10 As 87/2022 — Nejvyšší správní soud

10 As 87/2022- 46 - text  10 As 87/2022 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: Cisterciácké opatství Vyšší Brod, Klášter 137, Vyšší Brod, zastoupeného advokátem JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., Na Podkovce 281/10, Praha 4, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, Husinecká 1024/11a, Praha 3, proti rozhodnutí ze dne 3. 12. 2019, čj. SPU 442471/2019, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 2. 2022, čj. 51 A 7/202043, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4 114 Kč do rukou advokáta JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D., ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Popis věci [1] Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj rozhodl v říjnu až prosinci 2016 o tom, že se Cisterciáckému opatství Vyšší Brod vydávají nemovité věci o rozloze asi 39,48 hektarů v katastrálních územích Kladenské Rovné, Zahrádka u Omlenic, Bolechy, Hrudkov, Loučovice, Mnichovice u Loučovic, Zadní Výtoň a Frymburk. [2] Krajský pozemkový úřad tato řízení v říjnu 2019 obnovil, a to kvůli odlišnému právnímu názoru Vrchního soudu v Praze. Ten dospěl v řízeních o jiných nemovitých věcech opatství (ve sporu mezi opatstvím a státním podnikem Lesy České republiky) k závěru, že nemovité věci nelze vydat, a to kvůli překážce podle § 8 odst. 1 písm. h) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, čj. 4 Co 31/2018247 a čj. 4 Co 32/2018171, kterými vrchní soud rozhodoval podle části páté občanského soudního řádu). [3] Opatství se proti obnově řízení odvolalo, avšak žalovaný Státní pozemkový úřad odvolání zamítl. [4] Opatství uspělo až u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ten zrušil napadená rozhodnutí obou stupňů, neboť v této věci nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení. [5] Správní orgány totiž vycházely jen z nového právního posouzení vrchního soudu. To ale není novou skutečností či důkazem. Vrchní soud navíc nerozhodoval podle nových skutečností, ale podle skutečností zjištěných už správním orgánem prvního stupně. Správní orgány tedy neoznačily žádné dříve neznámé skutečnosti či důkazy, pro které by bylo možné zahájit obnovu řízení [§ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu]. V původním řízení ani nevycházely z těch rozsudků civilních soudů, které vrchní soud změnil. Důvodem obnovy proto nemohlo být zrušení či změna rozhodnutí o předběžné otázce, které bylo podkladem původního rozhodnutí [§ 100 odst. 1 písm. b) správního řádu]. K nápravě právních vad správního rozhodnutí slouží přezkumné řízení. Správní orgán však nemůže nařídit obnovu řízení namísto přezkumného řízení jen proto, že k zahájení přezkumného řízení už uběhla zákonná prekluzivní lhůta. [6] Krajský pozemkový úřad se navíc dopustil závažného procesního pochybení při zahájení řízení o obnově: nezahájil je oznámením a neumožnil účastníkům vyjádřit se k podkladům. Prvním úkonem v řízení o obnově bylo až samotné rozhodnutí. Krom toho si odporují výroková část a odůvodnění rozhodnutí krajského pozemkového úřadu. Krajský pozemkový úřad označil ve výroku za důvod obnovy písmeno a), v odůvodnění pak písmeno b) § 100 odst. 1 správního řádu. 2. Kasační řízení Kasační stížnost [7] Žalovaný podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Rozsudek podle něj trpí mnoha vadami, a navíc krajský soud nesprávně posoudil důvody pro obnovu řízení. [8] Napadený rozsudek není přezkoumatelný. I když krajský soud uvedl, že správní orgány rozhodly o obnově řízení včas, v bodě 19 svého rozsudku dospěl k závěru, že správní orgány nedodržely lhůtu pro povolení obnovy řízení. Správný není ani závěr krajského soudu o vadách zahájení řízení, protože zákon tento zvláštní postup nevyžaduje. Krajský soud se blíže nezabýval skutkovými zjištěními. Mohl také doplnit dokazování, přesto to neudělal. Nezdůvodnil, zda byly dány podmínky pro vydání odvolacího rozhodnutí. Rozhodl vůči subjektu bez právní osobnosti. Rozhodl bez nařízení jednání, aniž si k tomu opatřil souhlas účastníků poté, co v řízení pokračoval po jeho přerušení. Krajský soud navíc nebyl oprávněn k přezkumu rozhodnutí o obnově, neboť to není rozhodnutím ve věci samé. [9] Krajský