7 Ads 395/2021 — Nejvyšší správní soud

7 Ads 395/2021- 15 - text  7 Ads 395/2021 - 17 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: JUDr. P. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 2021, č. j. 54 Ad 2/202123, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2020, č. j. MPSV2020/238630913 (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále též „úřad práce“) ze dne 21. 10. 2020, č. j. 86854/20/PT (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobkyni podle § 30 odst. 1 a v návaznosti na § 49 a § 52 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále též „zákon o státní sociální podpoře“) odejmuta dávka státní sociální podpory – rodičovský příspěvek, a to ode dne 1. 10. 2020, protože nárok na dávku zanikl ke dni 16. 9. 2020. II. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který ji shora označeným rozsudkem zamítl. [3] Krajský soud pro existenci nároku na rodičovský příspěvek konstatoval nezbytnost věku do 4 let u nejmladšího dítěte. Tento závěr opřel jak o doslovné znění § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, tak o judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem správních orgánů, že dovršením věku 4 let dítěte nárok zaniká i tehdy, pokud není částka rodičovského příspěvku zcela vyčerpána. Při změně právní úpravy došlo ke zvýšení rodičovského příspěvku, ne všichni čerpající však dosáhnou na celou tuto zvýšenou částku. Nic to však nemění na tom, že rodičovský příspěvek náleží za účelem řádné celodenní a osobní péče o nejmladší dítě v rodině, nejvýše však do 4 let věku dítěte. Dosažením věku 4 let dítěte nárok na rodičovský příspěvek zaniká, a to i v případě, že rodič na dítě nevyčerpal celkovou částku rodičovského příspěvku. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nikdy neplatila nemocenské pojištění, nebylo možné jí stanovit denní vyměřovací základ, a proto neměla možnost volby měsíční výše rodičovského příspěvku. To se změnilo v okamžiku, kdy jí bylo doručeno Individuální informativní sdělení ze dne 22. 12. 2019, č. j. 123619/19/PT (dále též „individuální informativní sdělení“), jímž bylo oznámeno, že se jí od 1. 1. 2020 automaticky navyšuje celková částka rodičovského příspěvku z 220 000 Kč na 300 000 Kč. V tomto sdělení byla upozorněna, že celková částka jí bude vyplácena až do vyčerpání celkové částky, nebo do dovršení 4 let dítěte. Zároveň jí bylo sděleno, že si může měsíční částku rodičovského příspěvku změnit, přičemž maximální měsíční výši rodičovského příspěvku si může navýšit až do výše 10 000 Kč. Žalobkyně nevzala na zřetel nezbytnou zákonnou podmínku pro vyplácení rodičovského příspěvku, kterou je (ne) dovršení věku čtyř let dítěte. Dovršením tohoto věku nárok na rodičovský příspěvek zaniká bez ohledu na to, zda byla celková částka vyčerpána. [4] Důvodnou neshledal krajský soud ani námitku týkající se odepření možnosti volby výše rodičovského příspěvku ze strany úřadu práce, neboť v předmětném sdělení byla žalobkyni jednoznačně nabídnuta možnost navýšení měsíčního příspěvku až na 10 000 Kč. Přesvědčení žalobkyně, že jí bude vyplacena celá částka rodičovského příspěvku i pokud si nezvýší měsíční sazbu, a to i po dovršení 4 let věku dítěte, nemělo oporu v platné právní úpravě ani v informaci jí zaslané. Úřad práce žalobkyni nesdělil, že jí bude vyplacena celá navýšená částka rodičovského příspěvku, nenavýšíli si měsíční výši příspěvku a nestihne jej tak vybrat do dovršení věku 4 let věku dítěte. Právní předpis navíc správnímu orgánu neukládá povinnost příjemce rodičovského příspěvku předem upozornit na dovršení věku 4 let dítěte, a tím i na ukončení další výplaty rodičovského příspěvku, či na vyčerpání celkové částky rodičovského příspěvku. III. [5] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, a to z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [6] Stěžovatelka namítala, že se soud nesprávným způsobem vypořádal s obsahem individuálního informativního sdělení, v němž ji úřad práce písemně ujistil, že o navýšení celkové částky rodičovského příspěvku není nutné žádat, a že rodičovský příspěvek ji bude nadále vyplácen ve zvolené výši 3 800 Kč měsíčně až do vyčerpání celkové částky nebo do dovršení 4 let věku dítěte, a že si může požádat o navýšení měsíčního příspěvku až na 10 000 Kč. S ohledem na to, že před spojkou nebo se nenacházela čárka, tak dle gramatického výkladu je ve větě význam spojky nebo spojovací, nikoliv vylučovací. Nelze tak souhlasit se závěrem soudu, že výplata rodičovského příspěvku je ohraničena dovršením 4 let věku dítěte. Správný je závěr, že rodičovský příspěvek bude vyplácen ve zvolené výši až do úplného vyčerpání celkové částky, neboť tato varianta je postavena na roveň první zmíněné. Přestože zákon o státní sociální podpoře hovoří o hranici čtyř let věku dítěte pro výplatu rodičovského příspěvku, nelze odhlédnout od obsahu individuálního informativního sdělení, v němž bylo pro její osobu potvrzeno, že rodičovský příspěvek jí bude vyplácen až do vyčerpání celkové částky, bez ohledu na věk dítěte. Obsahem informativního sdělení se řídila, nelze jí proto klást k tíži, že si měsíční částku rodičovského příspěvku nezvýšila. Pokud krajský soud odkazuje na znění zákona a pomíjí obsah individuálního informativního sdělení, resp. překrucuje jej ve prospěch žalovaného, je zřejmé, že toto pochybení soudu způsobuje zmatečnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka nijak nekonkretizovala tvrzení o nesprávném posouzení právní otázky soudem a o nesprávném zjištění skutkové podstaty. Právní otázky posuzovaného případu byly posouzeny v souladu s platnou právní úpravou. Z rozsudku krajského soudu rovněž vyplývá, z jakých podkladů správní orgány vycházely. V napadeném rozsudku je rovněž vysvětleno, podle jakých právních předpisů soud postupoval, a v čem jsou tvrzení stěžovatelky lichá. Žalovaný se rovněž vyjádřil ke gramatickému výkladu stěžovatelky ve vztahu ke spojce nebo. Postup čerpání příspěvku je výslovně uveden v zákoně o státní sociální podpoře, kde je jednoznačně uvedeno, že nelze připustit čerpání rodičovského příspěvku po dovršení 4 let věku dítěte. Individuální informativní sdělení přiléhavé ustanovení zákona srozumitelně parafrázuje. Je z něj zřejmý okamžik konce čerpání rodičovského příspěvku, pokud nastane jedna z uvedených eventualit. Naopak z něj nijak nevyplývá možnost volby mezi těmito eventualitami. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. V. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud se předně zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. Pouze jeli napadený rozsudek přezkoumatelný, může Nejvyšší správní soud přistoupit k věcnému hodnocením uplatněných námitek. K tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů se v obecné rovině Nejvyšší správní soud mnohokrát vyjádřil (viz např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS). Máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06 nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/200462, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/200875). [11] Stěžovatelka k tvrzené nepřezkoumatelnosti namítá, že krajský soud bez rozumného důvodu překroutil obsah individuálního informativn