1 As 148/2023 — Nejvyšší správní soud

1 As 148/2023- 43 - text  1 As 148/2023 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaiové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: P. S., zast. Mgr. Václavem Stehlíkem, advokátem se sídlem U Synagogy 701/2, Česká Lípa, proti žalovanému: město Louny, se sídlem Mírové náměstí 35, Louny, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasačních stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2023, č. j. 16 A 90/2020248, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Výroky I. a II. v záhlaví označeného rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení nezákonného zásahu žalovaného spočívajícího v odtažení vozidla BMW X5, registrační značky X, dne 3. 10. 2019 z místa před domem č. p. X v B. ulici v L., kde bylo původně odstaveno, do areálu sběrného dvora Technické správy města Loun, s. r. o. (dále jen „Technická správa“), a v nenavrácení tohoto vozidla na původní místo. Výrokem III. tohoto rozsudku pak krajský soud uložil žalovanému, aby ve lhůtě dvou týdnů od právní moci daného rozsudku obnovil stav před nezákonným zásahem spočívajícím v nenavracení výše vymezeného vozidla na vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa před domem č. p. X v B. ulici v L.. Výrokem IV. konečně krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. [2] Proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost jak žalobce, tak žalovaný. Řízení o kasační stížnosti žalovaného bylo však zastaveno usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2023, č. j. 1 As 148/2023  36, z důvodu zpětvzetí kasační stížnosti. II. Dosavadní průběh řízení před správními soudy a posouzení věci krajským soudem II. A Dosavadní průběh řízení před správními soudy [3] Žalobce původně podal zásahovou žalobu Okresnímu soudu v Lounech. Ten ji postoupil krajskému soudu, který žalobce vyzval k jejímu doplnění. Žalobce tak učinil dne 19. 11. 2020, přičemž v doplnění označil za žalovaného Městský úřad Louny. Zformuloval rovněž návrh výroku rozsudku – petit. [4] Krajský soud následně odmítl zásahovou žalobu pro opožděnost (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2020, č. j. 16 A 90/2020  18). NSS shledal toto usnesení nezákonným, usnesení zrušil, a věc vrátil krajskému soud k dalšímu řízení (1. rozsudek NSS v této věci ze dne 31. 3. 2021, č. j. 1 As 506/2020  35). Dle názoru NSS byla žaloba podána včas. [5] V dalším řízení vyzval krajský soud žalobce, aby mu ve lhůtě dvou týdnů sdělil, zda má být i nadále žalovaným v této věci Městský úřad Louny, nebo město Louny. Krajský soud byl toho názoru, že s ohledem na žalobní tvrzení, obsah spisové dokumentace a konstantní judikaturu NSS, je tvrzený nezákonný zásah přičitatelný městu Louny. Rovněž žalobce poučil, že nevyjádříli se ve stanovené lhůtě, bude soud vycházet z označení žalovaného učiněného v žalobě ze dne 19. 11. 2020. Na tuto výzvu žalobce nereagoval. [6] Krajský soud následně zásahovou žalobu zamítl pro nedostatek věcné legitimace žalobcem označeného žalovaného, tj. Městského úřadu Louny (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2021, č. j. 16 A 90/2020  98). NSS shledal tento rozsudek nezákonným a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení (2. rozsudek NSS ze dne 18. 2. 2022, č. j. 1 As 354/2021  27). Podle NSS krajský soud založil svým postupem legitimní očekávání, že nařídí jednání, což nakonec neučinil a vystavil žalobce překvapivému výsledku řízení. [7] Krajský soud ve vrácené věci nařídil jednání, na kterém mimo jiné žalobce přednesl opravu označení žalovaného. Následně krajský soud znovu zamítl zásahovou žalobu (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2022, č. j. 16 A 90/2020  178). Dospěl k závěru, že odtažení vozidla proběhlo v souladu se zákonem a vozidlo nebylo možno vrátit na původní místo a ani na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí, neboť nemělo platnou technickou prohlídku a tabulky s registračními známkami. [8] NSS shledal tento rozsudek nezákonným. Zrušil jej a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (3. rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2023, č. j. 1 As 175/2022  33). NSS krajskému soudu uložil doplnit dokazování za účelem prokázání, zda se Technická správa vozidlo pokusila vrátit a zda bylo vrácení možné s ohledem na skutková tvrzení žalovaného (např. šíře vozovky