2 Afs 284/2022 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 284/2022- 34 - text  2 Afs 284/2022 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: SALMON SERVICES LIMITED, se sídlem 9.17 Capital Tower, 91 Waterloo Road, London SE1 8RT, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zast. ORKÁN plus, s. r. o., sídlem Makovského nám. 2, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2021, č. j. 5798/21/5300-22441-712084, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2022, č. j. 22 Af 19/2021-60, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4114 Kč, a to k rukám jejího zástupce ORKÁN plus, s. r. o., sídlem Makovského nám. 2, Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2022, č. j. 22 Af 19/2021–60 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zrušil jeho rozhodnutí ze dne 17. 2. 2021, č. j. 5798/21/5300-22441-712084 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím stěžovatel podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 23. 7. 2019, č. j. 2953055/19/3201-52521-802334 – platební výměr na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období červenec 2016. [2] Uvedený platební výměr byl vydán po provedení daňové kontroly, na jejímž základě nebyl žalobkyni uznán nárok na odpočet DPH v celkové výši 1 594 483 Kč ze dvou zdanitelných plnění z důvodu, že obchodní transakce zakládající nárok na odpočet DPH byly zasaženy daňovým podvodem a žalobkyně o této skutečnosti vědět měla a mohla. Správce daně identifikoval daňový podvod (porušení daňové neutrality, kdy společnost na začátku řetězce neuhradila dodatečně vyměřenou daň týkající se pořízení zboží z jiného členského státu a jeho následného dodání v tuzemsku) ve dvou obchodních řetězcích, v nichž žalobkyně nakoupila zboží a následně je prodala do jiného členského státu. Stěžovatel v odvolacím řízení dospěl k závěru, že v jednom řetězci nebyla zjištěna chybějící daň, a proto nárok na odpočet DPH ve výši 617 218,20 Kč žalobkyni přiznal. Ve druhém řetězci však setrval na závěrech správce daně a odpočet ve výši 977 265,20 Kč žalobkyni nepřiznal. [3] Krajský soud nepřisvědčil námitce žalobkyně ohledně chybějící daně ve druhém obchodním řetězci, když shledal, že se stěžovatel touto otázkou podrobně zabýval v bodech 37–39 odůvodnění napadeného rozhodnutí a jeho argumentace je podložena konkrétními údaji v jednotlivých listinách. [4] K otázce nestandardních okolností krajský soud shodně se stěžovatelem shledal, že se v řetězci vyskytovaly problémové subjekty a že není podstatné, že se některé okolnosti netýkaly přímo žalobkyně a jejího dodavatele ELKO Trading spol. s r. o., s (dále jen „ELKO“). Stejně tak soud aproboval závěry daňových orgánů o nestandardních cenách, za které bylo zboží v řetězci prodáváno, o způsobu úhrad zboží mezi subjekty zařazenými v řetězci před žalobkyní a jejím dodavatelem a o okolnostech uskladnění zboží v průběhu obchodování mezi těmito společnostmi. [5] Krajský soud však neshledal již tak jednoznačné známky nestandardních okolností ve zbylých stěžovatelem uváděných skutečnostech. Krajský soud nepovažoval za podezřelé zejména: - zastupování žalobkyně a jejího dodavatele stejným zástupcem, - skutečnost, že zaměstnanci společnosti ELKO jednali při nákupu a prodeji zboží jménem žalobkyně pouze na základě ústního zmocnění, - neuzavření písemné smlouvy na nákup a prodej se svým dodavatelem ELKO ani s odběratelem, - skutečnost, že by se v několika málo dnech zcela sešla nabídka s poptávkou konkrétního druhu zboží ve shodném množství a se shodou na ceně, - nevýhodně nastavena splatnost daňových dokladů vystavených pro žalobkyni společností ELKO, - úhrady za zboží v řetězci pozpátku, a - ekonomická činnost žalobkyně – neúčast na přejímkách a neprovádění kontroly zboží. [6] Soud sice přisvědčil, že obecně by tyto skutečnosti mohly představovat podezřelou skutečnost, nicméně stěžovatel zcela odhlédl od konkrétní situace a vůbec nezahrnul do svého hodnocení