1 As 259/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 259/2024- 33 - text  1 As 259/2024 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: T. D., zastoupen Mgr. Akbulatem Kadievem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 775/8, Praha 1, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2022, č. j. PPR211537/ČJ2021990115, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2024, č. j. 8 A 58/2022  96, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu [1] Žalobce podal dne 7. 3. 2022 k žalovanému žádost podle § 28 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve spojení s § 84 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a čl. 41 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému II, a čl. 58 rozhodnutí Rady 2007/533/SV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému II. V této žádosti se domáhal: 1. sdělení přesného rozsahu osobních údajů, které jsou o něm zpracovávány (jaké osobní údaje žadatele jsou zpracovávány) v evidenci nežádoucích osob (dále též „ENO“), 2. označení rozhodnutí, důkazů nebo jiných podkladů, které posloužily pro zařazení žadatele do ENO, a rozhodnutí, důkazů nebo jiných podkladů, které jsou důvodem pro ponechání žadatele v evidenci nežádoucích osob ke dni podání této žádosti – pokud je žadatel stále v evidenci nežádoucích osob, 3. likvidace osobních údajů žadatele z ENO a Schengenského informačního systému II. generace (dále též „SIS II“), tj. vyřazení žadatele z ENO a SIS II, a umožnění vstupu žadatele na území České republiky. [2] Žalovaný po dvou urgencích ze strany žalobce vydal dne 17. 5. 2022 v záhlaví specifikované rozhodnutí (sdělení), v němž k první otázce žalobce uvedl, že Schengenský informační systém II zpracovává k žalobci tyto kategorie osobních údajů: základní identifikační údaje, fotografii a otisky prstů a další verze totožnosti jako alias, platnost záznamu je do 4. 1. 2023. Na druhou otázku žalovaný odpověděl, že podkladem pro zařazení žalobce do ENO, resp. pro jeho ponechání v této evidenci, jsou požadavky zadavatele, tedy osoby uvedené v § 154 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), jako subjektu, jehož požadavek je pro policii závazný. V souvislosti se třetím požadavkem žalobce žalovaný přezkoumal důvody, které vedly k zařazení žalobce do ENO a SIS II, se závěrem, že tyto důvody nadále trvají, a tedy že by žalobce mohl při pobytu na území České republiky a v ostatních zemích schengenského prostoru závažným způsobem narušit veřejný pořádek a zároveň ohrozit bezpečnost smluvních států a dalších zájmů, na základě závazku vyplývajícího z mezinárodních smluv, na které žalovaný odkázal. Žalovaný proto požadavku na výmaz osobních údajů žalobce z ENO a SIS II nevyhověl. [3] Žalovaný zároveň vysvětlil, že důvody zařazení žalobce do uvedených evidencí (existence důvodného nebezpečí, že by mohl při pobytu na území ohrozit bezpečnost státu pácháním činnosti, která by vedla k užití síly a k ohrožení jiných osob respektive jejich života, zdraví a majetku a rovněž by mohl ohrozit bezpečnost státu jiným obdobným způsobem např. styky s lidmi praktikujícími činnosti ohrožující bezpečnost státu) jsou tak závažné, že nelze k dané věci poskytnout bližší informace s odkazem na § 28 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. [4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou městský soud nejprve rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 8 A 58/2022 – 41, zamítl jako nedůvodnou. Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. 1 As 13/2024  38, ke kasační stížnosti žalobce rozsudek městského soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost, neboť z jeho odůvodnění nebylo zřejmé, jak se soud vypořádal s konkrétními skutkovými okolnostmi věci obsaženými ve správním spisu, konkrétně v jeho utajované části. Zavázal tedy městský soud k tomu, aby ověřil, i nad rámec žalobních námitek, zda závěry žalovaného odpovídají podkladům obsaženým v utajované části správního spisu, resp. jestli jsou skutečnosti obsažené v utajované části spisu způsobilým podkladem pro rozhodnutí žalovaného. [5] Městský soud poté dne 11. 