2 Afs 98/2023 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 98/2023- 45 - text 2 Afs 98/2023 – 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: DI International, s.r.o., se sídlem Křižíkova 237/36a, Praha 8, zast. Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2021, č. j. 43729/21/5300-21442-712243, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2023, č. j. 10 Af 2/2022-65, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2021, č. j. 43729/21/5300-21442-712243, kterým byla zamítnuta její odvolání a potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 4. 11. 2019, jimiž byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období měsíců únor a březen 2016. Správce daně naznal, že žalobkyně neprokázala faktické přijetí zdanitelných plnění od dodavatele (společnosti REALTORS, s. r. o., IČO 639 95 115), a tudíž jí neuznal nárok na odpočet DPH podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), v souhrnné výši 273.000 Kč. Dodatečnými platebními výměry byla doměřena DPH v právě uvedené výši a dále bylo žalobkyni předepsáno penále ve výši 54.600 Kč. [2] Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobkyně uplatnila za zdaňovací období únor a březen 2016 nárok na odpočet z přijatých zdanitelných plnění od společnosti REALTORS. Předmětem plnění bylo poskytnutí poradenských služeb podle mandátní smlouvy, které se týkaly přípravy a realizace projektu Praga Karlín. V únoru 2019 zahájil správce daně daňovou kontrolu za tato zdaňovací období. V rámci kontroly žalobkyně předložila mandátní smlouvu uzavřenou mezi ní a společností REALTORS, evidenci pro účely DPH, výpisy z bankovních účtů a daňové doklady týkající se poskytnutých služeb. Jednatel žalobkyně rovněž uvedl, že jednal osobně s jednatelem společnosti REALTORS panem Sakařem. [3] Po provedení kontroly dospěl správce daně k závěru, že žalobkyně neprokázala faktické přijetí plnění, a tedy ani oprávněnost nároku na odpočet DPH. Správce daně uznal, že žalobkyně předložením daňových dokladů unesla své primární důkazní břemeno, nicméně na základě informací Policie České republiky o společnosti REALTORS nabyl pochybnosti o faktickém přijetí deklarovaného plnění. Z podkladů poskytnutých Policií České republiky totiž vyplynulo, že bývalý jednatel společnosti REALTORS M. Š. je trestně stíhaný ve věci trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Z protokolu o jeho výslechu vyplývá, že v době, kdy byl jednatelem, společnost neprovozovala žádnou podnikatelskou činnost. Z výpovědi předchozího jednatele Jiřího Sakaře navíc vyplynulo, že během výkonu funkce jednatele neměl na chod společnosti žádný vliv (pouze podepisoval smlouvy a daňová přiznání), a lze jej tak považovat za tzv. bílého koně. Správce daně sdělil žalobkyni své pochybnosti prostřednictvím výzvy k prokázání skutečností. [4] Dle názoru správce daně (i žalovaného) tak bylo důkazní břemeno opětovně přeneseno na žalobkyni, která jej však neunesla. Žalobkyně tvrdila, že poradenství jí poskytoval Arnošt Hejduk, který jí i zasílal daňové doklady a seznámil ji s panem Sakařem. Konzultace probíhaly při osobních setkáních. Dále žalobkyně předložila územní rozhodnutí vztahující se k projektu Praga Karlín a emailovou komunikaci mezi ní a panem Hejdukem. [5] Pan Hejduk však při výpovědi před správcem daně uvedl, že se společností REALTORS nemá nic společného a poradenství žalobkyni poskytoval bezplatně. Správce daně naznal, že předložené dokumenty nemohou nijak prokázat přijetí plnění od dodavatele. Mandátní smlouva je navíc nevěrohodná, podpisy na ní nejsou datovány. Není z ní patrné, že by na jejím základě skutečně k nějakému plnění došlo. Podnikání společnosti REALTORS je dle názoru správce daně více než podezřelé a výpověď pana Hejduka nevěrohodná. Ten totiž popřel, že by vyvíjel činnost jménem společnosti REALTORS, ovšem podle předložených e-mailů zaslal žalobkyni daňové doklady vystavené právě touto společností, která je mohla bez jakýchkoliv potíží zaslat žalobkyni sama. Žalobkyně po seznámení s výsledkem kontrolního zjištění nenavrhla správci daně žádné další důkazy, které by mohly prokázat oprávněnost jejího nároku na odpočet. Správce