10 As 250/2022 — Nejvyšší správní soud

10 As 250/2022- 33 - text  10 As 250/2022 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: J. S., zastoupeného advokátem Mgr. Bohdanem Haltmarem, LL.M., Masarykovo náměstí 18, Zábřeh, proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Mírov, P. O. Box 1, Mírov, proti nezákonnému zásahu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 7. 2022, čj. 60 A 89/202143, takto: I. Kasační stížnost proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 7. 2022, čj. 60 A 89/202143, se zamítá. II. Výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 7. 2022, čj. 60 A 89/202143, se ruší a věc se vrací krajskému soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Bohdanu Haltmarovi, LL.M., se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] V této věci je spor o zásah vězeňské služby, který žalobce spatřoval jednak v tom, že ve věznici se užívá evidence negativních poznatků o odsouzených; jednak v tom, že kvůli konkrétnímu záznamu negativního poznatku o neuklizeném civilním oděvu nebyl zařazen do té skupiny odsouzených, která při výkonu trestu může požívat nejvýraznějších výhod. [2] Ve vztahu k prvnímu tvrzení byla žaloba správně odmítnuta. Správností věcné argumentace, která se vztahovala ke konkrétnímu záznamu o žalobci, se NSS teď nemohl zabývat, protože musel zrušit napadený rozsudek pro procesní vadu. 1. Popis věci [3] Žalobce vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Mírov. Vězeňská služba při kontrole cel dne 22. 4. 2021 přibližně v 10:35 hodin zjistila, že žalobcův civilní oděv nebyl řádně uložen ve skříňce, ale byl pověšen přes konstrukci postele. To služba zaznamenala do vězeňského informačního systému formou negativního poznatku. O záznamu informovala žalobce o dva měsíce později, když vyhodnocovala plnění programu zacházení. Žalobce splnil tento plán jen částečně vzhledem k negativnímu poznatku. Nebyl proto přeřazen do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace a nemohl čerpat výhody plynoucí z tohoto zařazení. Žalobce podal proti tomuto postupu stížnost, vězeňská služba ani Generální ředitelství vězeňské služby jí však nevyhověly. [4] Žalobce se tedy bránil u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, a to žalobou na ochranu před nezákonnými zásahy. Ty spatřoval jak v tom, že věznice užívá evidenci negativních poznatků, tak v nepřeřazení do výhodnější skupiny vnitřní diferenciace kvůli záznamu negativního poznatku o neuklizeném civilním oděvu. Žalobce měl za to, že se skutek popsaný v záznamu vůbec nestal. [5] Krajský soud však žalobci nepřisvědčil. Evidenci negativních poznatků upravuje vnitřní předpis vězeňské služby a ten nemůže být předmětem abstraktního soudního přezkumu. Záznam negativních poznatků navíc slouží jen k zachycení skutečnosti, sám o sobě tedy do žalobcových práv nezasahuje. Žaloba byla v této části nepřípustná, a tak ji soud odmítl. [6] Krajský soud dále zjistil, že žalobce opravdu neměl při kontrole cel dne 22. 4. 2021 uklizen civilní oděv ve skříňce, a že se tedy skutek zaznamenaný v negativním poznatku stal. Nepřeřazení žalobce do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace proto nelze považovat za nezákonný zásah. V této části tak soud žalobu zamítl. 2. Kasační řízení [7] Žalobce podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost (NSS jej proto dále označuje jako stěžovatele). Stěžovatel trvá na tom, že pro evidenci negativních poznatků neexistuje zákonný podklad. Je totiž upravena jen vnitřním předpisem vězeňské služby. Proti záznamům negativních poznatků – na rozdíl od kázeňských trestů – se pak nelze bránit ani je nelze zahladit. Odsouzený o nich není informován bezprostředně po zápisu, ale často až s několikaměsíčním zpožděním. Přestože jsou negativní poznatky ukládány za často malicherná jednání, jejich následky jsou pro odsouzené často závažnější než kázeňské tresty. [8] Zaznamenaný skutek spočívající v neuklizeném civilním oděvu se nestal. Kamerový záznam ho neprokazuje a na kontrolu si nevzpomínají ani spoluvězni. Skutek plyne jen ze záznamu výpovědí Bc. J. B. a Bc. L. P. Krajský soud měl ale provést výslech vychovatele Z., který nebyl sice kontrole přítomen, ale dosvědčil by žalobcovo bezproblémové chování. Stěžovatel za celý rok nespáchal jiný prohřešek, než že si údajně neuklidil civilní oděv. Nepřeřazení stěžovatele do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace tak nebylo přiměřené a odporovalo cílům programu zacházení. Krajský soud se tím ale nezabýval. [9] Vězeňská služba souhlasila se závěry krajského soudu. Podle ní nebyl výslech vychovatele Z. nutný, neboť podklady předložené krajskému soudu skutek dostatečně prokazují. Krajský soud nemusel zkoumat ani přiměřenost nepřeřazení stěžovatele. 