8 As 2/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 2/2023- 41 - text  8 As 2/2023-45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: J. S., zastoupený JUDr. Lucií Madleňákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Nádražní 381/9, Mohelnice, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov, se sídlem Mírov 27, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 11. 2022, čj. 65 A 57/2020-148, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Lucii Madleňákové, Ph.D., advokátce, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou domáhal ochrany před jednáním žalované, ve kterém spatřoval několik dílčích nezákonných zásahů. Mimo jiné požadoval, aby soud uložil žalované napravit pochybení a zařadit žalobce na pracovní pozici ve vězeňské kuchyni ve Věznici Mírov. Žalobce v kuchyni již v minulosti čtyři roky pracoval. Následně byl ale nezákonně přemístěn do Věznice Valdice, což konstatovala také Kancelář veřejného ochránce práv a ředitel věznice tyto závěry uznal. Přestože byl žalobce poté přemístěn zpět do Věznice Mírov, nebyl již ani přes svou žádost zařazen na původní pracovní pozici ve vězeňské kuchyni, nýbrž na pracoviště KOVO 4, na kterém není dostatek práce a výdělek z této práce nepokryje ani náklady výkonu trestu odnětí svobody. Takový postup je podle něj diskriminační a motivovaný snahou „vytrestat“ jej za stížnost veřejnému ochránci práv. Bylo mu totiž mimo jiné řečeno, že v kuchyni nejsou volná místa, nicméně do kuchyně byl zařazen jiný odsouzený. Pracoviště KOVO 4 podle žalobce neodpovídá pravidlům bezpečnosti práce z hlediska ochrany zdraví a žalobce je nucen dýchat jedovaté látky vznikající při broušení kovů. Poté, co byl žalobce vyřazen z pracoviště KOVO 4, byly zamítnuty jeho další žádosti o zařazení na pracoviště vězeňské kuchyně. [2] Krajský soud usnesením ze dne 16. 12. 2020, čj. 65 A 57/2020-35, žalobu v části, kterou se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v zařazení na pracoviště KOVO 4 vyloučil k samostatnému projednání. Žalobu pak odmítl v části, kterou se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v tom, že jej „žalovaná po návratu z Věznice Valdice nezařadila zpět na pracoviště ve vězeňské kuchyni, ze kterého byl vyloučen v důsledku přemístění do Věznice Valdice, v důsledku čehož žalobce přišel o možnost výdělků“. Odmítnutí krajský soud zdůvodnil tím, že žalobce zjevně nebyl zkrácen na svých právech, protože jako odsouzený nemá zákonem stanovené právo na volbu povolání, které chce vykonávat. O druhu práce rozhoduje ředitel věznice a žalobce je povinen rozhodnutí respektovat. Žalovaná rozhodnutím o tom, že bude žalobce zařazen na pracoviště KOVO 4 a nikoliv na pracoviště ve vězeňské kuchyni, podle krajského soudu nikterak nezasáhla do žalobcova veřejného subjektivního práva. K takovému zásahu nemohlo dojít ani v případě, že by se ukázalo jako pravdivé tvrzení žalobce, že žalovaná na pracoviště do vězeňské kuchyně upřednostnila jinou osobu z výkonu trestu. [3] Usnesení krajského soudu však bylo zrušeno rozsudkem NSS ze dne 1. 10. 2021, čj. 8 As 36/2021-53. Tento soud v něm mimo jiné uvedl, že není zcela vyloučeno, aby nezařazením žalobce do vězeňské kuchyně bylo zasaženo do jeho práv. Proto uložil krajskému soudu žalobu věcně projednat, provést dokazování směřující ke zjištění, zda důvody vedoucí k nezařazení žalobce na pozici ve vězeňské kuchyni odpovídají jeho tvrzením, resp. jaké byly skutečné příčiny takového postupu, a následně posoudit, zda se za takové situace o nezákonný zásah jedná či nikoli. [4] Kasační soud se ztotožnil s výchozí úvahou krajského soudu, podle které není na žalobci, který je v případě přidělení práce povinen pracovat, aby si vybíral konkrétní práci. Potvrdil, že ředitel věznice požívá v otázce, na jakou pracovní pozici odsouzeného zařadí, poměrně široké míry uvážení a správní soudy by do tohoto uvážení měly zasahovat jen zcela výjimečně a v omezené míře, nicméně i toto široké uvážení musí mít dle NSS své meze, k jejichž posouzení jsou povolány právě správní soudy. Žádné správní uvážení totiž není neomezené či absolutní, ale vždy je limitováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky, tj. principem rovnosti, zákazem diskriminace, příkazem zachovávat lidskou důstojnost, jakož i povinností výslovně