2 As 255/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 255/2023- 48 - text  2 As 255/2023 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Štěpána Výborného a Karla Šimky v právní věci žalobců: a) Ing. S. Š., b) R. Š., oba zastoupeni Mgr. Milošem Procházkou, advokátem se sídlem Kobližná 71/2, Brno, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě, se sídlem Praskova 194/11, Opava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. M. W., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2019, č. j. ZKI OPO52/976/201811, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2023, č. j. 64 A 21/2019101, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítl společné odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Jeseník (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 5. 10. 2018, č. j. OR96/2015811134, kterým nebylo vyhověno návrhu žalobců na opravu chyby v katastrálním operátu v k. ú. O. v obci O. [2] Žalobci marně usilovali o provedení opravy zobrazení vlastnické hranice v katastru nemovitostí mezi pozemkem p. č. XA, zapsaným ve vlastnictví žalobkyně a), a pozemkem p. č. XB, zapsaným ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení, v k. ú. O. Žalobkyně a) namítala, že hranice mezi uvedenými pozemky není v katastru nemovitostí správně zobrazena, neboť katastrální úřad zřejmým omylem chybně vyhodnotil měřičský náčrt z roku 1968 (dále též „měřičský náčrt“). Katastrální úřad podle ní nesprávně zobrazil budovu č. p. Y na pozemku p. č. st. XC v k. ú. O., přičemž tato budova postavená v roce 1968 se ve skutečnosti nachází jinde, u pozemku p. č. XD v k. ú. O. Chyba způsobila nesprávné geometrické a polohové určení pozemků p. č. XE, XF, XG (ve společném jmění manželů W.), XB (ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení), XH [ve vlastnictví žalobce b)] a XA [ve vlastnictví žalobkyně a)] v k. ú. O. (neníli uvedeno jinak, všechna dále uváděná parcelní čísla náleží do k. ú. O.). Navrhovaný zápis podle žalobců nebyl proveden v souladu s měřičským náčrtem jako podkladovou listinou. [3] Prvostupňový orgán rozhodl podle § 36 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“), tak, že nevyhověl nesouhlasu s neprovedením opravy chyby, neboť se dle něj nejedná o chybu v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Hranice mezi parcelou p. č. XA a parcelami p. č. XF, p. XB a p. č. XH, jakož i zobrazení hranice parcely p. č. st. XC, mají být i nadále zobrazeny podle výsledků převodu katastrální mapy digitalizované ze souřadnicového systému stabilního katastru do souřadnicového systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (JTSK). [4] Žalovaný v napadeném rozhodnutí o odvolání zdůraznil, že smyslem postupu podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona je zajistit nápravu chybných údajů v katastru, které vznikly zřejmým omylem (chyby jasné a nesporné) při vedení a obnově katastru nebo jiných nepřesností. Jeho účelem je uvést údaje katastru do souladu s listinami a výsledky zeměměřických činností, přičemž neřeší konečným způsobem otázku, kdo je vlastníkem určitých nemovitostí. Jeli namítána existence chyby, která je nejasná nebo sporná, může být ochrana poskytnuta především civilními soudy. Katastrální úřad nemá pravomoc řešit spor o vlastnické právo. K opravě chyby podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona lze přistoupit, pokud byla hranice mezi pozemky zakreslena v důsledku zřejmého omylu pracovníka katastru v rozporu s podkladovými listinami, které má k dispozici; chyby, jejichž zjištění se neobejde bez podrobného zkoumání, nejsou způsobeny zřejmým omylem. Pouhý nesoulad mezi hranicí v katastru evidovanou a v terénu skutečně užívanou není důvodem pro opravu údajů. V tomto řízení nelze řešit spory o to, kdo je vlastníkem sporného pozemku. Skutečné právní vztahy, které má soud v řízení nalézt a rozsudkem deklarovat, nemusí již evidenčnímu stavu odpovídat (např. v důsledku vydržení). Řízení o opravě chyb v katastrálním operátu však slouží toliko k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Dojdeli ke změně hranic mezi pozemky, aniž by o tom měl katastrální úřad příslušný podklad, je třeba vlastníky sousedních pozemků odkázat k soukromoprávním institutům, především k určovací žalobě. Žalovaný podotkl, že provedením