3 As 77/2021 — Nejvyšší správní soud

3 As 77/2021- 76 - text  3 As 77/2021 - 79 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Radiospol s.r.o., se sídlem Stavební 992/1, Ostrava, zastoupená advokátkou Mgr. Kateřinou Mík Špoulovou, se sídlem Haštalská 27, Praha 1, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, zastoupená advokátem JUDr. Zdeňkem Hromádkou, se sídlem Tomáše Bati 385, Zlín, za účasti: Rádio Pálava s.r.o., se sídlem Brněnská 3163/38, Hodonín, zastoupená advokátem Mgr. Ing. Janem Vavřinou, se sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2020, č. j. RRTV/13924/2020str, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2021, č. j. 17 A 123/2020  83, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím udělila zúčastněné osobě licenci k provozování rozhlasového vysílání pro program Rádio Jih Cimbálka na dobu 8 let, nejdéle však do 10. 10. 2025, a současně zamítla žádost žalobkyně o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání pro program Rádio Čas. Žalobu, kterou proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala, městský soud napadeným rozsudkem zamítl. [2] Městský soud v odůvodnění nejdříve připomenul, že rozhodnutí žalované je v pořadí již třetím rozhodnutím ve věci a že předchozí její rozhodnutí, kterými udělila licenci žalobkyni, zrušil rozsudky ze dne 27. 5. 2015, č. j. 9 A 8/2015  74 a ze dne 22. 10. 2017, č. j. 5 A 147/2017  97. Poukázal rovněž na to, že tato jeho rozhodnutí potvrdil Nejvyšší správní soud rozsudky ze dne 14. 9. 2016, č. j. 10 As 150/2015  49 a ze dne 28. 2. 2020, č. j. 3 As 373/2017  48. [3] K samotnému (žalobou napadenému) rozhodnutí uvedl, že je plně přezkoumatelné, neboť úvahy žalované jsou z něj zcela zřejmé, není rozporné a je přesvědčivě odůvodněné. Městský soud neshledal důvodnými námitky, které se týkaly hodnocení žádostí o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání provedeného žalovanou podle kritérií uvedených v § 17 odst. 1 písm. a), c) a e) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „ZRTV“). Uvedl, že v rámci kritéria podle § 17 odst. 1 písm. a) ZRTV mohli účastníci získat maximálně 8 z 9 bodů, neboť žalovaná nedisponovala informacemi od Českého telekomunikačního úřadu, jež jsou předpokladem k udělení devátého bodu. Závěr žalované, že žalobkyně i osoba zúčastněná na řízení dosáhly „maxima bodového ohodnocení“, tak podle městského soudu odpovídá zjištěným skutkovým okolnostem a nelze mít za to, že by použitím tohoto sousloví žalovaná zvýhodnila projekt zúčastněné osoby. [4] Městský soud dále poznamenal, že kritérium podle § 17 odst. 1 písm. c) ZRTV obsahuje dílčí kritérium „cílová skupina“. V rámci tohoto dílčího kritéria žalovaná hodnotí jednak „rozpětí cílové skupiny s ohledem na stávající programovou nabídku“ a jednak „vazby programových prvků projektu k žadatelem uváděné cílové skupině“. Prvně uvedené hledisko podle městského soudu klade důraz na to, aby žadatelem vymezená cílová skupina pokrývala příjemce, které stávající rozhlasové vysílání dostatečně neuspokojuje. I když žalovaná považovala vymezení cílové skupiny ze strany zúčastněné osoby (590 let) za široce určenou, zároveň zohlednila, že cílová skupina nad 45 let, která není na daném území dostatečně saturována, představuje více než polovinu takto vymezené primární cílové skupiny a odůvodňuje tak udělení 1 bodu. [5] Druhé hledisko pak podle městského soudu směřuje k posouzení, zda jednotlivé žadatelem navržené programové prvky odpovídají jím stanovenému věkovému rozpětí cílové skupiny. Žalovaná podle něj přesvědčivě odůvodnila, proč osobě zúčastněné na řízení udělila v rámci tohoto podkritéria 1 bod. Uvedla totiž, že hudební produkce zaměřená ze 70 % celkového vysílacího času na folklor a lidovou hudbu je mezigenerační záležitostí, které se věnují jak staří, tak i mladí posluchači, a proto i takto široce vymezenou a nesourodou cílovou skupinu může tento program oslovit. Městský soud žalobkyni přisvědčil, že žalovaná rozhlasové projekty žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení ve svém rozhodnutí výslovně nesrovnává. Nicméně shledal, že jejich porovnání je zřejmé z kontextu správního rozhodnutí. Žalovaná oběma účastníkům řízení přidělila v rámci tohoto dílčího kritéria 