3 As 94/2021 — Nejvyšší správní soud

3 As 94/2021- 50 - text  3 As 94/2021 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Městská část Praha 18, se sídlem Bechyňská 639, Praha 9, zastoupená JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem Na Příkopě 853/12, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, o přezkoumání rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 26. 11. 2019, č. j. ÚOHS-R0165/2019/VZ-32448/2019/322/BVí, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2021, č. j. 31 Af 8/2020 - 136, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný uznal rozhodnutím ze dne 2. 9. 2019, č. j. ÚOHS-S0278,0279,0280/2019/VZ-24252/2019/541/PDz, žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 269 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“), kterého se dopustila tím, že nesplnila svoji povinnost uveřejnit v zákonem stanovené lhůtě všechny přílohy (uveřejnila je totiž teprve dne 29. 11. 2018), jež byly součástí dodatků č. 1, 3 a 4 ke smlouvě o dílo ze dne 14. 12. 2017, č. S-2017/04/0072, uzavřené žalobkyní se společností Trigema Building a.s., jejímž předmětem byla přístavba ke stávajícímu objektu ZŠ Tupolevova a s tím spojené stavební úpravy uvnitř stávajícího objektu (dále jen „smlouva o dílo“). Konkrétně se jednalo o pozdní uveřejnění změnových listů č. 1 až 3, které byly přílohou dodatku č. 1 ze dne 26. 4. 2018, změnových listů č. 17 až 33, které byly přílohou dodatku č. 3 ze dne 26. 9. 2018, a změnových listů č. 34 až 38, které byly přílohou dodatku č. 4 ze dne 24. 10. 2018. Za toto porušení uložil žalovaný žalobkyni pokutu ve výši 8 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně rozklad, který předseda žalovaného v záhlaví specifikovaným rozhodnutím podle § 152 odst. 6 písm. b) správního řádu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobou následně podanou žalobkyní proti rozhodnutí předsedy žalovaného Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Krajský soud na úvod uvedl, že § 219 odst. 1 písm. d) zákona o zadávání veřejných zakázek žalobkyni umožnil, aby postupovala při uveřejňování uzavřené smlouvy podle jiného právního předpisu, kterým byl zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv). Krajský soud dále zkoumal, zda bylo možné na případ žalobkyně aplikovat výjimku z povinnosti uveřejnit text smlouvy, která je stanovena v § 3 odst. 2 písm. b) zákona o registru smluv. Povinnost uveřejnit smlouvu v registru smluv se totiž nevztahuje na „způsob výpočtu jednotkových cen“. Krajský soud se přitom ztotožnil se závěry žalovaného, že změnové listy obsahují rovněž textovou část obsahující odůvodnění prováděných změn, a změnové listy jako celek tak nebylo možné podřadit pod výjimku stanovenou v § 3 odst. 2 písm. b) zákona o registru smluv. Tuto výjimku bylo možné aplikovat pouze na seznam jednotlivých rozpočtových položek, nikoliv na odůvodnění prováděných změn, které nelze podřadit pod pojem „způsob výpočtu jednotlivých cen“. Změnové listy tak měly být společně s uzavřenými dodatky uveřejněny v registru smluv v zákonné lhůtě stanovené v § 5 odst. 2 zákona o registru smluv. [3] Krajský soud se následně ztotožnil se žalovaným i v tom, že skutkové okolnosti ohledně dodatků č. 1, 3 a 4 byly odlišné od skutkových okolností ohledně dodatků č. 2, 5 a 6. V případě dodatků č. 2, 5 a 6 byly v zákonné lhůtě uveřejněny i změnové listy, výjimka uvedená v § 3 odst. 2 písm. b) zákona o registru smluv byla správně aplikována pouze k jednotlivým rozpočtovým tabulkám. Žalobkyně proto v tomto případě postupovala v souladu s § 219 odst. 1 písm. d) zákona o zadávání veřejných zakázek, resp. § 5 odst. 2 zákona o registru smluv. Krajský soud tak uzavřel, že skutkové okolnosti těchto dvou skupin dodatků byly rozdílné, a proto jsou odlišná východiska uplatněná žalovaným oprávněná. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a replika žalobkyně [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu, který lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [5] Stěžovatelka nesouhlasí s názorem krajského soudu ohledně aplikace § 3 odst. 2 písm. b) zákona o registru smluv, podle něhož se výjimka v tomto ustanovení obsažená vztahuje pouze na rozpočtové tabulky tvořící část změnových listů. Stěžovatelka má za to, že změnové listy neobsahovaly žádné neuveřejněné smluvní podmínky mezi ní a vybraným dodavatelem. Veškeré smluvní podmínky byly obsaženy přímo ve smlouvě o dílo a jejich písemných dodatcích, které byly řádně a včas uveřejněny v registru smluv. V nich byla rovněž detailně popsána celková výše víceprací a méněprací. Zajištění transparentnosti nad vynakládáním veřejných prostředků, jež bylo důvodem pro přijetí zákona o registru smluv, bylo podle ní v nyní posuzovaném případě zaručeno. [6] Stěžovatelka na závěr své kasační stížnosti uvedla, že do 7 dní svoji kasační stížnost blíže odůvodní, avšak neučinila tak. Nejvyšší správní soud nicméně neshledal důvod k postupu podle § 106 odst. 3 s. ř. s., neboť kasační stížnost podaná dne 6. 4. 2021 již obsahuje projednatelné kasační námitky ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. [7] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že slovní odůvodnění vysvětlující, proč došlo k uzavření dodatků k původní smlouvě o dílo, byla obsažena pouze v neuveřejněných změnových listech, jež byly přílohou těchto dodatků. Stěžovatelka měla povinnost uveřejnit smlouvu nebo dodatek v úplném znění, kromě zákonem stanovených výjimek. Pokud tedy učinila předmětné přílohy součástí dodatků, nemohla následně namítat, že je neuveřejnila stejným způsobem, jako samotné dodatky. Jestliže byly v nynějším případě dodatky ke smlouvě formulovány tak, že jejich přílohy s nimi tvoří nedílný celek, bylo jejich uveřejnění pro účely splnění zákonných povinností nezbytné. [8] Na vyjádření žalovaného reagovala stěžovatelka replikou, v níž uvedla, že slovní odůvodnění obsažená ve změnových listech neobsahovala žádné smluvní podmínky a tato odůvodnění navíc nejsou povinnou náležitostí změnových listů. Kdyby totiž bylo příslušné slovní odůvodnění uvedeno namísto toho ve stavebním deníku, nebylo by jí žalovaným nic vyčítáno. Slovní odůvodnění uvedené ve změnových listech bylo určeno pouze pro interní účely stěžovatelky v rámci schvalování dodatků. Není jí přitom zřejmé, proč by pojem „slovní odůvodnění“ nebylo možné podřadit pod pojem „způsob výpočtu jednotkových cen“. Stěžovatelka uvedla, že technické předlohy či návody jsou rovněž plně či částečně textovými dokumenty, přičemž vzhledem k jejich podřazení pod zákonnou výjimku se neuveřejňují. Takovéto selektivní rozlišování bez zákonného podkladu považuje stěžovatelka za rozporné s principem právní jistoty. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Jádrem sporu je posouzení právní otázky, zda byla stěžovatelka povinna uveřejnit přílohy obsahující změnové listy k uzavřeným dodatkům ke smlouvě o dílo v souladu s § 219 odst. 1 písm. d) zákona o zadávání veřejných zakázek, resp. § 5 odst. 2 zákona o registru smluv, anebo zda bylo možné v jejím případě uplatnit některou ze zákonných výjimek z povinnosti uveřejnění [konkrétně výjimku stanovenou v § 3 odst. 2 písm. b) zákona o registru smluv]. Stěžovatelka přitom nikterak nezpochybňuje zjištěný skutkový stav; její námitka se týká pouze výkladu relevantních právních ustanovení. [12] Podle § 219 odst. 1 písm. d) zákona o zadávání veřejných zakázek veřejný zadavatel uveřejní na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku včetně všech jejích změn a dodatků, a to do 15 dnů od jejich uzavření nebo od konce každého čtvrtletí v případě veřejných zakázek zadávaných na základě rámcové dohody nebo v dynamickém nákupním systému. To neplatí pro smlouvu uveřejněnou podle jiného právního předpisu. Podle § 269 odst. 2 téhož zákona veřejný zadavatel se dopustí přestupku při uveřejňování podle tohoto zákona tím, že neuveřejní uzavřenou smlouvu na veřejnou zakázku podle § 219 odst. 1. [13] Podle návětí § 2 odst. 1 zákona o regist