3 As 325/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 325/2022- 75 - text  3 As 325/2022 - 77 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Michala Bobka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) P. B. a b) T. B., zastoupeni Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem Plynárenská 671, Kolín, c) L. B., zastoupená Mgr. Kateřinou Vilímovou, advokátkou se sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti žalované: Základní škola Letovice, příspěvková organizace, se sídlem Komenského 902/5, Letovice, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2022, č. j. 30 A 81/2022  41, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobci a) a b) jsou rodiče nezletilé žalobkyně c). Žalobkyně c) obdržela dne 30. 6. 2022 v Základní škole Letovice vysvědčení za 2. ročník. Prospěla s vyznamenáním. V odpovídající kolonce „zmeškané hodiny“ na zadní straně listu A vysvědčení je však za první pololetí vyznačeno celkem 145 omluvených hodin a 93 hodin neomluvených. Za druhé pololetí je vykázáno 86 omluvených a 126 neomluvených hodin. [2] Žalobou podanou dne 1. 9. 2022 se žalobci u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhali, aby soud žalované přikázal „zrušit určení zmeškaných hodin“ žalobkyně c), určit tyto hodiny jako omluvené, a následně vystavit žalobkyni c) opravené vysvědčení. Podstata argumentace žalobců tkvěla v tvrzení, že žalobci a) a b) zameškané hodiny žalobkyně c) řádně omlouvali, avšak žalovaná jejich omluvy neuznala. Tím překročila své pravomoci, a navíc tak činila s naprosto nepřesvědčivým odůvodněním. [3] Krajský soud žalobu odmítl, a to ze dvou důvodů. Za prvé dospěl k závěru, že žádný ze žalobců nemohl být na svých právech tvrzeným zásahem přímo zkrácen. Krajský soud byl toho názoru, že i kdyby skutečně byl na vysvědčení žalobkyně c) uveden nesprávný počet neomluvených hodin (resp. počet, který žalobci považují za chybný), tak ani práv žalobkyně c) jako žákyně základní školy, ani práv žalobců a) a b) jako jejích rodičů by se to přímo nedotýkalo. Všechna žalobci namítaná zkrácení zůstávají v okamžiku vydání vysvědčení v rovině budoucích hypotéz. Namítaná „stigmatizace“ žalobců a) a b), coby rodičů neplnících své rodičovské povinnosti, je v této fázi toliko potenciální. Zkráceni na právech by žalobci mohli být teprve následnými kroky příslušných orgánů veřejné moci, např. rozhodnutím správního orgánu o přestupku podle školského zákona (zanedbávání péče o povinnou školní docházku žáka) nebo o odepření pomoci v hmotné nouzi, rozhodnutím trestního soudu o trestném činu (ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte), rozhodnutím civilního soudu o odnětí dítěte z péče rodičů apod. Obdobné platí rovněž pro žalobkyni c) a její potenciální nálepku „záškoláctví“, která by se v budoucnu mohla projevit nepřijetím na další školu a dalšími negativními následky při realizaci jejího práva na vzdělání. Navíc kterýkoliv ze žalobců by měl možnost (ne)správnost údajů zachycených na vysvědčení rozporovat následně, v případném správním řízení, vedoucím k vydání rozhodnutí, které by z údajů na vysvědčení vycházelo. [4] Za druhé, krajský soud rovněž vyhodnotil žalobu jako opožděnou. Žalobkyně c) obdržela vysvědčení dne 30. 6. 2022. Stejného dne se o jeho obsahu dozvěděli rovněž žalobci a) a b). Žaloba byla podána dne 1. 9. 2022. Posledním dnem lhůty určené pro podání žaloby dle § 84 odst. 1 s. ř. s. bylo však úterý, 30. 8. 2022. Krajský soud proto uzavřel, že i v případě, že by žalobci napadali skutečný zásah do svých práv, musel by soud žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. II. Kasační stížnost žalobců a vyjádření žalované [5] Usnesení krajského soudu napadají všichni tři žalobci (dále jen „stěžovatelé“) z důvodů § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.. Navrhují, aby Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelé předně uvádějí, že nesprávnou evidencí zameškaných vyučovacích hodin bylo zasaženo do veřejného subjektivního práva stěžovatelky c) na správnost údajů v úřední evidenci, respektive úřední listině. Odkazují přitom na judikaturu NSS v jiných oblastech veřejné správy, která zaujímá stanovisko, že již samotné vedení nesprávných údajů v evidenci může představovat nezákonný zásah (rozsudek ze dne 30. 