1 As 239/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 239/2024- 63 - text  1 As 239/2024 - 69 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: Ing. L. M., proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. Z. B.,zastoupené Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou se sídlem třída Tomáše Bati 400, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 2. 2023, č. j. KUZL 19424/2023, sp. zn. KUSP 14343/2023 PŽÚ, v řízení o kasačních stížnostech osoby zúčastněné na řízení a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2024, č. j. 29 A 25/2023 – 92, takto: I. Kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení se zamítají. II. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Předmětem sporu je otázka výkladu § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), podle kterého „[p]ovinný subjekt může odmítnout žádost nebo její část do sedmi dnů ode dne jejího přijetí, pokud lze ve vztahu k ní dovodit, že cílem žadatele je způsobit nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace, pokud nejde o informace podle § 8a odst. 2“. Nejvyšší správní soud se bude zabývat tím, zda v posuzované věci žalobce vyvíjel nátlak na fyzickou osobu (osobu zúčastněnou na řízení), který by měl být důvodem pro odmítnutí žádosti žalobce o informace. [2] Skutkově se jednalo o to, že žalobce se žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb. ze dne 6. 1. 2023 domáhal u Magistrátu města Zlína, Městského informačního a turistického střediska (dále jen „povinný subjekt“) sdělení informace, jaký byl v letech 2018  2022 základní plat, příplatky a mimořádné odměny Ing. Z. B. (osoby zúčastněné na řízení), která působí u povinného subjektu na pozici vedoucí Odboru informatiky. Povinný subjekt žádost odmítl rozhodnutím ze dne 13. 1. 2023 s odkazem na § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. [3] Proti rozhodnutí povinného subjektu podal žalobce odvolání, které žalovaný neshledal důvodné. Žalovaný uvedl, že osoba zúčastněná na řízení z titulu své funkce v minulosti osobně řešila několik dřívějších žádostí žalobce týkajících se požadavků na poskytnutí rozsáhlých účetních sestav z účetního softwaru povinného subjektu, a to v podrobné mnoha položkové struktuře. Z nynější žádosti žalobce o informace je zřejmé, že jde o reakci na předcházející postup povinného subjektu, resp. osoby zúčastněné na řízení, která žalobce vyzvala k úhradě nákladů za anonymizaci dříve požadovaných informací. Podle žalovaného nelze při hodnocení věci opomenout povinným subjektem dodatečně doložené facebookové statusy, v nichž žalobce podrobně analyzuje postup povinného subjektu při poskytování jím požadovaných informací. V těchto statusech označuje osobu zúčastněnou na řízení za hloupou a neschopnou, zpochybňuje její odborné i morální vlastnosti. V příspěvku ze dne 16. 8. 2022 mimo jiné žalobce sdělil, že na osobu zúčastněnou na řízení podal trestní oznámení. Dále v příspěvku ze dne 27. 8. 2021 žalobce dovodil, že jsou žadatelům poskytovány nepravdivé informace, navíc mnohdy podmíněné vysokými platbami za vyhledávání, vyjádřeno konkrétně slovy: „Žadatel je sprostým způsobem okradený a žádnou pravdivou informaci nedostane.“ K tomu dodal, že „stejně tak se nikdo nedoví, jaké platy, příplatky a mimořádné odměny zaměstnanci povinných subjektů dostávají“. Proto žalovaný dospěl k závěru, že žalobce dává do souvislosti kvalitu práce úředních osob a jejich postup při plnění pracovních povinností s odměnou, kterou za svou činnost obdrží. Z facebookových statusů žalobce je nade vši pochybnost zjevné, že kritika postupu Ing. Z. B. při vyřizování jeho žádostí o informace vyústila v žádost o poskytnutí výše jejího platu, příplatků včetně mimořádných odměn. Tím chce zjevně svou kritiku vyhrotit a vytvořit tím nátlak na Ing. Z. B.. Povinný subjekt proto dle žalovaného správně žádost žalobce dle § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. odmítl, neboť žalobce nevyužíval možnosti dané tímto zákonem k legitimním účelům, nýbrž je zneužil k vytvoření nátlaku na osobu, jíž se požadovaná informace týká. [4] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud shledal důvodnou, a proto napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí povinného subjektu zrušil. Zároveň nařídil povinnému subjektu, aby do deseti dnů od právní moci rozsudku žalobci poskytnul požadovanou informaci. [5] Krajský soud uvedl, že požadované informace jsou podřaditelné pod kategorii vymezenou v § 8b zákona č. 106/1999 Sb., podle něhož povinný subjekt poskytne základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. Dále rekapituloval judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu týkající se poskytování informací o platech a odměnách osob hrazených z veřejných prostředků. Zdůraznil, že před poskytnutím informací o platu a odměnách osob placených z veřejných prostředků vyžádaných žadatelem na základě § 8b zákona č. 106/1999 Sb. je nezbytné provést test proporcionality, v jehož rámci je třeba především zkoumat, zda: a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, b) informace samotná se týká veřejného zájmu, c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“, d) informace existuje a je dostupná (viz nález sp. zn. IV. ÚS 1378/16). Podle krajského soudu byly v posuzované věci všechny uvedené podmínky splněny. [6] Přestože § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. předvídá možnost odmítnout žádost o informaci kvůli existenci zneužití práva (konkrétně z důvodu, že se jedná o tzv. šikanózní jednání, jímž by měl žadatel v úmyslu způsobit nátlak na fyzickou osobu), ve vztahu k jeho použití musí být i nadále uplatňován nanejvýš restriktivní přístup. U odůvodnění závěru o zneužití práva je nutno klást nemalý důraz na hodnocení všech okolností dané věci a povahy požadované informace. Povinný subjekt však tomuto požadavku vůbec nedostál, neboť jako důvod odmítnutí žádosti dle § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. uvedl pouze motiv žalobce učinit tuto žádost v reakci na předcházející postup povinného subjektu při vyřizování jeho předešlých žádostí o informace. Žalovaný sice tento nesprávný postup povinného subjektu korigoval, nicméně ani s jeho vysvětlením šikanózního jednání, či úmyslu žalobce vytvořit podanou žádostí nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace, se krajský soud neztotožnil. [7] Soud sice vyjádřil určité pochopení pro přístup povinného subjektu, resp. žalovaného, a to zejména v kontextu až „hulvátského“ jednání žalobce na jeho facebookovém profilu, vzdalujícího se od pravidel slušného chování (zejména obviňování dotčené osoby z krádeže). Podle jeho názoru se ovšem nemohlo, bez dalšího, jednat o důvod pro odmítnutí žalobcem požadovaných informací. Ačkoliv žalobce sám v podané žalobě opakovaně hovoří o „nátlaku, který vyvíjí na Ing. Z. B.“, je třeba vzít v úvahu, že žalobce tento tlak dává do souvislosti se snahou kontrolovat její činnost, aby v rámci výkonu funkce vedoucí odboru jednala „v souladu se zákonem“, resp. případně poměřovat výši jejího platu s tím, jakými znalostmi, schopnostmi a dovednostmi dotčená osoba disponuje či jak odpovědně vykonává svou funkci. Krajský soud v této motivaci žalobce neshledal nic natolik závadného, že by z ní bylo možno dovodit zjevnou existenci tzv. šikanózního jednání žalobce. Závěr žalovaného o tom, že získanými informacemi chce žalobce „zjevně svou kritiku vyhrotit a vytvořit tím nátlak na Ing. B.“ je dle krajského soudu čistě spekulativní, neboť žalobce nikterak výslovně nezmínil, jak s poskytnutými informacemi naloží. Nicméně ani v tom nelze jednoznačně spatřovat ony prvky tzv. šikanózního jednání. Krajskému soudu dále nebylo zřejmé, v čem konkrétně by měl onen „nátlak“ žalobce spočívat, resp. jaké negativní důsledky by poskytnutí požadované informace vyvolalo pro dotčenou osobu. Připomněl přitom judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž ani zveřejnění informací o platech konkrétních osob nelze obecně považovat za zneužití práva na informace (rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2022, č. j. 1 As 96/2021  43). II. Obsah kasačních stížností [8] Osoba zúčastněná na řízení (stěžovatelka) a žalovaný (stěžovatel) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnosti, oba shodně z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka se svou kasační stížnosti rovněž spojila návrh na přiznání odkladného účinku. [9] Stěžovatelka ve své kasační stížnosti nejprve pop