8 Ads 312/2021 — Nejvyšší správní soud

8 Ads 312/2021- 59 - text  8 Ads 312/2021-65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobce: Filoména, z.s., se sídlem Horní Radechová 2, Horní Radechová, zast. JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2020, čj. MPSV-2020/77156-220/1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2021, čj. 31 A 37/2020-87, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda je napadený rozsudek přezkoumatelný, zda správní orgány a Krajský soud v Hradci Králové nepochybily, jestliže nevyslechly asistenty sociální péče, a zda žalobce (dále „stěžovatel“) poskytoval bez oprávnění pobytovou sociální službu typu domov pro seniory podle § 49 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Dále se zabýval tím, jaký vliv na provoz zařízení stěžovatele má to, že stěžovatel má právní formu spolku, jehož členy jsou ubytování senioři. [2] Krajský úřad Královéhradeckého kraje (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 6. 3. 2020, čj. KUKHK-1388/SV/2019/Zv/SOCPR/1-32, rozhodl o tom, že se stěžovatel dopustil přestupku podle § 107 odst. 1 zákona o sociálních službách tím, že na adrese Horní Radechová 2, Horní Radechová, od srpna 2018 poskytuje pobytovou sociální službu typu domov pro seniory podle § 49 zákona o sociálních službách, a to bez oprávnění k poskytování služeb podle § 78 odst. 1 téhož zákona. Za přestupek uložil stěžovateli pokutu ve výši 200 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [3] Následně podal stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného u krajského soudu žalobu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. [4] Krajský soud se ztotožnil se závěry správních orgánů, že stěžovatel poskytoval pobytovou sociální službu bez oprávnění k poskytování sociálních služeb. Z listin založených ve správním spise vyplývá, že stěžovatel poskytoval sociální službu typu domov pro seniory ubytovaným klientům. Poskytoval jim ubytování, stravu, lékařskou péči a další činnosti, a to v zařízení stěžovatele. Není proto rozhodné, že je poskytovali asistenti sociální péče, kteří nejsou se stěžovatelem ve smluvním vztahu. Zařízení stěžovatele nespadá pod pojem přirozené sociální prostředí podle § 3 písm. d) zákona o sociálních službách. Podstatné je, že v sídle stěžovatele byla ubytovaným členům spolku, kteří pobírají příspěvek na péči, poskytována péče asistenty sociální péče. Ty s nimi měli sjednány smlouvy o poskytování pomoci asistentem sociální péče, které vždy uzavřel asistent se všemi členy stěžovatele a zároveň členové stěžovatele se všemi asistenty. Asistenti sociální péče tak ve skutečnosti poskytovali péči v rozsahu 24 hodin ve 12 hodinových směnách dle rozpisu. Podmínky a rozsah péče o ubytované tak odpovídal pobytové sociální službě typu domov pro seniory podle § 49 zákona o sociálních službách. Asistenti sociální péče fakticky nahrazovali personál v zařízení stěžovatele. K hrazení péče byl užíván příspěvek na péči, který byl zasílán na jeden účet, ze kterého byly následně jednotlivým asistentům hrazeny jejich služby. Přestože stěžovatel nebyl subjektem smlouvy o poskytování pomoci, výčet činností poskytovaných členům stěžovatele na základě jejich členství, smluv o poskytnutí pomoci a příkazních smluv odpovídal základním a případně i fakultativním činnostem podle § 49 zákona o sociálních službách. Ty však lze poskytovat pouze na základě registrace podle § 78 tohoto zákona. Stěžovatel fungování zařízení a poskytování sociálních služeb zajišťoval, koordinoval a umožňoval. Choval se tak fakticky jako poskytovatel sociálních služeb typu domov pro seniory (rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2019, čj. 3 Ads 336/2017-63, Domov seniorů Metuj). [5] Každý, kdo poskytuje sociální službu, je povinen mít pro výkon této činnosti registraci, a to bez ohledu na právní formu poskytovatele (tedy jak organizace za účelem dosažení zisku, tak i organizace založené k veřejně prospěšnému účelu). Výslechy asistentů sociální péče nebyly nezbytné pro dostatečné zjištění skutkového stavu. Správní orgány se s důkazním návrhem vypořádaly. Provedení navrhovaných výslechů by bylo nadbytečné, neboť skutkový stav je již za stávající důkazní situace postaven