1 As 237/2023 — Nejvyšší správní soud

1 As 237/2023- 27 - text  1 As 237/2023 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka a soudců Lenky Kaniové a Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: České elektrokomunikace, s. r. o., se sídlem Kovanecká 2108/10, Praha 9, zast. Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti žalovanému: Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že žalovaný odmítá žalobkyni poskytovat údaje katastru nemovitostí dálkovým přístupem, přestože žalobkyně zaplatila dne 22. 4. 2022 dlužnou úplatu a dne 3. 5. 2022 úrok z prodlení, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 10 A 53/2022  68, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 10 A 53/2022  68, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu na ochranu před shora vymezeným nezákonným zásahem žalovaného. Uvedla, že má na základě žádosti ze dne 28. 4. 2008 u žalovaného zřízen zákaznický účet pro dálkový přístup k údajům katastru nemovitostí ve smyslu § 55 odst. 3 zákona č. 256/2016 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ocitla se v prodlení s platbou za poskytování dálkového přístupu za čtvrté čtvrtletí roku 2021. V dubnu a květnu 2022 však již uhradila jak samotnou úplatu za dálkový přístup, tak úrok z prodlení. Přesto jí žalovaný v rozporu se zákonem přístup k údajům katastru neobnovil. Podle žalovaného však žalobkyně dosud dlužnou částku nedoplatila. Žalovaný konkrétně eviduje nedoplatek v podobě neuhrazené části úroků z prodlení ve výši 158 Kč. [2] Při prvním projednání věci městský soud usnesením ze dne 6. 9. 2022, č. j. 10 A 53/2022  26, žalobu podle § 46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, odmítl. Dospěl totiž k závěru, že provozování dálkového přístupu do katastru představuje komerční službu za úplatu, při jejímž poskytování žalovaný nedisponuje žádným vrchnostenským oprávněním. Právní vztah založený přijetím žádosti žalobkyně o zřízení účtu pro dálkový přístup má tudíž soukromoprávní povahu. Proto i spor o zabránění v dálkovém přístupu ve smyslu § 12 odst. 1 vyhlášky č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí, (dále jen „vyhláška o poskytování údajů z katastru“) je sporem o plnění ze smluvního závazku, který mají projednat soudy rozhodující ve věcech občanskoprávních. [3] Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, č. j. 1 As 221/2022  36, usnesení městského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. S odkazem na svoji dosavadní judikaturu uvedl, že soudy rozhodující ve správním soudnictví disponují pravomocí k přezkumu určité činnosti, pokud tato naplní podmínky vyplývající z definičního ustanovení § 4 odst. 1 s. ř. s. (mimo jiné existence pravomoci správního orgánu rozhodovat o právech a povinnostech osob nebo do nich zasahovat a výkon takové pravomoci v oblasti veřejné správy). S ohledem na § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřičských a katastrálních orgánech, je poskytování dálkového přístupu do katastru činností v oblasti veřejné správy. Jedná se současně o jednu z forem poskytování údajů z katastru nemovitostí, čímž jsou naplňována veřejná subjektivní práva osob na informace ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Znemožnění dálkového přístupu do katastru do takového práva zasahuje. Přitom se opírá o výslovný podklad v právních předpisech (§ 55 odst. 3 katastrálního zákona ve spojení s § 12 odst. 1 vyhlášky o poskytování údajů z katastru). Jednání žalovaného, v němž žalobkyně spatřovala nezákonný zásah, proto představuje veřejněmocenské působení zasahující do veřejných subjektivních práv osob ve sféře veřejné správy a jako takové spadá do rozsahu přezkumné pravomoci správních soudů. [4] Uvedený závěr podporuje také judikatura NSS k obdobné otázce poskytování informací na základě předchozí úhrady nákladů podle obecné úpravy zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Poskytování informací podle informačního zákona je veřejnosprávní činností podléhající přezkumu ve správním soudnictví. Naproti tomu otázky týkající se výlučně samotné úplaty za poskytnutí informací (například její navrácení z titulu bezdůvodného obohacení) jsou povahou soukromoprávní a takovému přezkumu nepodléhají. Případné peněžité pohledávky z titulu úplaty za poskytování dálkového přístupu do katastru mají tedy být soudně