5 As 74/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 74/2023- 23 - text  5 As 74/2023 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. G. G., zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Dominikánské nám. 656/2, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o kasační stížnosti osoby žádající o přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení: Ing. B. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, č. j. 41 A 13/202356, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2022, č. j. 153829/2022/KUSK, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Rakovník ze dne 15. 6. 2022, č. j. MURA/29992/2022/PN48. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobci uložil opatření dle § 51 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), spočívající v povinnosti odstranit na pozemcích určených k plnění funkcí lesa oplocení západní, severní a části východní hranice pozemku parc. č. XA v k. ú. Ř. a oplocení severní a části východní hranice pozemku parc. č. XB v k. ú. P. R., a to do 6 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí. [2] Přípisem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 41 A 13/202333, krajský soud vyzval dle § 34 odst. 2 s. ř. s. Ing. B. Ch., aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy oznámila, zda bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. V podání předaném k poštovní přepravě a zároveň doručeném do datové schránky krajského soudu dne 11. 4. 2023 Ing. B. Ch. oznámila, že práva osoby zúčastněné na řízení bude uplatňovat, a zároveň se vyjádřila k věci. [3] Usnesením ze dne 18. 4. 2023, č. j. 41 A 13/202356, krajský soud rozhodl, že Ing. B. Ch. není osobou zúčastněnou na řízení. Krajský soud konstatoval, že zmiňovaná výzva k uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení byla Ing. B. Ch. doručována dle § 42 odst. 1 s. ř. s. prostřednictvím držitele poštovní licence do vlastních rukou. Při pokusu o doručení dne 6. 3. 2023 nebyla zastižena, zásilka proto byla uložena u poskytovatele poštovních služeb. Vzhledem k tomu, že si Ing. B. Ch. zásilku nevyzvedla v rámci zákonné úložní lhůty 10 dnů, má se v souladu s § 49 odst. 4 větou první o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. za to, že jí zásilka byla doručena posledním dnem této lhůty, tj. dne 16. 3. 2023. Následně jí byla zásilka vložena do schránky. Soudem stanovená lhůta pro uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení tedy uplynula ve čtvrtek dne 30. 3. 2023. Ing. B. Ch. však dané oznámení předala k poštovní přepravě až dne 11. 4. 2023, tedy po uplynutí stanovené lhůty dle § 34 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Z uvedeného důvodu krajský soud dle § 34 odst. 4 s. ř. s. napadeným usnesením vyslovil, že Ing. B. Ch. není osobou zúčastněnou na řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků řízení [4] Ing. B. Ch. (stěžovatelka) podala proti usnesení krajského soudu ze dne 18. 4. 2023, č. j. 41 A 13/202356, kasační stížnost. Stěžovatelka tvrdí, že v době, kdy jí byla doručována zmiňovaná výzva krajského soudu byla na dovolené mimo ČR, a to až do 10. 4. 2023, kdy po návratu našla výzvu ve své poštovní schránce. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že dobu jejího pobytu na dovolené nelze započítávat do běhu úložní lhůty, neboť vůbec neměla možnost se dozvědět, že jí nějaká výzva byla doručována. Jakmile se o tom po návratu z dovolené dozvěděla, okamžitě reagovala, proto má za to, že oznámení o uplatňování práv osoby zúčastněné na řízení učinila včas. [5] Postup krajského soudu považuje stěžovatelka za hrubou nespravedlnost též z toho důvodu, že se až ze zmiňované výzvy krajského soudu dozvěděla o tom, že správní orgány žalobou napadenými rozhodnutími uložily třetí osobě (žalobci) odstranění oplocení, které je v jejím vlastnictví a které chrání její lesní pozemky před škodami působenými zvěří. Správní orgány tedy stěžovatelku opominuly ve věci, která se týká jejího vlastnického práva, a následně jí možnost obrany upřel rovněž krajský soud. [6] Z těchto důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil. [7] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatelky potvrzuje její argumentaci a uvádí, že byla postupem krajského soudu fakticky zbavena možnosti vyjádřit se k mocenskému zásahu správních orgánů do jejího ústavního vlastnického práva, a to jen v důsledku krátkodobého pobytu mimo území ČR. Žalobce zdůrazňuje, že § 34 odst. 2 s. ř. s. musí být interpretován ústavně konformně, přičemž se z něj podle jeho názoru podává, že určení okamžiku, kdy budou v úvahu připadající osoby dle uvedeného ustanovení osloveny, jakož i samo stanovení lhůty k uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení je plně v diskreční pravomoci soudu. Toto ustanovení soudu podle názoru žalobce ani nezapovídá, aby výzvu k uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení učinil opakovaně. Žalobce je tak přesvědčen o tom, že krajský soud měl dostatečný prostor k tomu, aby při stanovení okruhu osob zúčastněných na řízení postupoval v souladu se základními právy oslovených osob. Této možnosti však krajský soud nevyužil a stěžovatelce tak byla možnost ochrany před postupem správních orgánů v rozporu s jejími základními právy navždy odepřena. Z tohoto důvodu žalobce navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatelky vyhověl. [8] Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí krajského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatelka je osobou, o jejíž účasti na řízení krajský soud napadeným usnesením rozhodoval (§ 102 s. ř. s.). Podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu, jímž se řízení o žalobě nekončí, nevznikla stěžovatelce poplatková povinnost, stejně tak nemusí být v tomto typu řízení zastoupena advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná též na www.nssoud.cz). [10] Nejvyšší správní soud dále přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda toto rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [11] Podle § 34 odst. 2 s. ř. s. „[n]avrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsouli mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistíli se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba. O osobních údajích, o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení § 37 odst. 3.“ (důraz doplněn). [12] Jak bylo podrobně vyloženo v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2009190, publ. pod č. 2341/2011 Sb. NSS, pro získání postavení osoby zúčastněné na řízení musí být kumulativně naplněny dvě podmínky: „První podmínka je materiální a splňuje ji ten, kdo je přímo dotčen ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného správního rozhodnutí, resp. nečinností správního orgánu, a dále ten, kdo může být přímo dotčen zrušením správního rozhodnutí soudem či vydáním soudního rozhodnutí podle návrhu, ale není účastníkem řízení, protože nepodal žalobu. Druhá podmínka je formální a splní ji ten, kdo výslovně oznámí, že bude v řízení práva osoby zúčastněné na řízení uplatňovat. K uvedeným podmínkám lze odkázat na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2004, č. j. 7 As 33/200380 (publikován pod č. 489/2005 Sb. NSS), ze dne 16. 7. 2009, č. j. 8 Afs 15/2009129, ze dne 5. 8. 2010, č. j. 7 Afs 5/2010284 a ze dne 26. 8. 2010, č. j. 1 As 17/2010294.“ Jak uvedl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 19. 4. 2018, č. j. 2 As 107/201772, „[z]meškáli subjekt domáhající se procesního postavení osoby zúčastněné na řízení lhůtu stanovenou soudem podle § 34 odst. 2 věty druhé s. ř. s., nesplní formální podmínku a není osobou zúčastněnou na řízení, což soud vysloví usnesením (§ 34 odst. 4 s. ř. s.)