10 As 94/2021 — Nejvyšší správní soud

10 As 94/2021- 37 - text  10 As 94/2021 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: FCC HP, s. r. o., Ďáblická 791/89, Praha 8, zastoupené advokátem Mgr. Martinem Řandou, LL.M., Truhlářská 1104/13, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2020, čj. MZP/2020/550/548, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, čj. 14 A 76/202069, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně provozuje na základě integrovaného povolení zařízení Skládka Lodín a solidifikační linka. Dne 4. 3. 2020 uložila Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát v Hradci Králové (ČIŽP), v návaznosti na kontrolní zjištění žalobkyni pokutu ve výši 3 500 000 Kč za přestupek podle § 37 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). [2] Přestupek spočíval v tom, že žalobkyně minimálně v období od 1. 1. 2016 do 4. 4. 2019 použila v rámci první fáze skládky ve svém zařízení celkem 95 880 tun pěti certifikovaných výrobků za účelem technického zabezpečení skládky, ačkoli v provozním řádu tohoto zařízení ani v integrovaném povolení není ustanovení, které by ji k tomu opravňovalo. Jedná se o následující certifikované výrobky: 1. Si korekce EURAC určená podle předloženého certifikátu ke křemičité korekci pro použití jako rekultivační inertní materiál na povrchu terénu; 2. Nezpevněný překryvný recyklát (frakce 0/4) určený jako materiál k překrývání a neutralizaci materiálů na skládkách komunálních odpadů, jako materiál pro konečnou rekultivaci skládek a k utěsňování vrtů nebo budování vodotěsných podloží skládek odpadů; 3. Zakládkové směsi pro likvidaci dolu Jan Šverma v Žacléři, typ/varianta DJŠB podle podnikové normy 002/2002 určené k zakládání volných důlních prostor, popř. ke stavbě uzavíracích hrází; 4. Zakládkové směsi pro likvidaci dolu Jan Šverma v Žacléři, typ/varianta DJŠC podle podnikové normy 002/2002 určené k zakládání volných důlních prostor, popř. ke stavbě uzavíracích hrází, a 5. Nezpevněný překryvný materiál SolidifikátS1, jenž je výsledným produktem provozu solidifikační linky, kterou provozuje žalobkyně v areálu skládky Lodín. Podle certifikátu je výrobek používán na technické zabezpečení skládky v samotném procesu skládkování, např. na překryv lehkých (polétavých) složek odpadu na skládce, k oddělení sektorů SOO3 a SNO, k tvorbě pojízdné zpevněné komunikace přímo v tělese skládky. [3] Popsaným jednáním žalobkyně porušila podmínky bodu 3.1 a 3.2 v návaznosti na bod 6 odst. 3 písm. a) úplného znění integrovaného povolení Krajského úřadu Královehradeckého kraje ze dne 12. 8. 2014, čj. 11537/ZP/20145, a tedy povinnost stanovenou v § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci. [4] Proti rozhodnutí ČIŽP podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Městského soudu v Praze, který žalobu také zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti namítá nezákonnost rozsudku městského soudu, který na základě § 4 odst. 1 písm. e) zákona o integrované prevenci, zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, prováděcích předpisů a technické normy TNO 83 8039 dovozuje povinnost v integrovaném povolení nebo v provozním řádu uvést a přesně specifikovat všechny materiály, které by na skládce mohly být využívány, a uvést účel jejich užití. Podle stěžovatelky však tato povinnost neplyne z žádného právního předpisu. Ustanovení § 4 odst. 1 písm. e) zákona o integrované prevenci pouze stanoví, že součástí žádosti o vydání integrovaného povolení je popis surovin a pomocných materiálů, dalších látek a energií, které se v zařízení používají. Technická norma TNO 83 8039 Skládkování odpadů, na kterou odkazuje (tehdy účinná) vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, stanoví, že součástí provozního řádu skládky musí být vymezení druhů odpadů používaných jako technologický materiál k zajištění skládky, požadavky na množství a kvalitu materiálu využívaného pro technické zabezpečení skládky a uzavírání skládky. Výklad městského soudu považuje stěžovatelka za neudržitelný. Provozní řád skládky Lodín v čl. 2.3.2 uvádí požadavky na kvalitu a množství materiálů vhodných k technickému zabezpečení skládky, neboť stanoví, že na skládku je možné