uplatňovány v rámci občanského soudního řízení. [5] Podle krajského soudu bylo v dalším řízení třeba posoudit otázku, zda posuzovaný zásah byl zákonný. V rámci toho nejprve hodnotil, zda byla naplněna podmínka použití vrchnostenského oprávnění dle § 12 odst. 1 vyhlášky o poskytování údajů z katastru, tedy jestli žalobkyně porušila své povinnosti v oblasti úhrad za poskytované údaje. Konstatoval, že žádost žalobkyně o založení zákaznického účtu obsahovala mj. ujednání o úroku z prodlení s úhradou za poskytnuté údaje ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Soukromoprávní ani veřejnoprávní úprava přitom stranám nebránila ve sjednání takového úroku. S ohledem na obecně neproblematickou výši úroku dotčené ujednání nevzbuzovalo ani pochybnost o souladu s dobrými mravy. [6] Následně soud hodnotil, zda neuhrazení části úroku z prodlení postačuje k tomu, aby žalovaný bránil žalobkyni v dálkovém přístupu do katastru. Historickým výkladem § 12 odst. 1 vyhlášky o poskytování údajů z katastru dovodil, že uživatel nemusí porušovat povinnosti v oblasti úhrad za poskytované údaje opakovaně nebo dlouhodobě. Jelikož citované ustanovení žalovaného „opravňuje“ k zablokování uživatelského účtu, krajský soud dále hodnotil, zda žalovaný nepřekročil meze takto přiznaného uvážení. Dospěl k závěru, že nikoli. Úrok z prodlení představoval oprávněnou kompenzaci skutečnosti, že žalovaný nemohl po určitou dobu nakládat s prostředky z úhrad za poskytované údaje. Pokud by žalovaný v tomto případě zablokovat účet nemohl, hrozilo by, že uživatel bude dál čerpat údaje bez ohledu na jeho rostoucí dluh vůči státu. Žalobkyni navíc zůstala možnost jednorázového poskytnutí údajů za přímou online platbu. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného [7] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podává kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesouhlasí se závěrem městského soudu, že mezi účastníky vznikl smluvní vztah a otázky související s úplatou za údaje katastru mají soukromoprávní povahu. Výše úplaty je konkrétně stanovena vyhláškou o poskytování údajů z katastru, čímž je dána též odlišnost od úplaty za poskytnutí informací podle informačního zákona, která není právními předpisy konkrétně stanovena a strany si proto nejprve v „soukromoprávní fázi“ mají ujednat její výši. Úplata za přístup do katastru podléhá úpravě veřejnoprávní, tudíž kogentní. Nelze proto měnit soukromoprávní smlouvou výši úplaty, ani sjednat její příslušenství. Z veřejnoprávní úpravy úplaty za přístup do katastru přitom neplyne povinnost hradit příslušenství v podobě zákonného, natož dohodou stanoveného úroku z prodlení (ve výši násobně převyšující zákonný úrok). Zákonnou povinnost žádat o dálkový přístup do katastru prostřednictvím vzorového formuláře tudíž žalovaný nemůže využívat k tomu, aby součástí formuláře učinil ujednání odchylné od zákonné úpravy. Taková ujednání jdoucí nad rámec zákonných povinností je proto třeba považovat za neplatná. [8] Stěžovatelka dále tvrdí, že nemůže jinými způsoby přistupovat k témuž rozsahu údajů katastru jako při využití dálkového přístupu, například k údajům ve strojově čitelném formátu. Výše žalovaným nárokované dlužné částky je poté natolik bagatelní, že vyhláškou o poskytování údajů z katastru stanovená podmínka pro zabránění v dálkovém přístupu nebyla naplněna. [9] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout. Při poskytování údajů katastru dálkovým přístupem vzniká mezi žalovaným a žadatelem soukromoprávní vztah s veřejnoprávními prvky, podobně jako je tomu v případě úhrad podle § 17 informačního zákona. Poskytnutím údajů katastru vznikají státu vůči uživateli pohledávky, a to včetně příslušenství. Tyto stát řadu let úspěšně uplatňuje před civilními soudy. Argumentace stěžovatelky informačním zákonem či analogií se zákonem o správních poplatcích [zákon č. 634/2004 Sb. – pozn. soudu] neobstojí. Úhrada za poskytnutí informací podle informačního zákona je podmínkou následného poskytnutí informace, její výši určuje sazebník úhrad zveřejňovaný povinným subjektem. Správní poplatky jsou splatné zásadně před provedením požadovaného úkonu (zpravidla přijetím podání). Naproti tomu splatnost úplaty za poskytnutí údajů z katastru nastává až po vyúčtování úplaty za předchozí období. Formulace oprávnění podle § 12 odst.