7 As 84/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 84/2023- 56 - text  7 As 84/2023 - 60 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: statutární město Kladno, se sídlem náměstí starosty Pavla 44, Kladno, zastoupen Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem Gorkého 502, Kladno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, č. j. 14 A 6/202339, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Mezi žalobcem a Středočeským krajem vznikl spor o rozsah úkolů v samostatné působnosti při zajišťování dopravní obslužnosti, a to v souvislosti se zaváděním tzv. Standardů dopravní obslužnosti Středočeského kraje (SDO) a s omezením linek autobusové dopravy vztahujících se k městu Kladnu. Zastupitelstvo Středočeského kraje v této souvislosti vydalo usnesení ze dne 25. 10. 2021, č. 01510/2021/ZK, a na něj navazující usnesení ve věci aplikace zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících (zákon o službách v přepravě). Žalobce měl za to, že Středočeský kraj zneužil svou pečovatelskou úlohu ve veřejné správě, nepostupoval transparentně a objektivně. Účelovým jednáním obešel právě zmíněný zákon, který neobsahuje procesní prostředek, na jehož základě by bylo možné věcně přezkoumat rozsah dopravní obslužnosti zajišťované krajem. [2] Žalobce se podnětem ze dne 26. 8. 2022 (ve znění jeho doplnění ze dne 5. 9. 2022, 7. 9. 2022 a 14. 10. 2022) domáhal u žalovaného provedení dozoru nad postupem Středočeského kraje dle § 82 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o krajích“). V návaznosti na uvedený podnět mu žalovaný zaslal vyrozumění ze dne 18. 10. 2022, v němž uvedl, že neshledal důvody k uplatnění dozorových opatření ve smyslu § 82 krajského zřízení. Žalobce považuje tento způsob vyřízení podnětu za nezákonný. [3] Žalobce se dále bránil podáním podnětu k opatření proti nečinnosti. Na ten ministr vnitra reagoval sdělením ze dne 5. 12. 2022, v němž žalobci vysvětlil, že postup ministerstva neshledal jako nečinnost, jelikož zde nebyl důvod k uplatnění dozorových opatření vůči usnesením Středočeského kraje. [4] Pro danou věc je stěžejní podnět žalobce podaný u žalovaného k zahájení výkonu dozoru ve smyslu § 82 zákona o krajích. Podnětem se žalobce snažil dosáhnout dozoru nad označenými usneseními Zastupitelstva a Rady Středočeského kraje, kterými byly realizovány tzv. Standardy dopravní obslužnosti („SDO“). Žalobce se domníval, že zavedením SDO Středočeský kraj fakticky rezignoval na svou zákonnou povinnost zajišťovat dopravní obslužnost svého území. Tuto povinnost částečně přenášel na obce ve svém obvodu (mj. i na žalobce), čímž zasahoval do jejich práva na samosprávu. Žalovaný v odpovědi na podnět vyslovil, že nespatřuje nutnost zahájit dozor, neboť zákon neukládá krajům povinnost zajišťovat dopravní obslužnost. Tyto závěry zopakoval i ministr vnitra v reakci na podnět na přijetí opatření proti nečinnosti. [5] Proti způsobu vyřízení svého podnětu se žalobce bránil zásahovou žalobou Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“). Žalobce se konkrétně domáhal určení, že způsob, jakým žalovaný vyřídil jeho podnět k zahájení dozorové činnosti vůči Středočeskému kraji, představoval nezákonný zásah. Žalobce zároveň navrhl, aby městský soud žalovanému uložil provést účinné prošetření podnětu. Městský soud zásahovou žalobu shora označeným usnesením odmítl. Protože se žalobce zásahovou žalobou domáhal ochrany před nezahájením řízení, které je možné zahájit pouze z moci úřední, musel splnit podmínky stanovené judikaturou, zejm. rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/201939, č. 4178/2021 Sb. NSS (dále též „rozsudek ve věci Žaves“). Tyto podmínky však nesplnil, a proto nemohla být jeho žaloba připuštěna k věcnému přezkumu. Podle městského soudu žalobci nesvědčí žádná veřejná subjektivní práva, do kterých by žalovaný mohl svým postupem zasáhnout. S odkazem