2 As 196/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 196/2023- 60 - text  2 As 196/2023 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: S. S., zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalované: rektorka Univerzity Karlovy, se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, proti rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy ze dne 7. 4. 2021, č. j. UKRUK/431243/20207, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, č. j. 5 A 68/202181, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rektor Univerzity Karlovy rozhodnutím označeným v záhlaví podle § 47c zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, vyslovil neplatnost součásti státní zkoušky žalobkyně, konkrétně obhajoby její diplomové práce Právní postavení soudce v České republice – kárná odpovědnost konané dne 28. 5. 2018 ve studijním programu Právo a právní věda. Dospěl totiž k závěru, že diplomová práce žalobkyně je plagiátem a byla naplněna skutková podstata uvedená v § 47c odst. 2 písm. b) zákona o vysokých školách. Žalobkyně podle něj převzala podstatné části své práce z diplomové práce studentky Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci K. Z. a z dalších zdrojů, aniž je ve své práci uvedla. [2] Městský soud v Praze zamítl žalobu proti rozhodnutí rektora. Uvedl, že správní řízení nebylo zatíženo procesní vadou spočívající v nesprávném obsazení přezkumné komise, která by odůvodňovala zrušení rozhodnutí. Diplomová práce K. Z. je nepochybně autorským dílem. Rektor se podrobně zabýval tím, které pasáže a v jakém rozsahu byly opsány a ztotožnil se se závěry přezkumné komise. Žalobkyně doslovně převzala pasáže z práce K. Z., jiné pouze formálně upravila. Obě práce mají prakticky totožnou strukturu a žalobkyně přebírá i konkrétní myšlenkové pochody z druhé práce. Jedná se nepochybně o úmyslné jednání. [3] Rektor ve svém rozhodnutí dospěl k závěru o naplnění skutkové podstaty podle § 47c odst. 2 písm. b) zákona o vysokých školách v alternativě spočívající v tom, že jednáním žalobkyně došlo k podstatnému narušení možnosti získat standardní znalosti a dovednosti absolventa daného studijního programu. Žalobkyni tedy nebylo kladeno za vinu, že šlo o soustavné nebo opakované jednání proti dobrým mravům. Posouzení rektora je přiléhavé a v souladu s judikaturou. Napadené rozhodnutí není nepřiměřené ani nepřezkoumatelné. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [4] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítá, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný. Městský soud se nezabýval tvrzeným porušením zásady proporcionality a zásady ochrany nabytých práv, včetně odkazu na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 8. 8. 2007, č. j. 4 As 71/200683. Městský soud se také odmítl zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí rektora. [5] Podle stěžovatelky přezkumná komise vydala stanovisko podle § 47c odst. 6 zákona o vysokých školách v nesprávném složení. Rektor sice jmenoval sedm členů komise včetně jednoho studenta, komise ale byla od počátku pouze šestičlenná, neboť JUDr. R. F. se žádného ze dvou jednání komise nezúčastnil. Druhého jednání se nezúčastnil ani JUDr. M. Ř. V případě tříčlenného soudního senátu také nepostačí, aby rozhodovali pouze dva soudci. Jelikož šlo v podstatě o jediný a zásadní podklad rozhodnutí, způsobuje tato procesní vada jeho nezákonnost. [6] Rozhodnutí rektora je také v rozporu se zásadou proporcionality a ochrany nabytých práv a nepřiměřeně zasahuje do veřejných subjektivních práv stěžovatelky. Vyslovení neplatnosti státní zkoušky sice není trestní sankcí, svou povahou se ale sankčnímu řízení podobá a blíží se likvidačnímu trestu. Univerzita měla již v době obhajoby kontrolní mechanismy, které by měly případné pochybnosti odstranit. Stěžovatelka se nedopustila úmyslného jednání. [7] Řízení o vyslovení neplatnosti může být zahájeno nejpozději do 3 let ode dne vykonání nebo zdánlivého vykonání poslední součásti státní zkoušky (zde 29. 5. 2018). S časovým odstupem slábne veřejný zájem na uvedení stavu deklarovaného vysokoškolským diplomem do souladu se stavem „skutečným“. Správní řízení bylo zahájeno dne 11. 11. 2020 a rozhodnutí rektora bylo stěžovatelce doručeno dne 8. 4. 2021, tedy téměř tři roky po úspěšné obhajobě. Jak NSS vyslovil v rozsudku ze dne 31. 10. 