najisto. Krajský soud přisvědčil stěžovateli, že vyslechnutí paní Polákové bez předsedy stěžovatele a výslech předsedy stěžovatele bez jeho právního zástupce představoval procesní pochybení. Nejde však o natolik závažnou vadu, která by odůvodnila zrušení rozhodnutí žalovaného. Skutkový stav byl totiž postaven najisto na základě listinných důkazů. Nepřipuštění těchto výslechů jako důkazů by proto na věci nic nezměnilo. Zrušení rozhodnutí žalovaného by tak bylo v rozporu s procesní ekonomií. Jde-li o stanovy stěžovatele, z nich vyplývá, že veškerou podstatnou rozhodovací pravomoc má předseda stěžovatele. Pravomoci valné hromady jsou natolik podružné, že nemohou mít na fungování spolku podstatný vliv. II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků [6] Stěžovatel namítá, že krajský soud nesprávně posoudil namítanou vadu správního řízení, spočívající v nevyhovění důkazním návrhům, zejména výslechu asistentů. Základní procesní povinností rozhodujícího orgánu je vypořádat se s důkazními návrhy. Asistenti sociální péče, kteří jsou faktickými poskytovateli sociálních služeb, mohli jako jediní dopodrobna vylíčit svůj vztah ke stěžovateli i k jednotlivým seniorům. Úplnost dokazování si nelze bez výpovědí asistentů představit. Stejného pochybení se dopustil i krajský soud, jestliže výslech asistentů neprovedl a jestliže to odůvodnil pouze nadbytečností s poznámkou, že skutkový stav je za stávající důkazní situace postaven najisto. [7] Správní orgány a krajský soud se nevypořádaly s tím, že bylo porušeno spolčovací právo stěžovatele. Stěžovatel je spolkem, s nímž jsou osobně provázáni i všichni senioři, kteří tak tvoří jeho členskou základnu. Pokutováni tak jsou fakticky samotní členové. Stěžovatel je zcela nezávislý na financích státu, obcí či krajů. Odkaz krajského soudu na rozsudek Domov seniorů Metuj není případný. Podle krajského soudu mají být služby asistenta podle § 3 písm. d) zákona o sociálních službách poskytovány v přirozeném sociálním prostředí. K tomu však dospěl bez bližšího zdůvodnění, přestože stěžovatel poukazoval na to, že spojení tohoto pojmu s činností asistenta není v zákoně zakotveno. V zákoně o sociálních službách není uvedeno, že asistent sociální péče musí péči poskytovat na adrese bydliště příjemce služby. Zákon pro činnost asistenta sociální péče pouze stanovuje, že má činnost vykonávat osobně, a upravuje náležitosti smlouvy uzavřené s příjemcem péče. Adresa bydliště nemusí být primárním sociálním prostředím příjemce. Členové stěžovatele považují adresu stěžovatele, kde bydlí, za svůj domov. Správní orgány se snaží dovodit, že péče asistentů sociální péče by měla být primárně poskytována v původních bydlištích příjemců péče, aniž by k tomu měly jakýkoliv zákonný podklad. Tomu bez bližšího zdůvodnění přisvědčil i krajský soud. [8] Stěžovatel podle krajského soudu zajišťuje, koordinuje a umožňuje fungování spolku a fakticky vystupuje jako poskytovatel sociálních služeb. K tomu soud došel po vyhodnocení obsahu smluv o ubytování, smluv příkazních a smluv o poskytnutí pomoci. Stěžovatel považuje toto právní hodnocení za chybné a nerespektující právní základy uvedených smluv. Sociální služby poskytují asistenti sociální péče, kteří nejsou se stěžovatelem v žádném smluvním vztahu. Za poskytování činnosti bez registrace proto nemůže být sankcionován stěžovatel. Krajský soud v této souvislosti opomíjí účast seniorů ve spolku. Z napadeného rozsudku není patrné, z jakého důvodu by měla být poskytovaná služba posuzována jako obcházení povinnosti poskytovat sociální služby s patřičnou registrací. Stěžovatel není zdaleka jediným subjektem, který se touto cestou snaží dosáhnout poskytování služeb seniorům. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se krajský soud vypořádal se všemi námitkami stěžovatele. Klientům zařízení stěžovatele je poskytována sociální služba typu domov pro seniory. Na tom nemění nic to, že sociální péče je poskytována asistenty sociální péče. Ubytování členů spolku v sídle spolku za účelem poskytování sociálních služeb nepředstavuje přirozené sociální prostředí. Stěžovatel tím, že zprostředkovává úhrady za služby asistentů a platby mezi asistenty rozděluje podle odpracovaných směn, a tím, že za