na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2022, č. j. 54 A 77/202285 (kterým označený soud odmítl zásahovou žalobu žalobce proti Krajskému úřadu Středočeského kraje ve věci předmětných SDO) vyslovil, že nejsouli dotčena žádná veřejná subjektivní práva postupem Středočeského kraje, sotva mohou být dotčena postupem žalovaného, který má nad činností krajů pouze vykonávat dozor. I kdyby však hypoteticky žalovaný aktivoval dozorčí pravomoc, jediným výstupem takové činnosti by mohlo být pozastavení účinnosti dotčených usnesení. Proto není možné ve smyslu rozsudku ve věci Žaves takový postup označit za přímou ochranu žalobcových práv. Není splněna ani podmínka subsidiarity zásahové žaloby podle rozsudku ve věci Žaves, neboť žalobce měl možnost podat návrh na zahájení kompetenčního sporu před Ústavním soudem. Z uvedených důvodů městský soud žalobu odmítl. Usnesení městského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupné na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. II. [6] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu včasnou kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatel je názoru, že městský soud pochybil, pokud žalobu odmítl. Stěžovatel splnil podmínky pro věcné projednání zásahové žaloby. Městský soud došel k chybným závěrům ohledně absence dotčení veřejných subjektivních práv stěžovatele. Nezajištěním dopravní obslužnosti v rozsahu, který vyžaduje § 2 zákona o veřejných službách v přepravě, Středočeský kraj zasáhl do práva stěžovatele na samosprávu. Žalovaný tak měl věc minimálně prošetřit. Rezignovalli žalovaný na výkon své dozorové pravomoci, zasáhl tím do práv stěžovatele na účinné vyšetření věci. Nelze rovněž dovozovat nedodržení subsidiarity zásahové žaloby. Polemizoval s dílčími závěry městského soudu a dovozoval jejich nepřípadnost. Obsáhle popisoval i to, v čem spatřuje nezákonnost postupu Středočeského kraje. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [7] V doplnění kasační stížnosti ze dne 5. 6. 2023 stěžovatel upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2023, č. j. 6 As 285/202283 (dále též „rozsudek 6. senátu“), kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2022, č. j. 54 A 77/202285, z něhož vycházel i městský soud v souzené věci. Stěžovatel je názoru, že rozsudek 6. senátu poskytuje oporu pro jeho stížní argumentaci. Podle rozsudku 6. senátu zákon o veřejných službách v přepravě zakládá povinnost kraje zajišťovat dopravní obslužnost na svém území, přičemž zásah do této povinnosti může představovat zásah do veřejného subjektivního práva na samosprávu obcí. III. [8] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém souhlasil se závěry městského soudu o neexistenci veřejných subjektivních práv stěžovatele. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Ve vyjádření k doplnění kasační stížnosti pak uvedl, že závěry rozsudku 6. senátu nic nemění na nepřípustnosti nynější žaloby. Zdůraznil, že z dozorového řízení by nemohlo vzejít žádné rozhodnutí, které by vedlo k efektivní obraně práv stěžovatele. Žalovaný proto setrval na návrhu požadujícím zamítnutí kasační stížnosti. IV. [9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby. Podle konstantní judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 7 Azs 13/200454, a ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/200565, všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Jeli dán důvod podle písm. e), vylučuje to důvody podle písm. a), c) a d), neboť nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí návrhu (žaloby) nebo o zastavení řízení v každém případě i tehdy, bylali v něm soudem nesprávně posouzena právní otázka ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, byloli řízení u krajského soudu zmatečné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nebo jeli rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. 4 As 57/201213). Podřazení kasačních d