2 Ads 280/2022 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 280/2022- 30 - text  2 Ads 280/2022 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Mgr. Jindřich Procházka, se sídlem Pod Krčským lesem 1381/8, Praha 4, zastoupeného JUDr. Ing. Jaroslavem Hostinským, advokátem se sídlem Vinohradská 2134/126, Praha 3, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a střední Čechy, se sídlem Sokolovská 855/225, Praha 9, proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2021, č. j. 42000/000015/21/020/TT VS 1142029618, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022, č. j. 6 Ad 2/202144, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Výkazem nedoplatků ze dne 3. 12. 2020 předepsala Pražská správa sociálního zabezpečení (PSSZ) žalobci podle § 104g odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, k úhradě dlužnou částku ve výši 48 726 Kč. Rozhodnutím o námitkách ze dne 23. 12. 2020 pak výkaz nedoplatků potvrdila. Žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. [2] Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl. [3] Podstata sporu spočívala v tom, zda mělo být žalobci jako zaměstnavateli prominuto pojistné podle zákona č. 300/2020 Sb., o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o prominutí pojistného“). [4] Podle městského soudu umožňoval zákon o prominutí pojistného některým zaměstnavatelům splňujícím zákonná kritéria uplatnit nárok na prominutí (snížení) pojistného, které byli povinni platit jako poplatníci, za měsíce červen, červenec a srpen 2020. Podle § 4 odst. 2 zákona o prominutí pojistného bylo tento nárok nezbytné uplatnit na předepsaném tiskopise podle § 9 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném“). [5] Městský soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neuplatnil nárok na prominutí pojistného. Žalovaná v tiskové zprávě dne 23. 6. 2020 deklarovala, že pro příslušné měsíce bude přehled o výši pojistného upraven tak, aby bylo možné snížení uplatnit a vykázat snížený vyměřovací základ. V oznámení zveřejněném dne 29. 6. 2020 žalovaná uvedla, že s ohledem na dopad zákona o prominutí pojistného pouze na některé zaměstnavatele bude elektronicky přijímat jak dosavadní verzi tiskopisu, prostřednictvím které nebylo možné nárok na prominutí pojistného uplatnit, tak verzi, která s jeho uplatněním byla spojena a za tímto účelem byla rozšířena o údaje potřebné k uplatnění sníženého vyměřovacího základu. Městský soud se neztotožnil s žalobcovým tvrzením, že platný tiskopis byl vždy pouze jeden. [6] Žalobce podal dne 2. 7. 2020 přehled o výši pojistného za červen 2020 na tiskopisu, který nebyl spojen s uplatněním nároku na prominutí pojistného, a nárok neuplatnil ani jinak. Podle soudu bylo nerozhodné, z jakého důvodu se tak stalo. I kdyby v této době tiskopis umožňující uplatnění nároku nebyl dostupný, mohl žalobce kontaktovat správní orgán s dotazem na správný postup, případně postupovat podle § 9 odst. 3 zákona o pojistném, který pamatuje na případy, kdy nelze z technických důvodů splnit povinnost zaslat přehled v elektronické podobě. [7] Správní orgány podle městského soudu neporušily poučovací povinnost vůči žalobci. Nebyly povinny prověřovat, zda žalobce má zájem o fakultativní uplatnění nároku na prominutí pojistného, zda pro to splňuje zákonné podmínky, ani nebyly povinny jeho úkon odmítnout jako neplatný. [8] Následné uplatnění přehledu za červen 2020 žalobcem včetně nároku na prominutí dne 1. 10. 2020 vyhodnotil soud ve shodě se žalovanou jako nepřípustné zpětné uplatnění nároku podle § 4 odst. 2 zákona o prominutí pojistného. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [10] Kasační stížnost je značně obsáhlá. Stěžovatel opakuje svá námitková, odvolací a žalobní tvrzení a také polemizuje s argumentací městského soudu. Za červen 2020 nedopatřením uhradil částku značně převyšující deklarované pojistné (21.188 Kč namísto 4.400 Kč), tento přeplatek byl použit na úhradu pojistného za červenec, srpen a částečně září 2020. Dále uvádí, že § 4 odst. 2 zákona o prominutí pojistného zapovídá uplatnit snížení vyměřovacího základu dodatečně. Aby však byl úkon považován za dodatečný, musí mu předcházet úkon řádný. Tím však podání ze dne 2. 