1 As 234/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 234/2024- 33 - text  1 As 234/2024 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobců: a) Ing. J. H., b) I. H., oba zast. Jiřím Hřídelem, advokátem se sídlem Fráni Šrámka 136, Písek, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 5, se sídlem náměstí 14. října 1381/4, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, č. j. 10 A 47/2024  36, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobci podali k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřují v nezahájení řízení o odstranění staveb na pozemcích parc. č. XA (bytový dům č. p. X) a XB (příslušenství bytového domu: kůlny, verandy, drobné stavby, splašková jímka) v k. ú. X ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019  39, č. 4178/2021 Sb. NSS, Žaves. Konkrétně se domáhali, aby městský soud: I. určil, že zásah žalované spočívající v nezahájení řízení z moci úřední ve věci žalobci dne 23. 4. 2023 podaného podnětu k zahájení řízení o odstranění nepovolených (nezkolaudovaných) staveb na pozemcích parc. č. XB a parc. č. XA v k.ú. X, je nezákonný; II. určil, že potvrzení o existenci stavby bytového domu s č. p. X, v části obce X, v obci Praha, v k.ú. X, nacházející se na pozemku parc. č. XA v k.ú. X, ze dne 22. 3. 2000, je nicotné; III. určil, že ověření dokumentace skutečného povedení stavby bytového domu č. p. X v části obce X, v obci Praha, v k.ú X, nacházející se na pozemku parc. č. XA v k.ú. X, ze dne 14. 2. 2011, je nicotné; IV. nařídil žalované, aby ve věci žalobci dne 23. 4. 2023 podaného podnětu zahájila řízení o nařízení odstranění staveb na pozemcích parc. č. XB a XA v k.ú. X. [2] Žalobci uvedli, že v roce 2022 nabyli spoluvlastnický podíl k pozemkům XB a XA, na nichž se nacházejí stavby patřící osobě zúčastněné na řízení. Neprodleně poté začali pátrat po jakékoli dokumentaci dokládající legalitu staveb, ale neúspěšně. Nemá ji k dispozici ani vlastník, ani stavební úřad. Podle informací žalobců vznikly stavby v 70. až 80. letech minulého století jako zemědělské objekty z prostředků státního statku (tehdy jen na pozemku XB, vnořený pozemek XA ještě neexistoval), a v neurčené pozdější době byly přestavěny do dnešní podoby. Do katastru nemovitostí byly stavby zapsány, spolu se vznikem pozemku XA, až v roce 2001 jako „jiná“ stavba, která neměla ani číslo popisné. V roce 2011 pak žalovaný vydal pasport, jímž změnil užívání stavby na „bytový dům“, aniž proběhlo řádné stavební řízení. Není nicméně zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl žalovaný v roce 2011 k závěru, že stavba byla řádně povolena a zkolaudována jako bytový dům. Totéž pak platí o příslušenství stavby na pozemku XB. Žalobci připustili, že při koupi pozemků jim byla existence staveb i nejasná právní situace kolem nich známa. To ale nemá žádný vliv na povinnost stavebního úřadu černé stavby odstranit. [3] Městský soud usnesením ze dne 17. 9. 2024, č. j. 10 A 47/2024  36, žalobu v rozsahu všech žalobních návrhů odmítl pro nepřípustnost. Předně konstatoval, že stanovisko žalovaného ze dne 22. 3. 2000 (žalobní návrh II.) ani pasport ze dne 14. 2. 2011 (žalobní návrh III.) se nemohly nijak myslitelně dotknout právní sféry žalobců. Ti totiž sami jako zásah do svých práv popisují faktickou existenci staveb na jejich pozemcích, které nebyly povoleny ani zkolaudovány. Ta však nebyla podmíněna označenými akty, které toliko určitým právním způsobem reagovaly na faktický stav. Proti němu se však může vlastník pozemku bránit podnětem k odstranění staveb a následně i zásahovou žalobou. Městský soud proto nevyzýval žalobce ani k úpravě žalobních návrhů II. a III. do souladu se zvoleným žalobním typem (zřejmě žaloba proti rozhodnutí, jejichž nicotnosti se dovolávají), neboť by to nemohlo vést k věcnému projednání těchto návrhů. [4] Pokud jde o samotný namítaný nezákonný zásah spočívající v nezahájení řízení o odstranění dotčených staveb nacházejících se na pozemcích žalobců (žalobní návrhy I. a IV.), dospěl městský soud k závěru, že podání zásahové žaloby představuje zneužití práva ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019, č. 4178/2021 Sb. NSS, a rozsudku