5 As 100/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 100/2022- 45 - text  5 As 100/2022 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: FEMME a.s., se sídlem Veletržní 590, Praha 7, zast. Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 9 A 90/2019121, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 9 A 90/2019121, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění [1] Kasační stížností se žalovaný (stěžovatel) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 10. 6. 2019, č. j. MZP/2019/580/786 (dále jen „rozhodnutí o odvolání“), jímž bylo potvrzeno usnesení České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále jen „ČIŽP“) ze dne 30. 1. 2019, č. j. ČIŽP/44/2019/823 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). [2] Rozhodnutím ČIŽP ze dne 15. 4. 2016, č. j. ČIŽP/44/OOV/SR01/1512585.015/16/ UVT, bylo žalobkyni podle § 42 odst. 1 a § 112 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“) uloženo opatření k nápravě v podobě odstranění následků nakládání se závadnými látkami v rozporu s § 39 vodního zákona v areálu na adrese B. X, Ž. (dále jen „areál“). Podle výroku č. 2 tohoto rozhodnutí měla žalobkyně do 31. 12. 2017 „[p]rovést v souladu s odsouhlaseným projektem vodohospodářsky neškodným způsobem likvidaci obsahu retenční nádrže (směs celé řady závadných látek obsahující mj. těžké kovy, ropné látky atd.) nacházející se na pozemku p. č. X v k. ú. B. Ž.“ Rozhodnutím ze dne 8. 6. 2016, č. j. ČIŽP/44/OOV/SR01/1512585.018/16/UVT, ČIŽP podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnila výrok 2 svého rozhodnutí ze dne 15. 4. 2016 tak, že prodloužila termín pro splnění této povinnosti do 31. 3. 2018. Rozhodnutí o uložení opatření k nápravě ze dne 15. 4. 2016 ve znění změnového rozhodnutí ze dne 8. 6. 2016 (dále společně jen „rozhodnutí o opatření k nápravě“) nabylo právní moci dne 12. 7. 2016. [3] Na základě smlouvy o koupi závodu ze dne 15. 2. 2017 (dále jen „kupní smlouva“) žalobkyně prodala závod sloužící k provozování činnosti nakládání s odpady včetně areálu obchodní společnosti Witcombe Real, a.s. (od 14. 4. 2017 Femme Plus, a.s., dále jen „Femme Plus“). V preambuli kupní smlouvy byla popsána ekologická újma zatěžující areál, kupující vyjádřila svůj zájem závod koupit a zcela na své náklady ekologickou újmu v areálu odstranit. Podrobná úprava práv a povinností souvisejících s odstraňováním ekologické újmy měla být předmětem samostatné smlouvy (dále jen „smlouva o spolupráci“), která není součástí spisu. Kupní cena byla dle kupní smlouvy podstatně snížena s přihlédnutím k závazkům podle smlouvy o spolupráci. Podle dílčího protokolu o průběhu kontroly ze dne 24. 5. 2017 se kontroly vedle osob jednajících za Femme Plus účastnil i zmocněnec žalobkyně. Zástupci Femme Plus vyjádřili svůj zájem koupit i ostatní pozemky zasažené ekologickou újmou, toho času ve vlastnictví FEMME ALFA s.r.o. (obchodní společnost vzniklá odštěpením ze žalobkyně v r. 2015) a A. a R. B. (v letech 20132015 členek představenstva žalobkyně, následně společnic FEMME ALFA s.r.o.). O uskutečnění prodeje těchto pozemků byla ČIŽP informována při kontrole dne 1. 9. 2017. [4] V 5. záznamu o kontrolních úkonech ze dne 18. 4. 2018 ČIŽP uzavřela, že nebyl dodržen závazný termín likvidace obsahu retenční nádrže. Rovněž v protokolu o kontrole ze dne 31. 5. 2018 bylo konstatováno, že práce na odstraňování obsahu retenční nádrže pokračují, ovšem nebyl dodržen závazný termín stanovený ve výroku 2 rozhodnutí o opatření k nápravě. Rozhodnutím ze dne 6. 11. 2018, č. j. ČIŽP/44/2018/8623 (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), ČIŽP rozhodla, že společnost Femme Plus spáchala přestupek podle § 125a odst. 1 písm. t) vodního zákona tím, že nesplnila opatření k nápravě uložené žalobkyni výrokem č. 2 rozhodnutí o opatření k nápravě, které nabylo právní moci dne 12. 7. 2016. V odůvodnění rozhodnutí o přestupku ČIŽP uvádí, že „[z] kupní smlouvy ze dne 15. 2. 2017 plyne, že organizací odpovědnou za řešení dříve zjištěných ekologických závad, jejichž odstranění je uloženo samostatným rozhodnutím ČIŽP, je v současné době odpovědná firma Femme Plus, a.s.“ Rozhodnutím ze dne 16. 11. 