2 As 118/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 118/2024- 46 - text  2 As 118/2024 - 49 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci navrhovatelky: Vojanovy sady, spol. s r. o., se sídlem U lužického semináře 43/17, Praha 1, zastoupená JUDr. Markem Bánským, advokátem se sídlem Elišky Krásnohorské 10/2, Praha 1, proti odpůrkyni: obec Zduchovice, se sídlem Zduchovice 55, Kamýk nad Vltavou, zastoupená Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2024, č. j. 59 A 10/202470, o návrhu odpůrkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto: I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek. II. Odpůrkyni se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 29. 5. 2024 doručena kasační stížnost, kterou odpůrkyně (dále „stěžovatelka“) brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále „krajský soud“ a „napadený rozsudek“). Součástí jejího podání byl návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [2] Krajský soud napadeným rozsudkem vyhověl navrhovatelce a rozhodl, že „opatření obecné povahy – změna č. 1 územního plánu Zduchovice vydaná usnesením Zastupitelstva obce Zduchovice ze dne 20. 2. 2023, č. 2023/02 – se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší ve vztahu k pozemkům p. č. 55, 178/1, 183/2, 184, 185, 186/1, 261, 317, 323, 328, 329, 330, 331, 332/1, 334/1 a 1035, vše v k. ú. Zduchovice, ve výroku textové části v rozsahu, v němž byly ve vztahu k ploše ZL – Lesy stanoveny tyto regulativy: - a) v rámci přípustného využití ve třetí odrážce ke stavbám oplocení ve znění: „zřízené výlučně k ochraně lesních porostů zejm. před zvěří (tj. především oplocení lesních školek a oplocení dřevin vysazených za účelem založení územního systému ekologické stability), přičemž musí jít výlučně o jednořadé oplocení z lesnického pletiva v kombinaci s dřevěnými kůly nebo bradly do výšky max. 1,6 m“ a - b) v rámci nepřípustného využití v první (a jediné) odrážce ve znění: „stavby oplocení jiné než přípustné, především je nepřípustné oplocení sloužící pro oborní, farmový a podobný chov zvěře“. [3] Krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že průběh pořizování předmětné změny územního plánu odpůrkyně byl zatížen podstatnou vadou. Krajský soud nejprve rekapituloval, že původní návrh z května 2020 byl v říjnu 2021 vrácen pořizovateli s pokyny k úpravě. Pozměněný návrh z února 2022 byl předmětem opakovaného veřejného projednání konaného dne 7. 4. 2022, nebyl však přijat. Nový návrh z prosince 2022 doznal zásadních obsahových změn; „došlo k zakotvení ochrany lesa v rámci hlavního využití plochy, k vymezení přípustného využití pro stavby oplocení zřízené výlučně k ochraně lesních porostů zejména před zvěří a k vymezení parametrů takového oplocení co do počtu jeho řad, použitého materiálu či výšky, jakož i k výslovnému zakotvení nepřípustnosti oplocení sloužícího pro oborní, farmový a podobný chov zvěře“ (bod 55 napadeného rozsudku). O těchto změnách podle krajského soudu nebylo možné říci, že byly ve prospěch navrhovatelky ani dalších dotčených subjektů, ani že je bylo možné předpokládat na základě návrhu z února 2022 (bod 56 napadeného rozsudku). Přestože tedy návrh z prosince doznal podstatných úprav, nebyl předmětem opakovaného veřejného projednání, což bylo podle krajského soudu v rozporu s § 55b odst. 10 ve spojení s § 53 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (bod 57 napadeného rozsudku). Podle krajského soudu „tím, že odpůrkyně nedala navrhovatelce v rozporu se stavebním zákonem možnost uplatnit vůči návrhu změny č. 1 z prosince 2022 námitky, jí současně odepřela možnost brojit již během pořizování napadeného OOP proti přiměřenosti výsledné regulace (z hlediska její vhodnosti, potřebnosti, minimalizace zásahu, popř. z hlediska spravedlivé únosnosti), v důsledku čehož se odpůrkyně těmito otázkami zvláště nezabývala“ (bod 62 napadeného rozsudku). Dodal, že správní soud nemůže být tím prvním, kdo přiměřenost regulace posoudí. II. Návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření navrhovatelky [4] Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že v důsledku napadeného rozsudku nic nebrání počátkem července realizovat její záměr a postavit oborní oplocení. I pokud by tedy stěžovatelka se svou kasační stížností uspěla, kvůli „případné drobné chybě (opakované neprojednání výšky oplocení)“ by došlo k využití území v rozporu s veřejným zájmem. Tato „újma způsobená veřejnému zájmu by byla v zásadě nevratná“, navíc „z dosavadního jednání navrhovatelky je zřejmé, že učiní vše pro to, aby se dopady její činnosti nedaly zvrátit“. Podle stěžovatelky přitom „není reálné“, aby do té doby vydala stavební uzávěru či dokončila pořizování změny územního plánu („a to přesto, že odpůrce již na zasedání zastupitelstva dne 27. 