3 As 362/2021 — Nejvyšší správní soud

3 As 362/2021- 51 - text  3 As 362/2021 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců: a) Š. Č. P., b) M. Ch. a c) M. Ch., všichni zastoupeni Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 147, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Hradec Králové, Pivovarské náměstí 1245, za účasti: I) Ing. J. K., II) CETIN a. s., se sídlem Praha 9, Českomoravská 2510/19, III) Statutární město Hradec Králové, se sídlem Hradec Králové, Československé armády 408, a IV) P. T., v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2021, č. j. 30 A 49/2020  279, takto: I. Kasační stížnost stěžovatelky a) proti výroku II. se odmítá. II. Kasační stížnost stěžovatelky a) proti výroku I. se zamítá. III. Kasační stížnost stěžovatelů b) a c) proti výroku I. se odmítá. IV. Kasační stížnost stěžovatelů b) a c) proti výroku II. se zamítá. V. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. VI. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2019, č. j. MMHK/088237/2019 ST1/Mil, Magistrát města Hradec Králové, odbor stavební (dále jen „stavební úřad“) podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), a podle § 13 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, výrokem I. schválil stavební záměr osoby zúčastněné na řízení I) a jeho manželky (dále jen „stavebníci“), vymezený jako „rodinný dům, vsakovací objekt s dešťovou kanalizací, přípojky vody, kanalizace, plynu a oplocení v Hradci Králové“ (dále jen „stavební záměr“), na pozemku parc. č. XA (zahrada), parc. č. XB (ostatní plocha) v katastrálním území M.; výrokem II. stanovil podmínky pro provedení stavebního záměru. K odvolání žalobců žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 8. 2020, č. j. KUKHK28374/ÚP/2019 (Gut), rozhodnutí stavebního úřadu částečně změnil a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. Změnou prvostupňového rozhodnutí žalovaný upravil jeho výrokovou část tak, že opravil nesprávně uvedené katastrální území u pozemku parc. č. XC, dále upravil podmínku pro realizaci záměru č. 12 ve výroku II. prvostupňového rozhodnutí tak, že z výrokové části vypustil odkaz na závazná stanoviska, v nichž nebyly uloženy žádné podmínky, a naopak přidal podmínku č. 13, v níž byly stanoveny podmínky pro odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (ZPF), a pod samostatnou podmínku č. 14 vydělil povinnosti vyplývající ze závazného stanoviska Ministerstva obrany ČR ze dne 20. 4. 2018, č. j. MO 116062/20183416. Žalobci posléze napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který žalobu žalobkyně a) výrokem I. odmítl pro opožděnost a žalobu žalobců b) a c) výrokem II. zamítl. [2] Krajský soud nejprve uvedl důvod, proč odmítl žalobu žalobkyně a). Z obsahu správního spisu vyplynulo, že žalobkyně a) převzala rozhodnutí žalovaného osobně dne 3. 3. 2020 (dle žalobkyní podepsané doručenky), na rozdíl od žalobců b) a c), kterým bylo rozhodnutí doručeno fikcí až dne 15. 3. 2020. Žalobkyni a) proto uplynula lhůta pro podání žaloby dne 3. 5. 2020, přičemž žaloba byla ke krajskému soudu podána až dne 12. 5. 2020. Krajskému soudu proto nezbylo, než žalobu ve vztahu k žalobkyni a) dle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), výrokem I. odmítnout pro opožděnost. [3] Krajský soud tedy následně posuzoval žalobní argumentaci jen ve vztahu k žalobcům b) a c). Podotkl, že žaloba byla místy koncipována velmi obšírně a obecně, čímž nesplňovala požadavky plynoucí z § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Krajský soud se proto mohl věcně zabývat pouze těmi žalobními body, které naplňovaly náležitosti uvedené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005  58 (rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). [4] V prvé řadě se krajský soud zabýval namítanou nicotností správních rozhodnutí ve smyslu § 77 správního řádu. Zkoumal proto především, zda nejsou tato rozhodnutí vnitřně rozporná, či zda nejsou jejich výroky právně či fakticky neuskutečnitelné. Tyto důvody, které by mohly vyvolat nicotnost správních rozhodnutí, nicméně nenalezl. K argumentaci žalobců, namítajících nicotnost z dalších důvodů, krajský soud uvedl, že ačkoliv ve výroku prvostupňového rozhodnutí nebylo výslovně uvedeno ustanovení § 94p stavebního zákona, z výroku jednoznačně vyplývá, že se jednalo o řízení, v němž bylo vydáno společné povolení dle stavebního zákona. Rovněž krajský soud nesouhlasil s tvrzením o vadě, spočívající v neuvedení ustanovení § 94y stavebního zákona, neboť tato část stavebního zákona dopadá na stavební řízení s posouzením vlivů na životní prostředí, což nebylo v předmětném řízení vyžadováno. Žalobci dále namítali, že bylo porušeno ustanovení § 94l odst. 2 písm. d) a § 94o stavebního zákona, aniž by však konkrétně uvedli, v čem porušení spatřovali. Krajský soud proto obecně přezkoumal, zda byla předmětná ustanovení stavebního zákona dodržena, přičemž žádné porušení neshledal. Stejně tak neshledal žádné pochybení ve vymezení účastníků řízení ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu, k čemuž dodal, že z žaloby nebylo zřejmé, jaké další účastníky měli žalobci na mysli. K námitce, že byla žalobcům b) a c) upřena práva účastníků dle § 94k písm. c) stavebního zákona, krajský soud konstatoval, že toto ustanovení se na žalobce nevztahuje, jelikož ti jsou účastníky řízení dle § 94k písm. e) stavebního zákona, a rovněž nebylo zřejmé, jaká konkrétní práva jim měla být upřena. Krajský soud proto k této námitce pouze dodal, že s žalobci bylo po celou dobu řízení jednáno jako s účastníky řízení, o čemž svědčí také jejich procesní aktivita, kdy po celou dobu společného řízení vznášeli námitky, opakovaně nahlíželi do spisu a podávali vyjádření. Uzavřel tedy, že napadená rozhodnutí nejsou nicotná a z pohledu rozebíraných otázek nejsou ani nezákonná. [5] Následně krajský soud zkoumal, zda nejsou napadená rozhodnutí (z jiných důvodů) nezákonná či zda v řízení předcházejícím jejich vydání nedošlo k závažným procesním pochybením. V rámci posouzení těchto námitek krajský soud nesouhlasil s tvrzením, že by změnou prvostupňového rozhodnutí byla žalobcům odňata možnost odvolat se proti těmto změnám. Upozornil, že změnou prvostupňového rozhodnutí byla do výrokové části zahrnuta pouze ta stanoviska (s jejich konkrétním obsahem), která stanovovala podmínky pro realizaci stavebního záměru. Z tohoto důvodu proto ve výrokové části absentuje odkaz na závazné stanovisko Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. SZ MMHK/011955/2018/ŽP/Par. [6] Pokud jde o postup stavebního úřadu, který žalobcům b) a c) nezaslal oznámení o doplnění spisové dokumentace o souhlas s odnětím zemědělské půdy ze ZPF, vydaný Magistrátem města Hradec Králové dne 19. 6. 2019, zn. SZ MMHK/111807/2019/ŽP2/Mce, krajský soud sice uznal, že žalobci nebyli informováni o doplnění tohoto podkladu, čímž byl porušen § 36 odst. 3 správního řádu, avšak upozornil, že žalobci neuvedli, jak konkrétně bylo tímto pochybením zasaženo do jejich subjektivních práv. Poukázal též na to, že bezprostředně po vydání prvostupňového rozhodnutí žalobce b) nahlédl do spisového materiálu, dané pochybení tak mohl namítat již v odvolání, nikoli až v žalobě. Nadto se jedná o stanovisko, jež se týká výlučně stavebníků a nijak nezasahuje do práv žalobců. [7] Krajský soud rovněž neshledal, že by závazná stanoviska Krajské hygienické stanice Královehradeckého kraje (dále jen „KHS“) a Ministerstva obrany, Vojenského zdravotního ústavu, byla jakkoli vzájemně rozporná; stanovisko vydané Ministerstvem obrany stanovuje podmínky pro realizaci záměru, zatímco ve stanovisku KHS nebyly žádné podmínky uloženy. Každý z těchto dotčených orgánů posuzoval záměr z jiných hledisek; KHS posuzovala stavební záměr z pohledu civilních provozovatelů zdrojů hluku, zatímco Ministerstvo obrany posuzovalo záměr vzhledem k nedalekým objektům ozbrojených sil. Závazná stanoviska proto nemohla být rozporná, zaměřovalali se na jiné skutečnosti. [8] Pokud jde o dopravní napojení stavebního záměru, krajský soud uvedl, že sjezd z místní komunikace ul. Bělečská byl povolen rozhodnutím Magistrátu města Hradec Králové ze dne 25. 4. 2018, zn. SZ MMHK/079215/2018 OD1/Jiř; nejedná se však o tzv. subsumovaný akt (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), k jehož přezkoumání by byl krajský soud oprávněn v souvislosti s přezkumem společného povolení (jako například v případě povolení výjimky dle § 169 stavebního zákona). Naopak se jedná o rozhodnutí samostatné, proti