7 As 72/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 72/2023- 125 - text  7 As 72/2023 - 136 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobců: a) Bytové družstvo Březinova 513, se sídlem Březinova 513/2, Praha 8, zastoupené Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, a b) D. T., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Servisní středisko pro správu svěřeného majetku MČ Praha 8, příspěvková organizace, se sídlem U Synagogy 2/236, Praha 8, zastoupena Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem se sídlem Na Příkopě 857/18, Praha 1, a II) Společenství vlastníků Březinova 513, se sídlem Březinova 513/2, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2023, č. j. 14 A 93/2022179, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 7. 2022, č. j. MHMP 429664/2022, sp. zn. SMHMP 355049/2021/STR (dále též „rozhodnutí žalovaného“), co do podmínky č. 13, 14, 18 a 21 změnil a jinak potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8, odboru územního rozvoje a výstavby (dále též „stavební úřad“), ze dne 25. 8. 2020, č. j. MCP8 219287/2020, sp. zn. MCP8 052264/ 2018/OV.Be (dále též „prvostupňové rozhodnutí“ nebo též „stavební povolení“). Tímto rozhodnutím stavební úřad na základě žádosti Servisního střediska pro správu svěřeného majetku Městské části Praha 8, příspěvková organizace (dále též „stavebník“ nebo též „Servisní středisko“), povolil dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „stavební zákon“) stavbu s názvem „Stavební úpravy budovy školy a přístavba tělocvičny, jídelny a kuchyně“ na pozemcích parc. č. 610, 611, 616/1 a 616/2, k. ú. Karlín“ (dále též „stavba“). II. [2] Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného správními žalobami, které Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) nejprve spojil ke společnému projednání a návazně rozsudkem ze dne 2. 3. 2023, č. j. 14 A 93/2022179, zamítl. Městský soud nepřisvědčil námitkám dovozujícím nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, resp. jemu předcházejícího rozhodnutí stavebního úřadu. Rozhodnutí správního orgánu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže není zřejmé, které skutečnosti vzal správní orgán za podklad svého rozhodnutí, proč považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl či jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Těmito vadami nicméně rozhodnutí správních orgánů netrpí. Správní orgány se nedopustily ani žádných jiných vad s vlivem na zákonnost jejich rozhodnutí. Zabývaly se všemi pro posouzení věci relevantními skutečnostmi. Obsah jejich rozhodnutí nelze vnímat ani jako neurčitý, nepřezkoumatelný, či nesrozumitelný. Z rozhodnutí správních orgánů je zcela zřejmé, komu byla určena, kdo je vydal i jaká práva a povinnosti zakládají, mění, resp. ruší. Městský soud nepřisvědčil ani námitkám dovozujícím nesplnění podmínek pro vydání stavebního povolení. Podle jeho názoru bylo stavební povolení vydáno v souladu s právní úpravou. To, že žadatelem o vydání stavebního povolení bylo Servisní středisko, tj. příspěvková organizace, nezakládá nicotnost předmětného stavebního povolení ve smyslu § 77 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), resp. jeho nezákonnost. Servisní středisko bylo oprávněno podat předmětnou žádost. Jednoznačné a dostatečně určité jsou pak i jednotlivé podmínky stanovené ve stavebním povolení. Městský soud žalobcům nepřisvědčil ani v tom, že dle jejich názorů žalovaný nedůvodně zrušil podmínku č. 21 stavebního povolení. Ta totiž byla podle městského soudu věcně vyčerpána v rámci jiného vodoprávního řízení. Městský soud pak nepřisvědčil ani tomu, že by stavební povolení zakotvovalo nejasné podmínky pro případ povodní. Podle jeho názoru byla příslušná podmínka stavebního povolení stanovena v souladu s platnou právní úpravou. Účelem rozporované podmínky je zdůraznit povinnosti stavebníka v době povodní. Její podstata byla dostatečně vysvětlena v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i v závazném stanovisku odboru ochrany prostředí Magistrátu. Městský soud neshledal důvodnými rovněž námitky dovozující nesprávné posouzení hlukových poměrů v dané oblasti. Podmínka č. 17 stavebního povolení není podle městského soudu nejasná, neurčitá, či jinak vadná. Jejím cílem je chránit žáky předmětné školy před nadměrným hlukem. Proto zakotvuje povinnost provádění hlučných stavebních prací mimo „provoz školy“. Současně však podmínka č. 17 stanoví přesné limity hluku, které chrání i osoby žijící v těsné blízkosti stavby. Městský soud neshledal důvodnými ani žádné další žalobní námitky. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. Rozsudek městského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III. [3] Proti rozsudku městského soudu podali žalobci a) a b) (dále též „stěžovatelé“) kasační stížnosti z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), tedy z důvodu nepřezkoumatelnosti, nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a nesprávného právního posouzení. Obsah těchto kasačních stížností je po věcné stránce do značné míry totožný. Pro větší přehlednost však soud dále rekapituluje obě kasační stížnosti samostatně. Vzhledem k jejich obsáhlosti a obsahové podobnosti přikročil Nejvyšší správní soud pouze ke stručné rekapitulaci hlavních kasačních námitek, stejně jako argumentů obsažených v následujících vyjádřeních a souvisejících podáních. Vycházel přitom z toho, že strany znají spor, a není tedy nezbytné v narativní části rozsudku uvádět veškerou kasační argumentaci. [4] Z hlediska věcného vypořádání identifikoval Nejvyšší správní soud v kasační stížnosti stěžovatele a) následující okruhy námitek, které pro přehlednost uspořádal následovně. V prvním okruhu námitek poukazoval na nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. Namítal, že argumentace městského soudu je neúplná, nedostatečná a nepřezkoumatelná. Městský soud se řádně nevypořádal se všemi žalobními námitkami, zejména pak stran oprávnění osoby zúčastněné na řízení podat žádost o vydání stavebního povolení, rozsahu jejích kompetencí, jakož i námitkami stran jednotlivých podmínek stavebního povolení. V dalším okruhu námitek poukazoval na nicotnost správních rozhodnutí. Tu spatřoval v tom, že stavebník (osoba zúčastněná na řízení I) nebyl oprávněn podat žádost o vydání stavebního povolení na předmětnou stavbu. Příspěvkové organizaci nesvědčí postavení „stavebníka“. Není oprávněna provádět činnosti ze stavebního povolení vyplývající, neboť příspěvková organizace nemůže vybočovat z hranic daných jí zákonem a zřizovací listinou. Podle stěžovatele nelze stavbu podřadit pod § 2 odst. 5 stavebního zákona, neboť se nejedná o změnu dokončené stavby. Stavební úřad proto nemohl o žádosti věcně rozhodnout. Akcentoval i další skutečnosti, které podle jeho názoru zakládají nicotnost rozhodnutí stavebního úřadu a rozhodnutí žalovaného. Správní orgány dále pochybily při zjišťování skutečného stavu věci a městský soud jejich závěry nepřípustně aproboval. V dalším okruhu námitek stěžovatel a) brojil proti podmínce vážící se k limitu hluku a podmínce vážící se k povodňové situaci. Ve vztahu k podmínce limitu hluku namítal, že ta byla stavebním úřadem stanovena neurčitě a nesrozumitelně. Není zřejmé, co je myšleno slovním spojením „hlučné stavební práce“ a „mimo provoz školy“. Uvedená slovní spojení totiž nejsou ve stavebním povolení nijak blíže definována. Podmínka č. 17 stavebního povolení odporuje principu proporcionality; nedůvodně chrání toliko žáky školy, aniž by současně poskytovala patřičnou ochranu osobám žijícím v těsné blízkosti stavby. Přístup městského soudu k této otázce byl nadto tendenční, jednostranný a neobjektivní. Stěžovatel a) stavebnímu úřadu vytýkal i to, že vypustil ze stavebního povolení podmínku č. 21. Podle jeho názoru nebyl k takovému postupu žádný důvod. Obsáhle polemizoval s důvody, na kterých městský soud vystavěl zamítnutí jeho žaloby. Městský soud pochybil, pokud na podkladě žalobní argumentace nepřistoupil ke zrušení rozhodnutí správních orgánů. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Rovněž stěžovatel b) v kasační stížnosti namítal, že rozsudek městskéh