7 Afs 160/2021 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 160/2021- 89 - text  7 Afs 160/2021 - 97 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: TRIODON, spol. s r.o., se sídlem 6. května 38, Fryšták, zastoupen JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2021, č. j. 31 Af 8/2019177, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) zahájil u žalobce daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) mj. za zdaňovací období září 2009 až květen 2010 a červenec 2010 až prosinec 2011 (dále jen „předmětná zdaňovací období“). Po provedeném dokazování správce daně neuznal žalobcem uplatněný nárok na odpočet daně z daňových dokladů vystavených společností Carenex plus s.r.o., DIČ: CZ28868447 (dále jen „CARENEX“), která měla pro žalobce zajistit realizaci reklamy v rámci sportovních a společenských akcí souvisejících s motoristickým sportem formou polepů žalobce na zúčastněných závodních vozidlech, a upravil odpočet daně podle § 78 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro rozhodnou dobu (dále jen „zákon o DPH“). Na základě zprávy o daňové kontrole vydal správce daně dne 1. 7. 2014 dodatečné platební výměry, jimiž žalobci doměřil DPH za předmětná zdaňovací období a sdělil povinnost uhradit penále z doměřené daně. [2] Žalobce podal proti dodatečným platebním výměrům odvolání, která žalovaný zamítl rozhodnutími ze dne 26. 8. 2015, č. j. 28113/15/530022442711359, č. j. 28114/15/ 530022442711359 a č. j. 28115/15/530022442711359. Žalobce podal proti těmto rozhodnutím žaloby, které Krajský soud v Brně zamítl rozsudky ze dne 31. 7. 2017, č. j. 31 Af 52/2015256, č. j. 31 Af 53/2015259 a č. j. 31 Af 54/2015260. Žalobce podal proti uvedeným rozsudkům krajského soudu kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudky ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1 Afs 327/201761 a č. j. 1 Afs 328/201766, a ze dne 16. 5. 2018, č. j. 10 Afs 283/201773, zrušil rozsudky krajského soudu i rozhodnutí o odvolání a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud po posouzení věci dospěl k závěru, že žalobce unesl důkazní břemeno stran prokázání deklarovaného dodavatele reklamních plnění. [3] Žalovaný po posouzení důkazů provedených v rámci řízení před správcem daně a důkazů provedených v rámci odvolacího řízení po vrácení věci Nejvyšším správním soudem dospěl k závěru, že žalobce byl účasten transakcí zasažených podvodem na DPH, o čemž vědět měl a mohl. S touto změnou právního názoru byl žalobce v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), seznámen písemností žalovaného ze dne 24. 10. 2018, č. j. 46800/18/530021442711359, ve které mu byla stanovena lhůta v délce 15 dnů, v níž se žalobce mohl vyjádřit ke skutečnostem, s nimiž byl seznámen, a navrhnout doplnění důkazních prostředků. Vyjádření žalobce k seznámení bylo žalovanému doručeno dne 21. 11. 2018. [4] Dne 19. 12. 2018 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. 56360/18/530021442711359, kterým odvolání zamítl podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a potvrdil napadená prvoinstanční rozhodnutí správce daně. II. [5] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 14. 4. 2021, č. j. 31 Af 8/2019177. [6] Krajský soud dospěl k závěru, že v případě žalobce žalovaný doložil skutečnosti, které ve svém souhrnu jsou podkladem pro důvodnou domněnku o existenci daňového podvodu (chybějící daně v řetězci), a zároveň uvedl objektivní nestandardní okolnosti, které měly být žalobci známy a které ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutečností, které spolehlivě prokazují, že žalobce mohl a měl vědět, že se účastní řetězce zasaženého podvodem na DPH. Jednotlivé námitky žalobce, kterými zpochybňoval samotnou existenci daňového podvodu a naplnění objektivních okolností, pro něž mohl a měl vědět o existenci podvodu na DPH, podle krajského soudu nemohou závěr žalovaného vyvrátit. Podle názoru krajského soudu tak nemohl být žalobce v dobré víře, že se neúčastní podvodu na DPH. V podrobnostech pak zdejší soud odkazuje na rozsudek krajského soudu, který je k dispozici na www.nssoud.cz. III. [7] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě obsáhlou kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [8] Stěžovatel poukázal na to, že krajský soud citoval svůj rozsudek ze dne 3. 