5. 2019, č. j. 2 As 199/2018  37 – ohledně evidence rodných čísel; či rozsudek ze dne 19. 2. 2015, č. j. 1 As 151/2014  23, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, č. j. 22 A 8/2020  29 – ohledně nesprávného údaje v registru řidičů; stejně jako judikaturu z dalších oblastí). Tento údaj je navíc vyjádřen ve vysvědčení, které je dle § 28 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, veřejnou listinou. Veřejná listina je nadána presumpcí správnosti. Nad to je třeba uvést, že žádný jiný orgán fakticky nemá pravomoc nesprávnost na vysvědčení změnit. Vadný stav tak nemůže být v budoucnu odstraněn, ani napraven v jiném řízení, jak nesprávně uvádí krajský soud. [7] Zásah do práv stěžovatelů a) a b) pak stěžovatelé dovozují ze skutečnosti, že jsou již nyní vystaveni hrozbě vedení neoprávněných navazujících řízení správních, civilních, či trestních, s ohledem na údajné zanedbávání péče o dítě výlučně v důsledku nesprávností v evidenci – zásahu žalované. Stěžovatelé odkazují na šetření zahájené různými odbory Městského úřadu Boskovice v důsledku průběžných oznámení žalované, učiněných vůči těmto správním orgánům ohledně vysokého počtu neomluvených absencí stěžovatelky c). [8] Stěžovatelé rovněž rozporují závěr krajského soudu ohledně opožděnosti jejich žaloby. Dle jejich názoru šlo o zásah trvající, který nebyl ukončen dle 30. 6. 2022, ale pokračoval nadále, neboť interní systém žalované nadále obsahuje nesprávný a neopravený údaj. Stejný údaj je nadále obsažen i v předmětné veřejné listině – vysvědčení. Stěžovatelé v tomto ohledu opět analogicky poukazují na trvání zásahu v podobě nesprávného zápisu ve veřejných registrech, jako je kupříkladu záznam v registru řidičů (rozsudek NSS ze dne 19. 2. 2015, č. j. 1 As 151/2014  23) a jiných veřejných evidencích. Dovozují proto, že žaloba nemohla být podána opožděně, neboť zásah mající dopady do právní sféry stěžovatelky c), stejně jako stěžovatelů a) a b), trval v nezměněné intenzitě i několik měsíců po podání žaloby a nebyl ani k datu podání žaloby ukončen. [9] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na usnesení krajského soudu a navrhla kasační stížnost zamítnout. Přisvědčila především argumentaci krajského soudu ohledně opožděnosti žaloby. Zdůraznila, že ostatně i sami stěžovatelé v žalobě vycházeli z premisy, že 1. 9. 2022 skončila lhůta pro podání správní žaloby, a žádný trvající zásah, pro který by vlastně nikdy neuplynula žádná lhůta, nekonstruovali. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je přípustná. Byla podána osobami oprávněnými, ve lhůtě dle § 106 odst. 2 s. ř. s. Napadené usnesení proto přezkoumal v rozsahu a z důvodů vymezených stěžovateli v kasační stížnosti. Přihlížel při tom k případným vadám, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Podle § 82 s. ř. s. platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. [13] Judikatura NSS (nověji kupř. rozsudek ze dne 31. 8. 2017, č. j. 4 As 117/2017  46, č. 3631/2017 Sb. NSS) dovodila, že ochrana podle § 82 s. ř. s. je důvodná tehdy, pokud jsou kumulativně splněny všechny podmínky stanovené v tomto ustanovení. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). [14] Detailní přezkum (ne)naplnění jednotlivých právě uvedených podmínek je vyhrazen věcnému projednání žaloby. Podmínkou řízení o zásahové žalobě dle § 82 s. ř. s. je nicméně již připustitelné (plausibilní) tvrzení nezákonného zásahu, které musí být patrné již ze samotné žaloby. Již v rozsudku ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015  160, č. 3687/2018 Sb. NSS, konstatoval rozšířený senát NSS, že: „[…] pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem ‚zásahem‘ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 4