3 As 109/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 109/2022- 81 - text  3 As 109/2022 - 90 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyň: a) Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem Helfertova 2040/13, Brno, b) HAVEL & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 17. 12. 2019, č. j. ÚOHSR0178/2019/VZ34931/2019/322/LKa, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Advokátní kancelář Němec, Bláha & Navrátilová, s. r. o., se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, II) Regionální organizátor pražské integrované dopravy, příspěvková organizace, se sídlem Rytířská 406/10, Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2022, č. j. 30 Af 14/2020  233, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Osoba zúčastněna na řízení II) (dále jen „zadavatel“) zahájila dne 12. 10. 2018 zadávací řízení na zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu podle § 129 zákona č. 134/2016 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „ZZVZ“), s názvem Poskytování právních služeb. Jeho předmětem bylo obecné poskytování právních služeb pro zadavatele externím dodavatelem (dále jen „zadávací řízení“). Žalobkyně podaly do zadávacího řízení společnou nabídku jako Společnost pro ROPID, kterou založily podle § 2716 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Zadavatel následně zaslal žalobkyním oznámení o výběru dodavatele, jehož přílohou byla mj. zpráva o hodnocení nabídek ze dne 14. 12. 2018 a podrobný popis hodnocení nabídek (dále jen „zpráva“). Zadavatel v zadávacím řízení hodnotil nabídky dvou uchazečů. Vybraným dodavatelem se stala osoba zúčastněna na řízení I) (dále jen „vybraný dodavatel“). [2] Žalobkyně podaly proti hodnocení nabídek a proti rozhodnutí o výběru dodavatele námitky, jimž zadavatel nevyhověl a svým rozhodnutím ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. 0041/19/OTP/SK, námitky podle § 245 odst. 2 ZZVZ v plném rozsahu odmítl. Žalobkyně proto doručily žalovanému návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“). Žalovaný výrokem III. svého rozhodnutí podle § 263 odst. 2 ZZVZ, vydaného dne 12. 4. 2019, č. j. ÚOHSS0043/2019/VZ10567/2019/511/ŠNo, zrušil úkony zadavatele spojené s hodnocením nabídek účastníků zadávacího řízení zaznamenané ve zprávě a všechny následující úkony v předmětném zadávacím řízení. [3] Vybraný dodavatel proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal rozklad, na jehož základě předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 25. 7. 2019, č. j. ÚOHSR0070,0097/2019/VZ20432/2019/322/LKa, prvostupňové rozhodnutí podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání. Následně žalovaný výrokem I. svého rozhodnutí vydaného dne 18. 9. 2019, č. j. ÚOHSS0043/2019/VZ25745/2019/511/ŠNo (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), podle § 265 písm. c) ZZVZ zamítl návrh v části, která směřovala proti postupu zadavatele při pořízení zprávy, neboť návrh v této části nesměřoval proti postupu, který byl zadavatel povinen dodržovat. Podle § 265 písm. a) ZZVZ výrokem II. zamítl návrh v části, která směřuje proti postupu zadavatele při hodnocení nabídek, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření. [4] Navazující rozklad žalobkyň předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 17. 12. 2019, č. j. ÚOHSR0178/2019/VZ34931/2019/322/LKa, vydaným podle § 152 odst. 6 písm. b) správního řádu, zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil (dále jen „rozhodnutí předsedy žalovaného“). [5] Žalobkyně se proti němu bránily žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který jejich žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Žalobkyně se u krajského soudu domáhaly přezkumu rozhodnutí předsedy žalovaného, přičemž stěžejní námitka se týkala zákonnosti hodnocení nabídek účastníků v zadávacím řízení. Konkrétně jejich výtky směřovaly k hodnocení nabídek v rámci kritéria č. 3 – Kvalita zpracování právních rozborů, subkritéria č. 1 – Vzorová práce č. 1: „Právní rozbor k otázce přímého uzavření nové smlouvy o závazku veřejné služby v železniční dopravě“. [6] Žalobkyně byly toho názoru, že zadavatel porušil ustanovení § 119 odst. 2 písm. d) bod 1. ZZVZ i zásadu transparentnosti dle § 