1 As 239/2023 — Nejvyšší správní soud

1 As 239/2023- 40 - text  1 As 239/2023 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Pohřebnictví Zlín, spol. s r. o., se sídlem Filmová 412, Zlín, zastoupena Mgr. Lukášem Regecem, advokátem se sídlem V Parku 2316/12, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2021, č. j. 18620/21/500010611709567, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 29 Af 50/2021 – 112, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 29 Af 50/2021–112, se zrušuje věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně poskytuje pohřební služby, které mimo jiné zahrnují zpopelnění zemřelého, smuteční obřad a tzv. sociální pohřby. Specializovaný finanční úřad (dále jen „SFÚ“) shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, neboť porušila povinnost uchovávat kalkulace věcně usměrňovaných cen prokazující dodržení pravidel regulace tři roky po skončení platnosti ceny zboží, čímž porušila ustanovení § 11 odst. 2 zákona o cenách. Vzhledem k tomu nemohl žalovaný zjistit vznik případného nepřiměřeného majetkového prospěchu žalobkyně. SFÚ jí za to uložil pokutu 50 000 Kč. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala, žalovaný její odvolání napadeným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí SFÚ. [2] Žalobkyně se proto obrátila na krajský soud, který její žalobu shledal důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil. Dospěl k závěru, že výměry Ministerstva financí ze dne 25. 11. 2016, č. 01/2017, a ze dne 28. 11. 2017, č. 01/2018, kterými se vydává seznam zboží s regulovanými cenami (dále jen „výměry MF“), neobsahovaly dostatečně jasnou a předvídatelnou povinnost, za jejíž porušení by mohla být žalobkyně shledána vinnou. Předvídatelnost je totiž ve správním trestání klíčová. Skutková podstata byla podle krajského soudu dotvářena výkladem žalovaného, takže žalobkyně nemohla v době, kdy přestupek spáchala, důvodně předpokládat, že je její jednání trestné. [3] První skutek spočíval v tom, že sice žalobkyně zahrnula do ceny služby zpopelnění bez obřadu položky (a) zpopelnění, (b) uložení popele, (c) administrativní činnost a vedení evidence, (d) pomoc při návozu do krematoria, (e) přechodné uložení rakve do chladícího zařízení po převzetí ke zpopelnění a (f) výdej urny, avšak pro položky (c) až (f) nevyhotovila a neuchovala kalkulaci. Podle krajského soudu žalobkyně neměla povinnost mít kalkulaci i k jiným položkám, než které výměry MF obsahují [položky (a) a (b)]. K položkám tam výslovně zmíněným totiž ze zákona přistupují také určené podmínky prodeje či náklady oběhu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o cenách, které měly být ve výměrech MF konkretizovány. Jestliže nebyly, pak je nepředvídatelné, co (ne)lze pod tyto položky podřadit. K výčtu konkrétních položek byl ve výměrech MF připojen také seznam dalších položek uvozených větou „do věcně usměrňované ceny lze zahrnout pouze tyto položky:“. Podle krajského soudu ze slov „lze zahrnout“ plyne pouhá možnost, nikoli povinnost – přestupkovou odpovědnost proto může založit pouze porušení povinnosti zahrnout obligatorní položku do věcně usměrňovaných cen. Položky (c) až (f) nejsou podmínkami prodeje podle § 2 odst. 1 zákona o cenách, neboť dohoda stran nemůže vést k rozšíření taxativního výčtu položek. Výklad žalovaného by vedl k nežádoucímu rozšiřování cenové regulace i na ceny, které jí ani podle cenových orgánů podléhat nemají. Z tohoto důvodu nemohou být tyto položky ani náklady oběhu. Podle krajského soudu jde o nedokonalost právní úpravy cenové regulace. [4] Druhý skutek žalobkyně spáchala tak, že nevyhotovila a neuchovávala kalkulaci pro službu smuteční obřad v obřadní síni, která podle žalovaného naplňuje položku ve výměrech MF pronájem obřadních místností pro smuteční obřady, přestože s poskytnutím obřadní místnosti žalobkyně spojovala další služby (stálá květinová výzdoba, výstav, identifikace zemřelého, obřadník, řečník, smuteční oděv obřadníka, náklady na likvidaci květinové výzdoby a stuh, manipulace s rakví). Krajský soud i u něj zdůraznil potřebu jednoznačnosti, a tedy předvídatelnosti právní úpravy. Neníli jasné a předvídatelné, zda pojem pronájem obřadních místností pro smuteční obřady dopadá na nájemní