3. Právní hodnocení [10] Kasační stížnost je částečně důvodná, a to kvůli procesní vadě soudního řízení. [11] Aby mohl soud poskytnout žalobci ochranu před nezákonným zásahem, musí být žalobce (1) přímo (2) zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu, který (3) je nezákonný, (4) není rozhodnutím a (5) byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (§ 82 s. ř. s.; rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005  65, č. 603/2005 Sb. NSS). [12] Kázeňskou pravomoc nad odsouzenými vykonávají generální ředitel vězeňské služby a ředitelé věznic. Jiní zaměstnanci vězeňské služby mohou kázeňskou pravomoc vykonávat, pokud k tomu byli zmocněni generálním ředitelem nebo s jeho souhlasem ředitelem věznice (§ 51 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody). Evidence negativních poznatků [13] Stěžovatel spatřuje nezákonný zásah už v samotné existenci evidence negativních poznatků, neboť pro tu prý neexistuje zákonný podklad; kromě toho trpí evidence i dalšími nedostatky. [14] Soud ale s těmito tvrzeními nesouhlasí. Záznam negativních poznatků upravuje § 21 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby ČR č. 23/2020 o kázeňském řízení u obviněných, odsouzených a chovanců. Generální ředitel přitom vykonává kázeňskou pravomoc nad odsouzenými a jiní zaměstnanci vězeňské služby mohou vykonávat kázeňskou pravomoc, pokud k tomu byli zmocněni generálním ředitelem (§ 51 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody). Úprava evidence negativních poznatků vychází z tohoto zákonného zmocnění generálního ředitele, a má tedy oporu v zákoně. [15] Podle § 21 nařízení č. 23/2020 se formou negativního poznatku zaznamená jednání, kterým podezřelý z kázeňského přestupku neplní své povinnosti, ale k nápravě postačí jen domluva nebo výzva. Záznamy negativních poznatků slouží jako interní informace pro zaměstnance, lze je však využít i při zpracování hodnocení odsouzených. Záznam obsahuje informace o času, místě, způsobu a okolnostech jednání, vylíčení průběhu jednání a seznam případných svědků. Pokud jsou později zjištěny nové skutečnosti, negativní poznatek se nezahlazuje, ale doplní se o tyto nové informace. Záznam negativního poznatku se sepíše zpravidla v den spáchání kázeňského přestupku. [16] Negativní poznatek je tedy informativní záznam o jednání odsouzeného. Pouhá možnost vězeňské správy toto jednání zapsat bezprostředně neomezuje práva odsouzených. Záznam negativního poznatku tedy není zásahem podle § 82 s. ř. s. a nelze se proti němu bránit zásahovou žalobou. [17] Kromě toho nelze soudně napadat přímo vnitřní předpis, zde nařízení č. 23/2020; zpochybňovat lze jen jeho použití v konkrétním případě (rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2019, čj. 6 As 241/201825, č. 3993/2020 Sb. NSS, bod 23), a to stěžovatel udělal v další (konkrétnější) části své žaloby. Stěžovatel se naopak nemohl domáhat toho, aby soud obecně přezkoumával vytýkané nedostatky této evidence (nemožnost zahladit negativní poznatek či bránit se proti němu, nepřiměřené následky nebo častou neinformovanost odsouzených o provedení záznamu). Soud by se těmito okolnostmi mohl zabývat, jen pokud by je stěžovatel namítal v souvislosti s konkrétním postupem vězeňské služby. To ale neudělal (konkrétní záznam nezpochybňoval kvůli těmto okolnostem, ale kvůli tomu, že jej pokládal za nepravdivý a že kvůli němu nebyl příznivěji přeřazen). Jeho námitky byly proto nepřípustné. Nezařazení do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace kvůli záznamu negativního poznatku o neuklizeném civilním oděvu [18] Stěžovatel dále spatřuje nezákonný zásah v tom, že kvůli záznamu negativního poznatku o neuklizeném civilním oděvu nebyl zařazen do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace. Podle něj se tento skutek vůbec nestal. [19] NSS se nejprve zabýval otázkou dokazování v řízení před krajským soudem. [20] Ve věcech, o nichž u soudu probíhá řízen