3 As 277/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 277/2022- 49 - text  3 As 277/2022 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: JEKU  SUN s.r.o., se sídlem Pražská 1279/18, Praha 10, zastoupená Mgr. Rostislavem Andrlíkem, advokátem se sídlem Moravské náměstí 1007/14, Brno, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2022, č. j. 16 A 33/2021  95, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 3. 2021, č. j. SEI2101/2021/90.221, změnil výrok I. rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Ústecký kraj (dále jen „územní inspektorát“) ze dne 1. 7. 2020, č. j. SEI0780/202018, tak, že se žalobkyně uznává vinnou ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), kterého se dopustila tím, že nedodržela věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona o cenách pro uplatnění úředně stanovené ceny, upravené v bodu č. (1.10) Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) č. 3/2017, ve znění Cenového rozhodnutí ERÚ č. 9/2017, když jako prodávající a držitelka licence č. 110911805 na výrobu elektřiny ve své provozovně FVE Levousy za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 neoprávněně uplatnila u ČEZ Prodej, a. s. podporu na vyrobenou elektřinu ve výši 30,908 MWh z výkonu 0,02644 MWp instalovaného nad rámec licencí uděleného výkonu 0,503 MWp jako vypočtenou poměrnou část elektřiny vyrobené z nainstalovaného výkonu 0,52944 MWp, ačkoliv část této výrobny v rozsahu 0,02644 MWp nebyla uvedena do provozu, neboť na tuto část výrobny elektřiny nebyla udělena licence na výrobu elektřiny a pro tuto část výrobny elektřiny tak nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen, čímž žalobkyně získala nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 472 952,12 Kč. Výrok II. rozhodnutí územního inspektorátu, kterým byla žalobkyni uložena povinnost nahradit poškozené České republice škodu ve výši 472 952,12 Kč, výrok III. rozhodnutí územního inspektorátu, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 472 952,12 Kč, a výrok IV. rozhodnutí územního inspektorátu o náhradě nákladů řízení žalovaný potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 4. 10. 2022, č. j. 16 A 33/2021  95, zamítl jako nedůvodnou. [3] Dle krajského soudu je v projednávané věci mezi účastníky spor o to, zda na licenci uvedená hodnota výkonu 0,503 MW je hodnotou instalovaného výkonu na straně stejnosměrné, tj. výkonu stanoveného součtem štítkových hodnot výkonů jednotlivých solárních panelů, či hodnotou výkonu na straně střídavé, jak tvrdí žalobkyně. Na vyřešení této otázky závisí posouzení správnosti závěru, že se žalobkyně dopustila přestupku dle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách tím, že v kontrolovaném období roku 2018 vyráběla elektřinu v instalovaném výkonu vyšším o 0,02644 MW (tj. o rozdíl mezi 0,52944 MW a 0,503 MW), ačkoli na tuto část výrobny elektřiny neměla udělenou licenci a tato část výrobny tak nebyla uvedena do provozu ve smyslu příslušného cenového rozhodnutí ERÚ. [4] Krajský soud odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2017, č. j. 4 As 137/2017  41 (dále jen „rozsudek ve věci STAMCOM“), a ze dne 23. 3. 2021, č. j. 3 As 39/2019  42 (dále jen „rozsudek ve věci SE  SOLAR“), s jejichž závěry se ztotožnil. Z citovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu vyplývá, že dle právní úpravy účinné v době uvedení výrobny elektřiny FVE Levousy do provozu a udělení licence žalobkyni (rok 2009) byl za celkový instalovaný elektrický výkon uvedený v rozhodnutí o udělení licence v případě FVE výroben považován součet hodnot instalovaných výkonů jednotlivých solárních panelů (tj. výkon na straně stejnosměrné). Z rozsudku ve věci SE  SOLAR zároveň plyne, že v některých případech může ze specifických skutkových okolností vyplývat, že v rozhodnutí o udělení licence byla zapsána hodnota výkonu výrobny na straně střídavé. Krajský soud se podrobně zabýval skutkovými okolnostmi nyní projednávané věci a dospěl k závěru, že v licenci žalobkyně byla uvedena hodnota celkového instalovaného výkonu 0,503 MW na straně stejnosměrné. [5] Výklad celkového instalovaného výkonu, jakožto součtu štítkových výkonů solárních panelů, se krajskému soudu jevil rovněž jako logický a de facto nejjednodušší. K žalobkyní odkazovanému znaleckému posudku vypracovanému Ing. Pantůčkem krajský soud konstatoval, že podstatou námitek odvolacích i žalobních byl výklad pojmu celkový instalovaný výkon, což je otázka právní, ke které znalci nepřísluší se vyjadřovat. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, dle níž měla být zohledněna tolerance výkonu jednotlivých solárních panelů. [6] K námitce nesprávného výpočtu výše nepřiměřeného majetkového prospěchu krajský soud uvedl, že se mu metodika zvolená správními orgány jeví jako logická, věcně správná a spravedlivá. Krajský soud si byl vědom, že tato metodika představovala určitý odhad množství elektřiny vyrobené nad rámec licence, ovšem i v případě výpočtu nepřiměřeného majetkového prospěchu dle metodiky žalobkyně by muselo být pracováno s určitým odhadem. Způsob výpočtu nepřiměřeného majetkového prospěchu provedený správními orgány aproboval i Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci STAMCOM. S ohledem na uvedené krajský soud nepovažoval za potřebné ustanovit za účelem výpočtu nepřiměřeného majetkového prospěchu znalce. [7] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku, dle které byla žalobkyni pokuta uložena v rozporu se zákonem, neboť správní orgány nezohlednily okolnosti spáchání přestupku. Odůvodnění rozhodnutí správních orgánů v pasážích týkajících se posouzení přiměřenosti pokuty sice není příliš konkrétní, nicméně již územní inspektorát deklaroval, že přihlížel k okolnostem případu, které jsou popsány v jeho rozhodnutí. Krajský soud nepovažoval za nezbytné, aby v pasáži ohledně uložení pokuty byly jednotlivé skutkové okolnosti znovu specifikovány. [8] K námitce nepřiměřenosti uložené pokuty s ohledem na nejednoznačnost právní úpravy krajský soud konstatoval, že podle žalovaného byla právní úprava i praxe ERÚ jednoznačná. Krajský soud žalobkyni přisvědčil, že bez ohledu na hodnotu špičkového instalovaného výkonu solárních panelů nemohla žalobkyně do distribuční soustavy dodat více elektřiny, než jaká je limitní hodnota střídačů (tedy 480 kW). Dle úvah krajského soudu však výkon střídačů nebyl plně využit, což znamená, že na výrobě elektřiny se podílely i panely nainstalované nad rámec licence. Pokud by byl nainstalován menší počet solárních panelů, bylo by menší i množství vyrobené elektrické energie. Nadto otázka, do jaké míry byl využit výkon střídačů a v jakém rozsahu se na výrobě elektřiny podílely jednotlivé solární panely, nebyla pro projednávanou věc zásadní. Podstata věci spočívá v tom, že žalobkyně neoprávněně uplatnila požadavek na podporu na vyrobenou elektřinu v rozsahu převyšujícím limit výkonu stanovený licencí, a nikoli v tom, kolik elektrické energie reálně vyrobila (mohla vyrobit). [9] Dále krajský soud k námitce nepřiměřenosti výše pokuty uvedl, že územní inspektorát i žalovaný přihlédli k závažnosti a rozsahu přestupkového jednání žalobkyně. Uložená pokuta odpovídá pouhým 5 % příjmů žalobkyně získaných ze státní podpory za rok 2018, přičemž bylo možné žalobkyni uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Krajský soud přihlédl k těmto skutečnostem a k tomu, že žalobkyně si již v roce 2009 byla vědoma, že hodnota celkového instalovaného výkonu na licenci je součtem štítkových hodnot výkonů instalovaných solárních panelů. Pokutu ve výši jednonásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu proto považoval za přiměřenou a neshledal důvod k upuštění od pokuty či k její moderaci na částku 1 Kč, jak se domáhala žalobkyně. [10] Co se týče námitky neprovedení žalobkyní navrhovaných důkazů ve správním řízení, krajský soud odkázal na rozhodnutí žalovaného a konstatoval, že žalovaný odůvodnil, proč žalobkyní navrhované důkazy neprovedl. S těmito závěry žalovaného se krajský soud ztotožnil. Dodal, že v posuzované věci nebylo nutné vypracovat znalecký posudek; výklad pojmu celkový instalovaný výkon znalcům nepřísluší a ani k výpočtu nepřiměřeného majetkového prospěchu nebyl zapotřebí znalec. Krajský soud přisvědčil žalobkyni, že se žalovaný explicitně nevypořádal s návrhem na provedení výslechu projektanta (společnosti JEKU, s.r.o.). Žalovaný však souhrnně konstatoval, že další dokazování ohledně výkladu pojmu celkový instalovaný výkon považuje za nadbytečné