7 As 68/2022 — Nejvyšší správní soud

7 As 68/2022- 48 - text  7 As 68/2022 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Lenky Krupičkové a Davida Hipšra v právní věci žalobce: I. M., zastoupen prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem Revoluční 1546/24, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. 11 Ad 5/202139, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2020 zastavil ředitel odboru sociálního zabezpečení žalovaného podle § 167 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále též „služební zákon“) žalobci výplatu výsluhového příspěvku ode dne 1. 11. 2020. Poukázal na to, že proti žalobci je vedeno trestní řízení, které bylo zahájeno ještě před skončením jeho služebního poměru (30. 11. 2019). Úkony trestního řízení byly proti žalobci zahájeny záznamem Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále též „GIBS“) ze dne 19. 8. 2019 (dále též „záznam GIBS“). [2] Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí odvolání. Namítal, že se nestal trestný čin, pro který byly zahájeny úkony trestního řízení, což podle něj vyplývá z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 7. 2020, který se týká zcela jiného jednání. Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 11. 2. 2021 zamítl odvolání a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Jako rozhodující označil skutečnost, že před propuštěním žalobce ze služebního poměru vůči němu byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu podle § 331 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále též „trestní zákoník“) a toto trestní řízení je nadále vedeno. Podle usnesení o zahájení trestního stíhání přitom byly tyto úkony činěny i ohledně jednání, které žalobce činil před 30. 11. 2020. II. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí ministra žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“). Setrval na tom, že v době trvání služebního poměru byly ve vztahu k jeho osobě zahájeny úkony trestního řízení pro jiné presumované jednání než pro to, pro které byl trestně stíhán po propuštění ze služebního poměru. Trestní řízení zahájené dne 19. 8. 2019 bylo podle něj odloženo (ukončeno) jako neprokázané. Výplata výsluhového příspěvku tak byla zastavena pro trestný čin, pro který nebylo vedeno trestní řízení v době trvání služebního poměru, což je v rozporu se zákonem. Závěrem se vymezil proti tomu, že by mělo být trestní řízení pro účely § 167 odst. 2 služebního považováno za zahájené již záznamem o zahájení úkonů trestního řízení. [4] Městský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 As 271/201441, konstatoval, že trestní řízení je zahájeno již záznamem o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále též „trestní řád“). Dodal, že služební zákon neobsahuje definici trestního řízení. Z tohoto důvodu a s ohledem na zásadu terminologické jednoty a bezrozpornosti právního řádu je proto nutné vykládat pojem v souladu s jeho významem v trestněprávních předpisech, přičemž podle § 12 odst. 10 trestního řádu zahrnuje trestní řízení i přípravné řízení. K námitce žalobce stran odlišnosti jednání v záznamu GIBS a v usnesení o zahájení trestního stíhání městský soud uvedl, že pokud by proti žalobci bylo zahájeno trestní řízení až po skončení jeho pracovního poměru, nárok na výsluhový příspěvek by mu vznikl, a nebylo by možné jeho výplatu zastavit. Dále poukázal na to, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno pro spáchání stejných skutkových podstat, byť jejich naplnění GIBS spatřovala v jiném jednání. Pro rozhodnutí zastavení výplaty výsluhového příspěvku to však podle městského soudu není podstatné. Jedná se o rozhodnutí dočasné povahy, které je vázáno na vedení trestního řízení, nikoliv až na zahájení trestního stíhání či totožnost skutku. Ostatně záznam o zahájení úkonů trestního řízení ještě ani nevymezuje skutek, ale pouze skutkové okolnosti, pro které se řízení zahajuje. Pro zastavení výplaty výsluhového příspěvku proto postačí, že je s příslušníkem nadále vedeno trestní řízení, které bylo zahájeno v době, kdy služební poměr trval. V případě žalobce není pochyb o tom, že trestní řízení zahájené záznamem GIBS bylo totožné s tím, v jehož rámci bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání. Je zde tedy dána kontinuita trestního řízení, neboť právě z prověřování prováděného v rámci tohoto trestního řízení byly získány poznatky, které vedly k zahájení trestního stíhání. Trestní řízení tedy v době rozhodování žalovaného stále trvalo. III. [5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Podle stěžovatele je podstatné, že se záznam GIBS a usnesení o zahájení trestního stíhání vztahují k různým skutkům, tedy k odlišným skutkovým dějům. To je zřejmé již z toho, že trestní stíhání bylo zahájeno pro skutky, ke kterým mělo dojít časově až po záznamu GIBS. Kromě záznamu GIBS neexistuje žádný jiný záznam, který by zahájil trestní řízení ohledně skutků obsažených v usnesení o zahájení trestního stíhání. Ohledně těchto skutků tedy žádné jiné trestní řízení před zahájením trestního stíhání neprobíhalo. Závěr městského soudu o totožnosti trestního řízení zahájeného záznamem GIBS a trestního řízení, v jehož rámci bylo zahájeno trestní stíhání, je proto nesprávný. Je zde dán zásadní obsahový rozdíl ohledně toho, v čem mělo trestní jednání stěžovatele spočívat. S ohledem na text usnesení o zahájení trestního stíhání je evidentní, že GIBS ohledně jednání uvedených v záznamu GIBS nezahájila trestní stíhání žalobce. Důsledek je stejný jako v případě odložení věci, a to skončení trestního řízení ohledně těchto skutků. Nebylo tak důvodu zastavit stěžovateli výplatu výsluhového příspěvku. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] Podáním ze dne 16. 1. 2023 stěžovatel kasační stížnost doplnil o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 52 T 160/2022. Dodal, že podle uvedeného rozsudku byl zproštěn obžaloby ve věci skutku, který se měl stát dne 13. 11. 2019. To podle něj ukazuje, že se tohoto skutku nemohlo týkat trestní řízení ve věci popsané v záznamu GIBS ze dne 19. 8. 2019. Podáním ze dne 10. 3. 2023 pak stěžovatel doplnil kasační stížnost o usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4. IV. [7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s rozsudkem městského soudu. Podle něj je rozhodující, že trestní řízení se stěžovatelem bylo zahájeno před jeho propuštěním ze služebního poměru a bylo nadále vedeno pro trestné činy podle § 331 a § 332 trestního zákoníku. Do doby, než bude trestní řízení ukončeno, nelze rozhodnout o nároku na výplatu výsluhového příspěvku. Závěrem žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2017, č. j. 8 As 213/201634 a č. j. 6 As 271/201441. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti. V. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Podle § 167 odst. 2 služebního zákona bývalému příslušníkovi, jehož služební poměr skončil propuštěním podle § 42 odst. 1 písm. d) nebo písm. m) a je proti němu vedeno trestní řízení, se odchodné a výsluhový příspěvek vyplatí až po pravomocném skončení tohoto řízení, jestliže nebyl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně. [11] Podle § 42 odst. 1 služebního zákona musí být příslušník propuštěn, jestliže d) porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru; a dále m) požádal o propuštění. [12] Ustanovení § 167 odst. 2 služebního zákona obsahově navazuje na § 157 téhož zákona, který upravuje situace, v nichž příslušníkovi nevzniká nárok na výsluhový příspěvek. Je tomu tak mimo jiné tehdy, jestliže služební poměr bývalého příslušníka skončil propuštěním podle § 42 odst. 1 písm. d) a je následně na základě jednání, které vedlo k jeho propuštění, pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo propuštěním podle § 42 odst. 1 písm. m) a je proti němu vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně a následně je za něj pravomocně odsouzen nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání nebo bylo pravomocně schváleno narovnání nebo bylo pravomocně rozhodnuto