1 bod – zatímco žalobkyně vymezila cílovou skupinu kvalitněji a konkrétněji, program zúčastněné osoby má mezigenerační potenciál. Část správního rozhodnutí nazvanou jako obiter dictum žalovaná uvedla u dílčího kritéria označeného jako „vazba programových prvků projektu k žadatelem uváděné cílové skupině“ a nikoli u dílčího kritéria „rozpětí cílové skupiny s ohledem na stávající programovou nabídku“. Nelze proto podle městského soudu toto konstatování, které nadto netvoří stěžejní rozhodovací důvody, bez dalšího spojovat s kritériem, ke kterému se neváže. [6] Žalovaná podle městského soudu nepochybila ani v tom, že pořady žalobkyně nazvané „Vinařský magazín“, „Kluci holky z naší školky“, „Babinec“ a „Chalupáři“ nepovažovala za její autorskou tvorbu. K takovému hodnocení ji totiž zavazovala předchozí rozhodnutí správních soudů (městského soudu č. j. 5 A 147/2017  197 a Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 373/2017  53). Uvedené pořady ji navíc byly známy z úřední činnosti, a proto podle městského soudu nepochybila ani v tom, že si další informace o těchto pořadech u žalobkyně neověřovala. Tvrzení žalobkyně, že by byly vytvářeny nově a s novým obsahem přizpůsobeným danému regionu, shledal městský soud účelovým a nepodloženým. [7] Městský soud nepřisvědčil námitce, že žalovaná nesprávně doručila rozhodnutí přímo žalobkyni místo toho, aby ho doručila její zástupkyni. Městský soud poukázal na obsah správního spisu, z něhož vyplývá, že žalobkyně činila svá podání samostatně. Generální plná moc, na kterou žalobkyně poukazovala, podle něj nemůže zvolenou zástupkyni zmocnit k zastupování v neurčitém počtu řízení s neurčitým předmětem – k tomu je totiž určena prezidiální plná moc, jež vyžaduje úředně ověřené podpisy. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [8] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž uplatnila důvody uvedené v § 103 odst. 1 pod písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu, že v předložené věci mohli žadatelé o licenci získat v rámci hodnocení „ekonomické, organizační a technické připravenosti žadatele k zajištění vysílání“ podle § 17 odst. 1 písm. a) ZRTV maximálně 8 bodů, ačkoli obecně lze v rámci tohoto kritéria získat až 9 bodů. Má za to, že jestliže je možné v rámci tohoto kritéria dosáhnout až 9 bodů, nelze při udělení pouze 8 bodů přisvědčit závěrům žalované a městského soudu, že osoba zúčastněná na řízení získala v rámci tohoto kritéria maximální počet bodů. Městský soud nemůže podle stěžovatelky relativizovat objektivně číselně vyjádřenou hodnotu. Žalovaná tímto závěrem zvýhodnila projekt zúčastněné osoby a zatížila své rozhodnutí vnitřní rozporností. [10] Stěžovatelka ze stejných důvodů, které již uvedla v žalobě, považuje rozhodnutí žalované za nepřezkoumatelné a má za to, že městský soud měl její žalobě vyhovět a toto rozhodnutí zrušit. Domnívá se totiž, že městský soud nemohl nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí zhojit tím, že sám přistoupil ke srovnání obou rozhlasových projektů podle dílčího kritéria „vazba programových prvků projektu k žadatelem uváděné skupině“ vyplývajícího z § 17 odst. 1 písm. c) ZRTV. To, že tak učinil, podle stěžovatelky svědčí o nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí. [11] Nesprávný je podle ní i závěr, který městský soud přijal v souvislosti s hodnocením dalšího dílčího kritéria „rozpětí cílové skupiny s ohledem na stávající programovou nabídku“ vyplývajícího taktéž z § 17 odst. 1 písm. c) ZRTV. Městský soud shledal, že žalovaná se při posouzení tohoto dílčího kritéria řídila závaznými soudními rozhodnutími a že bodové ohodnocení navzdory obšírně vymezené cílové skupině dostatečně odůvodnila. Stěžovatelka však s tímto závěrem městského soudu nesouhlasí. Poukazuje na část správního rozhodnutí nazvanou obiter dictum, v níž žalovaná uvedla, že takto široké vymezení posluchačů je možné považovat za obcházení smyslu a účelu tohoto dílčího kritéria. Z toho dovozuje, že rozhodnutí žalované je i z tohoto důvodu rozporné a že městský soud jej měl zrušit. [12] Za nepřezkoumatelnou konečně považuje i tu část správního rozhodnutí, v níž žalovaná hodnotila kritérium podle § 17 odst. 1 písm. e) ZRTV „vlastní autorské pořady a jejich obsah