1 As 63/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 63/2024- 55 - text  1 As 63/2024 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobkyně: MAGION system, a.s., sídlem Jiráskova 1252, Vsetín, zastoupené advokátem Mgr. Markem Šimkou, se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti: Masarykova univerzita, sídlem Žerotínovo nám. 617/9, Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7. 12. 2023, č. j. ÚOHS44149/2023/162, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2024, č. j. 29 Af 7/2024  33, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Žalobkyně se chtěla účastnit zadávacího řízení na veřejnou zakázku s názvem „Otevřený informační systém pro Masarykovu univerzitu“, avšak Masarykova univerzita ji vyloučila ze zadávacího řízení. Žalobkyně se neúspěšně bránila vyloučení ze zadávacího řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a následně podala žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí předsedy ÚOHS. Společně s žalobou podala také návrh na vydání předběžného opatření, jímž měl soud zakázat univerzitě uzavřít smlouvu s vybraným dodavatelem, nebo zakázat plnění této smlouvy. [2] Krajský soud návrh na vydání předběžného opatření odmítl, protože žalobkyně společně s návrhem nesložila kauci podle § 272b odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Žalobkyně kauci nesložila, protože považovala § 272b zákona o zadávání veřejných zakázek za odporující ústavnímu pořádku. Soud tento názor nesdílel. II. Důvody kasační stížnosti [3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [4] Stěžovatelka předně namítala nepřezkoumatelnost usnesení krajského soudu pro nedostatek důvodů. Soud se nezabýval rozsáhlou argumentací stěžovatelky ohledně protiústavnosti povinnosti složit kauci společně s návrhem na předběžné opatření. [5] Ve druhé kasační námitce stěžovatelka poukazuje na to, že krajský soud návrh odmítl, aniž posoudil zákonné důvody pro přijetí předběžného opatření. [6] Podle stěžovatelky je odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření kvůli nesložení kauce v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod i čl. 47 Listiny základních práv EU garantujícími právo na soudní ochranu. Stěžovatelka upozornila na nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2019, Pl. ÚS 7/19, kterým Ústavní soud zrušil § 259 zákona o zadávání veřejných zakázek (upravující povinnost zaplatit poplatek za podání podnětu k zahájení správního řízení z moci úřední). Nyní sporné ustanovení sleduje podle stěžovatelky –shodně jako zrušený § 259 – výlučně snížení počtu návrhů na vydání předběžného opatření; jiný důvod nemá. Ustanovení navíc bylo do zákona vloženo na základě poslanecké iniciativy až v průběhu legislativního procesu a nedostalo se mu tedy odpovídající kontroly z hlediska ústavnosti. Zatímco skládání jistoty v občanském soudním řízení i skládání kauce v řízení před ÚOHS podle § 255 zákona o zadávání veřejných zakázek podle stěžovatelky sledují rozumné cíle, kauce podle § 272b zákona nikoli. Předběžná opatření hrají v oblasti zadávání veřejných zakázek významnou roli, neboť umožňují předcházet bezvýsledným soudním řízením v případě, kdy správní soudy zruší rozhodnutí ÚOHS, ovšem v mezidobí jsou smlouvy uzavřeny a soudní přezkum je fakticky irelevantní. Předběžné opatření podle § 38 soudního řádu správního rovněž neukládá povinnost složit kauci. V nynějším případě je navíc třeba přihlížet k tomu, že stěžovatelka složila kauci již v řízení před ÚOHS (podle § 255 zákona o zadávání veřejných zakázek); tím spíše by ji neměla skládat v navazujícím soudním řízení. K závěru o protiústavnosti sporného ustanovení vede i to, že kauce se nevrací, pokud návrhu na vydání předběžného opatření není vyhověno a návrh je například odmítnut nebo zamítnut. Složení kauce je nedůvodně vázáno na den podání návrhu a bez zjevného důvodu není připuštěno dodatečné složení kauce. III. Vyjádření žalovaného [7] Ke kasační stížnosti se vyjádřil