9 As 24/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 24/2023- 37 - text  9 As 24/2023 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců Mgr. Michala Bobka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Mgr. Vlastimil Tauber, se sídlem Mírové náměstí 207/34, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Tomášem Fialou, Ph. D., LL.M., advokátem se sídlem Italská 753/27, Praha 2, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2019, č. j. ČTÚ29 927/2019603, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 9 A 127/201950, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce Mgr. Tomáše Fialy, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem Italská 753/27, Praha 2. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podle § 33a odst. 1 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, vede Česká pošta, s. p., oddělenou evidenci nákladů a výnosů spojených s poskytováním a zajišťováním jednotlivých základních služeb (dále jen „oddělená evidence“). Podle § 33a odst. 5 stejného zákona Česká pošta pravidelně poskytuje výsledky oddělené evidence Českému telekomunikačnímu úřadu, aby byla zajištěna kontrola financování základních služeb, jejichž poskytování je subvencováno ze státního rozpočtu (§ 34d odst. 4 zákona o poštovních službách). [2] Žalobce podáním ze dne 6. 6. 2019 požádal Český telekomunikační úřad (dále jen „Úřad“) podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „InfZ“) o poskytnutí kopií ověřených výsledků oddělené evidence za roky 2015, 2016 a 2017. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 21. 6. 2019 Úřad jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 InfZ žádost o informace částečně odmítl. Úřad žalobci sice zaslal kopie vyžádaných výkazů, ale drtivou většinu informací v nich obsažených s odkazem na § 9 odst. 1 InfZ ve spojení s § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako informace podléhající obchodnímu tajemství České pošty neposkytl (údaje vypustil a nahradil tečkami). Ve výkazech tak zůstaly pouze údaje prokazující návaznost výsledků oddělené evidence na výkaz zisku a ztráty za příslušné roky. [3] Rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 24. 7. 2019, č. j. ČTÚ29/2019603. [4] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Podle žalobce měl žalovaný posoudit, zda požadované informace byly v čase podání žádosti obchodním tajemstvím. Měl také zohlednit charakter České pošty, na kterou nelze pohlížet jako na soukromého podnikatele. Žalobce rovněž rozporoval ocenitelnost a konkurenční významnost požadovaných informací. Odepřením informací také došlo k obcházení InfZ, neboť žalovaný znemožnil laickou kontrolu hospodaření České pošty coby veřejné instituce, jejíž činnost je zčásti hrazena z veřejných prostředků. Žalovaný tak nesprávně uvážil o významu práva na informace v kolizi s ochranou obchodního tajemství. Konečně měl žalovaný aplikovat i § 9 odst. 2 InfZ a požadované informace poskytnout. [5] Městský soud přisvědčil hlavní námitce žalobce, podle které žalovaný nesprávně aplikoval § 9 odst. 1 InfZ, a napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušil. Povinný subjekt musí podrobně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnit, jaké informace v požadovaném (a plně nebo částečně odepřeném) dokumentu považuje za obchodní tajemství a uplatňuje u nich ochranu ve smyslu § 9 odst. 1 InfZ. Podle městského soudu se správní orgány ve svých rozhodnutích sice zabývaly jednotlivými znaky obchodního tajemství. Jejich vymezení a aplikaci na požadované informace nicméně učinily souhrnně ve vztahu k výsledkům oddělené evidence jako celku, a nikoli ve vztahu k druhovému, resp. typovému vymezení údajů či informací z oddělené evidence, jak vyžaduje judikatura. Vzhledem k množství druhů či typů údajů v evidenci nákladů a výnosů a jejich rozdílné charakteristice je zřejmé, že odůvodnění naplnění všech pojmových znaků zákonné definice obchodního tajemství bude odlišné např. pro skupinu údajů vymezenou jako „náklady, které se nepovažují za ekonomicky oprávněné“ – z nich pak např. skupinu údajů týkající se hospodaření České pošty (např. nevyužité náklady spojené s přípravou a zabezpečením investiční výstavby) – nebo skupinu údajů vztahujících se k managmentu (např. výdaje na