2 As 112/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 112/2023- 42 - text  2 As 112/2023 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: J. K., zast. Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem náměstí Václava Hanky 828, Dvůr Králové nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, se sídlem Kloknerova 2295/26, Praha 4, za účasti: Město Dvůr Králové nad Labem, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 38, Dvůr Králové nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2022, č. j. MV3523214/POOVL2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2023, č. j. 30 Ad 10/202285, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Krajský soud v Hradci Králové (dále „krajský soud“) zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále „napadený rozsudek“) žalobu, kterou žalobce brojil proti v záhlavní uvedenému rozhodnutí žalovaného (dále „rozhodnutí žalovaného“). [2] Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku předně uvedl, že žalobcovy námitky jsou téměř totožné s těmi, které uplatnil v odvolání k žalovanému. Krajský soud neshledal, že by rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebo rozhodnutí žalovaného trpělo vadou nepřezkoumatelnosti, a přešel k posouzení věcných námitek. Podle soudu bylo prokázáno, že žalobce nedisponoval odbornou způsobilostí pro práci s otevřeným ohněm. Žalobce porušil i další povinnost plynoucí z vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách (dále „vyhláška o svařování“). Například nedodržel povinnost zajištění nejkratší doby dohledu po skončení svařování, která činí 8 hodin. Porušil tak povinnost danou § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně (dále „zákon o požární ochraně“). Krajský soud uzavřel, že žalobce nedodržel podmínky požární bezpečnosti stanovené vyhláškou o svařování a zákonem o požární ochraně a tím se dopustil přestupku podle § 76 odst. 1 písm. k) zákona o požární ochraně. [3] Žalobce byl rozhodnutím Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje ze dne 15. 11. 2019, č. j. HSHK116042/2020 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), výrokem I. uznán vinným z přestupku podle § 76 odst. 1 písm. k) zákona o požární ochraně, kterého se měl dopustit tím, že dne 26. 11. 2019 v době od 8:00 hod do cca 9:40 hod při opravě střechy zadního traktu budovy č. p. 40, náměstí T. G. Masaryka v obci Dvůr Králové nad Labem (dále „budova č. p. 40“) porušil povinnost danou § 6 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně, neboť nedodržel podmínky požární činnosti stanovené vyhláškou o svařování. Žalobce při natavování pásky lepenky v levém dolním rohu střešní konstrukce zadního traktu budovy č. p. 40 v místě nekompatibilního spoje v oblasti zaplechování působil plamenem hořáku intenzivně na výdřevu horní hrany zadní stěny hlavní budovy, což se následně stalo příčinou požáru. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí mu byl uložen správní trest ve formě pokuty ve výši 10 000 Kč, byla mu uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč a dále mu byla podle § 89 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále „zákon o odpovědnosti za přestupky“) uložena povinnost uhradit náhradu majetkové škody ve výši 5 000 Kč poškozenému městu Dvůr Králové nad Labem. Výrokem III. byly poškození podle § 89 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na soud nebo jiný příslušný orgán, neboť škoda a její výše nebyly spolehlivě zjištěny. [4] Žalovaný svým rozhodnutím v řízení o odvolání prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítl. II. Kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., požaduje jej zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení krajskému soudu. [6] Stěžovatel namítá, že napadený rozsudek trpí vadami. V řízení nebyla dostatečně zjištěna subjektivní stránka přestupku a nebyla prokázána příčinná souvislost mezi stěžovatelovým jednáním a vznikem požáru. Stěžovatel je přesvědčen, že k objasnění úplného skutkového stavu je potřeba doplnit dokazování. Navíc hodnocení již provedených důkazů má být v souladu se správním řádem, což není. [7] Stěžovatel namítá, že výrok prvostupňového rozhodnutí je nejasný