uvést, jaká kritéria v rámci své úvahy použil, jaké důkazní prostředky si opatřil, jaké důkazy provedl a jak je hodnotil, a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Předmětem soudního přezkumu v takových situacích není samo meritum věci či snad dokonce nahrazení úvahy správního orgánu, ale to, zda byly dodrženy meze správního uvážení, ochrana řádného procesu a byla vyloučena svévole v rozhodování. Ani rozhodování ředitele věznice o pracovním zařazení odsouzených se proto nemůže stát prostředkem zjevné svévole či diskriminace. Závěrem NSS uvedl, že žalobce ve smyslu § 85 s. ř. s. vyčerpal řádně prostředky ochrany svých práv, protože se před podáním žaloby domáhal ochrany u krajského státního zastupitelství. II. Napadený rozsudek krajského soudu [5] Krajský soud věc znovu projednal, provedl dokazování a zabýval se tím, zda se jednalo o nezákonný zásah. V záhlaví označeným rozsudkem dospěl k tomu, že je žaloba částečně důvodná. [6] Krajský soud vyšel z toho, že žalobce od února 2016 pracoval ve vězeňské kuchyni jako pomocný kuchař a byl z tohoto pracoviště vyřazen z důvodu přemístění do Věznice Valdice. Po svém návratu v březnu 2020 opakovaně žádal o zařazení zpět na dané pracoviště. Vychovatelé vždy doporučili žádostem vyhovět, bude-li volná kapacita. Z hlediska možného ohrožení bezpečnosti neměli s žalobcem žádné problémy. V reakcích na žádosti žalobce se nejčastěji uvádí, že na daném pracovišti není volné místo s výjimkou měsíců dubna a května, ve kterých bylo žalobci sděleno, že bude zařazen na pracovitě KOVO 4, na kterém působil od 13. 5. 2020 do 3. 6. 2020. Žalobce byl ze zdravotního hlediska způsobilý pro práci v kuchyni. Ve vězeňské kuchyni bylo v březnu 2020 zaměstnáno 24 odsouzených na placených pozicích a 4 na brigádnických pozicích, které sloužily k zácviku (při uvolnění placeného místa se z těchto pozic přijímali odsouzení na práci na placených pozicích). Odsouzení pracující na daném pracovišti byli ubytováni oddělené od ostatních odsouzených. Žalobce mohl být ubytován v cele č. 204, ve které bylo volné místo až do 11. 9. 2020. Dne 12. 3. 2020 se uvolnilo placené místo, na které byl dne 18. 3. 2020 z řad brigádnických míst zařazen odsouzený K. Na uvolněné brigádnické místo byl dne 22. 4. 2020 zařazen odsouzený P., který byl vyučen kuchařem. Od 13. 5. do 3. 6. 2020 byl žalobce zařazen na pracoviště KOVO 4. Dne 29. 5. 2020 bylo uvolněno brigádnické místo. Další brigádnické místo bylo uvolněno dne 3. 6. 2020. Dne 10. 6. 2020 byly na uvolněná brigádnická místa zařazeni odsouzení H., který byl vyučen řezníkem a R., který měl praxi jako provozní restaurace. Oba byli zařazeni na pomocné práce v kuchyni. Dne 24. 6. 2020 byla zamítnuta žádost L. M. (pracoviště vězeňské kuchyně), aby byl žalobce zařazen na brigádnické místo na daném pracovišti, a to s odůvodněním, že žalobce je obráběč kovů a z důvodu negativního dopadu na pořádek a bezpečnost ve věznici. Téhož dne byla vyřízena žalobcova žádost ze dne 18. 6. 2020 o zařazení na dané pracoviště s odůvodněním, že na daném pracovišti není volné místo. [7] Z hlediska toho, zda žalovaná dodržela základní meze správního uvážení (nepostupovala s libovůlí či diskriminačně, krajský soud poukázal na to, že žalovaná stanovila racionální kritéria pro zařazení odsouzených na pracoviště. První kritérium spočívá v tom, zda žadatel disponoval zdravotním průkazem a zdravotně způsobilý pro práci v kuchyni. Druhé kritérium pak v tom, že muselo být pro žadatele dostupné ubytování. Třetím kritériem je to, že jsou placené pracovní pozice přednostně obsazované žadateli z řad brigádníků. Podle krajského soudu splnil žalobce první i druhé kritérium. Co se týče třetího kritéria, žádost žalobce se týkala zařazení na brigádnickou pozici, nikoliv placenou. Krajský soud se proto zabýval obsazováním uvolněných brigádnických míst. Po návratu žalobce se poprvé uvolnilo brigádnické místo na pracovišti ve vězeňské kuchyni již v březnu. Tehdy bylo obsazeno jiným odsouzeným navzdory žádosti žalobce. Odsouzený, který byl na uvolněné místo zařazen, byl vyučený kuchař, a takové upřednostnění lze považovat za racionální. Námitka žalobce, že mu bylo sděleno, že se na pracovišti nenachází volné místo, a přesto byl na něj zařazen jiný odsouzený, není podle krajského soudu důvodná. V tomto případě totiž ne