6 As 263/2022 — Nejvyšší správní soud

6 As 263/2022- 29 - text  6 As 263/2022 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. H., zastoupený JUDr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., MBA, advokátkou, sídlem Urxova 430/4, Praha 8, proti žalovanému: náčelník Generálního štábu Armády České republiky, sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2022, č. j. MO 65662/20221304, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 18 Ad 4/202252, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 18 Ad 4/2022  52, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Ředitel Agentury personalistiky Armády České republiky (dále jen „ředitel“ nebo též „služební orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 18. 11. 2021, č. j. MO 343723/20212230, přiznal žalobci k jeho žádosti doručené dne 4. 10. 2021 částku 12 935 Kč jako peněžitou náhradu za výstrojní náležitosti, které nelze po ukončení žalobcova služebního poměru poskytnout ve smyslu § 91 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Ředitel v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že žalobce je bývalým vojákem z povolání, jehož služební poměr skončil dnem 31. 12. 2019. Ředitel v součinnosti s Agenturou logistiky, do jejíž působnosti spadá týlové zabezpečení Armády ČR, včetně naturálního vystrojování, zjistil stav žalobcova elektronického konta výstrojních bodů (vyjadřujících nárok na výstrojní náležitosti) ke dni podání jeho žádosti (s přihlédnutím k promlčeným nárokům dle § 161 odst. 1 a 2 zákona o vojácích z povolání). S odkazem na čl. 2 normativního výnosu Ministerstva obrany č. 125/2014 (dále jen „NVMO 125/2014“), dle kterého se jeden výstrojní bod hodnotí částkou 1 Kč, uzavřel, že stav žalobcova elektronického konta ke dni podání žádosti odpovídá částce 12 935 Kč. [2] Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku a rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně potvrdil. Žalovaný nepřisvědčil námitce žalobce, že na jeho případ byla nesprávně aplikována právní úprava promlčení. Žalobce v této souvislosti poukazoval na § 160 odst. 1 zákona o vojácích z povolání, dle kterého promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž namítal, že promlčecí doba neměla být vztahována k datu podání žádosti o proplacení nevyužitých výstrojních bodů, nýbrž k datu, kdy právo mohl uplatnit poprvé (tedy po právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2019, č. j. 4 As 292/201930). Žalovaný upozornil, že nárok na výstrojní náležitosti vojáka z povolání (vyjádřený počtem výstrojních bodů na elektronickém kontě) může být uplatněn a uspokojen již od okamžiku, kdy dojde k připsání bodů na elektronické konto. S ohledem na skutečnost, že žalobce podal žádost dne 4. 10. 2021, došlo k promlčení těch žalobcových nároků, jejichž splatnost nastala nejpozději do 4. 10. 2018. Žalovaný rovněž uvedl, že žalobci nebránila žádná objektivní skutečnost v uplatnění nároku za trvání jeho služebního poměru, resp. ihned po jeho skončení, bylo pouze na jeho úvaze, zda vůbec a kdy tohoto práva využije. Žalovaný doplnil, že vojenská výstroj do vlastnictví se zabezpečuje za každý celý kalendářní měsíc, po který měl voják nárok na plat nebo náhradu ve výši platu anebo nemocenské, svým charakterem tedy odpovídá opakujícímu se plnění, a tedy na něj dopadá § 161 odst. 2 zákona o vojácích z povolání. [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, jíž Městský soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud dospěl k závěru, že peněžitá náhrada se vojáku poskytuje až tehdy, nelzeli poskytnout výstrojní náležitosti formou naturálního plnění a obstaráli si je voják sám, případně nelzeli poskytnout výstrojní náležitosti formou naturálního plnění po zániku služebního poměru. Dle městského soudu postrádá smysl, aby nárok po dobu trvání služebního poměru podléhal promlčení. Takový výklad vede k absurdním důsledkům spočívajícím v tom, že vojáci jsou „nuceni“ vybírat dosud nevyčerpané body, aby nedošlo k jejich promlčení, ačkoli smyslem je zajištění náležité obměny výstroje po celou dobu trvání služebního poměru. Městský soud tak dospěl k závěru, že výstrojní náležitosti mají po dobu trvání služebního poměru povahu naturálního plnění, které nepodléhá promlčení; nárok na náhradu za nevyužité body je pak dle městského soudu jednorázovým peněžitým nárokem, na který se již institut promlčení aplikuje. V souzené věci proto počala běžet promlčecí lhůta ode dne 1. 