5. 2017, č. j. 62 Af 11/201661, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2018, č. j. 3 Afs 147/201741. Uvedený rozsudek krajského soudu není veřejně dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a tudíž je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. V citovaném rozsudku se pak NSS nezabýval konkrétním narušením neutrality, a tudíž není v této otázce relevantní. Žalovaný (resp. krajský soud) dovozuje narušení daňové neutrality z pouhé nekontaktnosti společností CLPRODEX s.r.o. (dále jen „CLPRODEX“) a GALIRA družstvo (dále jen „GALIRA“). Krajský soud si navíc protiřečí, když uvedl, že nezpochybňuje judikaturu citovanou stěžovatelem, a posléze dovozuje narušení daňové neutrality na základě nekontaktnosti uvedených společností. Podle stěžovatele z pouhé nekontaktnosti těchto dvou společností nelze shledat narušení daňové neutrality. Rozsudek NSS ze dne 8. 2. 2018, č. j. 1 Afs 317/201741, není podle stěžovatele přiléhavý na nyní řešený případ, neboť v odkazovaném případě bylo narušení neutrality skutkově podloženo konkrétními zjištěními o neplnění daňových povinností konkrétním článkem řetězce. Stěžovatel se domnívá, že rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2020, č. j. 1 Afs 326/201939, citovaný krajským soudem byl chybně interpretován v části chybějící daně, neboť v něm NSS konstatoval, že musí být postaveno na jisto, že v systému nebyla odvedena DPH. Stěžovatel taktéž namítal, že údajná daňová ztráta ze zdaňovacích období roku 2011 se nemůže vztahovat ke zdaňovacím obdobím roku 2009 a 2010, přičemž považuje za absurdní, aby mu byl odepřen nárok na odpočet daně i za zdaňovací období roku 2009 a 2010, když žádná daňová ztráta nebyla zjištěna. Stěžovatel dále poukazoval na skutečnost, že odepření nároku na odpočet v případě zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH má reparační účel a má sanovat narušení neutrality. Stěžovatel má za to, že když údajná daňová ztráta v případě plnění poskytnutého společností GALIRA společnosti CARENEX činila částku ve výši 91 037 Kč, nemůže mu být vzhledem k reparačnímu účelu odepřen nárok na odpočet daně v mnohonásobně vyšší částce. Údajná výroba polepů na závodní automobily společnostmi CLPRODEX a GALIRA byla marginální činností ve vztahu k výsledné ceně reklamy, a proto není přípustné, aby byl stěžovateli odepřen odpočet na DPH v řádu statisíců či milionů Kč. [9] Stěžovatel dále namítal, že se žalovaný nijak nezabýval otázkou příčinné souvislosti mezi neodvedením daně a nárokováním odpočtu. Krajský soud k této otázce v rozsudku konstatoval, že zrušení rozhodnutí jen z důvodu doplnění uvedené příčinné souvislosti by bylo zbytečným formalismem, s čímž stěžovatel nesouhlasí, neboť příčinná souvislost v tomto směru musí být postavena najisto. [10] Stěžovatel dále poukazoval na fakt, že po zrušujícím rozsudku NSS po 6 letech od zahájení daňové kontroly sestavil žalovaný řetězec nový, ve kterém se jako deus ex machina objevily společnosti CLPRODEX a GALIRA. Stěžovatel je přesvědčen, že nebyla prokázána existence podvodného řetězce v roce 2009 a 2010, když skladba dodavatelů se vztahuje k transakcím z roku 2011. Existenci podvodného řetězce musí prokázat orgány daňové správy. Podle názoru stěžovatele nebyl prokázán podvodný řetězec ani v roce 2011, neboť nebylo prokázáno, jak konkrétně se měly společnosti CLPRODEX a GALIRA podílet na plnění pro stěžovatele. [11] Stěžovatel dále namítal, že v daňovém řízení nestandardní okolnosti vůbec nebyly prokázány, neboť nebylo zkoumáno, jak obdobné obchody v praxi probíhají. Důkazní břemeno přitom plně tíží žalovaného, který si standard nemůže vymýšlet, ale musí jej prokazatelně doložit. Krajský soud opírá své závěry o rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2018, č. j. 3 Afs 147/201741, avšak v tomto rozsudku nebyly jiným stěžovatelem nestandardní okolnosti napadány. Stěžovatel nesouhlasil s tvrzením krajského soudu, že jeho argumentace je založena na izolovaném zpochybňování okolností. Stěžovatel se v žalobě obsáhle vyjadřoval k souhrnu zjištěných nestandardních skutečností. Podle stěžovatele si krajský soud protiřečí, když uvádí, že se stěžovatel v žalobě zpochybnil podrobn