5 As 402/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 402/2020- 32 - text  5 As 402/2020 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lukáše Hloucha a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Madestan Real Estate s.r.o. v likvidaci (dříve MATRAGI DESIGN s.r.o.), IČO 248 37 423, sídlem Nerudova 243/27, Malá Strana 118 00 Praha 1, zastoupená Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Advokátní kancelář KŠ Legal s.r.o., nám. T. G. Masaryka 153, Příbram, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, 110 00 Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2020, č. j. 10 A 123/201747, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2020, č. j. 10 A 123/201747, se ruší. II. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 22. 6. 2017, č. j. MHMP 958361/2017, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 456 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Jiřího Kokeše, advokáta, sídlem Advokátní kancelář KŠ Legal s.r.o., nám. T. G. Masaryka 153, Příbram. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 30. 11. 2020, č. j. 10 A 123/201747 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2017, č. j. MHMP 958361/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6 ze dne 12. 8. 2015, č. j. MCP6 66612/2015, spis zn. SZ MCP6/067096/2013/OV/Jed (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), o uložení pokuty za spáchání dvou správních deliktů na úseku stavebního řádu. [2] Konkrétně žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím o tom, že k odvolání žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) se mění prvostupňové rozhodnutí tak, že jednak ve výroku o uložení pokuty se ve větě o uložení pokuty za spáchání předmětných deliktů vkládá sousloví „ustanovení § 180 odst. 3 písm. c) stavebního zákona“, a jednak pokuta uložená prvostupňovým rozhodnutím ve výši 150 000 Kč se snižuje na pokutu ve výši 100 000 Kč. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný ve věci rozhodoval již podruhé, neboť prvotní prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu bylo k odvolání stěžovatelky zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 1. 2015, č. j. MHMP 1800712/2014. [3] Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovatelce uložena pokuta za spáchání dvou správních deliktů dle ustanovení § 180 odst. 2 písm. a), g) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do dne 30. 6. 2017. Deliktní jednání stěžovatelky podle stavebního úřadu spočívalo v tom, že stěžovatelka jednak „1. jako stavebník prováděla změnu stavby domu č. p. X, P. V. X, P. X, v rozporu se stavebním povolením č. j. MCP6 001078/2013 ze dne 4. 2. 2013, spis. zn. SZ MCP6 026790/2012/OV/Mai, přičemž tento rozpor byl spatřován v tom, že nebyla provedena v souladu se stavebním povolením a postupem stanoveným statikem zabezpečujícím ztužující konstrukce, v důsledku čehož došlo k destrukci části zachovaných stavebních konstrukcí původního rodinného domu č. p. X v k. ú. S., a poté byly bez projednání se stavebním úřadem odstraněny další konstrukce, a to tak, že již při místním šetření dne 29. 8. 2013 nebyla zachována půdorysná stopa zdiva původní stavby, čímž došlo k zániku původní stavby (na staveništi bylo zachováno pouze torzo východní stěny do úrovně 1,5m)“, a jednak „2. v rozporu s § 108 prováděla novostavbu rodinného domu na pozemku č. parc. XA, XB, XC v k. ú. S. bez stavebního povolení nebo veřejnoprávní smlouvy anebo oznámeného certifikátu autorizovaného inspektora. Dne 29. 8. 2013 bylo totiž při kontrolní prohlídce stavebním úřadem zjištěno, že původní stavba rodinného domu zanikla, na místě je provedena základová jáma a částečně v severní části výkopu bylo provedeny nové konstrukce do výše cca 0,30 m nad stávající terén.“ Podle stavebního úřadu byly oba stavební delikty spáchány od května 2013 do začátku září 2013. [4] V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vycházel z následujících zjištění. Především zdůraznil, že stavba byla od počátku prováděna v rozporu se stavebním povolením, což je patrné zejm. z odborného posudku č. 2 Ing. Š. ze srpna 2013. Podstatné části předmětné stavby byly již před pádem stromu (vzrostlé jedle rostoucí v blízkosti předmětné stavby) dne 5. 8. 