3 As 203/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 203/2022- 37 - text 3 As 203/2022 - 41 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. L., zastoupený Mgr. Věrou Novákovou, advokátkou se sídlem Vrchlického 802/46, Liberec, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 748/4, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2022, č. j. 42 A 20/2020  43, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Včas podanou kasační stížností žalobce napadá rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2022, č. j. 42 A 20/2020  43, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2020, č. j. SBS 15610/2020/ČBÚ21. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého (dále jen „OBÚ“) ze dne 26. 2. 2020, č. j. SBS 29000/2018/OBÚ04/5 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Posledně zmíněným rozhodnutím OBÚ uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 40a odst. 1 písm. a) zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) – dále jen „horní zákon“, kterého se dopustil tím, že dne 30. 6. 2018 v dopoledních hodinách vědomě a úmyslně neoprávněně vnikl s dalšími účastníky akce „KLIMAKEMP 2018“ do důlního díla – lomu Bílina, na pracovní pláň prvního skrývkového řezu organizace Severočeské doly a. s., kde je vykonávána hornická činnost a kam je vstup zakázán. Za spáchání tohoto přestupku byla žalobci podle § 40a odst. 3 písm. a) horního zákona uložena pokuta ve výši 6 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda došlo k zániku odpovědnosti žalobce za přestupek uplynutím promlčecí doby. Uvedl, že za počátek běhu jednoleté promlčecí doby je považován den následující po dni spáchání přestupku, v dané věci tedy den 1. 7. 2018. Konec promlčecí doby by tak dle krajského soudu připadl na den 30. 6. 2019. OBÚ vyhotovil dne 27. 2. 2019 příkaz, č. j. SBS 29000/2018/OBÚ04/1, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku, a který byl žalobci doručen dne 11. 3. 2019. Jelikož žalobce proti příkazu podal odpor, bylo třeba běh promlčecí doby posuzovat podle § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném do 31. 1. 2022 (dále jen „přestupkový zákon“), a nikoli podle § 32 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Doručením (později zrušeného) příkazu totiž bylo žalobci oznámeno zahájení řízení o přestupku, čímž došlo k přerušení běhu promlčecí doby dle § 32 odst. 2 písm. a) přestupkového zákona, a počala běžet nová promlčecí doba. V průběhu této nové roční promlčecí doby vydal OBÚ prvostupňové rozhodnutí, které bylo vypraveno dne 27. 2. 2020. Vydáním tohoto rozhodnutí došlo k opětovnému přerušení běhu promlčecí doby, jejíž konec by připadl na 27. 2. 2021, přičemž rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce nabylo právní moci dne 11. 6. 2020 – tedy před uplynutím promlčecí doby. [3] Žalobce dále namítal, že v projednávané věci byla porušena zásada ne bis in idem, neboť byl za stejný skutek uznán vinným jak prvostupňovým rozhodnutím ze spáchání přestupku podle § 40a odst. 1 písm. a) horního zákona, tak i příkazem Městského úřadu Litvínov ze dne 7. 11. 2018, č. j. MELT/69986/2018, ze spáchání přestupku podle § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (dále jen „zákon o právu shromažďovacím“). Ze specifikace místa spáchání obou přestupků dle krajského soudu vyplývá, že byly spáchány totožným jednáním. Současně krajský soud dospěl k závěru, že zatímco přestupku podle horního zákona se žalobce dopustil tím, že neoprávněně vnikl do důlního díla, čímž ohrozil veřejný zájem na hospodárném a bezpečném dobývání výhradních ložisek chráněných tímto zákonem, přestupku podle zákona o právu shromažďovacím se dopustil tím, že neuposlechl výzvu Policie ČR, a tím ohrozil zájmy směřující k odstranění rozporů při střetu různých práv a k ochraně veřejného pořádku, zdraví a majetku. Dle krajského soudu se v obou případech jednalo o odlišný následek protiprávního jednání. Jednalo se tedy o dva různé skutky de iure, přestože byly spáchány jedním jednáním žalobce. Zásada ne bis in idem tudíž nebyla porušena a žalobce mohl být za každý z uvedených skutků samostatně postižen. [4] Námitku neprokázání přestupku, neboť nebyla prokázána totožnost žalobce, neshledal krajský soud důvodnou. OBÚ při prokazování totožnosti vycházel z oznámení o přestupku, ze seznamu dodatečně ustanovených osob a dále z pravomocného příkazu Městského úřadu Litvínov ze dne 7. 