vztah mezi žalobkyní a městem Zlín i na vztah žalobkyně vůči osobám, jimž poskytuje své služby, pak je třeba v souladu s principem in dubio pro libertate zvolit výklad, že toto ustanovení dopadá jen na vztah mezi žalobkyní a městem Zlín. Nehraje proto ani roli, zda žalobkyně svůj náklad v podobě nájemného placeného městu Zlín „rozpouštěla“ v ceně služeb fakturovaných svým klientům. Přeformulovat pojem pronájem obřadní místnosti pro smuteční obřady na „poskytnutí obřadní místnosti“ by bylo zcela nepředvídatelné. Služba smuteční obřad v obřadní síni zahrnovala mnoho dalších služeb. Pojem „pronájem místnosti“ znamená, že si třetí osoba (nájemce) veškeré činnosti související s provedením smutečního obřadu zajišťuje především sama. [5] Třetí skutek spočívá v tom, že žalobkyně do ceny za službu pohřby pro obce zahrnovala kromě pohřebních služeb také položky zpopelnění bez obřadu (kremace) včetně s ní spojených nezbytně nutných nákladů a vsyp zpopelněných ostatků na vsypovou loučku, aniž by k nim zpracovala a uchovávala kalkulaci. Krajský soud se vymezil vůči závěru žalovaného, že cenové regulaci podléhají všechny služby, které obec musí zajistit ve smyslu § 5 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pohřebnictví“), a vyhlášky č. 277/2017 Sb., o postupu obce při zajištění slušného pohřbení (dále jen „vyhláška č. 277/2017 Sb.“). Položka je ve výměrech MF vymezena jako: „Pohřební služby, pouze služby spojené s pohřbením, které zajišťuje obec podle právního předpisu o pohřebnictví (§ 5 zákona č. 256/2001 Sb.)“. Podle zákona o pohřebnictví lze rozlišovat pohřební služby (hlava II díl 1), kremační služby (hlava II díl 3) a hřbitovní služby (hlava III), vyhláška č. 277/2017 Sb. k tomu přidává balzamaci a konzervaci (hlava II díl 2 zákona o pohřebnictví). Podle § 5 odst. 2 zákona o pohřebnictví sice obec zajišťuje pohřbení těla zemřelého zpopelněním a jeho součástí je uložení urny s lidskými ostatky na veřejném pohřebišti, jestliže ovšem Ministerstvo financí rozhodlo, že regulaci budou podléhat jen pohřební služby, pak toto nemá na rozsah povinností žalobkyně vliv. Takový výklad není podle krajského soudu v rozporu se smyslem a účelem regulace cen, neboť ochrana slabší strany je promítnuta již do výměrů MF. Každý zásah do práva na podnikání žalobkyně musí mít zákonný základ, sledovat určitý legitimní cíl a omezovat toto právo jen v nezbytném rozsahu. Ani jeden ze skutků tedy podle krajského soudu nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a krajskému soudu věc vrátil k dalšímu řízení. Výklad nastíněný krajským soudem podle něj paralyzuje účel cenové regulace, kterým je ochrana slabšího subjektu (kupujícího), což krajský soud nijak nezohlednil. Požadavky krajského soudu na absolutní přesnost právní úpravy cenové regulace jsou jen stěží uskutečnitelné. Nelze dosáhnout takové dokonalosti právní úpravy, aby nebylo zapotřebí jejího výkladu účelem cenové regulace. Každý právní předpis je přece vždy judikaturou dotvářen. [7] Pokud jde o první skutek, je pro posouzení věci podstatné, že žalobkyně uplatňovala cenu za zpopelnění bez obřadu včetně položek c) až f), což znamená, že si stanovila určené podmínky prodeje ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o cenách, konkrétně se jednalo o náklady oběhu. Celková cena za službu je tedy věcně usměrňovanou cenou. Proto povinnost zpracovat a uchovávat kalkulaci nebyla pro žalobkyni nepředvídatelná. Krajský soud nadto zcela diskvalifikoval § 2 odst. 1 zákona o cenách svým závěrem, že dohoda stran nemůže vést k rozšíření taxativních výčtů obsažených ve výměrech MF. To ovšem z cenové regulace činí naprosto bezzubý právní nástroj. Cílem cenové regulace je vždy ochrana slabší smluvní strany (v nyní projednávaném případě osoby vypravující pohřeb). Cenová regulace, v rámci níž by bylo možno regulovat pouze některé položky, které tvoří součást ceny, aniž by si je kupující mohl zakoupit bez ostatních (neregulovaných) položek, by podle stěžovatele postrádala jakýkoliv právní i ekonomický smysl. [8] Tyto závěry lze uplatnit také u druhého skutku. Poskytovaná služba smuteční obřad v obřadní síni v jádru odpovídala regulované službě pronájem obřadních místností pro smuteční obřady. Zásadní je, že podstatou cenově