1. 2020, tedy ode dne následujícího po skončení služebního poměru. Pokud tedy žalobce podal žádost dne 4. 10. 2021, uplatnil dle městského soudu nároky včas, před jejich promlčením. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Setrval na názoru, že promlčení je nutno aplikovat na jakékoli majetkové nároky (peněžité i nepeněžité povahy), tedy i na nároky na zajištění výstrojních náležitostí v podobě naturálního plnění. Stěžovatel připomněl, že nárok na výstrojní náležitosti (buď jejich poskytnutím v naturální podobě nebo náhradou v penězích za podmínek dle § 91 odst. 2 zákona o vojácích z povolání) může být uspokojen již od okamžiku připsání bodů na elektronické konto. Pro ten účel se každý výstrojní bod podle čl. 2 NVMO 125/2014 ohodnocuje částkou 1 Kč. Městský soud dle stěžovatele nesprávně interpretuje § 91 odst. 2 zákona o vojácích z povolení tak, že nárok na náhradu v penězích vzniká vojáku až tehdy, nakoupíli si potřebnou výstroj na své náklady sám a posléze uplatní u příslušného služebního orgánu nárok na peněžitou náhradu, která se mu vyplatí v plném rozsahu. Stěžovatel zdůraznil, že vznik nároku na náhradu v penězích je naopak pevně spjat se vznikem nároku vojáka na jeho výstrojní zabezpečení za každý odsloužený měsíc služby, spojeného s připsáním stanoveného počtu bodů na jeho elektronické konto, anebo předáním poukázek. Již okamžikem připsání se dle stěžovatele body současně stávají nárokem na případnou náhradu v penězích, kterou je voják oprávněn uplatnit v případě, nelzeli mu příslušnou výstrojní součástku poskytnout. Pokud je tedy vojákovi za každý kalendářní měsíc jeho služby přiznán konkrétní počet výstrojních bodů, které slouží k obstarání jeho vojenské výstroje ve výdejnách součástek naturálního odívání, odpovídá dle stěžovatele tento počet bodů příslušné částce představující peněžitou náhradu, která je v tomtéž okamžiku vojáku přiznána a kterou je oprávněn uplatnit u příslušného služebního orgánu v případě, že mu odpovídající vojenská výstroj nebude poskytnuta. Závěrem stěžovatel zopakoval, že poskytování výstrojních náležitostí tak svým charakterem odpovídá opakovanému plnění ve smyslu § 161 odst. 2 zákona o vojácích z povolání. [5] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že stěžovatel po celou dobu řízení ignoruje naturální povahu výstrojních náležitostí, která je však klíčová. Žalobce poukázal na skutečnost, že rovněž podle komentářové literatury k § 159 zákona o vojácích z povolání se nepeněžité nároky nepromlčují. Žalobce nerozporoval, že výstrojní náležitosti odpovídají opakujícímu se plnění, jedná se však o nárok naturální poskytovaný opakovaně, nikoli nárok peněžitý (rovněž opakovaně poskytovaný). Dle žalobce si stěžovatel v argumentaci protiřečí, a sice v tom, že spojuje vznik nároku na peněžitou náhradu s okamžikem připsání bodů na elektronické konto, ačkoli ze zákona vyplývá, že nárok na peněžitou náhradu vzniká až později. Je spojen s okamžikem, který se váže ke vzniku události, pro kterou nelze výstrojní body poskytnout. Žalobce se proto ve shodě se závěrem městského soudu domnívá, že počátek běhu promlčecí lhůty byl v souzené věci spjat s okamžikem skončení žalobcova služebního poměru. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná. [7] V souzené věci je mezi účastníky řízení veden spor o nároky vojáka na výstrojní náležitosti, vycházející z § 91 odst. 1 zákona o vojácích z povolání. Podle odst. 2 téhož ustanovení se výstrojními náležitostmi rozumí vojenská výstroj a služby, které se bezplatně poskytují k zabezpečení povinnosti vojáka v době výkonu služby nosit vojenský stejnokroj. Nelzeli poskytnout výstrojní náležitosti podle věty první, má voják nárok na náhradu v penězích. Voják, jehož služební poměr zanikl podle § 18 písm. c) nebo d) anebo podle § 19 odst. 1 písm. f) až m) a o) před uplynutím 2 let ode dne vzniku služebního poměru, je povinen ministerstvu nahradit v penězích poměrnou část nákladů za vydanou vojenskou výstroj; do doby 2 let se nezapočítává doba dispozice podle