7. 2020 nebylo. [11] Stěžovatel opakuje, že pro daný měsíc existuje vždy jeden tiskopis. V tomto směru odkazuje na článek na portálu idnes.cz, v němž tento závěr vyslovuje tisková mluvčí žalované, a také na mediálně známý případ, kdy si mzdová účetní jedné společnosti údajně stáhla neaktuální tiskopis ze stránek žalované, neboť byl ke stažení hned vedle aktuálního. Žalovaná toto tvrzení odmítla s tím, že aktuální tiskopis je vždy jeden. [12] Stěžovatel se podivuje nad tím, proč by v případě souběžné existence dvou formulářů obsahoval druhý z nich proměnnou pro uplatnění snížení vyměřovacího základu s možnými hodnotami A a N (uplatňuje, resp. neuplatňuje). Dne 2. 7. 2020 byl zákon o prominutí pojistného již účinný, ale dostupný byl pouze formulář, který jeho existenci nereflektoval. Kdyby stěžovatel nebyl povinen přehled podat elektronicky datovou větou ve formátu XML, ale papírově, bylo by možno situaci vyřešit ručně vepsanou poznámkou nad rámec formuláře. [13] Pokud byl v oběhu pouze jediný tiskopis, mělo být podání ze dne 2. 7. 2020 odmítnuto, ať již systémem žalované, či referentem po zpracování přehledu podaného 1. 10. 2020, a stěžovatel měl být o tom vyrozuměn podle § 123e odst. 2 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Stěžovatel je nucen nést následky toho, že zákonodárce přijal zákon na poslední chvíli a nebyly vytvořeny podmínky pro to, aby bylo možné uplatnit zákonné nároky ihned po jeho účinnosti. Nesouhlasí s tím, že podle žalované měl patrně zhodnotit, že „starý“ formulář není použitelný, a vyčkávat na „nový“, ačkoli zákonná lhůta pro podání přehledu již běžela. Správní orgány nemohou nezveřejněním formuláře svévolně zkracovat zákonný termín pro podání přehledu. [14] Pokud byl „starý“ formulář „správný“ i 2. 7. 2020, nebylo stěžovateli umožněno uplatnit jeho nárok podle zákona o prominutí pojistného, neboť podle § 123e odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení lze formulář podávat pouze elektronicky a ve formátu, struktuře a tvaru určeném orgánem sociálního zabezpečení. Neumožnění následné opravy považuje stěžovatel za přepjatý formalismus. [15] K poukazu městského soudu na obdobné případy projednávané Krajským soudem v Plzni stěžovatel uvádí, že z nich plyne pouze to, že jeho případ zjevně není ojedinělý. Stěžovatel konstatuje, že postupným vývojem dochází k „elektronické“ formalizaci včetně nutnosti užívat běžně nečitelné datové formáty, která znemožňuje operativní odstranění případných nedorozumění. Povinnosti by měly být v právním státě ukládány zákonem nebo podzákonnými předpisy, veřejnost by neměla být nucena se řídit podle webových stránek správního orgánu bez nezávislého doložení jejich obsahu. [16] Městský soud z tiskové zprávy žalované dovozuje, že správní orgány přijímaly oba typy formulářů, bagatelizuje však vyjádření tiskové mluvčí žalované, která tvrdila opak. Závěr městského soudu, že je nepodstatné, jaké formuláře byly v rozhodné době dostupné, považuje za překvapivý. Podle městského soudu je chybou stěžovatele, že se spolehl na zveřejněný formulář. Stěžovatel byl přitom v dobré víře, že pokud bude formulář neplatný, bude vyzván k podání správného. [17] Městský soud taktéž zmiňuje údajné zveřejnění datové věty pro „nový“ formulář vývojářům software s předstihem, jakož i rozeslání informačního dopisu do datových schránek zaměstnavatelů upozorňujícího na správný postup pro uplatnění nároku. Tato tvrzení akceptoval soud bez důkazů a ve spise pro ně chybí podklady. V této části stěžovatel proto považuje rozsudek za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. [18] Ve vztahu k „náhradnímu“ postupu podle § 9 odst. 3 zákona o pojistném se městský soud dopustil chybného výkladu zákona. Tato možnost dopadá na jiné případy (nefunkčnost techniky, nedostupnost portálu žalované atd.). Ani tento náhradní postup nesp