reprezentaci) a dále např. pro skupinu údajů vymezenou jako „maloobchodní služby“ – z nich pak např. skupinu údajů o poštovních službách vnitrostátních (např. poštovní zásilka do 2 kg – individuální podavatelé). [6] Nad rámec odůvodnění pak městský soud dodal, že Úřad se v prvostupňovém rozhodnutí vůbec nezabýval dobou trvaní ochrany obchodního tajemství, jak mu ukládá § 12 InfZ. V napadeném rozhodnutí pak bez bližšího odůvodnění za tuto dobu označil 10 let. Dále městský soud uvedl, že odepřením oddělené evidence by byla znemožněna laická kontrola hospodaření České pošty s veřejnými prostředky, čímž by došlo k popření účelu InfZ. II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobce [7] Rozsudek městského soudu napadá žalovaný (dále jen „stěžovatel“) z důvodu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [8] Za prvé, městský soud měl nesprávně dojít k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Stěžovatel informace obsažené ve výkazech za příslušné roky vymezil dle vyhlášky č. 465/2012 Sb., o způsobu vedení oddělené evidence nákladů a výnosů držitele poštovní licence. Dospěl k závěru, že všechny druhy a typy údajů vykazují stejné charakteristiky a mají stejnou důležitost. Proto je z hlediska naplnění znaků obchodního tajemství hodnotil již v prvostupňovém rozhodnutí „stejným způsobem“ s tím, že splňují definiční znaky obchodního tajemství dle § 504 občanského zákoníku. Oddělená evidence jako celek poskytuje konkurenčně významné údaje úzce související s vnitropodnikovým systémem nákladového a manažerského účetnictví. Při zkoumání naplnění znaků obchodního tajemství u jednotlivých částí oddělené evidence by teoreticky bylo možné dospět k závěru, že nejsou obchodním tajemstvím. Torzovité získání jednotlivých částí oddělené evidence a jejich následné složení by konkurenčním subjektům umožnilo získat podrobné informace o účetnictví České pošty. Oddělená evidence je proto obchodním tajemstvím jako celek. [9] Za druhé, pokud by Úřad musel zveřejnit oddělenou evidenci nákladů a výnosů, Česká pošta by byla ve srovnání s ostatními podnikateli v poštovním sektoru značně znevýhodněna (resp. poskytnutí vyžádaných informací by bylo „diskriminační“). Podnikatelé bez poštovní licence totiž zveřejňují pouze údaje podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“), které České pošta zveřejňuje také. Oddělená evidence poskytuje mnohem detailnější informace o účetnictví podniku (resp. nákladových strukturách a ziskovosti svých produktů) než výkazy zveřejňované podle zákona o účetnictví. Podle čl. 14 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES se navíc podrobné informace o systémech nákladového účetnictví poskytují příslušným kontrolním orgánům jako důvěrné. [10] Za třetí, stanovení doby ochrany vyžádaných informací jako obchodního tajemství na 10 let je korektní. Stěžovatel v tomto ohledu odkazuje na sdělení Evropské komise 2019/C 375/01, o výpočtu nákladů kapitálu u starší infrastruktury v souvislosti s přezkumem vnitrostátních oznámení v odvětví elektronických komunikací EU prováděným Komisí, které se věnuje regulaci zisku v elektronických komunikacích. Podle Evropské komise jsou nejlepším referenčním údajem pro stanovení bezrizikové úrokové míry desetileté dluhopisy. Pro zkoumání ziskovosti podniku je dle stěžovatele možné dobu 10 let, která umožňuje vyhodnocovat dlouhodobé trendy a eliminovat krátkodobé výkyvy, aplikovat i na sektor poštovních služeb. Po tuto dobu by proto měla být oddělená evidence chráněna jako obchodní tajemství. V poštovním sektoru nedochází ke skokovým změnám. Údaje z let 2015 až 2017 tak poskytují i v roce 2019 dobrou představu o celkové struktuře podniku, jeho aktivitách a hospodářských trendech i v současnosti. [11] Za čtvrté, nad rámec výše uvedeného stěžovatel poukazuje na § 2b InfZ, který chrání informace o veřejném podniku, pokud mají obchodní nebo průmyslovou povahu a poskytnutí informace by veřejný podnik znevýhodnilo na relevantním trhu. Ustanovení § 2b InfZ je pro řešený případ relevantní, i když nabylo účinnosti až 1. 9. 2022. [12] Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že žalovaný měl povinnost zkoumat, zda jednotlivé údaje obsažené v oddělené evidenci splňují definiční znaky obchodního tajemství. Druhové či typové vymez