daně tudíž přistoupil k projednání zprávy o daňové kontrole a k vydání dodatečných platebních výměrů. Žalovaný v odvolacím rozhodnutí převzal argumentaci správce daně. K mandátní smlouvě navíc uvedl, že se odlišuje od mandátní smlouvy předložené žalobkyní v odvolacím řízení (tato mandátní smlouva obsahuje dataci a liší se podpisy jednatele společnosti REALTORS). [6] Žalobkyně v žalobě tvrdila, že správce daně své pochybnosti založil na informaci o společnosti REALTORS, nikoliv o žalobkyni, a to proto, aby jí mohl účelově doměřit daň. Účelovost jednání žalovaného vyplývá i ze skutečnosti, že daňovou kontrolu zahájil na samém konci lhůty pro vyměření daně. Neunesl svoje důkazní břemeno stran pochybností o oprávněnosti nároku na odpočet DPH, pouze negoval tvrzení a důkazní prostředky žalobkyně. Žalovaný nepředložil žádný důkaz, který by zpochybnil pravost podpisů na mandátní smlouvě. Plnění bylo žalobkyni poskytnuto přímo panem Hejdukem a není rozhodné, zda ho pan Hejduk poskytoval jako zaměstnanec, jednatel nebo zmocněnec, nebo zda tak činil ve smyslu § 1935 nebo § 3006 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, z titulu nepřikázaného jednatelství. Žalobkyní poskytnuté podklady tvoří ucelený řetězec důkazů, které prokazují oprávněnost nároku na odpočet DPH. Rozpory ve výpovědi pana Hejduka ani výpovědi bývalých jednatelů dodavatele nemohou vyvrátit pravost těchto podkladů. Výpovědi bývalých jednatelů dodavatele navíc nemají žádnou vypovídací hodnotu, neboť neměli povědomí o fungování společnosti REALTORS. [7] Městský soud se s žalobní argumentací neztotožnil a žalobu zamítl. Shrnul skutečnosti, které správce daně vedly k pochybnostem o věrohodnosti a správnosti předložených daňových dokladů. Pochybnosti označil za důvodné, tudíž aproboval přenos důkazního břemene stran prokázání přijetí zdanitelného plnění od dodavatele na žalobkyni. Žalobkyně však důkazní břemeno neunesla. Jí předložené podklady a tvrzení o plnění ze strany pana Hejduka nemohou prokázat faktické přijetí zdanitelného plnění. Správce daně buďto správně určil, že k prokázání rozhodných skutečností nepostačují, nebo jejich věrohodnost spolehlivě vyvrátil. Tvrzení o spolupráci s panem Hejdukem navíc městský soud označil za velmi zvláštní, neboť žalobkyně toto na začátku daňové kontroly vůbec netvrdila, naopak uvedla, že jednala přímo s jednatelem dodavatele. Opak začala tvrdit až ve chvíli, kdy jí byl sdělen obsah výpovědí obou bývalých jednatelů dodavatele v rámci trestního řízení. Výpověď pana Hejduka nemohla pochybnosti správce daně rozptýlit, naopak učinila celou deklarovanou spolupráci ještě víc podezřelou. Pochybnosti není možné rozptýlit ani pomocí e-mailové komunikace mezi žalobkyní a panem Hejdukem. Soud uvedl, že mandátní smlouva byla patrně uzavřena nikoliv za účelem skutečného poskytování služeb, ale za účelem umělého vytvoření nároku na odpočet DPH. Výpisy z bankovních účtů prokazují nanejvýš přesun peněžních prostředků z jednoho účtu na druhý, nikoliv to, že by došlo k samotnému plnění smlouvy, tedy k adekvátnímu protiplnění. Správce daně zahájil daňovou kontrolu v zákonné lhůtě a není rozhodné, v jaké fázi tak učinil. V projednávané věci tak navíc učinil z toho důvodu, že obdržel informace od Policie České republiky. [8] Městský soud uvedl, že není úkolem správce daně, aby aktivně prokazoval pravost žalobkyní předložených listin (v této věci pravost mandátních smluv). I kdyby byly podpisy na mandátních smlouvách totožné, žalobkyně by stále neunesla své důkazní břemeno. Soud uvedl, že předmětem nynějšího řízení je daňová povinnost žalobkyně, nikoli společnosti REALTORS. Proto není rozhodné, zda je to právě společnost REALTORS, která je podezřelá z trestné činnosti. Nedůvodný je i poukaz na ustanovení občanského zákoníku, neboť není rozhodné, jakým způsobem mělo být plnění údajně poskytnuto, když nebylo prokázáno, že by vůbec bylo poskytnuto. Argumentace žalobkyně je navíc vnitřně rozporná. Na jedné straně poukazuje na výpověď pana Hejduka jako na jeden z klíčových důkazů svědčících v její prospěch, na druhé straně ji však označuje za snahu pana Hejduka zastřít své vlastní protiprávní jednání.