soud postupoval formalisticky. Nekriticky převzal argumentaci opatství, neboť obsáhle popsal obsah žaloby a repliky, avšak vyjádření žalovaného shrnul jen stručně. Nerovný přístup krajského soudu podtrhuje i skutečnost, že krajský soud rozlišoval důvody pro obnovu řízení [zda šlo o písmeno a), či b) § 100 odst. 1 správního řádu]. Bylo však na krajském soudu, aby případný rozpor odstranil. Žalovaný považuje za formalistické i to, že krajský soud řešil jen otázky nastolené opatstvím a odkazoval na závěry svých předcházejících rozhodnutí. [10] Správní orgány nevycházely z nového právního posouzení, ale odkazovaly na nové důkazy a skutečnosti. Žalovaný trvá na tom, že v řízení před vrchním soudem vyšly najevo dříve neznámé listiny (vyhláška Okresního národního výboru v Kaplici, výměr Zemského národního výboru v Praze). Byť tyto listiny dříve existovaly, správním orgánům známy nebyly. Tyto listiny jsou natolik podstatné, že zakládají veřejný zájem, pro který by řízení mělo být obnoveno. Veřejný zájem je dán i tím, že jde o majetek státu. Je také třeba přihlédnout k tomu, že za správní orgány rozhodovaly osoby bez právního vzdělání; nehraje tedy roli, zda poukázaly přímo na rozsudky vrchního soudu, nebo na jednotlivé listiny. Vyjádření ke kasační stížnosti [11] Opatství souhlasí se závěry krajského soudu. Podmínky pro obnovu řízení splněny nebyly, neboť nevyšly najevo žádné nové skutečnosti ani důkazy, které by správní orgány neměly k dispozici už dříve. Krajský pozemkový úřad se vypořádal s vyhláškou Okresního národního výboru v Kaplici a s výměrem Zemského národního výboru v Praze už v původních rozhodnutích z roku 2016. Vývoj judikatury není důvodem pro obnovu řízení, rozsudky vrchního soudu navíc zrušil Ústavní soud. Obnovu řízení nelze odůvodnit jen odkazem na veřejný zájem. Krajskému soudu potom nelze vyčítat, že neprovedl dokazování, ostatně ani samy správní orgány nijak nedokazovaly. 3. Právní hodnocení [12] Kasační stížnost není důvodná. NSS při hodnocení kasačních důvodů vycházel ze svých dřívějších rozsudků v obdobných věcech mezi týmiž účastníky. Rozsudky ze dne 22. 12. 2021, čj. 3 As 23/2020-46; ze dne 15. 6. 2022, čj. 7 As 14/2020-64; a ze dne 22. 8. 2022, čj. 5 As 37/2020-46. [13] Podle § 100 odst. 1 správního řádu se pravomocně ukončené řízení obnoví na žádost účastníka, pokud · a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo · b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. [14] Správní orgán může rozhodnout o obnově řízení do tří let od právní moci rozhodnutí, pokud je dán některý z důvodů podle prvního odstavce a pokud je na novém řízení veřejný zájem (§ 100 odst. 3 správního řádu). K námitkám nepřezkoumatelnosti, procesních vad napadeného rozsudku a formalistických závěrů krajského soudu [15] Napadený rozsudek je přezkoumatelný. Krajský soud se totiž vypořádal s podstatou žalobní argumentace opatství a řádně vysvětlil, proč ji považuje za důvodnou (rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS). O přezkoumatelnosti napadeného rozsudku ostatně svědčí i to, že žalovaný se závěry krajského soudu polemizuje. [16] NSS nezjistil v postupu krajského soudu ani jiné procesní vady, na něž žalovaný poukazoval. Také jeho hmotněprávní závěry, s nimiž žalovaný nesouhlasí, jsou správné. [17] Závěry krajského soudu si neodporují. Krajský soud uvedl, že správní orgány rozhodly o obnově řízení včas. V bodě 19 svého rozsudku jen shrnul odůvodnění rozhodnutí krajského pozemkového úřadu a jeho včasností se vůbec nezabýval. [18] Krajský soud nepochybil, pokud se blíže nezabýval skutkovými zjištěními, neboť spor v této věci byl o otázky právní, nikoli skutkové. Stačilo tedy, že shrnul obsah správních spisů a na jeho základě věc právně posoudil. Žalovaný ostatně ani neupřesňuje, čím se měl krajský soud zabývat a proč vadí, že skutková zjištění jen shrnul. [19] Chybou nebylo ani to, že krajský soud nedoplnil dokazování – nebyl pro to totiž důvod. Jak už bylo řečeno, krajský soud zkoumal jen právní závěry správních orgánů. [20] Krajskému soudu nelze vyčítat, že se výslovně nezabýval podmínkami pro vydání odvolacího rozhodnutí, pokud tuto vadu žádný z účastníků nenamítal. Tím spíš mu to nemůže vyčítat žalovaný, který toto rozhod