opravy by došlo k podstatnému zásahu do evidovaných vlastnických práv v katastru nemovitostí a katastrální úřad by de facto rozhodoval o vlastnickém právu k částem pozemků. Vlastníci předmětných pozemků se navíc neshodli na průběhu vlastnické hranice. Žalovaný také uvedl, že nesoulad v zobrazení panuje již od doby bývalého pozemkového katastru, který je nyní již archiválií a který se v důsledku překreslené mapy pozemkového katastru přenesl do bývalé evidence nemovitostí a dále pak do katastru nemovitostí. Katastrální úřad není nadán pravomocí tyto nesoulady bez příslušných listin a bez součinnosti s vlastníky opravit postupem podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona, i pokud změna podle měřičského náčrtu z roku 1968 navazovala na toto „nesprávné“ zobrazení v mapě. II. Řízení před krajským soudem [5] Žalobci proti napadenému rozhodnutí brojili žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). [6] Rozsudkem ze dne 6. 12. 2019, č. j. 64 A 21/201956, krajský soud žalobu zamítl. Krajský soud uvedl, že argumentace žalobců směřuje nikoli proti aktuálnímu katastrálnímu operátu, ale proti jeho podkladům (katastrální mapě a mapě evidence nemovitostí z doby před rokem 2000), které jsou však dnes již jen archiváliemi. Bylo tedy na žalobcích či jejich předchůdcích, aby námitkami a dalšími právními prostředky napadli obnovení katastrálního operátu [postupem podle § 16 odst. 3, 4 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon); dále jen „starý katastrální zákon“). Jejich pasivitu nelze v současnosti dohánět v řízení o opravě chyby. [7] Rozsudek krajského soudu ze dne 6. 12. 2019 byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2022 č. j. 2 As 393/201947. Kasační soud považoval za chybný závěr krajského soudu, že obnova katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací podle § 13 odst. 1 písm. b) starého katastrálního zákona vede k zániku práva na opravu chyb operátu vzniklých před jeho obnovou. Odmítl tedy argumentaci, že při opravě chyb v katastrálním operátu nelze vycházet z předchozího katastrálního operátu (před obnovou). Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že obnova katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací nevylučuje možnost domáhat se opravy aktuální chyby v katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona, pokud chybné údaje katastru vznikly zřejmým omylem při vedení katastru před předmětnou obnovou. [8] Po vrácení věci krajský soud žalobu zamítl nyní napadeným rozsudkem. [9] Krajský soud nejprve uvedl, že chyba vzniklá v 19. století nesprávným zobrazením umístění stavby č. p. Y do mapy pozemkového katastru, které bylo následně převzato i do mapy evidence nemovitostí a do mapy katastrální, sama o sobě neovlivňuje právní postavení žalobců. Ačkoli budova č. p. Y zcela zjevně stojí mimo zakreslené hranice pozemku parc. č. st. XC, žalobci nejsou ani tvrzenou nečinností vlastníků budovy č. p. Y, ani tvrzenou nečinností katastrálního úřadu ohledně řádného zobrazení budovy č. p. Y přímo zkráceni na svých právech. [10] Krajský soud dále shledal, že není znám (zachycen, dochován) písemný záznam o výsledku šetření pracovníků geodézie z roku 1968 ve vztahu k průběhu hranice mezi pozemky parc. č. XE a parc. č. XG. Nelze proto vyloučit, že k zobrazení předmětné hranice pozemků došlo na základě vědomého jednání pracovníka geodézie, jeho vnitřní úvahy a rozhodnutí. Jakkoli měřičský náčrt z roku 1968 svědčí o nesprávnosti, nebylo v řízení prokázáno, že se jedná o zjevný omyl. Navíc se jedná o chybu spornou, neboť obsahem spisu není souhlas vlastníků pozemku sousedícího s pozemkem žalobců s průběhem vlastnické hranice. Tento souhlas je nezbytnou podmínkou k provedení opravy zobrazení hranice mezi pozemky. Krajský soud dále s odkazem na citovanou judikaturu uvedl, že se nejedná ani o chybu zjevnou, protože k závěru o zjevné chybě nestačí jakýkoli nesoulad mezi evidovaným a skutečným stavem, ale i zcela zřejmá zjevnost toho, jak má být na základě listin založených v katastrálním operátu chyba napravena, zde kudy přesně má vlastnická hranice vést. Oprava chyby musí vycházet z dosavadních listin a výsledků činnosti, nesmí pro své provedení vyžadovat nové podkladové listiny či nové výsledky geodetické činnosti. [11] K oddělení pozemku parc. č. XB