5 Afs 133/2022 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 133/2022- 36 - text  5 Afs 133/2022 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Mgr. MgA. Bc. R. N., zast. Mgr. Petrem Sládkem, advokátem se sídlem Českobrodská 1174, Praha 9, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2022, č. j. 51 Af 8/202134, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (stěžovatel) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2021, č. j. 1782/21/520010422713023, ve věci kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV2 (dále jen „zákon o kompenzačním bonusu“). [2] Rozhodnutími ze dne 17. 7. 2020, č. j. 3736727/20/212060561205032 (k bonusovému období od 12. 3. 2020 do 30. 4. 2020, dále jen „první bonusové období“) a č. j. 3736747/20/212060561205032 (k bonusovému období od 1. 5. 2020 do 8. 6. 2020, dále jen „druhé bonusové období“), Finanční úřad pro Středočeský kraj podle § 106 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zastavil řízení o žádosti stěžovatele ze dne 29. 6. 2020. Správce daně totiž zjistil, že stěžovatel byl v průběhu obou bonusových období evidován jako pojištěnec nemocenského pojištění, a to na základě členství v Radě Státního fondu kinematografie (dále jen „SFK“), naplnil tedy výjimku uvedenou v § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu. [3] Proti rozhodnutím finančního úřadu podal stěžovatel odvolání, která žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 15. 1. 2021, č. j. 1782/21/520010422713023. Žalovaný nepřisvědčil názoru stěžovatele, že pojem „zaměstnanec“ by se měl vykládat ve smyslu § 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Podle žalovaného je třeba vykládat pojem zaměstnanec ve smyslu § 5 odst. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“). O tom svědčí rovněž znění § 2b odst. 2 zákona o kompenzačním bonusu, ve znění účinném od 3. 6. 2020, a s ním související důvodová zpráva. Telefonická a emailová komunikace byla podle žalovaného pouze neformální a nebyla pro rozhodnutí ve věci stěžejní. Podle žalovaného je možné Radu SFK považovat za kolektivní orgán právnické osoby ve smyslu § 152 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). [4] V žalobě stěžovatel zopakoval, že členstvím v Radě SFK mu nevznikl pracovní poměr ve smyslu zákoníku práce. Dále namítal procesní pochybení (prvostupňová rozhodnutí neodpovídala požadavkům § 102 daňového řádu, žalovaný nevypořádal všechny odvolací důvody, finanční orgány se nezabývaly návrhy učiněnými prostřednictvím emailové komunikace), aplikaci nesprávného znění zákona (účinného až od 3. 6. 2020) a důvodové zprávy. Podle stěžovatele Rada SFK není kolektivním orgánem právnické osoby podle občanského zákoníku, neboť SFK byl zřízen na základě zvláštního zákona č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o audiovizi“). [5] Krajský soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) žalobu zamítl. Úvodem popsal krajský soud historické souvislosti kompenzačního bonusu (retroaktivitu zákona o kompenzačním bonusu, jeho novely a následně přijaté zákony s obdobným obsahem), z nichž dovodil, že rozhodnou verzí zákona pro posouzení stěžovatelovy žádosti by mělo být pro první bonusové období znění účinné do 7. 5. 2020 a pro druhé bonusové období znění účinné do 2. 6. 2020. Okamžik podání žádosti (29. 6. 2020) byl podle krajského soudu bez významu. [6] Podle krajského soudu je nutno pojem „zaměstnanec“, obsažený v § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu, vykládat ve smyslu § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Krajský soud zdůraznil, že tento pojem nelze vnímat izolovaně, ale je nutno přihlédnout k celému spojení „osoba účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec“, které akcentuje právě účast na nemocenském pojištění, nikoli výkon závislé práce ve smyslu § 6 zákoníku práce. Tento výklad podporuje i legální definice pojmu „zaměstnanec“ vložená ode dne 3. 6. 