svědecké výpovědi jednatele společnosti ELKO Ing. Petra Balaštíka – dlouhodobé bezproblémové vztahy, konkrétně popsaný způsob jejich obchodování i vzájemné spolupráce. U většiny těchto skutečností, jak správně stěžovatel uvedl v teoretické části svého rozhodnutí, se jedná o objektivní okolnosti, a ty musí alespoň ve svém souhrnu objektivně vzbuzovat v daňovém subjektu podezření, že došlo k nesrovnalosti nebo podvodu. Krajský soud zdůraznil, že existenci objektivních okolností prokazují daňové orgány, a poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 Afs 15/2008-100, dle kterého „(p)okud je dodání zboží uskutečněno pro osobu povinnou k dani z přidané hodnoty, která nevěděla a nemohla vědět, že dotyčné plnění je součástí podvodu spáchaného prodávajícím, nelze jen na základě samotné skutečnosti daňového podvodu vyvozovat ztrátu nároku na odpočet daně z přidané hodnoty.“ Stěžovatel dle krajského soudu nevyhodnotil princip spolupráce mezi žalobkyní a jejím dodavatelem, jak vyplynul ze svědeckých výpovědí, ve vztahu k jím uváděným nestandardním okolnostem, zejména že osobní účast žalobkyně na tradingových obchodech spočívala pouze v poskytování finančních prostředků, kdežto o faktický průběh se starala společnost ELKO na základě ústního zmocnění žalobkyní. [7] Krajský soud tak uzavřel, že v dané věci je možno shledat existenci daňového podvodu (chybějící daň a nestandardní okolnosti – u prvních třech tuzemských subjektů), nikoli však to, že by daňové orgány prokázaly, že žalobkyně měla a mohla vědět, že dané plnění je součástí daňového podvodu na DPH (objektivní okolnosti). Z toho důvodu se soud nezabýval žalobními námitkami směřujícími k přijetí rozumných opatření a k dobré víře daňového subjektu (3. krok tzv. vědomostního testu). II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně II. 1 Kasační stížnost [8] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti označil důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“ V obecné rovině tedy podává kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. [9] Stěžovatel považuje shora uvedené právní závěry krajského soudu za nesprávné a trvá na svých závěrech vyplývajících z napadeného rozhodnutí. Stěžovatel se domnívá, že daňové orgány dostatečně prokázaly objektivní okolnosti, tedy že žalobkyně měla a mohla vědět, že dané plnění je součástí daňového podvodu. [10] Stěžovatel v úvodu předesílá, že s ohledem na to, že krajský soud potvrdil, že chybějící daň byla identifikována dostatečně a závěry v napadeném rozhodnutí týkající se chybějící daně jsou logické a v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu, nebude se stěžovatel k podrobnější identifikaci chybějící daně vyjadřovat. [11] K závěru krajského soudu, jenž zpochybnil některé z nestandardních okolností, stěžovatel uvádí, že ty byly v napadeném rozhodnutí popsány právě z důvodu prokázání existence daňového podvodu a že k neodvedení daně došlo právě v souvislosti s podvodným jednáním (viz body 41 – 51 napadeného rozhodnutí) - ústní jednání o zmocnění, absence písemných smluv, průběh realizovaných obchodů, cena, za kterou bylo zboží přeprodáváno, srovnání cen při nákupu zboží s cenami obvyklými na trhu, délka splatnosti, úhrady za zboží, uskladnění zboží, zjištění týkající se společností zapojených do obchodních řetězců, shodný zástupce u účastníka řízení i společnosti ELKO, atd. [12] Stěžovatel má za to, že z identifikovaných nestandardností dané obchodní transakce, které byly podrobně rozebrány v napadeném rozhodnutí, vyplývá, že posuzované obchodní transakce neodpovídaly podmínkám, které jsou typické a v obchodním prostředí běžné pro subjekty, které se snaží dosahovat ekonomického zisku, a stejně tak společnosti figurující v předmětném řetězci se nejeví jako standardní podnikatelé. Tyto skutečnosti ve svém celku svědčí o tom, že předmětná obchodní transakce byla zatížena podvodem na DPH, a v daném řetězci tak došlo k narušení neutrality daně. [13] S