11. 2018, č. j. MELT/69986/2018. Již na základě výše zmíněného příkazu Městského úřadu Litvínov je dle krajského soudu nutné vycházet z předpokladu, že se žalobce dopustil jedním jednáním obou skutků, tedy že neoprávněně vnikl do důlního díla a současně nesplnil pokyn Policie České republiky. Oním pokynem Policie České republiky byl totiž právě pokyn, aby účastníci pochodu nevstupovali mimo vyznačenou trasu pochodu. Dalším podkladem pro rozhodnutí OBÚ byl seznam dodatečně ustanovených osob, v němž Policie České republiky provedla ztotožnění žalobce pomocí fotografií, z nichž jedna byla výřezem fotografie obsažené v oznámení o přestupku a druhou byla fotografie z databáze dostupné Policii České republiky. Konkrétně se jednalo o databázi kriminalistických fotografií, u nichž má Policie České republiky zjištěnu totožnost osob nacházejících se na fotografii; nemusí se tudíž jednat jen o fotografie z databáze evidence obyvatel. Skutečnost, že se jedná o žalobce, potvrdil dle krajského soudu i on sám, jelikož při ústním jednání u OBÚ navrhl provést jako důkaz výše zmíněný příkaz Městského úřadu Litvínov. [5] Dle krajského soudu nebyla důvodná ani námitka, dle níž nebyl naplněn materiální znak přestupku. Žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu daného přestupku ve všech jeho znacích, přičemž nebyly přítomny významné okolnosti, které by vyloučily, aby byl jeho jednáním porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti. Významnou okolností nemůže být žalobcem uváděná dlouhodobá ochrana veřejného zájmu, neboť snaha upozornit na klimatickou krizi neopravňuje k porušování platných právních předpisů. Krajský soud upozornil, že se žalobce nedopustil přestupkového jednání pouhou účastí na protestu, nýbrž až v okamžiku, kdy se oddělil od trasy protestu a neoprávněně vnikl do důlního díla. Krajský soud podotkl, že právo na příznivé životní prostředí nezakládá občanům právo na porušování právních předpisů. K poukazu žalobce na svobodu projevu krajský soud uvedl, že v daném případě byl vstup do důlního díla omezen zákonem, a to z důvodu ochrany práv druhých (právo vykonávat legálně povolenou důlní činnost) a ochrany zdraví samotných nepovolaných osob. Krajský soud nepřisvědčil ani tvrzení, že měl žalobce právo na odpor, neboť se v daném případě nestavěl na odpor žádné osobě či síle, která by se snažila odstraňovat demokratický řád lidských práv a základních svobod. [6] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Výslovně se v ní nevyjadřuje k otázce přijatelnosti kasační stížnosti. [7] Co se týče zániku odpovědnosti stěžovatele za přestupek uplynutím promlčecí doby, odkazuje stěžovatel na argumentaci uplatněnou v žalobě, která dle něj nebyla krajským soudem věcně vypořádána. Zároveň namítá, že krajský soud „nepřijal“ jeho myšlenku, že vydáním příkazu se nepřerušuje běh promlčecí doby, pokud byl proti tomuto příkazu podán odpor, čímž byl příkaz ex lege zrušen a jeho účinky odpadly. Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu, který vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2022, č. j. 6 As 305/2021  37, č. 4341/2022 Sb. NSS. Dle stěžovatele má účinky standardního meritorního rozhodnutí, včetně přerušení promlčecí doby, pouze příkaz, proti němuž nebyl podán odpor. Stěžovatel dále poukázal na novelizaci ustanovení § 32 odst. 2 písm. b) přestupkového zákona, a to zákonem č. 417/2021 Sb., kterým byla do zákonného textu doplněna slova: „jeli prvním úkonem v řízení vydání příkazu, přerušuje se běh promlčecí doby jeho doručením“ (zvýraznění přidáno stěžovatelem – pozn. NSS). Citované ustanovení nelze užít retroaktivně, a jeho absenci v době spáchání přestupku nelze překlenout ani použitím analogie, která by rozšiřovala podmínky promlčení v neprospěch stěžovatele jako obviněného. Pro účely přerušení běhu promlčecí doby dle stěžovatele nelze příkazu, proti němuž byl podán odpor, přisuzovat povahu oznámení o zahájení řízení, ani povahu rozhodnutí o uznání viny. Stěžovatel má za to, že je třeba se odchýlit od dosavadní judikatury kasačního soudu, a navrhuj