1 As 224/2023 — Nejvyšší správní soud

1 As 224/2023- 85 - text  1 As 224/2023 - 90 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobců: a) Honební společenstvo Úžice, se sídlem Nechybská 252, Sázava, b) Myslivecký spolek Úžice Nechyba, z.s., se sídlem Úžice 38, Uhlířské Janovice, c) obec Úžice, se sídlem Úžice 38, Uhlířské Janovice, všichni zastoupeni Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem se sídlem Na Příkopě 857/18, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích, se sídlem Vyšehradská 320/49, Praha, zastoupené Mgr. et Mgr. Petrem Hanzalem, LL.M., advokátem se sídlem Vyšehradská 320/49, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2022, č. j. 061884/2022/KUSK, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023, č. j. 43 A 44/2022  76, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023, č. j. 43 A 44/2022  76, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Osoba zúčastněná na řízení požádala o uznání nové honitby Černé Budy. Honitbu mají tvořit souvislé honební pozemky ve výměře bezmála 508 ha v existujících honitbách Úžice, Rataje nad Sázavou, Stříbrná Skalice – Les, které byly osobě zúčastněné na řízení vydány jako církevní restituce podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů. Převaha honebních pozemků se nachází rovněž v honitbě Svatý Prokop, jejímž držitelem je podnik Lesy České republiky, s. p. (dále jen „Lesy ČR“), s nímž osoba zúčastněná na řízení uzavřela dohodu o přičlenění honebních pozemků. [2] Městský úřad Kutná Hora vydal dne 15. 12. 2021 rozhodnutí č. j. MKN/1888949/2021 (též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž na základě návrhu osoby zúčastněné na řízení rozhodl: I. podle § 31 odst. 6 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, o zániku honitby Svatý Prokop (CZ2112202033), jejímž držitelem byly Lesy ČR, s. p. (dále jen „Lesy ČR“); II. podle § 31 odst. 4 zákona o myslivosti o změně hranic honitby Úžice (CZ2112110037), jejímž držitelem je žalobce a), a to tak, že z ní byly uvolněny v rozhodnutí vymezené honební pozemky za účelem vzniku nové honitby osoby zúčastněné na řízení; III. podle § 31 odst. 4 zákona o myslivosti o změně hranic honitby Rataje nad Sázavou (CZ2112110027), jejímž držitelem je Honební společenstvo Rataje nad Sázavou, a to tak, že z ní byly uvolněny v rozhodnutí vymezené honební pozemky za účelem vzniku nové honitby osoby zúčastněné na řízení; IV. podle § 29 ve spojení s § 17 a § 18 zákona o myslivosti o uznání nové honitby Černé Budy, jejímž držitelem je osoba zúčastněná na řízení. K ní byly současně podle § 30 zákona o myslivosti přičleněny určené honební pozemky, uvolněné především po zaniklé honitbě Svatý Prokop a z dotčených honiteb Úžice a Rataje nad Sázavou, stejně jako v důsledku předchozího vyčlenění jiného pozemku z honitby Stříbrná Skalice – Les, aby vzniklo ucelené území pro vznik nové honitby a bylo ji možné řádně myslivecky obhospodařovat. [3] Žalovaný k odvolání žalobců v záhlaví označeným rozhodnutím (též „napadené rozhodnutí“) prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že výrok II. doplnil o další pozemky, které uvolnil z honitby Úžice. Současně výrok IV. změnil tak, že tyto honební pozemky přičlenil k honitbě Černé Budy. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [4] Proti napadenému rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu ke Krajskému soudu v Praze. V ní namítli, že: 1. o změně honiteb Úžice a Rataje nad Sázavou bylo rozhodnuto bez návrhu vlastníka dotčených honebních pozemků; 2. honební pozemky nesplňují obecnou podmínku souvislosti honebních pozemků; 3. rozsah přičleněných pozemků z důvodů arondace (vyrovnání hranic) převyšuje hranici 10 %; 4. Městský úřad Kutná Hora při přičleňování pozemků za účelem vyrovnání hranic argumentuje pozemky, které nejsou ve vlastnictví žadatele (osoby zúčastněné na řízení); 5. uvedená výměra honebních pozemků v návrhu neodpovídá skutečnosti. [5] Krajský soud rozsudkem ze dne ze dne 31. 10. 