4 As 303/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 303/2022- 34 - text 4 As 303/2022-40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Ing. K. D., zast. JUDr. Petrem Vališem, advokátem, se sídlem Balbínova 1093/27, Praha 2, proti žalovanému: náčelník Generálního štábu Armády České republiky, se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2020, č. j. MO 67229/2020-1304, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 6 Ad 5/2020-68, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 23. 5. 2012 se žalobkyně účastnila jako zástupce Armády České republiky letu vojenského letounu Ruské federace v rámci pozorovací mise Open Skies nad Českou republikou. Při přistání na letišti v Čáslavi tento letoun havaroval, přičemž několik osob utrpělo zranění. Tato věc se týká posouzení nároku na jednorázové mimořádné odškodnění za služební úraz, který žalobkyně uplatnila. II. Shrnutí předcházejícího řízení [2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí velitele vzdušných sil ze dne 12. 12. 2019, č. j. MO 360582/2019-3031 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o jednorázové mimořádné odškodnění dle § 120 odst. 1 a 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, které žalobkyně žádala v souvislosti se služebním úrazem ze dne 23. 5. 2012. [3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítla, že v rozhodnutích správních orgánů byly aplikovány i vnitřní vojenské předpisy, které nejsou součástí spisu a žalobkyně s nimi nebyla seznámena. V případě vnitřního předpisu Let-3-10 je porušení práv žalobkyně o to závažnější, že právě na základě tohoto předpisu došlo k zamítnutí její žádosti. Na konci roku 2019 již žalobkyně navíc nebyla ve služebním poměru, a neměla tak ani přístup k vnitřním dokumentům. Pozorovací let je sám o sobě rizikovou činností prováděnou minimálně za obdobně nebezpečných podmínek jako jiné činnosti vymezené v § 120 zákona o vojácích z povolání. Závěr žalovaného, že pozorovací let nelze z hlediska rizikovosti porovnávat například ani se zkušebními lety, je zcela nepodložený. Žalobkyně nebyla vyzvána k seznámení se spisem před vydáním rozhodnutí. [4] Městský soud v Praze nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. Při ústním jednání konaném dne 16. 11. 2022 městský soud doplnil dokazování o provedení důkazů těmito vnitřními předpisy: Let-3-10, Výcvik výkonných vojenských letců a vojenského obsluhujícího personálu; Nařízení k zabezpečení inspekce – pozorovací mise Ruské federace v ČR podle Smlouvy o otevřeném nebi ve dnech 21. – 25. května 2012; Nařízení náčelníka Generálního štábu AČR k přijetí inspekce – pozorovací mise v souladu s ustanovením Smlouvy o otevřeném nebi. [5] V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že žalobou napadená rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná. Z obsahu prvostupňového rozhodnutí se podává, že příslušné vnitřní předpisy byly v rozhodnutí uvedeny pouze za účelem uvedení legálního rámce děje, který předcházel příčinám služebního úrazu žalobkyně. Je totiž nesporné, že žalobkyně na palubě havarovaného letounu působila jako zástupce doprovodného týmu za Armádu ČR a že tyto vnitřní předpisy upravovaly složení tohoto týmu, jakož i jeho úkoly. Správní orgány dále vycházely z předpisu Let-3-10, který citovaly toliko za účelem definice pojmu „letecký výcvik“ v rámci hodnocení rizikovosti činnosti, při které žalobkyně utrpěla služební úraz. Nelze tedy dospět k závěru, že by nebylo zřejmé, z jakých důvodů správní orgány tyto vnitřní vojenské předpisy v daném případě aplikovaly. [6] Žalobkyně správně uvedla, že nejpozději v rámci soudního přezkumu je třeba provést dokazování ke zjištění obsahu vnitřních předpisů, vycházely-li z nich při svém rozhodování správní orgány. Z toho důvodu soud vyhověl návrhu žalobkyně, aby k důkazu provedl uvedené vnitřní předpisy, čímž umožnil žalobkyni se s těmito vnitřními vojenskými předpisy seznámit a vyjádřit se k jejich obsahu ještě před vydáním rozsudku. V případě obou nařízení se však nejedná o podklady rozhodnutí, kterými by správní orgán I. stupně zjistil pro své rozhodnutí takové skutkové okolnosti, které by žalobkyni nebyly známy, a v důsledku čehož by byla zkrácena na svých procesních právech. Tato nařízení pouze doplňují tvrzení žalobkyně o její účasti na předmětném mezinárodním