2018, č. j. ČIŽP/44/2018/9507, ČIŽP podle § 112 odst. 1 písm. c) vodního zákona nařídila společnosti Femme Plus zastavit veškeré činnosti (s výjimkou odstraňování závadného stavu), zastavit úniky závadných látek a vodohospodářsky zabezpečit areál proti úniku skladovaných látek do prostředí (dále jen „rozhodnutí o zastavení činnosti Femme Plus“). [5] V den vyhotovení rozhodnutí o přestupku (6. 11. 2018) byl u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) podán insolvenční návrh na společnost Femme Plus, na základě něhož byl usnesením insolvenčního soudu ze dne 17. 1. 2019, č. j. KSUL 92 INS 18027/2018A19, zjištěn úpadek dlužníka. [6] Dne 30. 1. 2019 vydala ČIŽP exekuční příkaz dle § 111 správního řádu, jímž nařídila exekuci k vymožení povinnosti podle rozhodnutí o opatření k nápravě. Námitky žalobkyně proti exekučnímu příkazu ČIŽP zamítla. Prvostupňovým rozhodnutím ČIŽP uložila žalobkyni povinnost zaplatit potřebné náklady ve výši 19 430 955 Kč podle § 119 odst. 4 správního řádu, a to k provedení exekuce formou náhradního výkonu ke splnění povinnosti. Náklady potřebné na provedení prací vyčíslené prvostupňovým rozhodnutím vycházely z posudku Mgr. R. T. ze dne 14. 1. 2019. Rozhodnutím o odvolání stěžovatel zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel předně vyhodnotil, že povinnosti vyplývající z rozhodnutí o opatření k nápravě nemohly přejít z žalobkyně na společnost Femme Plus, neboť tato není právním nástupcem žalobkyně. Žalobkyně, jíž bylo konkrétně adresováno rozhodnutí o opatření k nápravě, se podle stěžovatele nemohla zprostit svých povinností pouhým prodejem majetku. Zbylá část argumentace rozhodnutí o odvolání se již netýká problematiky, která zapříčinila zrušení tohoto rozhodnutí napadeným rozsudkem městského soudu, její rekapitulace tudíž není v této fázi řízení relevantní. [7] V žalobě žalobkyně namítala, že ČIŽP akceptovala, že prodejem závodu došlo k přechodu odpovědnosti za odstranění ekologické zátěže v areálu na společnost Femme Plus; upozornila, že nebyla účastnicí správního řízení, nebyla seznámena s jeho výsledkem a nemohla uplatnit žádná práva účastníka řízení (např. nahlédnout do spisu); vyjádřila svůj nesouhlas s názorem stěžovatele, že postup ČIŽP byl chybný, ovšem nikomu nevznikla újma a v exekučním řízení lze pokračovat. Pokud by ČIŽP již v roce 2017 vedla správní řízení se žalobkyní, otázka odpovědnosti za odstranění závadného stavu by byla vyřešena dříve, než by bylo nutné přistoupit k exekučnímu vymáhání povinnosti. Žalobkyně odmítla spekulace stěžovatele, že to byla ona, kdo měl činit kroky k tomu, aby společnost Femme Plus splnila uložené povinnosti. [8] Podle žalobkyně přešly povinnosti jí udělené rozhodnutím o opatření k nápravě podle § 42 odst. 3 vodního zákona na společnost Femme Plus jakožto jejího právního nástupce. Tuto úvahu žalobkyně doplnila citací rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 2 As 84/2008131, dle něhož se ekologická zátěž, včetně povinnosti ji zlikvidovat, váže k zatíženému majetku. Podle žalobkyně pak došlo k porušení jejího legitimního očekávání, když ČIŽP po dvou letech vedení řízení s jiným subjektem zahájila exekuční řízení se žalobkyní. Žalobkyně je přesvědčena, že § 108 správního řádu ČIŽP zavazoval, aby splnění povinnosti exekučně vymáhala po společnosti Femme Plus, nikoli po ní, namítla, že správní orgány nemohly na základě své úvahy vybírat, po kom budou splnění povinnosti vymáhat. Žalobkyně dále připomněla, že společnosti Femme Plus bylo v květnu 2017 uloženo předložit aktualizovaný projekt vlastního řešení likvidace obsahu retenční nádrže, podle něhož následně společnost postupovala (a nakonec situaci zhoršila), pročež již není možné exekučně vymáhat po žalobkyni splnění původní povinnosti. Žalobkyně též odkázala na vyjádření obchodního ředitele společnosti Femme Plus, pana Petra Nováka, dostupné z insolvenčního rejstříku, dle něhož bylo do retenční a sedimentační nádrže navezeno 6 000 m3 odpadní vody, která byla následně vyčerpána. Žalobkyně upozornila, že nemůže odpovídat za protiprávní činnost společnosti Femme Plus. [9] Zbylé námitky žalobkyně směřovaly proti výši nákladů, jejichž úhrada po ní byla požadována. Mgr. T., pracovník ČIŽP, který posudek