2013 odstraněny. Podle původního statického posouzení projektu zpracovaného v srpnu 2012 měly být všechny čtyři obvodové stěny objektu zachovány. Naproti tomu ze spisové dokumentace plyne, že ještě před pádem stromu již byly zachovány pouze dvě obvodové stěny. Z toho žalovaný taktéž dovodil, že již v této fázi rozestavěnosti přestala původní stavba existovat. [5] Žalovaný dále potvrdil závěry stavebního úřadu, že stěžovatelka je odpovědná za spáchání předmětných stavebních deliktů, neboť byla v pozici stavebníka ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Dále žalovaný vyhodnotil podmínky pro aplikaci ustanovení § 182 odst. 1 stavebního zákona (liberačního důvodu) a shledal, že stavebník nemůže soukromoprávní smlouvou přenést veškerou odpovědnost za provádění stavby na technický dozor. Dle stavebního deníku se do 22. 5. 2013 technický dozor účastnil kontrolních dnů, přičemž jednatelé stěžovatelky se účastnili kontrol ve dnech 8. 6. 2013 a 7. 8. 2013. Žalovaný v tomto ohledu uzavřel, že od počátku stavby až do 10. 6. 2013 stěžovatelka vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, v dalším období již nikoliv (nezajistila nový technický dozor, ani jinak neprováděla kontrolu stavby). [6] Žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl městský soud napadeným rozsudkem. V odůvodnění uvedl, že se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že dispoziční řešení stavby pak nebylo patrné. Právě na základě nesouladu těchto dvou podkladů, respektive rozdílu mezi tím, jak měla být stavba realizována, a skutečným stavem, dospěl žalovaný k závěru, že stavba byla od počátku prováděna v rozporu se stavebním povolením. Dále městský soud neshledal důvodnou námitku stěžovatelky, podle které by k závěru o zániku stavby jako takové bylo možno dospět pouze za předpokladu, že by došlo ke kompletní destrukci obvodových zdí nadzemního podlaží. Při posouzení této námitky soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 479/2012, na který poukazovala stěžovatelka. Městský soud dále poukázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1506/2008, a dovodil, že z obou citovaných rozsudků ve vzájemné souvislosti plyne, že posouzení otázky zániku stavby, je závislé na dvou podmínkách, a to, zda vůbec a do jaké míry došlo k zachování obvodových zdí pod úroveň stropu nad prvním podlaží, a dále, zda vůbec a do jaké míry bylo zachováno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. V projednávaném případě stěžovatelka nikterak nerozporovala zjištění žalovaného, podle kterého před pádem stromu byly zachovány pouze dvě původní obvodové stěny, a to jižní a východní, přičemž dispozice prvního nadzemního podlaží nebyla patrná. Vzhledem ke skutečnosti, že před pádem stromu z obvodových zdí byly zachovány pouze dvě a dispoziční řešení stavby nebylo již patrné, je nutno konstatovat, že původní stavba byla v převážné části zbourána. Za tohoto stavu věci dle náhledu soudu došlo k zániku původní stavby. Pouhá existence dvou obvodových stěn bez zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží není k existenci stavby dostačující. [7] Městský soud dále neshledal jako důvodné námitky, podle kterých o demolici domu rozhodl zhotovitel díla v rozporu se smlouvou o dílo, a dále, že se stěžovatelka spoléhala na odbornou způsobilost stavební společnosti a že ji stavební společnost neinformovala. V projednávaném případu byla stěžovatelce uložena veřejnoprávní povinnost realizovat stavbu v souladu s vydaným stavebním povolením. Výlučně stěžovatelka tak byla povinna dodržet povinnosti, které jí byly uloženy stavebním povolením. Nedostálali stěžovatelka této povinnosti, nemůže se své odpovědnosti za spáchané správní delikty zprostit tím, že to byla stavební společnost, která rozhodla o demolici stavby, nebo že nebyla stavební společností informována. Rovněž tvrzení, že stěžovatelka bezodkladně požádala o dodatečné stavební povolení, nebylo podle městského soudu relevantní. Tato skutečnost nemohla stěžovatelku zbavit odpovědnosti za spáchané správní delikty a se spáchaným správním deliktem nijak nesouvisí, neboť se vztahuje výlučně k jednání stěžovatelky, které následovalo až po spáchání správního deliktu a kterým se stěžovatelka snažila napravit následky svého předchozího jednání. Městský soud vyhodnotil jako nedůvodnou i námitku, že stěžovatelka měla zajištěný