4 As 153/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 153/2022- 105 - text  4 As 153/2022-108 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: R. V., zast. Mgr. Tomášem Danielem, advokátem, se sídlem nábř. Komenského 1397/9, Břeclav, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, č. j. 3 A 49/202258, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Soudem ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Tomáši Danielovi, advokátovi, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 8.228 Kč. Tato částka bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Mgr. D. D. se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou ze dne 8. 2. 2022 domáhal ochrany před nezákonným zásahem, který spatřoval v tom, že žalovaná od 1. 1. 2022 strhává vězňům vykonávajícím trest odnětí svobody ve věznici v Břeclavi doručené finanční prostředky (důchod) v plné výši, a to v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16. [2] Dne 16. 3. 2022 bylo městskému soudu doručeno podání žalobce R. V. a dále V. E. a V. P. (všichni ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav) ze dne 14. 3. 2022, kterým se připojili k zásahové žalobě původně samostatně podané Mgr. D. D. a sdělili, že v řízení před soudem je bude zastupovat Mgr. D. D. [3] Žalobce uvedl, že je důchodcem ve třetím stupni invalidity a jeho jediným majetkem je příjem z invalidního důchodu. Z výpisu z účtu vězně za leden 2022 ze dne 14. 2. 2022 se dozvěděl, že mu byl žalovanou odebrán veškerý jeho příjem  invalidní důchod na exekuce, což považuje za postup rozporný s výše zmiňovaným nálezem. Nemůže si proto nakupovat ve vězeňské kantýně, nemá na léky, na telefon, hygienu a nemůže splácet dluhy, které se zavázal hradit. Zásahovou žalobu dále žalobce doplnil podáními ze dne 26. 3. 2022, 29. 3. 2022 a 8. 4. 2022, přičemž se prostřednictvím ní domáhal zákazu dalšího zasahování do jeho práv a vrácení neoprávněně zabavených finančních prostředků. [4] Žalovaná v písemném vyjádření uvedla, že ve věci žalobce vyplácí finanční prostředky z jeho účtu vedeného věznicí oprávněnému  Celnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, a to na základě čtyř pravomocných exekučních příkazů ze dne 9. 2. 2021, č. j. 83585/202153000042, č. j. 83583/202153000042, č. j. 83555/202153000042 a č. j. 835453/202153000042, o nařízení daňové exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky. V důsledku toho jsou strhávány žalobci všechny došlé finanční prostředky (důchod) po úhradě pohledávek za výkon trestu odnětí svobody (1.500 Kč měsíčně). Žalovaná je poddlužníkem žalobce jako povinného a v případě, kdy by se neřídila pravomocnými exekučními příkazy, vystavila by se riziku podání poddlužnické žaloby ze strany oprávněného. [5] Městský soud usnesením ze dne 1. 4. 2022, č. j. 3 A 17/202271, vyloučil věc žalobce k samostatnému projednání. V záhlaví uvedeným usnesením pak žalobu odmítl, jelikož v dané věci neshledal zásah do veřejných subjektivních práv žalobce. Konstatoval, že rozporované jednání činí věznice jako poddlužník na základě exekučních příkazů. Žalovaná ani věznice nejsou v daném případě správními orgány, které zasahují do veřejných subjektivních práv žalobce ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť jednají výlučně v soukromoprávní věci žalobce. Nejedná se zde o subordinační (mocenský) vztah, který je typický pro veřejnoprávní vztahy, nýbrž mezi žalobcem jako povinným a správcem daně jako oprávněným existuje soukromoprávní (civilní a nikoli správní) vztah. Zároveň soud uvedl, že pokud by Věznice Břeclav, která je účastna exekuce jako dlužník povinného (poddlužník), nerespektovala exekuční příkazy, vystavila by se riziku podání poddlužnické žaloby ze strany oprávněného. [6] Na závěr soud uvedl, že soukromoprávní věci týkající se výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny z pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví v rámci veřejné správy, přičemž právě výkon rozhodnutí představuje soukromoprávní prvek sporu. Zároveň odkázal na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 12. 2. 2019, č. j. Konf 1/20186, a poučil žalobce o možnosti podat civilní žalobu k místně příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [7] Nejvyšší správní soud obdržel dne 10. 