2020 do § 2b odst. 2 zákona o kompenzačním bonusu ve spojení s důvodovou zprávou vysvětlující tuto změnu. Krajský soud upozornil, že důvodová zpráva k původnímu znění zákona o kompenzačním bonusu se k výkladu pojmu „zaměstnanec“ vůbec nijak nevyjadřuje, neboť vládou původně navržené znění zákona bylo bez bližšího odůvodnění změněno v důsledku poslaneckého návrhu. Internetové sdělení Ministerstva financí je podle krajského soudu nezávazné a neobsahuje přesnou definici „zaměstnance“, nelze je tedy použít jako výkladový prostředek. [7] Krajský soud korigoval právní názor žalovaného, podle něhož je Rada SFK kolektivním orgánem právnické osoby podle § 152 odst. 1 občanského zákoníku. SFK byl totiž zřízen zákonem o audiovizi, který mimo jiné stanoví Radu SFK jako jeho orgán sestávající z 9 členů volených Poslaneckou sněmovnou. Podle důvodové zprávy k zákonu o audiovizi je Rada SFK kolektivním orgánem. Přestože tedy Radu SFK nelze považovat za kolektivní orgán podle § 152 odst. 1 občanského zákoníku, tento závěr nic nemění na tom, že Rada představuje kolektivní orgán právnické osoby ve smyslu § 5 písm. a) bodu 18 zákona o nemocenském pojištění, který nečiní rozdíly mezi osobami soukromého a veřejného práva. I přes dílčí nepřesnost tedy finanční orgány podle krajského soudu dospěly ke správnému závěru, že stěžovatel byl účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec, což jej podle § 2 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu vyloučilo z okruhu subjektů kompenzačního bonusu. [8] Závěrem krajský soud konstatoval, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu finanční orgány vycházely, jak skutkové okolnosti vyhodnotily i to, jak je právně posoudily. Podle krajského soudu žalovaný reagoval na všechny odvolací námitky a stěžovatel byl schopen věcnou argumentaci napadnout v rámci žaloby, což by v případě nepřezkoumatelného rozhodnutí nebylo možné. Přestože byla prvostupňová rozhodnutí stručná, podle krajského soudu plně dostála požadavkům § 102 daňového řádu. Krajský soud upozornil, že předmětem emailové komunikace nebyly žádné konkrétní návrhy, ale pouze obecná polemika stěžovatele s právním názorem správce daně. [9] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud přezkoumatelně neodůvodnil, v čem spatřuje „nutnost“ výkladu pojmu „zaměstnanec“ ve smyslu zákona o nemocenském pojištění, a nikoli ve smyslu zákoníku práce. Stěžovatel upozorňuje, že v zákoně o nemocenském pojištění je uvedeno, že pojem „zaměstnanec“ je v něm definován pouze „pro účely tohoto zákona“, tedy zákona o nemocenském pojištění, nikoli pro účely zákona o kompenzačním bonusu. V takové situaci měla být podle stěžovatele aplikována obecná právní úprava, tedy zákoník práce. Pokud by tomu tak nebylo, zákonodárce by jistě novelizoval i zákon o nemocenském pojištění, kam by uvedl, že jeho definice je nutno aplikovat i v případě použití pro účely zákona o kompenzačním bonusu. „Legislativní zmetek“ nemůže být podle stěžovatele přičítán k jeho tíži. Stěžovatel rovněž poznamenává, že pro účely výkladu pojmu „pedagogická činnost“ byl zákoník práce aplikován. Krajský soud podle něj rovněž dostatečně neodůvodnil, k jakým závěrům dospěl z hlediska smyslu a účelu právní úpravy. Stěžovatel upozorňuje, že i on se náhle a nečekaně ocitl v nelehké situaci, neboť měl „díky“ koronavirovým opatřením nižší příjmy z důvodu omezení jeho podnikatelské činnosti. [10] Druhou kasační námitkou stěžovatel brojí proti závěrům krajského soudu v otázce výkladu postavení člena Rady SFK. Stěžovatel uvádí, že i kdyby Nejvyšší správní soud dospěl k názoru, že krajský soud vyložil pojem „zaměstnanec“ správně, člen Rady SFK není uveden v taxativním výčtu pojištěných osob v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Podle stěžovatele zákon o nemocenském pojištění činí rozdíly mezi právnickými osobami soukromého a veřejného práva, neboť v jiném případě [§ 5 písm. a) bod 11] hovoří přímo o právnických osobách zřízených zvláštním zákonem. Člena Rady SFK tedy nelze podřadit pod žádnou z definic zaměstnance ve smyslu § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Podle stěžovatele bylo namístě k výkladu použít sdělení zveřejněné na webu Ministerstva financí, neboť právě ono zákon o kompenzačním bonu