2019, č. j. 2 As 123/201937, č. 3954/2020 Sb. NSS, zákon o vysokých školách chrání i práva nabytá ve zlé víře. Tím spíše má přednost ochrana stěžovatelčiných práv nabytých v dobré víře. [8] Rozhodnutí rektora je podle stěžovatelky nepřezkoumatelné. Nezabývá se totiž posouzením, zda je diplomová práce K. Z. autorským dílem, resp. zda ji žalobkyně nepoužila oprávněně. Nedostatečně se zabývá i zbylými podmínkami podle § 47c odst. 2 písm. b) zákona o vysokých školách, tedy hrubým porušením předpisů upravujících ochranu duševního vlastnictví, zdánlivým splněním podmínky pro absolvování státní zkoušky a soustavným a opakovaným jednáním proti dobrým mravům, kterým byla podstatně narušena možnost získat standardní znalosti a dovednosti absolventa studijního programu. [9] Rektor byl v souladu se zásadou materiální pravdy povinen jednoznačně prokázat splnění všech zákonných podmínek pro vyslovení neplatnosti obhajoby. K prvním dvěma podmínkám (zda jiná diplomová práce je autorské dílo a zda je stěžovatelka úmyslně neoprávněně užila) rektor skutkový stav nezkoumal. Zbylými podmínkami se zabýval nedostatečně. Tyto nedostatky nelze zhojit ve vyjádření k žalobě. [10] Nesprávné posouzení právní otázky městským soudem spatřuje stěžovatelka v posouzení všech podmínek podle § 47c odst. 2 písm. b) zákona o vysokých školách. Popírá, že by úmyslně čerpala z diplomové práce K. Z. Nevylučuje, že se s ní mohla při přípravě práce seznámit, a v takovém případě měla být uvedena v seznamu použitých zdrojů. Částečná shoda obou prací však není důsledkem stěžovatelčina úmyslného jednání. [11] Stěžovatelka také zpochybňuje, že by šlo o hrubé porušení právních předpisů upravujících ochranu duševního vlastnictví. Autorskoprávní ochrana zdůrazňuje pravděpodobnost jedinečnosti díla nad jedinečností absolutní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 360/2015). V řadě oblastí včetně práva je míra přibližování se textů vyšší. Obě diplomové práce byly zpracovány na stejné téma. Za hrubé porušení autorskoprávních předpisů lze označit případ, kdy jeden autor zcela převezme dílo jiného autora a vydává ho za své, nikoli nevědomou částečnou inspiraci diplomovou prací na stejné téma. K posouzení této otázky je navíc třeba odborné posouzení znaleckým posudkem. [12] Ke zdánlivému splnění podmínek pro konání státní zkoušky stěžovatelka odkázala na důvodovou zprávu k příslušné novele zákona o vysokých školách (č. 137/2016 Sb.), podle níž jde zejména o případy, kdy je vydán diplom, aniž se státní zkouška vůbec konala. Stěžovatelka diplomovou práci úspěšně obhájila a splnila i zbývající součásti státní zkoušky. Po celou dobu zpracování práce komunikovala s vedoucí práce. Vedoucí i oponent navrhli práci hodnotit stupněm A, jímž byla stěžovatelka také hodnocena. Prokázala tedy komplexní znalost problematiky, což dokládá i její pracovní působení. [13] K soustavnému nebo opakovanému jednání nebo podstatnému narušení možnosti získat standardní znalosti a dovednosti absolventa stěžovatelka odkázala na kritéria posuzování plagiátorství v opatření rektora č. 13/2020 a také na rozsudek NSS č. j. 2 As 123/201937. Stěžovatelka se nedopustila jednání systematické povahy soustavného ani opakovaného. Diplomová práce se zpracovává během studia pouze jednou. Soustavnost je podle NSS vyšší, cílenější a organizovanější formou opakování. Věcný rozsah jednání musí být dostatečně významný ve vztahu k celku plnění všech studijních povinností. Stěžovatelka absolvovala pětileté náročné a intenzivní studium a neopakovala ani jednu zkoušku. Složila i všechny části státní zkoušky a začala vykonávat činnost asistentky soudce. Z toho plyne, že nabyla veškeré znalosti, zkušenosti a dovednosti, které lze od daného studia očekávat. [14] NSS ani v případě napovídání během státní zkoušky přes technické zařízení nedospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vyslovení neplatnosti této zkoušky. Důvodem vyslovení neplatnosti proto nemůže být opomenutí několika citací v diplomové práci. Rektor ani městský soud nepřihlédli k úrovni stěžovatelkou získaných znalostí a zkušeností. Stěžovatelka v důsledku napadeného rozsudku nemůže vykonávat své povolání. [15] Žalovaná souhlasí s rozsudkem městského soudu, který podle ní není nezákonný ani nepřezkoumatelný. Stanovisko přezkumné komise nebylo nezákonné. Komise byla jmenována v zákonném složení sedmi členů. V důsledku administrativního pochybení ne