 5a odst. 3 tyto údaje označuje za tzv. podstatné informace. Tzv. rozhodnutím ohledně koupě musí být již rozhodnutí spotřebitele, zda vloží zboží do virtuálního košíku, nikoliv až konečné rozhodnutí, zda vybrané zboží skutečně zakoupí. Navíc v nynější věci mohla žalobkyně například u ceny dopravy spotřebitelům sdělit předem alespoň způsob jejího výpočtu. [5] Žalobkyně navrhuje kasační stížnost zamítnout. Okamžik, ke kterému musí spotřebitelům sdělit např. cenu dopravy, není přesně stanoven. Cenu dopravy lze vypočítat teprve na základě rozměrů či váhy zboží, které si zákazník vybere. V nynější věci navíc žalobkyně všechny nezbytné informace v eshopu uváděla. Ze sekce eshopu věnované dopravě a platbě bylo patrné, že veškerá doprava je od určité hodnoty nákupu zdarma. Způsob platby byl zase uveden v obchodních podmínkách. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [6] Kasační stížnost není důvodná. [7] Podle stěžovatelky se žalobkyně jako prodávající podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele dopustila přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona, tj. porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik. Úprava nekalých obchodních praktik v zákonu o ochraně spotřebitele vychází z unijní směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004, Úř. věst. L 149, 11. 6. 2005, s. 22—39. (jejíž znění na většině míst takřka doslovně přebírá), zákon je tak potřeba vykládat ve světle práva EU. [8] Podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika nekalá, jeli v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Užívání nekalých obchodních praktik se podle § 4 odst. 4 zákona zakazuje před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí. Za klamavou obchodní praktiku se podle zákona o ochraně spotřebitele považuje i tzv. klamavé opomenutí, kterého se měla dopustit žalobkyně. Klamavým opomenutím podle § 5a odst. 1 je obchodní praktika, která ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést podstatné informace, které v dané souvislosti spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupě, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně této koupě, které by jinak neučinil. Podle § 5a odst. 2 se za klamavé opomenutí též považuje, pokud prodávající podstatné informace zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem nebo v nevhodný čas. [9] Aby se tedy prodávající dopustil klamavého opomenutí podle § 5a zákona o ochraně spotřebitele, musí jeho jednání současně naplnit dva znaky. Prodávající musí (1) opomenout či nejasným způsobem sdělit spotřebiteli tzv. podstatné informace a zároveň tak (2) vyvolat alespoň možnost, že spotřebitel kvůli tomu učiní tzv. rozhodnutí o koupi, které by jinak neučinil. [10] Krajský soud dospěl k závěru, že počínání žalobkyně nemohlo naplnit znaky klamavého opomenutí podle § 5a odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Krajský soud mj. uvedl, že zákazníci internetových obchodů zcela běžně nejprve volí zboží, o které mají zájem, vkládají jej do košíku a teprve poté volí způsob dopravy a platby. Jiný způsob není dobře možný, protože cena dopravy různě velkého a těžkého zboží (či celého nákupu) se může lišit, a to dokonce v rámci nabídky služeb jednoho dopravce (bod 40 napadeného rozsudku). Krajský soud také podotkl, že v případě kontrolního nákupu (kvůli vysoké ceně objednaného zařízení – pozn. NSS) byly všechny varianty dopravy i platby zdarma, nebyl tedy ani důvod, proč by měla žalobkyně pracovníkům stěžovatelky nějakou cenu dopravy sdělovat (bod 42). Stejně tak ani žalobkyně nelákala spotřebitele např. na dopravu zdarma, ale naopak jasně sdělila, že teprve od určité částky spotřebitel neplatí cenu dopravy (bod 44). [11] Podle NSS krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky správně. Argumenty, se kterými tak učinil, je však potřeba částečně korigovat a zároveň do budoucna vyjasnit povinnosti provozovatelů eshopů. NSS proto nejprve říká, že nabídka zboží v eshopu je tzv. nabídkou ke koupi, pro kterou platí přesně vymezený seznam podstatných informací podle § 5a odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele (část III.A.), a že tzv. rozhodnutím ohledně koupě může být i rozhodnutí zákazníka eshopu vložit vybrané zboží do virtuálního nákupního košíku (část III.B.). Jak NSS ukáže právě v těchto dvou částech odůvodnění, ze zákona o ochraně spotřebitele (a ze směrnice 2005/29/ES) plyne požadavek, aby provozovatel eshopu za určitých okolností informace např. o ceně dopravy či poplatcích za způsob platby sděloval spotřebiteli ještě předtím, než spotřebitel vloží vybrané zboží do virtuálního košíku. Na druhou stranu ale NSS ukáže, že stěžovatelka v nyněj