2 Afs 29/2022 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 29/2022- 35 - text 2 Afs 29/2022 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Dostihový spolek, a. s., se sídlem Pražská 607, Pardubice, zast. Mgr. Lukášem Kulhánkem, advokátem se sídlem Na Cihelnách 9, Jaroměř, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2019, č. j. 4332/19/520011434-707700, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 22. 12. 2021, č. j. 52 Af 7/2019-224, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 22. 12. 2021, č. j. 52 Af 7/2019-224, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný jako stěžovatel včasnou kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice (dále jen „krajský soud“) ze dne 22. 12. 2021, č. j. 52 Af 7/2019-224, jímž bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 31. 1. 2019, č. j. 4332/19/5200-11434-707700, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. [2] V dané věci Finanční úřad pro Pardubický kraj vydal dne 26. 5. 2015 dodatečný platební výměr č. j. 1001902/15/2801-50525-607304, jímž doměřil Dostihovému spolku, a. s., (dále též „daňový subjekt“ nebo „žalobce“) na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 částku 301 530 Kč a penále ve výši 60 306 Kč, a stejného dne i další dodatečný platební výměr č. j. 1001914/15/2801-50525-607304 na daňovou ztrátu z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 ve výši -507 518 Kč a penále ve výši 5075 Kč. [3] První rozhodnutí o odvoláních proti těmto dodatečným platebním výměrům ze dne 9. 12. 2016, č. j. 54922/16/5200-11434-711322, zrušil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 7. 6. 2018, č. j. 52 Af 6/2017–177, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Většinu žalobních námitek krajský soud shledal nedůvodnou, uznal pouze, že žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav a neprovedl navrhované důkazy ve vztahu k výdajům na nákup věcných cen pro vítěze dostihových závodů a sportovních akcí od společnosti „EQUIMONARCH“ a „EQUISPORT“ v celkové částce 251 738 Kč. [4] Žalovaný po doplnění dokazování novým odvolacím rozhodnutím ze dne 31. 1. 2019, č. j. 4332/19/52001134-707700, změnil dodatečný platební výměr za zdaňovací období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 tak, že částku 301 530 Kč snížil na částku 290 130 Kč a částku penále z 60 306 Kč snížil na částku 58 026 Kč, a dodatečný platební výměr za zdaňovací období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 změnil tak, že částku daňové ztráty ve výši -507 518 Kč změnil na částku -588 668 Kč a částku penále ve výši 5075 Kč na částku 5886 Kč. [5] Žalobu podanou proti tomuto rozhodnutí zamítl krajský soud rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, č. j. 52 Af 7/2019–163. Tento rozsudek byl v kasačním řízení zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 25. 2. 2021, č. j. 2 Afs 117/2020–70, a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Důvodem bylo nedostatečné vypořádání stěžejní žalobní námitky tvrdící, že předmětem zdanění nebyly skutečné příjmy, ale příjmy fiktivní, a výhrady vůči úplnosti dokazování; naopak NSS nepřisvědčil kasační námitce prekluze. II. Rozhodnutí krajského soudu ze dne 22. 12. 2021 [6] Krajský soud v tomto novém rozsudku uvedl, že se zabýval žalobní námitkou, že daň neměla být doměřena z příjmů z prodeje vstupenek na 120. a 121. Velkou pardubickou Steeplechase, které byly poskytnuty společnostem FRANCE CAR, s. r. o. a SYNOT TIP, a. s. a ze vstupenek označených „Angličani“ a „bez ceny“ poskytnutých neznámému subjektu. Dále soud uvedl, že řešil žalobní námitku směřující proti navýšení výnosu o částku „poskytnutou“ společností STAVIS a nezohledněním výdajů v základu daně a navýšením základu daně o DPH za rok 2010 a 2011. [7] Krajský soud konstatoval svou výzvu žalobci ke specifikaci navržených důkazů a jejich významu pro rozhodnutí a tuto specifikaci zahrnul do rozsudku. Poté usoudil, že dosavadní skutkový stav nelze považovat za řádně zjištěný, neboť navržené důkazy mají zásadní vliv na posouzení otázky, zda nebyly zdaněny fiktivní výnosy. Doplnění dokazování přitom označil za natolik rozsáhlé, že překračuje možnosti doplnění dokazování v soudním řízení, k čemuž odkázal na judikaturu NSS, z níž citoval. Proto rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. b) a § 78 