9. 2024 vydal v záhlaví uvedený rozsudek, kterým žalobu opět zamítl. Uzavřel, že se žalovaný jako spravující orgán žádostí žalobce řádně zabýval a vyřídil ji způsobem, který odpovídá požadavkům zákona o zpracování osobních údajů. Absence konkrétních a detailních informací o tom, proč je žalobce evidován v ENO, resp. v SIS II, a proč jej nelze z těchto evidencí vyřadit, tedy neznamená ani nezákonnost napadeného sdělení, ani jeho nepřezkoumatelnost, neboť citovaný zákon právě takovou formu vyřízení žádosti v odůvodněných případech předepisuje. V návaznosti na pokyn zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu se městský soud seznámil s utajovanou částí spisové dokumentace a konstatoval, že oprávněný zadavatel opakovaně po několik let uplatňuje požadavek na zařazení žalobce do evidence nežádoucích osob, přičemž své žádosti dokládá informacemi o osobě žalobce, jež podle přesvědčení soudu dostatečně odůvodňují vyhovění takovému požadavku. Utajovaná část spisového materiálu tedy obsahuje takové podklady, z nichž je možné učinit spolehlivý závěr o tom, že by žalobce mohl při pobytu na území České republiky a v ostatních zemích schengenského prostoru závažným způsobem narušit veřejný pořádek a zároveň ohrozit bezpečnost smluvních států a dalších zájmů. Závěr žalovaného, že byly dány zákonné požadavky pro zpracovávání osobních údajů žalobce a jeho zahrnutí do předmětných databází, včetně důvodů pro ponechání žalobce v těchto databázích, je tedy dle městského soudu zcela odůvodněn. II. Důvody kasační stížnosti [6] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení, případně aby zvážil rovněž zrušení rozhodnutí žalovaného. [7] Kasační stížnost je dle stěžovatele přípustná, neboť městský soud se neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu a jeho rozsudek je opět nepřezkoumatelný. Stále totiž není zřejmé, jak se městský soud vypořádal s konkrétními skutkovými okolnostmi věci obsaženými v utajované části správního spisu. Nijak se nezabýval délkou doby, na kterou je stěžoval zanesen do ENO a SIS II. Nehodnotil ani, zda skutečnosti obsažené v utajované části spisu jsou natolik závažné, aby odůvodňovaly zásah do soukromého a rodinného života stěžovatele, resp. odepření jedné ze základních svobod EU  svobodný pohyb osob. Soud se vůbec nevyjádřil k nemožnosti stěžovatele cestovat po celém Schengenském prostoru a k zachování dobré pověsti, cti a ochrany jména. Městský soud tedy materiálně pokynu Nejvyššího správního soudu nevyhověl. Postup městského soudu nebyl dostatečný i s ohledem na charakter řízení, v němž stěžovatel nemá možnost jakkoli věcně argumentovat. Tím odepřel stěžovateli právo na soudní ochranu. [8] Nezákonnost i nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívá v tom, že městský soud posoudil postup žalovaného pouze podle zákona o zpracování osobních údajů, nikoliv rovněž ve smyslu zákona o pobytu cizinců (podle § 154 odst. 2 měla policie přezkoumat důvody označení stěžovatele za nežádoucí osobu a případně jej z ENO vyřadit), pouze odkázal na jeho znění. Stěžovatel s odkazem na zásadu legitimního očekávání upozornil na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2023, č. j. 10 A 170/2019  96, podle něhož musí rozhodnutí o dalším vedení záznamu obsahovat alespoň stručné odůvodnění, proč i nadále předmětná osoba představuje takovou hrozbu pro země zapojené v systému SIS II, že je nezbytné, aby údaj o ní nebyl (s ohledem na podstatu a důvodnost původního vložení záznamu a také dobu, která od něj uplynula) ze systému SIS II vyřazen. [9] Při jednání u městského soudu dne 11. 9. 2024 stěžovatel požádal, aby městský soud ověřil, zda policie ve věci stěžovatele vycházela z informací poskytnutých od pana L. G.. Jde o osobu gruzínské národnosti, bývalého příslušníka Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření z páchání korupční trestné činnosti (o čemž