6 odst. 1 ZZVZ, neboť ve zprávě neuvedl hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériu č. 3. Konkrétně měly za to, že zadavatel byl povinen ve zprávě předložit dané právní rozbory, nebo uvést alespoň citace konkrétních pasáží právních rozborů, které byly pro hodnocení relevantní. Dále namítaly, že zadavatel postupoval při hodnocení právních rozborů v rozporu s § 119 odst. 1 ZZVZ, se zásadou transparentnosti a se zásadou rovného zacházení, neboť zohledňoval aspekty, které v zadávací dokumentaci neuvedl. Žalobkyně rovněž tvrdily, že zadavatel nerespektoval zásadu transparentnosti ani při přidělování bodů v rámci hodnocení právních rozborů účastníků. Zadavatel totiž nezdůvodnil, proč při hodnocení právních rozborů pomocí šesti předem určených parametrů udělil či strhl účastníkům konkrétní počet bodů. [7] Krajský soud v napadeném rozsudku vycházel ze skutečnosti, že zadavatel v zadávací dokumentaci upozornil, že nebudeli v zadávacích podmínkách uvedeno jinak, „bude se při zadávání této veřejné zakázky postupovat přiměřeně dle pravidel stanovených zákonem pro otevřené řízení.“ Ačkoli zadavatel v záhlaví zprávy zmínil, že ji pořídil podle § 119 odst. 2 ZZVZ, nemusel s ohledem na to, že rozhodující je obsah zadávací dokumentace, dodržet povinnosti plynoucí z daného ustanovení plně, nýbrž pouze přiměřeně. Z tohoto důvodu nemohl porušit konkrétní ustanovení části čtvrté ZZVZ, neboť se k bezvýhradnému postupu podle daných ustanovení nezavázal. I kdyby však zadavatel byl povinen postupovat podle § 119 odst. 2 ZZVZ, nezákonnosti by se nedopustil, neboť pravidlům stanoveným v daném ustanovení vyhověl. [8] Dále se krajský soud zabýval námitkami souvisejícími s nezákonným hodnocením právních rozborů. S odkazy na judikaturu mj. konstatoval, že předmětem přezkumu hodnocení zadavatele může být pouze to, zda byla dodržena pravidla hodnocení stanovená zadavatelem v zadávací dokumentaci, a zda byla splněna zásada transparentnosti celého procesu. Žalovaný však není oprávněn při své přezkumné činnosti vstupovat do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů a tyto myšlenkové pochody jakkoliv přezkoumávat, hodnotit či dokonce nahrazovat vlastním správním uvážením. Jestliže způsob hodnocení vzorových prací připouští uvážení hodnoticí komise, pak to nutně neznamená, že by se jednalo o netransparentní postup. Zásadní je, zda zadávací podmínky ponechávají hodnoticí komisi určitý právem aprobovaný prostor pro uvážení, nebo prostor pro svévoli. S ohledem na nadepsané pak krajský soud jednotlivým námitkám směřujícím proti nezákonnému hodnocení právních rozborů nepřisvědčil. [9] Stejně tak krajský soud shledal nedůvodnou námitku, podle níž zadavatel nedostatečně odůvodnil, proč u jednotlivých parametrů přidělil právním rozborům právě konkrétní počet bodů. Podle napadeného rozsudku nelze přezkoumávat, zda daným nabídkám bylo přiděleno odpovídající bodové hodnocení, neboť nejde o matematické operace, ale o subjektivní hodnocení založené na odborných znalostech a zkušenostech hodnoticí komise, u něhož nelze určit, jaký počet bodů by měl být „správně“ přidělen. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení [10] Žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [11] Stěžovatelka v prvé řadě namítá, že napadený rozsudek je stručný a nelze z něj dovodit, jak krajský soud ke svým závěrům dospěl. Rovněž mu vytýká, že pouze přejal závěry žalovaného a jeho předsedy, aniž by se vyjádřil k podrobné argumentaci stěžovatelky, která tyto závěry vyvracela. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. [12] První obsáhlejší okruh námitek se týká tvrzení stěžovatelky, že zadavatel porušil povinnost stanovenou v § 119 odst. 2 písm. d) bod 1. ZZVZ i zásadu transparentnosti podle § 6 odst. 1 ZZVZ, neboť ve zprávě nepředložil hodnocené právní rozbory, ani neuvedl alespoň citace konkrétních pasáží právních rozborů, které byly pro hodnocení relevantní. Podle stěžovatelky ze znění § 119 odst. 2 písm. d) bod 1. ZZVZ vyplývá, že hodnocenými údaji z nabídek, které je zadavatel povinen ve zprávě uvést, je nutné rozumět právě obsah právních rozborů předložených účastníky zadávacího řízení. Jelikož však zadavatel ve zprávě nepředložil ani tyto rozbory, ani relevantní citace z