5. 2022 od žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost (v zastoupení obecným zmocněncem Mgr. D. D.) proti usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby, kde navrhl společné projednání kasačních stížností proti meritorně totožným usnesením městského soudu ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 3 A 49/2022, 3 A 50/2022 a 3 A 51/2022, a kasačních stížností proti usnesením městského soudu ze dne 14. 4. 2022 o zamítnutí návrhů na vydání předběžného opatření v právě uvedených věcech. [8] Podle stěžovatele městský soud nesprávně interpretoval závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16, a dospěl svévolně v rozporu s důkazy k nesprávnému závěru, že se v posuzovaném případě jedná o soukromoprávní spor mezi stěžovatelem a exekutorem, jelikož tím, kdo zavedl od 1. 1. 2022 zásah odporující zmiňovanému nálezu, byla žalovaná. Ta zabírá vězňům, kteří mají exekuce, všechny příjmy, což ohrožuje jejich životy a zdraví. [9] V podání ze dne 8. 5. 2022, které Nejvyšší správní soud obdržel dne 11. 5. 2022, stěžovatel namítl, že napadené usnesení je zcela nepřezkoumatelné a stížnost je důvodná, jestliže městský soud v napadeném usnesení uvedl, že nařízení generálního ředitele vězeňské služby č. 39 ze dne 31. 12. 2021, č. j. VS20463725/ČJ20218000PSIAŘ, kterým se od 1. 1. 2022 změnil postup napadený žalobou, způsobili exekutoři, aniž by k tomu uvedl další skutečnosti. [10] Dne 18. 5. 2022 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání ze dne 15. 5. 2022, ve kterém stěžovatel požádal o ustanovení advokáta Mgr. Luďka Straky. Stěžovatel také v podání namítal, že v napadeném usnesení chybí poučení o tom, na základě jakého konkrétního zákonného oprávnění by se měli vězni domáhat zastavení, přerušení či jiných změn u plateb exekučních splátek, když dané exekuce byly schváleny soudy. Dále také nesouhlasil s tvrzením žalované, že nerozlišuje mezi příjmy vězňů, neboť výživné z pracovní odměny sráží automaticky, zatímco z důchodu je výživné sráženo až na základě žádosti vězně a zároveň důchod jako jediný příjem vězni nepodepisují. Poukázal rovněž na to, že Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) nemůže označit platbu důchodu popisem „pro zdravotní účely“, jelikož jí to zákon neumožňuje, přičemž např. manželky vězňů takovou možnost mají a mohou na účet vězně zasílat peníze, kdy do zprávy pro příjemce uvedou např. „na léky“ a tento příjem pak není zabaven. ČSSZ navíc ani vězňům v rámci exekucí důchody nezabavuje celé, jak tomu činí žalovaná. Na závěr stěžovatel uvedl, že podává návrh na vydání předběžného opatření k pozastavení zásahu žalované (zamítnuto usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. 4 As 153/202255). [11] V dalším podání ze dne 18. 5. 2022 stěžovatel navrhl dle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky podat k Ústavnímu soudu návrh na zrušení obecně závazné právní normy nebo její části pro rozpor s ústavním pořádkem, tedy normy, která dala prostor ke zneužití předpisu žalovanou od 1. 1. 2022. V podání ze dne 5. 9. 2022 stěžovatel označil kasační stížností napadené usnesení za rozporné s bodem 35 nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 1351/16. Podáním ze dne 9. 9. 2022 stěžovatel poukázal na usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 31. 8. 2022, č. j. 19 EXE 821/201956, které podle jeho názoru dokládá mylnost tvrzení městského soudu, že se lze domoci ochrany zasažených práv v občanském soudním řízení. V podání ze dne 19. 9. 2022 stěžovatel odkázal na usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2022, č. j. 105 EXE 45/202285, v němž se podle něj soud neztotožňuje se závěry správních soudů o nutnosti posouzení věci v občanském soudním řízení, a dále požádal o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Daniela. V podání ze dne 26. 9. 2022 stěžovatel za účelové označil tvrzení civilních soudů a exekutorů (odmítajících stejně jako správní soudy zastavit exekuce), že vězni si mají zařídit chráněný účet, jelikož vězeň nebude propuštěn do banky, aby si mohl chráněný účet zřídit. [12] V doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 11. 2022 podaném prostřednictvím ustanoveného zástupce stěžovatel opětovně pouk