2023, č. j. 43 A 44/2022  76, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že správní orgány sice zvolily správný procesní postup, když na návrh osoby zúčastněné na řízení rozhodly o uvolnění pozemků, včetně pozemků jiných vlastníků, z existující honitby podle § 31 odst. 4 zákona o myslivosti a současně o uznání nové vlastní honitby žadatele, jejíž součástí jsou i ony uvolněné pozemky. V rovině věcné však podle krajského soudu postupovaly správní orgány nezákonně, neboť neuplatnily správní uvážení. Ve svých rozhodnutích a ve vyjádření k žalobě totiž opakovaně uvedly, že jakmile žadatel požádal o přičlenění pozemků a současně splňoval podmínky pro uznání honitby, neměly žádný prostor pro správní uvážení v otázce, jakou podobu bude nová honitba mít. Musely tedy uznat honitbu v parametrech požadovaných žadatelem. [6] Tento závěr však před krajským soudem neobstál. Rozsudek NSS ze dne 10. 10. 2014, č. j. 7 As 106/2013  40, na který se správní orgány odvolávají, je totiž podle krajského soudu nutné vykládat v kontextu další judikatury. Konkrétně krajský soud poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2020, č. j. 15 A 230/2017  29, podle něhož musí orgán státní správy myslivosti zkoumat, zda podaná žádost je v souladu se zásadami mysliveckého hospodaření, zejména s pravidly pro tvorbu honiteb tak, aby se honitby, z nichž jsou pozemky vyňaty, nedostaly v důsledku provedených změn do rozporu s § 17 zákona o myslivosti nebo jinými hodnotami a zásadami mysliveckého hospodaření. Z rozsudku NSS ze dne 30. 1. 2008, č. j. 1 As 43/2007  95, poté plyne, že pokud návrh na uznání honitby splňuje podmínky tvorby honiteb, má žadatel právo na uznání honitby, nemůže však již ovlivnit, v jakém rozsahu se tak stane. Správní orgán tak může uznat honitbu ve větším nebo menším než navrhovaném rozsahu. [7] Jelikož v projednávané věci došlo ke změně honitby Úžice spočívající ve vynětí pozemků ve vlastnictví osob odlišných od žadatele pouze proto, aby se mohly stát součástí nově vzniklé honitby Černé Budy, bylo tak podle krajského soudu nutné i) zkoumat, zda je vůbec možné je odejmout z honitby Úžice (zda nebude vzniklá podoba honitby Úžice v rozporu se zásadami mysliveckého hospodaření); a ii) učinit správní úvahu, zda je vhodné a namístě, aby se staly součástí honitby Černé Budy. Správní orgány nicméně neuplatnily ani úvahu o souladu navržených změn se zásadami mysliveckého hospodaření, ani své správní uvážení. Jejich rozhodnutí je tudíž podle krajského soudu nezákonné a v tom důsledku též nepřezkoumatelné, neboť tyto úvahy neobsahuje. Krajský soud proto zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost dle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s. ř. s.“). [8] Za této situace krajský soud považoval hodnocení konkrétních parametrů honitby Černé Budy za předčasné. Nad rámec uvedeného se tak jen v obecnosti vyjádřil k některým sporným otázkám (aktivní procesní legitimaci žalobců, souvislosti honebních pozemků, podílu pozemků připojených v důsledku arondace a přípustnost přičleňování pozemků k pozemkům již přičleněným). Takto především zdůraznil, že v dalším řízení se musí žalovaný zabývat otázkou prostupnosti honitby v okolí obce Nechyba, konkrétně zda může zvěř Nechybou projít. Z prvostupňového ani napadeného rozhodnutí poté navíc podle krajského soudu nelze zjistit, kolik hektarů pozemků bylo přičleněno právě v důsledku arondace (vyrovnání hranic), a tudíž ověřit, zda bylo dodrženo pravidlo, že podíl takových pozemků nesmí přesáhnout 10 % výměry vlastních honebních pozemků navrhovatele. V tomto směru tak prvostupňové rozhodnutí podle jeho názoru není přezkoumatelné, přičemž tento nedostatek napadené rozhodnutí žalovaného nezhojilo. II. Kasační stížnost žalovaného a OZNŘ, vyjádření žalobců [9] Rozsudek krajského soudu napadají žalovaný a osoba zúčastněná na řízení (stěžovatelé) kasačními stížnostmi. Jejich důvody stěžovatelé shodně spatřují v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhují, aby Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) napadený rozsudek krajského soudu zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a přiznal jim náhradu nákladů řízení. II. A. Kasační stížnost žalovaného [10] Žalovaný ve své kasační stížnosti namítá, že se krajský soud odchýlil od ustálené judikatury a nevycházel z obsahu rozhodnutí správních orgánů ani z obsahu správního spisu. Upozorňuje, že § 31 zákona o myslivosti je zvláštním ustanovením, které vylučuje správní uvážení při změně honitby v důsledku změn vlastnictví honebních pozemků. Spojení slov „bez správního uvážení“ se navíc v napadeném rozhodnutí žalovaného na