pozorovacím letu. Je sice pravdou, že v době podání žádosti v roce 2015 měla žalobkyně k vnitřnímu vojenskému předpisu Let-3-10 jako voják z povolání přístup, nicméně teprve v prosinci roku 2019 správní orgán I. stupně tento předpis uvedl ve svém rozhodnutí. Úvaha správních orgánů ohledně podřazení rizikové činnosti pod ustanovení § 120 zákona o vojácích z povolání ovšem obstojí i bez výslovné citace vnitřního vojenského předpisu Let-3-10, proto nezaložení tohoto předpisu do správního spisu nezakládá vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. [7] Mezinárodní pozorovací let nelze podřadit pod žádnou z činností, s níž by zákon spojoval nárok na mimořádné odškodnění dle § 120 odst. 1 a 2 zákona o vojácích z povolání. Aplikace § 120 odst. 1 písm. b) zákona o vojácích z povolání je vyloučena tím, že za letecký výcvik je dle předpisu Let-3-10 možné považovat pouze výcvik výkonného vojenského letce a vojenského obsluhujícího personálu podle tohoto vnitřního vojenského předpisu, přičemž příkladmo vypočtené možnosti tohoto výcviku v § 120 odst. 1 písm. b) zákona o vojácích z povolání skutečně nasvědčují tomu, že by se mělo jednat o velmi specifickou a ze své povahy také rizikovou činnost v rámci leteckého výcviku. Proto není možné pod toto ustanovení podřadit mezinárodní pozorovací let, kterého byla účastna žalobkyně, neboť ten není sám o sobě možno označit za rizikový. I ze Smlouvy o otevřeném nebi vyplývá, že se v případě pozorovacího letu jedná o předem plánovaný let na mezinárodní úrovni, jehož cílem je pozorování území pozorovaného státu za účasti jeho zástupců. V případě pozorovacího letu se sice jedná o specifický let, nicméně ze své povahy jej nelze označit za natolik rizikový, aby jej bylo možné podřadit pod některou z činností uvedenou v § 120 zákona o vojácích z povolání. Nelze aplikovat ani § 120 odst. 1 písm. c) zákona o vojácích z povolání, neboť v daném případě nešlo o výcvik a pozorovací let neprobíhal v mimořádně ztížených podmínkách. Ty jsou sice pod písm. c) uvedeny opět demonstrativně, nicméně z tohoto výčtu je zřejmé, že zákonodárce za mimořádně ztížené podmínky považuje takové podmínky, které jsou skutečně svým charakterem mimořádné, tj. výcvik v nich běžně neprobíhá. [8] Byla vyloučena i aplikace § 120 odst. 2 zákona o vojácích z povolání, který hovoří o několika činnostech, k nimž však v nyní projednávaném případě nedošlo. Nejednalo se ani o „let podle plánu letové přípravy“. Toto ustanovení míří jen a pouze na letovou přípravu vojenského výkonného letce, která je realizována za účelem vycvičenosti, rozlétanosti a bojové připravenosti tohoto letce, a proto ji lze zcela jistě označit za rizikovou. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí vysvětlil, že plán letové přípravy je plán jednotky vyhotovený na daný výcvikový rok, který stanoví počet letových hodin a úkolů konkrétního vojenského výkonného letce. V případě mezinárodního pozorovacího letu se nejednalo o let podle plánu letové přípravy a žalobkyně vojenským výkonným letcem v rozhodné době nebyla. [9] Žalovaný nepominul v odvolacím řízení žádnou vadu prvostupňového rozhodnutí či řízení, ke kterým by musel přihlížet z úřední povinnosti. Jádro odvolacích námitek žalobkyně bylo vypořádáno. Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 28. 6. 2019 žalobkyně nahlédla do spisového materiálu, který je veden o její žádosti o náhradu škody na zdraví, tj. na nároky vyplývající z ustanovení § 116 zákona o vojácích z povolání, a to na základě výzvy ze dne 21. 6. 2019. Je sice pravda, že ve výzvě byly specifikovány pouze určité nároky vyplývající z ustanovení § 116 zákona o vojácích z povolání, nicméně z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se spisem týkajícím se jednorázového mimořádného odškodnění seznámena byla. V daném případě tedy velitel vzdušných sil neporušil právo žalobkyně podle § 36 odst. 3 správního řádu. III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [10] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. Namítla nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů i napadeného rozsudku. Vnitřní předpisy, které městský soud provedl k důkazu při jednání, měly být součástí správního spisu již v řízení před správním orgánem I. stupně, a to i proto, aby se k nim mohla stěžovatelka vyjádřit, respektive aby z nich mohla