a neplyne z něj, čeho se měl konkrétně dopustit. Navíc stěžovatel v předmětnou dobu nezastupoval právnickou osobu, nebyl ani fyzickou osobou podnikající. [8] Již ve správní žalobě stěžovatel namítal nedodržení zásad ovládajících přestupkové řízení. Touto námitkou se správní orgány nezabývaly. [9] Stěžovatel namítá, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem požáru. Na podporu svého tvrzení po celou dobu předkládal důkazy. Z těch plyne, že svářečské práce stěžovatel prováděl na jiném místě než tam, kde bylo označeno ohnisko požáru. [10] Dále vytýká správním orgánům, že ačkoliv měly dokazovat jeho zavinění a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem, je to on, kdo musí prokazovat, že se dopustil přestupku „pouze“ tím, že si nezajistil odborný dozor. Stěžovatel upozorňuje, že v příčinné souvislosti s tímto porušením zákonné povinnosti však požár nevznikl. [11] Správní orgán ani krajský soud se nevypořádaly s námitkou stěžovatele, že svářečské práce prováděl na místě cca 8 metrů vzdáleném od ohniska požáru. Mezi místem práce stěžovatele a ohniskem požáru je navíc umístěna betonová atika. Jako důkaz na podporu tohoto tvrzení navrhoval stěžovatel svůj výslech a výslech svědka. Předložil také faktury, z nichž je patrné, ve kterých místech prováděl svářečské práce. Navrhoval i vypracování znaleckého posudku nebo provedení místního šetření. [12] Podle stěžovatele návrh na místní šetření ani znalecký posudek neměly být bez dalšího zamítnuty. V odborném vyjádření nejsou některé závěry správné. Například je chybně posouzena otázka týkající se zpěnění při natavování spoje a chování natavovací lepenky Elastodek. [13] Stěžovatel znovu opakuje, že neměl dozor při vykonávání svářečských prací, to však nic nemění na tom, že se živil více jak 30 let svářečstvím a dříve byl držitelem příslušné licence. O tom, že odváděl dobrou práci, svědčí, že jej objednatel oslovil. [14] Správní orgán I. stupně, žalovaný i krajský soud opakovaně používají pojem „zadní trakt budovy“, zatímco stěžovatel uvádí, že svářečské práce prováděl „v zadní části budovy“. Tyto dva pojmy nejsou stejné a skutkové okolnosti celého případu by správní orgány lépe uchopily, pokud by provedly místní šetření a znalecký posudek. Dle stěžovatele je podezřelé i to, že ostatní vyšetřovací verze nebyly zvažovány, jakmile bylo zjištěno, že se stěžovatel nacházel na střeše před vznikem požáru. [15] Žalovaný ve vyjádření z 27. 4. 2023 odkazuje na prvostupňové rozhodnutí a rozhodnutí žalovaného i na své vyjádření k žalobě ze dne 8. 9. 2022, které je součástí spisového materiálu. S obdobnými námitkami stěžovatele se již vypořádal. [16] Žalovaný je přesvědčen, že z jeho rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového je zřejmé, jakého porušení povinností se stěžovatel dopustil. Žalovaný zdůrazňuje, že stěžovatel nedisponoval oprávněním k předmětné činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o požární ochraně spolu s § 3 odst. 10 písm. d) vyhlášky o svařování. [17] Stěžovatel zanedbal i další povinnosti plynoucí z vyhlášky o svařování, například nevyhodnotil řádně, zda je v prostorech třeba zajistit zvláštní požárně bezpečnostní opatření [§ 3 odst. 1 ve spojení s § 2 písm. g) vyhlášky o svařování, konkrétně § 4 odst. 1 a příloha č. 1 vyhlášky o svařování], v důsledku čehož došlo k požáru. [18] K námitce nedodržení zásad správního řízení žalovaný uvádí, že prvostupňový orgán shromáždil v souladu se zásadou materiální pravdy dostatek důkazů, aby zjistil skutkový stav věci a mohl učinit závěr. Postupoval v souladu se zásadou vyšetřovací a zásadou volného hodnocení důkazů. Zabýval se všemi možnými vyšetřovacími verzemi v souvislosti s provedením důkazů. Zjišťoval všechny důkazy svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. [19] I námitka, že nebyla zjištěna subjektivní stránka věci, neobstojí. Bez pochyby byla zjištěna. Stěžovatel se jednání dopustil z nevědomé nedbalosti, neboť nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl (§ 15 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky). [20] Žalovaný upozorňuje na to, že povinností žalobce bylo zjistit si, jaké právní předpisy se na jím provozovanou činn