5. 2024 rozhodl o pořízení změny územního plánu i stavební uzávěry“). Újmu hrozící stěžovatelkou chráněnému veřejnému zájmu (a s tím spojený zásah do jejího práva na samosprávu) podle ní nemůže vyvážit (méně závažná a dočasná) újma hrozící soukromému zájmu navrhovatelky ve formě odkladu realizace jejího záměru. Stěžovatelka konstatovala, že stavební uzávěra, kterou „v rámci předchozího pořizování změny územního plánu byla nucena vydat“, v soudním přezkumu obstála (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2022, č. j. 55 A 63/2021107). [5] Stěžovatelka citovala body 15 až 17 usnesení NSS ze dne 26. 8. 2022, č. j. 1 As 174/202277, ve věci Šantovka Tower, kterým NSS v oné věci rozhodl o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Pozemky navrhovatelky podle stěžovatelky zasahují do řady cenných lokalit (zmínila přístup k vyhlídce „Na Altánku“ a „nadregionální biokoridor NK60“). Stěžovatelka má v rámci územního plánování ze zákona hájit veřejné zájmy jako např. ochranu přírody a krajiny a volný přístup veřejnosti do krajiny. Stěžovatelka připomněla, že i vytváření územního systému ekologické stability je veřejným zájmem, na kterém se mají podílet jak vlastníci pozemků, tak obce a stát. Poukázala na negativní důsledky oborního chovu zvěře s tím, že úkolem územního plánování je těmto prakticky nevyhnutelným škodám pro přírodu a krajinu zamezit. Tyto negativní důsledky (dané i nesprávným hospodařením v oborách a nedostatky na straně orgánů státní správy) dokládala citacemi z materiálů volně dostupných na internetu: publikace Katalog biotopů České republiky (vydané Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky v roce 2010); materiál státního podniku Lesy ČR k „demonstračnímu objektu“ Poněšice s názvem „Snaha o dosažení souladu mezi lesnickým hospodařením a oborním chovem zvěře“ (aktualizace 2018) a „popis současného stavu lesních porostů v demonstračním objektu“ dostupný rovněž na stránkách tohoto státního podniku; tisková zpráva České botanické společnosti s názvem „Vysoké stavy zvěře poškozují přírodu, upozorňují vědci“; tisková zpráva Veřejného ochránce práv s názvem „Zástupkyně ochránce žádá zákaz užívání honitby Obora Radějov jako obory“. Obavy z těchto negativních důsledků přitom stěžovatelku vedly k regulaci zasahující vlastnické právo. Jdeli o „veřejný zájem na prostupnosti krajiny“ a „fragmentaci krajiny“ jakožto nežádoucí důsledek oplocování velkých ploch (kterému se snažila zamezit), stěžovatelka citovala z Koncepce ochrany přírody a krajiny Středočeského kraje na období 2018 – 2028 (rovněž dostupné z internetu). S odkazem na neupřesněný text Veřejného ochránce práv stěžovatelka dovodila, že i on chápe problematičnost omezování vstupu do krajiny zřizováním obor (i z důvodu kolizí lidí se zvěří). Oplocení velkého pozemku podle stěžovatelky zasahuje i do krajinného rázu, který je nutno v rámci povolovacích řízení chránit i bez ohledu na územní plán (k tomu citovala z rozsudku krajského soudu ze dne 10. 10. 2023, č. j. 43 A 20/202168). Podle stěžovatelky není pochyb o nutnosti hájit krajinný ráz “Solemnické podkovy“ ani o absenci ekologickostabilizačního prvku realizace oborního chovu. [6] Navrhovatelka ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedla, že pro to nejsou splněny podmínky. Zdůraznila, že odkladný účinek má být kasačním stížnostem přiznávám jen výjimečně (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25). Stěžovatelka podle navrhovatelky činí veškeré dostupné kroky k tomu, aby oplocení zabránila; zmínila sice rozhodnutí o pořízení změny územního plánu a stavební uzávěry ze dne 27. 5. 2024, na úřední desce stěžovatelky však nic takového vyvěšeno nebylo. Nabízíli podle navrhovatelky zákon „mnohé prostředky, jak realizaci oplocení zabránit“, bylo by podle ní „excesivní“ přiznat n