NSS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 8 As 84/2023  71. Tak tomu je z důvodu délky pokojného stavu. Městský soud konkrétně poukázal na shodu všech zúčastněných, že dotčené stavby vznikly již v 70. nebo 80. letech (tedy až 43 let před podáním podnětu žalobci). Není přitom sporu, že minimálně od roku 2001, kdy byla hlavní stavba zapsána do katastru nemovitostí, má již současné parametry (zejména výměru zastavěné plochy), což je stále více než 20 let před tím, než žalobci nabyli vlastnické právo k pozemkům. Nevyšly ani najevo žádné mimořádné okolnosti, které by mohly odůvodnit případné prodloužení objektivních promlčecích lhůt, jež plynou z občanského zákoníku. Městský soud naopak poukázal na to, že sami žalobci podle svých tvrzení nabyli dotčené pozemky s vědomím popsané právní nejistoty, která byla v kupní smlouvě deklarována. Stáří budov je navíc opřeno i o skutková zjištění provedená žalovaným k podnětu žalobců, o nichž je žalovaný vyrozuměl a jež jsou obsažena ve správním spise. S ním byli žalobci seznámeni a mohli do něj nahlédnout. II. Kasační stížnost žalobců a vyjádření žalovaného [5] Usnesení městského soudu napadají žalobci (stěžovatelé) v celém rozsahu kasační stížností. Její důvody spatřují v § 103 odst. 1 písm. e) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhují, aby Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelé celkem na 14 stranách kasační stížnosti obsáhle rekapitulují kontext projednávaného případu a uvádí řadu nesouhlasných tvrzení a námitek. NSS proto pro přehlednost shrnuje relevantní kasační námitky do následujících věcných okruhů. [7] Za prvé, stěžovatelé namítají nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. Podle nich městský soud nevysvětlil, v čem spočívá nepřípustnost podané žaloby jako taková. V konkrétní rovině je pak nepřezkoumatelný předně závěr o zneužití práva, resp. uplynutí objektivní lhůty. Městský soud totiž nevypořádal námitky ohledně pasportu z roku 2011, nereflektuje další obsah spisu a není ani zřejmé, z čeho soud dovozuje nespornost nynějších parametrů stavby. Nepřezkoumatelný má být rovněž závěr městského soudu, podle něhož se stanovisko žalovaného a pasport z roku 2011 nemohly dotknout právní sféry stěžovatelů. Není totiž zřejmé, jaká skutková zjištění k tomuto závěru vedla. Napadené usnesení se vyhýbá i úvaze o konkrétním obsahu správního spisu, resp. otázce, jakými dokumenty bylo podloženo vydání pasportu v roce 2011. [8] Za druhé, stěžovatelé zpochybňují možnost odmítnout žalobu pro nepřípustnost. Namítají, že závěr o zneužití práva v důsledku plynutí času (existence dlouhodobého pokojného stavu) lze učinit jen v rámci věcného řízení před soudem, a to při zohlednění konkrétních okolností věci na základě provedeného dokazování. V postupu městského soudu spatřují porušení svých ústavních práv. [9] Za třetí, stěžovatelé považují závěr městského soudu, podle něhož se jimi poukazované dokumenty (stanovisko žalovaného z roku 2000 a pasport z roku 2011) nemohly dotknout jejich právní sféry, za překvapivý. Tento závěr podle nich navíc postrádá oporu v zákoně či judikatuře. Uvádějí, že jsou dotčeni na právech v postavení vlastníků pozemků budoucími veřejnoprávními řízeními staveb, které na pozemcích stojí (např. řízení ohledně nápravy jimi tvrzeného nelegálního stavu splaškové jímky). Je tak snížena i hodnota pozemků, především v důsledku ekologické zátěže. [10] Za čtvrté, stěžovatelé zpochybňují závěr o zneužití práva z důvodu ochrany dlouhodobého pokojného stavu. V tomto směru vznáší řadu dílčích námitek, konkrétně že: - vztažení závěrů rozsudku NSS sp. zn. 8 As 84/2023 na současnou věc je nepřiléhavé a nezohledňuje konkrétní poměry věci (existence nezákonných, resp. nicotných správních aktů a z nich plynoucího nezákonného stavu a nečinnosti žalovaného). Podle stěžovatelů se jedná o další objektivní omezení přípustnosti žaloby nad rámec podmínek plynoucích z rozsudku rozšířeného senátu č. j. 6 As 108/2019  39; - závěr o uplynutí objektivní lhůty je formalistický. Stěžovatelé namítají, že stav odporující zákonu nelze pojmově chápat jako stav pokojný; - závěr, podle něhož stavba má již od roku 2001 nynější parametry, je pochybný a ignoruje vydání