přijímat jako technologický materiál odpady a materiály, které slouží k průběžnému překryvu odpadu a k bezpečné výstavbě tělesa skládky (…). Tím jsou podle stěžovatelky stanoveny požadavky na kvalitu takových materiálů. [6] Ve vztahu k solidifikátu, který je produktem solidifikační linky nacházející se v zařízení stěžovatelky, městský soud uvádí, že podle provozního řádu jej lze užívat pouze jako odpad, což soud dovozuje z odkazu na § 45 odst. 3 zákona o odpadech. Zároveň provozní řád skládky ani solidifikační linky neobsahuje jasnou specifikaci produktu solidifikační linky. Ani s tímto závěrem stěžovatelka nesouhlasí. Odkaz na § 45 odst. 3 zákona o odpadech neznamená, že by solidifikát mohl být užíván pouze jako odpad. Provozní řád solidifikační linky v čl. 2.2 uvádí, že solidifikát je výrobek, který by byl využit např. jako materiál pro stavbu skládkového tělesa. Provozní řád solidifikační linky uvádí, že solidifikát může být využit jako technologický materiál k technickému zabezpečení skládky, ať jako odpad, nebo jako výrobek. Dále stěžovatelka polemizuje se závěrem městského soudu, podle něhož nebylo zřejmé, jaký konkrétní produkt solidifikační linky má být použit na technické zabezpečení skládky. K tomu uvádí, že solidifikát jako jedinečný produkt solidifikační linky byl opatřen jediným certifikátem, a lze jej proto považovat za jednu a tutéž věc. Rozlišování solidifikátu podle vstupních odpadů či jiných kritérií není podle stěžovatelky opodstatněné. Městský soud dovozuje neexistující povinnost konkretizace materiálů k technickému zabezpečení skládky. V praxi existuje celá řada různých materiálů, které se liší svými obchodními názvy. Povinnost přesné specifikace by byla absurdní, důležité jsou totiž především vlastnosti využívaných materiálů. [7] Stěžovatelka souhlasí s městským soudem potud, že i v první fázi provozu skládky lze za určitých okolností odpady využívat, nikoli pouze odstraňovat. Nesouhlasí však se závěrem, že dotčené výrobky byly odpady. To měly posoudit již správní orgány, které ale ani nepřipustily, že by v první fázi skládky bylo možné odpady využívat. Městský soud se zároveň dovolává domněnky úmyslu zbavit se odpadu podle § 3 odst. 3 zákona o odpadech. Stěžovatelka však neměla možnost se ve správních řízeních vyjádřit k naplnění kritérií podle § 3 odst. 6 tohoto zákona. [8] Stěžovatelka dále namítá, že se nemohla dopustit jednání v rozporu s integrovaným povolením. Stěžovatelce není kladeno za vinu, že výrobky (ať již jako výrobky, nebo jako odpady) ukládala, nýbrž způsob, jakým je evidovala. ČIŽP ostatně ve svém rozhodnutí uvádí, že výrobky vyhověly nejvýše přípustným hodnotám podle vyhlášky č. 294/2005 Sb. Protiprávní jednání tedy nemůže spočívat v použití daného materiálu k technickému zabezpečení skládky, nýbrž pouze v údajné účelové certifikaci a chybném evidování jako výrobků, nikoli odpadů. To však není v rozporu s integrovaným povolením ani provozním řádem. Stěžovatelka upozorňuje na vnitřní rozpornost rozhodnutí ČIŽP, které jednak dovozuje, že výrobky jsou odpadem, na druhou stranu však stěžovatelku trestá za použití výrobků k účelu, který není povolen v provozním řádu skládky. Stěžovatelka je postihována především za to, že nevykazovala výrobky jako odpad a v důsledku nevybírala a neodváděla poplatky za skládkování a neplatila finanční rezervu na rekultivaci. [9] Stěžovatelka namítá též nezákonnou výši pokuty, neboť v podobných situacích správní orgány ukládají pokuty výrazně nižší. Stěžovatelka nepovažuje za přesvědčivý ani argument o neevidování výrobků. Správní orgány totiž v rozhodnutích uvedly množství jednotlivých výrobků využitých na skládce v konkrétních letech. Pokud by stěžovatelka materiál neevidovala, nemohly by správní orgány zjistit jeho konkrétní množství. [10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil s argumentací městského soudu. Dodal, že pokuta byla uložena za použití nebo odstranění nepovolených výrobků, nikoli za jejich nesprávnou evidenci. Nevymezujeli provozní řád konkrétní odpady, výrobky a další materiály, které lze v rámci provozu zařízení použít, ztrácí tento dokument svou funkci. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Kasační stížnost není důvod