předseda ÚOHS a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že krajský soud se správně nezabýval důvodností předběžného opatření, neboť stěžovatelka nesplnila jednu ze zákonných podmínek jeho vydání – nesložila kauci požadovanou v § 272b odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. Proto krajský soud stěžovatelčin návrh správně odmítl. Krajský soud dostatečně vyjádřil svůj názor, že povinnost složit kauci není protiústavní, kvůli čemuž nepředložil věc Ústavnímu soudu. Předseda ÚOHS přitom s krajským soudem souhlasí a povinnost složit kauci ani podle něj není v rozporu s ústavním pořádkem. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, má požadované náležitosti a je projednatelná. Kasační stížnost je přípustná, byť směřuje proti usnesení soudu o odmítnutí návrhu na předběžné opatření, které je povahy dočasné ve smyslu § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s., neboť to výslovně umožňuje zvláštní právní úprava § 272b odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek. Soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností usnesení krajského soudu kvůli nevypořádání obsáhlé námitky protiústavnosti § 272b zákona o zadávání veřejných zakázek. [11] Dojdeli soud k závěru, že zákon, který má při řešení věci použít, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky). [12] Citované ustanovení upravuje právo a zároveň i povinnost obecného soudu obrátit se za určitých podmínek na Ústavní soud. Článek 95 odst. 2 Ústavy ovšem nezakládá účastníku řízení žádné subjektivní právo na to, aby jeho věc byla Ústavnímu soudu skutečně předložena (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. III. ÚS 663/06). Úvaha o potenciální protiústavnosti, a tedy nutnosti předložit věc Ústavnímu soudu, náleží výlučně obecnému soudu, který není v tomto směru vázán např. právě návrhy účastníků řízení (takto např. již nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 30/98). Na druhou stranu, pokud účastník řízení takový návrh sdělí, je třeba, aby o něm soud rozhodl nebo jinak vyjádřil své stanovisko k tvrzenému rozporu (nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 1995, sp. zn. I. ÚS 30/94). [13] Nejvyšší správní soud připouští, že krajský soud mohl na poměrně rozsáhlou stěžovatelčinu polemiku o ústavnosti sporného ustanovení reagovat mnohem obsáhleji, avšak výše nastíněným požadavkům krajský soud dostál. Krajský soud v bodu 7 svého usnesení uvedl, že se neztotožňuje se stěžovatelčiným názorem o rozporu § 272b zákona o zadávání veřejných zakázek s ústavním pořádkem, a proto nepřeruší řízení a věc nepředloží Ústavnímu soudu. Tím krajský soud prokázal, že stěžovatelčin návrh vzal v potaz, neshledal jej však důvodným. [14] Jádro stěžovatelčiny kasační argumentace spočívá v tom, že povinnost složit kauci společně s návrhem na vydání předběžného opatření a odmítnutí návrhu při nesložení kauce jsou v rozporu s ústavním pořádkem. Nejvyšší správní soud již k této otázce vyslovil závěr v rozsudku ze dne 20. 6. 2024, č. j. 10 As 70/2024  69 (vizte body 14 až 28), a v nynější věci neshledal důvod se od něj odchýlit. [15] Nejvyšší správní soud nesdílí stěžovatelčin názor. Ani podle kasačního soudu není § 272b zákona o zadávání veřejných zakázek v rozporu s ústavním pořádkem. K tomu soud vedly následující úvahy. [16] Nyní sporná ustanovení znějí: § 272b Zvláštní ustanovení o předběžném opatření (1) S návrhem na předběžné opatření u správního soudu složí účastník řízení soudu kauci ve stejné výši, v jaké měla být kauce složena v řízení před Úřadem v téže věci. Pokud není kauce složena nejpozději v den doručení návrhu na předběžné opatření, soud nařízení předběžného opatření odmítne. (2) Pokud soud žalobu zamítne, kauce připadne státu. V ostatních případech soud kauci vrátí účastníku řízení do 1 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. [17] Institut předběžného opatření lze obecně definovat jako zajišťovací prostředek sloužící k prozatímní úpravě p