či množství aut). II. B Posouzení věci krajským soudem [9] V následujícím řízení krajský soud provedl další důkazy na celkem dvou ústních jednáních a rozhodl ve věci nyní napadeným rozsudkem. V něm se krajský soud nejprve věnoval posouzení zákonnosti odtahu vozidla (body 27 až 37 napadeného rozsudku). Na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že odtažení bylo nezbytné k naplnění účelu řádně a včas stanoveného dočasného zákazu stání. Odtažení vozidla sice zasáhlo do práv žalobce, avšak zásah byl proveden v souladu s § 19b odst. 1 větou první zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Nešlo proto o zásah nezákonný. [10] Dále krajský soud zkoumal, zda žalobce postupoval nezákonně, pokud neuplatnil postup podle § 19b odst. 1 věty druhé zákona o pozemních komunikacích. Nejprve posuzoval, zda byl žalovaný povinen vrátit žalobcovo vozidlo na místo, odkud bylo odstraněno (body 39 až 42 napadeného rozsudku). Na základě nashromážděných důkazů krajský soud konstatoval, že vozidlo před odtažením stálo méně než 5 metrů před hranicí křižovatky. Stálo tedy v místě, kde to zákon o pozemních komunikacích zakazuje [§ 27 odst. 1 písm. d)]. Proto nebylo možné vozidlo vrátit na místo, ze kterého bylo odstraněno. [11] Jako poslední krajský soud zkoumal, zda mohlo být žalobcovo vozidlo vráceno na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno (body 43 až 52 napadeného rozsudku). Konstatoval, že takovému navrácení nebránila ani šířka vozovky v bezprostředním okolí místa odtahu, ani absence tabulek s registračními značkami na vozidle nebo absence technické prohlídky. V řízení nebyla prokázána ani překážka navrácení vozidla spočívající v přítomnosti jiných vozidel. Krajský soud proto v tomto bodě shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému vrátit žalobcovo vozidlo na jiné vhodné místo bezprostředně viditelné z domu žalobce. III. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [12] Kasační stížností se žalobce (stěžovatel) domáhá zrušení výroků I. a II. a na ně navazujícího výroku o nákladech řízení IV. [13] Stěžovatel namítá pochybení krajského soudu spočívající v posuzování zákonnosti odtahu vozidla odděleně od posuzování zákonnosti nenavrácení odtaženého vozidla zpět. Tvrdí, že ze všech jeho vyjádření ve věci je zřejmé, že za zásah považuje tyto skutečnosti jako jeden celek. Krajský soud se neřídil závazným právním názorem vysloveným v posledním rozsudku NSS ve věci (výše citovaný rozsudek NSS č. j. 1 As 175/2022  33), ze kterého je “zřejmé, že takovýto odtah bez navrácení vozidla byl nezákonným zásahem a bylo pouze na doplnění dokazování, zda bylo možno vozidlo vrátit a zda se o to orgán obce pokusil“. Z takového chybného posouzení plyne i vnitřní rozpornost rozsudku, a to konkrétně mezi výroky I. a III. [14] Dále stěžovatel namítá, že výrok II. napadeného rozsudku je „zcela vadný“, jelikož vozidlo bylo možné vrátit na původní místo. Krajský soud „nevedl žádné dokazování“ k objasnění „zda a jak bylo vozidlo původně umístěno, a zda bylo či nebylo na toto místo možno vozidlo vrátit“. [15] Stěžovatel rovněž namítá pochybení krajského soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Krajský soud při něm nezohlednil tři proběhlá řízení o kasačních stížnostech žalobce. Nadto je stěžovatel přesvědčen, že byl „ve věci fakticky plně procesně úspěšný“, což krajský soud nereflektoval v důsledku rozdělení předmětu řízení do více celků. [16] Žalovaný ve svém vyjádření označuje kasační stížnost za „zcela nedůvodnou“ a navrhuje ji zamítnout. Dále upozorňuje na to, že sám žalobce ve svém vyjádření ze dne 26. 5. 2022 uvedl, že „odstranění vozidla se potom skládá ze dvou složek, a to zejména ze samotného fyzického odstranění vozidla z komunikace po dobu nutnou a z toho, jak je s vozidlem následně naloženo“. Stejný postoj žalobce zastával i na ústním jednání před krajským soudem dne 14. 6. 2022. Rozdělení předmětu řízení je proto důsledkem formulace žalobního návrhu žalobcem a znění §19b odst. 1 a 2 zákona o pozemních komunikacích. Žalovaný rovněž upozorňuje, že krajský soud se zabýval tím, zda bylo možné vrátit vozidlo na místo, ze kterého bylo odstraněno. [17] V závěru vyjádření žalovaný uvádí, že již zcela splnil povinnost vrátit žalobcovo vozidlo, která mu byla uložena výrokem III. napadeného rozsudku. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [18] Kasační s