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobce III. 1. Kasační stížnost [8] Žalovaný jako stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností namítající jeho nepřezkoumatelnost a nesprávné posouzení právní otázky ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [9] Stěžovatel po shrnutí průběhu daňového a soudního řízení poukázal na rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2018, č. j. 9 Afs 99/2018–112, jímž byla zamítnuta kasační stížnost žalobce proti rozsudku krajského soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 52 Af 58/2047-69, který se týkal daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2011, kde krajský soud ani NSS nepovažovaly skutkový stav za nedostatečně zjištěný. Podobně v rozsudku ze dne 23. 9. 2019, č. j. 9 Afs 109/2018–93, kde bylo řešeno zdanitelné plnění spočívající v prodeji vstupenek na 120. Velkou pardubickou Steeplechase NSS vyslovil, že o existenci zdanitelného plnění není sporu. To bylo podloženo výpověďmi svědků J. K. a R. V. a informací H. J. poskytnuté policii pro potřeby trestního řízení ohledně poskytnutí 156 vstupenek do lóže a NSS výslovně uvedl, že nebylo třeba dalších svědeckých výpovědí, např. svědka P. NSS označil za nezbytné, že vydané vstupenky měly být zaúčtovány, fakturovány a zdaněny. Podle stěžovatele nelze tyto závěry pominout jen proto, že v tamní věci se jednalo o DPH a zde o daň z příjmů. [10] Krajský soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému doplnit dokazování z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu. To není v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným ve zrušujícím rozsudku NSS sp. zn. 2 Afs 117/2020. Důvodem zrušení předchozího rozsudku krajského soudu byla jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť krajský soud nevypořádal obsáhlý žalobní důvod popírající možnost zdanění příjmů žalobcem označených za fiktivní a nikoliv skutečné. Důkazní deficity pak byly označeny za odstranitelné v soudním řízení. Krajský soud měl tedy v prvé řadě zhojit důvody nepřezkoumatelnosti. V předchozím rozsudku totiž odkázal na výše zmíněné rozsudky NSS týkající se DPH, aniž v nich ovšem otázka fiktivnosti příjmů byla řešena. Krajský soud namísto toho nyní překroutil závazný právní názor NSS, označenou žalobní námitkou se vůbec nezabýval a své rozhodnutí opřel pouze o shrnutí žalobcem navržených důkazů. Stěžovatel je navíc názoru, že NSS nezapověděl obdobné posouzení existence plnění, jaké bylo učiněno v rozsudcích týkajících se DPH. Proto i nadále zastává názor, že úhrada vstupenek je druhotnou otázkou, přičemž prvotní je přiznání výnosů, o nichž mělo být účtováno bez ohledu na platbu. K tomu poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 1584/07, podle něhož výnosy, které se reálně projeví v majetkové sféře poplatníka, naplňují definiční znaky příjmů. Vstupenky do lóží byly bezezbytku prodány, nikoliv poskytnuty zdarma, což bylo podle stěžovatele dostatečně prokázáno. [11] Krajský soud oproti svému předchozímu závěru dospěl k názoru o nedostatcích ve skutkových zjištěních. Stěžovatel má za zcela prokázané, že existence výnosů je skutečná a nikoliv fiktivní, což měl v daňovém řízení doloženo svědecky, z podkladů trestního řízení a z komunikace s odběrateli, další žalobcem navržené důkazy považoval za nadbytečné. [12] Žalobce na výzvu soudu navrhl velké množství důkazních prostředků, z nichž většinu navrhoval již v daňovém řízení a stěžovatel se s těmito návrhy ve svém rozhodnutí vypořádal. Nově byl navržen jako důkaz pouze rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 2. 2015, č. j. 3T 29/2014–5890. Soudní řízení není pokračováním daňového řízení a nelze v něm uplatňovat nové důkazní návrhy. Krajský soud se tak zprostil povinnosti vydat přezkoumatelné rozhodnutí uložením obsáhlého doplnění řízení stěžovateli, a to včetně provedení důkazů již jím vypořádaných. Stěžovatel to považuje za překvapivé zejména proto, že krajský soud v rozsudcích týkajících se DPH převážnou část navržených důkazů hodnotil. Konkrétně se jedná o důkazy stavební dokumentací, znaleckým posudkem o ceně vstupenek, podklady k tisku vstupenek, výslechem svědků R., P., R., L., B., Ing. J., N., D. a M., přičemž konkretizuje, proč by tyto důkazy nebyly přínosem. K navrženému důkazu označeným trestním rozsudkem uvádí, že v rámci trestního řízení nebyl